I po včerejším plesu se na obrazovkách televizí v osm hodin rozezní znělka známé a oblíbené talkshow, jejíž moderátoři jsou Erwin Kahard a Cameron Sweets. Na co se dnes můžeme těšit?
Jako první se znovu před kamerami objeví Erwin, v závěsu za ním i Cameron, oba usměvaví a zřejmě s dobrou náladou poděkují publiku za potlesk a pak se zadívají do kamery.
„Vítáme vás diváci u televizních obrazovek i zde ve studiu po týdnu u dalšího dílu Kahard & Sweets.“ Řekne s úsměvem Erwin a lehce spojí ruce před sebou.
„I dnes opět v plné síle a věřte nám, že vám toho chceme sdělit hodně.“ Dodá Cameron a posměje se do právě zapnuté kamery. „Takže dnešní obětními beránky… chci říci hosty, budou dva politologové, Johan Bregov za Povrch a Robert Jurij za Gold Pit a v neposlední řadě i renovovaná Goldpitská antropoložka Jelena Grabowska.“ Oznámí ještě divákům jak v sále tak i doma u televize a následuje Erwinova příkladu, který právě usedl do svého křesla a sám se také pohodlně posadí.
Erwin se lokty opře o desku stolu a s mírným úsměvem se zadívá na Camerona. „Opomiňme naší včerejší debatu o jistém duu, co by spolu jistě vycházelo velice dobře a pojďme se podívat na události co nás v blízké době čekají a které se staly…“ pozvedne jednu ruku a začne odpočítávat. „Ples už za sebou máme. Byl to prestižní večer, že?“ zeptá se na Cameronův názor a stále drží zdvižený pouze palec.
„Dobrá tedy, necháme Itálii Italům.“ Přikývne Cam hlavou na znamení, že s tím opravdu souhlasí. „Prestižní možná, ale bylo zajímavé jak se všichni postupně během večera začali stahovat k baru, není-liž pravda.“ Cameron se s malým ušklíbnutím opře zády o opěradlo a zvedne ruku k počítání s Erwinem ale už má zvednutý i ukazovák. „Pak nesmíme zapomenou že máme nové patricijce na vysokých postech, ti by nám dali, kdyby jsme je nezmínili.“
„No, nevím od koho očekáváš něco ty, ale po tom pátečním večeru jsem si docela jist, že od Henryho někdy neočekávaně vystřelí jeho ruka k mé tváři. Zase.“ Poznamená hodně pobaveně a pak zareaguje i na Cameronova slova o plese. „Všichni se tam začali stahovat až ve chvíli, kdy se k nám přidal pan prefekt s paní zastupitelkou. Mají zvláštní talent na přivolávání lidí zřejmě.“ Usměje se lehce kysele. Na prstech už má odpočítáno do dvou, stejně jako Cam. Pak zvedne třetí prst.
„Vzhledem k tomu, že už je po volbách, nemusím se snažit být nestranný. Výborně jsme se postarali o to, že se pan Dabry nedostal do hlavního křesla, tak teď musíme doufat, že nám Henry Gold Pit nezboří. I když kdo ví, co se mezi naší vládnoucí vrstvou připravuje za intriky.“ Mírně pokrčí rameny a zadívá se na svého spolumoderátora. „Came, máš rád u nohy ocelovou kouli?“ řekne snad z provokace.
„To je pravda, takže musíme doufat, že nový „Pan vedoucí“ nebude mít tendenci tíhnout k radikálnějším krokům.“ Promne si Cam levé koleno. „Nerad bych totiž skončil o holi, ty snad jo?“ Ukáže na Erwina prstem ruky na které předtím ještě odpočítával a zazubí se dosti zlověstně. „No a co dál? Erwine vytáhni prosím věšteckou kouli a budeme polemizovat i budoucnosti, hm?“
„Mě až tak ta hůl nehrozí, jak tobě, obětní beránku Revoluce, ty a tvé koleno.“ Zazubí se na něj Erwin a když už zmínili revoluci, lehce se znovu pousměje. „Je to zvláštní, když víš, že náš drahý prefekt visel s kulometem za oknem pracovny, ve které Walker držel Rosse a Reed a když už jsme odstranili vše z cesty ozvalo se jen škodolibé: A jedeeeem…“ pousměje se dost pobaveně. Ano, je to jedna z jeho oblíbených chvil revoluce, nad kterými se rád i zasměje. Ten jeho šílený výraz v očích se nedá zapomenout. „Jinak… pokud chceš mluvit o budoucnosti, víš moc dobře, co bude. Šest dětí, budeš na hranici života a smrti s nějakou zlou nevyléčitelnou chorobou a pak zemřeš. Nezanechal jsi Sonee a dětem ani korunu.“
„Tak ti pěkně děkuju, stačí mi že vždy prý kulhám když musím jít nakupovat.“ Povytáhne nad jeho další větou trochu obočí. „Ano a já jako pokaždé sem nakonec rád, že sem zůstal dole pod schody, kde na mě všichni jen dost přitrouble civěli. I když jsem si naprosto jistý, že pan prefekt nenechá na svůj šílený smích dlouho čekat.“ S přimhouřenýma očima si už pomalu tradičně podepře hlavu. „Ale povídej mi a tom něco víc, rád si poslechnu pohádku u které sem zrovna chyběl.“ Ovšem tentokrát to vypadá že Erwin si Camerona vychutná trochu více a zarytě mlčí s pobaveným úsměvem na tváři. „To bys chtěl vědět, co?“ Ozve se od něj nakonec a dostane se kameře i škodolibého pohledu. „Tvůj problém že si neposlouchal na poprvé. A teď k zajímavějším tématům, jako obvykle máš Came tendenci všechno moc rozpatlávat.“ „Dobrá, dobrá Erwine. Tak co by jsme ještě lidu Gold Pitskému mohli sdělit? Snad jen neusněte na vavřínech, špatně se na tom spí.“ Pousměje se Cameron po prohlášení této dost podivné fráze která podivila i Erwina. Ten nad tím však pouze zavrtěl hlavou a znovu se vstřícným úsměvem oznámil kamerám. „Tak to aby sme uvedli prvního hosta.“