Stejný vysílací čas, stejná stanice Goldpitské televize a po minulém díle se jako vždy objevuje stejná znělka, kterou jste měli možnost vidět při každé relaci, až na výjimky. Když se rozevře opona na pravé straně natáčecího studia, stojí zde Ronald a začíná zpívat nějakou písničku, u které ho doprovází jako vždy menší orchestr po levé straně. Když se následně kamera otáčí pohled na Erwina, sedí mezi diváky a pomalu vstává, po schodech schází za zpěvu a úsměvu k Ronaldovi na hlavní stupínek.
Rozhovor, který se mezi Erwinem a Ronaldem rozvedl hned po přivítání diváků u televizních obrazovek i ve studiu jako vždy vtipně komentoval momenty z minulých dvou týdnů a následoval první host. Byl jím vědec z vysokoškolské laboratoře, kterým se před nedávnem podařilo nalézt nový prvek. Otázky se točily vysloveně jen kolem tohoto tématu, následoval docela zajímavý chemický pokus, ze kterého se pod Ronaldovýma rukama vyklubala kupa růžové tvrdé pěny.
Přišla přestávka pro reklamy, kde se společnosti hlavně zaměřovaly na blížící se Vánoce, lákali na slevy, vyzdvihovali svoje zboží jako nejlepší, které můžete sehnat. Reklamní triky jako každý rok touto dobou. Po Vánocích přijde zase éra velkých sedmdesáti procentních slev.
Jakmile bylo spojení znovu přepnuto na záznam ze studia, uvítal nás další potlesk. Erwin se usmál na diváky i na kameru a jednou si tleskl, snad v možnosti, že tím utiší dav před sebou. Podařilo se.
„Děkujeme za všechny Vaše emaily, které nám stále ještě chodí, jakmile někdo z Vás narazí na zajímavou, nebo neobvyklou věc.“ Natáhl se pod stůl a postavil na desku štus papírů, který byl svázaný stužkou.
„Tohle je vše, co nám zatím od Vás přišlo, poctivě jsme všechny z nich četli.“ Vytáhne z druhé strany druhý štus papírů, o poznání menší, asi tak třetinový. „Tohle jsou vypsané věci, které se shodují v několika emailech z jiných IP adres poslaných.“ Na krátko se zadívá do kamery a decentně přestřihne pásku na těch emailech. Z poloviny vytáhl jeden papír, asi zřejmě ani netušíc, který to je, tiše si odkašlal a začal číst.
„Ahoj Erwine a Rolande, po tom co jsem viděla Vaši show, začala jsem nad vším přemýšlet. Myslím si, že ten výpadek, který nastal při Tvém projevu Erwine, nebyl náhoda. Ano, sice to byl přímý přenos, mohlo se stát cokoliv, ale tak velká náhoda, která utne tvá slova ani ne na začátku a obraz se vrátí přesně na vaše rozloučení, snad ani neexistuje. Vlastně začala jsem nad tím sama přemýšlet, co vše by to mohlo znamenat, ale zatím jsem nenarazila na nic, co by mi dávalo smysl. Doufám, že se tím budete zabývat dále, docela mě to zajímá. S pozdravem, Sussie M.“ Nastane ticho a Erwin povytáhne obočí, zadívá se na Ronalda, který jen mírně pokrčí rameny.
„Tohle asi nebyl zrovna nejlepší přiklad, ale jsme rádi, že aspoň někoho to nahlodalo.“ Řekl najednou Roland a natáhl se k těm poznámkám, co ležely na druhé straně stolu, blíže k němu.
„Víte jaká je výhoda mít zábavnou talkshow?“ zeptá se najednou Erwin diváků, pak se jen usměje. „Můžete kdykoliv říct, že to co jste řekli, byla sranda.“ Potlesk se neozve, okolí naplní jen tichý šum a většina z přihlížejících ve studiu se nechápavě zadívá zrovna na toho blonďáka.
„Pro tenhle moment bych tedy radši měl vážnou talkshow, ne komediální, protože každý si to může vyložit, jak chce.“
Nic dalšího k tomu ale neřekne a jen si jazykem přejede po zubech a stočí pohled na Ronalda. „Co tu máme za dalšího hosta?“
Co tím Erwin myslel? Takže vše, co tu říkal, byla pouhá legrace z jeho strany, nebo to myslel opravdu vážně a k tomuhle konstatování byl nějak donucen? Však víme, že vedení města má dlouhé prsty a pokud by to opravdu sranda byla, proč by proběhla v přímém přenosu cenzura? Na to už si asi názor musí udělat diváci sami.