Chloe Erin Black

Chloe je vysoká asi 175 cm, což je na dívku celkem slušná výška. Není tlustá, ale je více zakulacená na těch správných místech, mezi žádné vychrtlé modelky rozhodně nepatří. První, co vás na ní zaujme, jsou její vlasy. Od přírody je má skoro černé a část z nich si barví na všelijaké odstíny modré a zelené, klidně i kombinovaně, tmavé, světlé odstíny… Záleží na momentální náladě. Některé prameny si splétá do copků, ale to už spíše výjimečně. Delší ofinu má přehozenou na jednu stranu a padá jí tak vlivem gravitace do očí, takže ji uvidíte naučeným pohybem odhazovat vlasy z očí opravdu často. Již zmiňované oči má poněkud nezvyklé, jantarové barvy. Nikdy ji neuvidíte nenamalovanou venku. Vždy její oči rámuje minimálně černá linka. Nehty si lakuje na tmavě modrou nebo černou barvu, ale takovými laky, které nejsou nijak závadné, a může s nimi vařit. Na pravém uchu má propíchnuté tři dírky, na levém dvě a v nose se jí skvěje stříbrný kroužek.

Další její výrazný znak se nachází na pravé ruce. Je to plno výrazných, zřejmě čerstvých jizev, které se táhnou po všech prstech kromě palce. Některé jsou rovné, zřejmě od skalpelu, ale jiné připomínají rozprsknutou barvu a tvoří tak dohromady spletitou síť. Ta se jí táhne od kloubů prstů až téměř k nehtům. Některým lidem by se mohly zdát odpudivé, ale Chloe si je zásadně ničím nezakrývá (jen v zimě rukavicemi) a často si po nich přejíždí prsty, jakoby si něco připomínala.

Co se týče stylu jejího oblékání, převažují v něm tmavé barvy – černá, tmavě modrá, tmavě fialová, tmavě zelená, atd… – v kombinaci s bílou, ale jen výjimečně. Tílka, korzety, černá trička s nápisy, kožené bundy, upnuté černé rifle s dírami, legíny, občas krátké šaty… Vše ale zásadně v tmavých barvách. Všechno to doplňuje spoustou doplňků, většinou ve stříbrné nebo, jak jinak, černé barvě. Výrazné prsteny na levé ruce, které si ovšem na vaření sundává, různé náhrdelníky, ať už jsou to jen řetízky nebo kožené šňůrky s Mjöllnirem (Thórovým kladivem), v uších náušnice, minimálně 2 náramky na každé ruce, pro jistotu jsou to ty široké nebo několikrát obtočené okolo ruky. Pokud ji potkáte někde na ulici, nemá smysl na ní volat, protože jí v uších vyhrává nějaká ta kapela. Osvědčená metoda je poklepat jí na rameno. Sluchátka přes hlavu jsou další doplněk, který má neustále u sebe – většinou si je jen stahuje z uší a nechává okolo krku, kde má jistotu, že je neztratí.

Chloe ze všeho nejvíc miluje 2 věci – jídlo a hudbu. To určilo směr jejímu životu a taky tomu, jaká je. Do jejího charakteru (a vzhledu) se podepsal hlavně její hudební vkus. Poslouchá hlavně rockovou hudbu, občas si poslechne i něco z metalu. Je rebel od přírody a zásadně dělá věci, které by se dělat neměly. Jako například provokovat všechny okolo sebe, neposlouchat nikoho, jen sama sebe, hudbu pouštět naplno, nehledě na ostatní. Je docela sobecká, jde si za svým, pomalu i přes mrtvoly. Bere ohledy jen na lidi, které má ráda. Těch opravdu moc není, dokáže je vyjmenovat na prstech jedné ruky, pokud nepočítá rodinu. Pak by ty ruce potřebovala dvě. Je hodně zvědavá a ráda experimentuje a zkouší nové věci – jak v jídle, tak ve svém životě. Celý její život se skládá z pokusů a omylů. Její zvědavost ji velice často přivádí do problémů a situací, ve kterých se většina lidí ocitnout nechce. Je typ člověka, který sice neumí poslouchat, co mu říkají ostatní, ale dokáže se poučit z vlastních chyb. Když vidí, že takhle to opravdu nejde, vrátí se o krok zpět a zkusí to znovu, ale jinou cestou. Je tvrdohlavá, takže se málokdy vzdá svého cíle, jen si k němu hledá jiné cesty. Nechybí jí fantazie a ráda se zdržuje ve společnosti lidí, občas ale taky potřebuje být sama. Jako každý. V tu chvíli je lepší jí nedělat společnost, stejně by to k ničemu nebylo – seděla by jen se sluchátky na uších, úplně ztracená ve svém světě. Miluje ironii a sarkasmus a velice často si utahuje z ostatních – jak z lidí, které má ráda, tak i těch, kteří jsou jí ukradení. Hodně často své opravdové emoce schovává právě za své chování, ale existují lidé, kteří pod její slupku dokázali proniknout. Nikdy jí ovšem nechtějte naštvat – je ten typ, který se naštve a vydrží mu to klidně tři, čtyři týdny. Klidně i déle. U ní nemůžete očekávat výbuch, ale mrazivý „klidný“ vztek. U ní nemůžete spoléhat na to, že to časem vymizí – nevymizí. Ona si jen počká na příležitost, kterou ve vteřině využije a onen nešťastník může jen litovat, že ji naštval.

