Přezdívka: Lea
Jméno: Leanne Catarina Esteban
Věk: 21
Zaměstnání: barmanka
Vzhled: Leanne už na první pohled vypadá trochu zvláštně. Vlasy, které jí sahají až téměř k pasu si barví do tmavšího odstínu fialové. Předtím je mívala hnědé se stříbrnými odlesky, což se jí moc nelíbilo a už od dětství ji to stavělo stranou. Nejvíc ji však odlišují její výrazné oči, zasazené v bledém obličeji a orámované delšími černými řasami. Ty jsou zářivě fialové, což je hodně neobvyklá barva. Rty má sice plné, ale ne příliš výrazné. Je asi 170 cm vysoká a štíhlá. Nedá se říct, že by byla sportovní typ, ale celý den na nohou ji trochu zpevnil. Ze všeho nejraději nosí upnuté černé rifle, okolo boků mívá zavázaný nějaký barevný šátek se střapci, pak různá barevná trička skombinovaná s mikinami. V uších pak vždycky můžete najít nějaké výrazné náušnice. Na pravém palci nosí jednoduchý stříbrný prsten.
Charakteristika: Kdyby se vědělo o světě na povrchu, dala by se Lea kategorizovat jako Španělka, i když tak nevypadá – je horkokrevná, veselá a energická. Nevydrží sedět na jednom místě a nic nedělat. Snadno se rozčílí i kvůli nějaké blbosti, ale zase rychle vychladne a dál se s vámi normálně baví. S každým okolo sebe jedná jako se sebou rovným a je jí jedno, kdo to je. Často říká, co jí na jazyk přijde, takže se tím dostává do problémů. Ráda se směje a dost hlasitě mluví – poznáte ji i na delší vzdálenost, jen co ji uslyšíte. Zároveň je také velký snílek a často létá s hlavou v oblacích. Má hodně velkou fantazii, jen ji neumí přenést do slov. Spíše to umí zahrát na nějaký hudební nástroj. Neskládá, jen si třeba brouká nebo hraje na klavír to, co ji zrovna napadne. Sice na to má talent, ale nepracuje jako zpěvačka nebo tak – nechce vyčnívat víc, než doteď. Navíc svoji práci v baru jako barmanka miluje a nevyměnila by ji za nic na světě. I když je milá a přátelská, nerada ukazuje ostatním svoje nitro nebo byť jen o kousek poodhaluje svoje tajemství.
Historie: Kdyby si mohla vybrat, nejraději by se narodila do normální průměrné rodiny. Nicméně, svoji rodinu si nemůžeme vybrat. Narodila se do rodiny primusů. Sice si žila v bohatství, nemusela o nic moc starat, ale chyběla jí zásadní věc – rodičovská láska. Navíc už od narození měla fialové oči a zvláštní vlasy, takže to neměla lehké ani mezi svými vrstevníky. Jen její o asi 4 roky starší bratr Alexander se jí zastával a měl ji rád takovou, jaká byla. Zároveň se také neučili postarat se sami o sebe, neboť jejich rodiče měli moc práce na to, aby se jim nějak více věnovali.
Když už byli doma, tak se jejich rodiče zajímali hlavně o jejího staršího bratra, protože ten se měl také stát primusem. Jí si všimli až ve chvíli, kdy se projevilo její hudební nadání. Začali jí platit lekce klavíru, ve kterých se naučila hrát. Měla sice skvělého učitele, díky kterému si klavír a hudbu obecně zamilovala, takže se sama v ní chtěla zlepšovat, nicméně jí to celé kazil přístup jejích rodičů – ti tak trochu využívali jejích schopností, nechávali ji koncertovat a chlubili se jí. Ano, rodiče se obvykle chlubí úspěchy svých dětí, protože jsou na ně hrdé. Ale oni se chlubili proto, aby se zviditelnili, a Leanne to moc dobře věděla a dost jí to trápilo. Nakonec si na to trochu zvykla, přestala si jejich přístup brát k srdci a naučila se uměle, avšak kouzelně usmívat. Tenhle úsměv nesnášela, ale pokud nechtěla mít problémy, musela předstírat, že jsou šťastná rodina, jak se na primusy patří. Po tom všem jí na srdci zůstala jizva a téma rodina se stalo jejím slabým místem. Také to v ní zanechalo odpor ke lžím, takže sama téměř nikdy nelže. Z pusy vypustí lež jedině proto, aby někoho ochránila.
Když se dostala na střední školu, dal jí bratr dárek – stříbrný prsten a pořádně to spolu oslavili. To je její poslední světlá vzpomínka na něj, protože poté se stal primusem a… odcizili se. Cítila, že před ní něco tají, ale on jí nebyl ochotný nic prozradit. Začali se hádat a jejich pouto ochladlo, nakonec se téměř ztratilo. Když se odstěhoval od rodičů, jen se jí ulevilo. Při přestupu na střední školu zemřel její učitel klavíru, což pro ni byla další rána. Dokázala se z ní ale vzpamatovat, ovšem pak se nebyla ochotná nechat učit od někoho jiného. Přestala i s koncertováním a vším okolo toho a hrála výhradně pro sebe, popřípadě pro své přátele, které se našla na střední. Zároveň si někdy v té době začala barvit vlasy na tmavě fialovou, jakou má doteď. Během studií si našla brigádu v baru, kde objevila svojí vášeň pro koktejly a celkově tuhle práci. Nebylo to o tom, že by je pila – vždycky snášela hodně špatně alkohol – bavilo ji míchat je nebo vymýšlet nové kombinace. Ten bar se stal vyhlášeným a po střední škole jí majitel nabídl, jestli by tam nechtěla pracovat natrvalo. S radostí to přijala. Dokázala si z brigády našetřit dost peněz, aby se mohla odstěhovat. Což taky hned udělala a začala žít sama v jednom z menších bytů kousek od práce. Dokonce se jí do jednoho z pokojů podařilo vecpat klavír, který jí rodiče věnovali už před mnoha lety. Vzala si ho s sebou, jim stejně k ničemu nebyl a oni stejně moc neprotestovali. Od té chvíle, co se odstěhovala, se od primusů obecně snaží držet stranou, jedno kdo to je. Nestýká se ani se svým bratrem.