Narodila se 20. 12. v jedné průměrně bohaté části Londýna. Je Britkou s francouzskými kořeny – její prarodiče z matčiny strany pocházeli z Francie. O 3 roky později se narodila i její mladší sestřička, kterou si Chloe zamilovala. Prožila šťastné dětství – rodiče ji měli rádi, sestřička za ní běhala jako ocásek a ona měla plno kamarádů. Už v té době jí bavilo vaření. Sama sice nevařila, ale vždycky pomáhala mamce s čímkoliv, co se v kuchyni objevilo. Proto taky jako mladší bojovala s nadváhou. Když jí bylo 14, rozhodli se její rodiče přestěhovat na druhou stranu Londýna přímo do jedné z okrajových částí. Chloe z toho nebyla příliš nadšená, přišla o všechny přátele a jistoty. V té době rapidně ubyla na váze, a protože neměla co dělat, chodila běhat a to jí vydrželo do dnes. Také trávila dlouhou dobu na počítači. V té době našla první rockovou skupinu, která se jí zalíbila a tak postupně nacházela další a další… Nořila se víc do tohoto světa, měnila svůj styl a objevovala sama sebe. Našla si několik opravdových přátel, kterých se držela, ale většina se od ní odvracela a opovrhovala jí. Teda, především ženská část obyvatelstva. I její sestřička se od ní trochu distancovala, což jí sice mrzelo, ale nemohla s tím nic dělat. Jejich pouto přesto zůstalo pevné. Ta druhá půlka mužského pohlaví, která byla zhruba ve stejném věku jako ona, o ní ovšem začala okolo 16 let projevovat velký zájem. A nedá se říct, že by jí to vadilo, bylo to naopak. Komu by se to nelíbilo, že? Ovšem nikdy se k žádnému ze svých „nápadníků“ natrvalo neuvázala a vždy si dávala pozor, koho si pouští k tělu. Vždy došla do stádia lehké zamilovanosti, ale poté jí ty city opustily a ona opustila je. Takže se stala tak trochu lamačkou mužských srdcí, ovšem poměrně neúmyslně. O tom, že jí baví vaření, věděla už dlouho, proto se rozhodla jít studovat gastronomii. Asi půl roku potom, co se Gold Pit otevřel světu, se o něm poprvé dozvěděla. Fascinovalo ji, že tak dlouho byla jejich kultura odloučená od zbytku světa. Začala přemlouvat rodiče, aby ji sem pustili studovat. Nejen kultura, ale i jídlo mohlo být odlišné. A navíc, kdo by nechtěl žít v podzemí! Podařilo se jí rodiče přemluvit a tak se sem přestěhovala. Žije sama v malém bytečku, poctivě studuje a nedělá nějaké velké problémy. Chce tady zůstat, proto musí rodičům dokázat, že zvládne žít sama na vlastní pěst.

Její snaha jí vydržela asi rok. Během tohoto období, kdy žila sama v Gold Pitu, jí do života vstoupili dva muži, kteří ji výrazně ovlivnili. První byl Solomon, muž, do kterého se zamilovala a dala se s ním dohromady. Prošli si hodně dlouhou cestou, minimálně Chloe. Když si uvědomila své city k němu, vyděsila se a začala… utíkat a snažila se na něj zapomenout. Tak nějak zvládla narazit na Gina – jejího „BFF“. S nadsázkou řečeno. Společně se opili a pak nějak spolu skončili v posteli, kde se s ním vyspala. Oba dva se poté shodli, že opakovat to nechtějí a stali se z nich touto zvláštní cestou přátelé. Oba dva jsou si velmi podobní a tak nějak našli v tom druhém parťáka na všemožné věci. Dokonce i po tomhle se dala se Solomonem zpátky dohromady a on jí to odpustil. Ne že by na to úplně zapomněli, ale Chloe ví, že ona to už nikdy neudělá. Nicméně z toho vyšla, jak nejlépe mohla, za což občas tiše Ódinovi děkuje. A poté jí přišla pozvánka do Tajného spolku. Nebýt její zvědavosti, nikdy by se tam neukázala. A když zjistila, o co by mělo jít, že by měla nasadit v sázku svůj život kvůli jiným lidem… Řekla ne. Bez lítosti. Na protestu se neukázala, a když zjistila další den důsledky nevydařeného pokusu o další revoluci, začala balit. Domluvila se se Solem, že oba dva se vrátí na povrch, do Londýna. Nějak jí přesvědčil, aby se nestěhovala zpět k rodině, ale bydlela s ním a dál studovala. Což se taky stalo, je zpátky na škole v Londýně, dodělává si maturitu a žije dál. Ale protože Gin zůstal dole v Gold Pitu a jí na něm jaksi opravdu záleží, čas od času tam jezdí „na dovolenou“. Sem tam se Solem, ale většinou bez něj. Nikdy by to veřejně nepřiznala, ale i Gold Pit samotný jí jakýmsi způsobem přirostl k srdci a nechce ho jen tak vymazat ze svého života, jakoby tam nikdy nebyla.Ačkoliv Sol měl nejblíže ze všech k tomu, aby chytil její srdce napevno, nestalo se tak a jejich vztah skončil rozchodem z její strany. Přestěhovala se zpět dolů, zpět do svého starého bytu a mínila si žít dál v klidu. To jí ovšem nebylo dopřáno. Nejprve tehdejší vláda popravila Solomona, když se tajně vrátil dolů, jakožto člen Tajného spolku. To byla pro ni první rána, ačkoliv se rozešli, stále pro ni byl blízkým kamarádem. Ačkoliv ji nesla těžko, nepřinutilo ji to nějak vystoupit proti vládě. To až druhý čin vlády ji přinutil začít se aktivně zapojovat – a to z jejího hlediska naprosto nesmyslné zavření Gina. V tu chvíli kvůli vládě téměř přišla o ně dva, už nezvládla jen tak sedět vzadu a nic nedělat.Přesně z tohoto důvodu si přes léto vzala brigádu jako pomocná kuchařka v prefektuře, aby se nenápadně dostala až k nim, aniž by byla někomu podezřelá. Navíc když vybouchlo vězení, otřáslo to s ní ještě víc. Nebyla si jistá, kdo to vyhodil do vzduchu a především jestli to Gin přežil. A její odhodlání něco udělat se jen prohloubilo.

Účastnila se také protestu proti práci horníků, kde získala také své jizvy po „milém“ zásahu policie. Ačkoliv to zřejmě nikdo neví, protože u jejího prahu se neukázal žádný člen tajné policie, to ona stojí za malou „epidemií na prefektuře“, kdy prostě hodila do kafe a jídla silné projímadlo. Její malý způsob protestu, který nesouvisel s akcemi Spolku, který nikdy neměla příliš ráda, ani teď, ani předtím, a nevěřila mu. Ačkoliv znovu proběhl převrat a vláda se měla přesunout znovu do těch „správných rukou“, stále nebyla spokojená. Ne, dokud se na jejím prahu znovu neobjevil Gin. Až v tu chvíli z ní všechno spadlo. Ne vše, Solomona už nic k životu nevrátí, ale Gin byl živý a zdravý, a to jí stačilo. Ačkoliv momentálně všechny zlé vzpomínky převažují ty dobré, rozhodla se zůstat dole. Už si zvykla na svou samostatnost a je momentálně příliš líná na to, aby všechno stěhovala zpátky na povrch, takže nyní zahajuje studium gastronomie na zdejší univerzitě a dává Gold Pitu druhou šanci.