Jako každý týden se ve většině televizích v Gold Pitu objeví dobře známé logo show Kahard & Sweets !
Skoro na minutu přesně se ozve znělka pravidelného pořadu plného sarkazmu dvou blonďáků. A právě jeden z nich teď s úsměvem vstupuje na jeviště, kdo jiný než sám Erwin Kahard a hned hází americké úsměvy celému aplaudujícímu publiku. V závěsu za ním se objeví i Cameron, který kývne spiklenecky na Erwina. „Vítejte milí diváci, vy tady u nás ve studiu i vy doma před obrazovkou a snad se Vám dnešní malé prohození rolí nebude zdát příliš těžkopádné.“
„Ano, Cameron škemral o více možností se vyjádřit k publiku. Co bych ale pro něj neudělal.“ uculí se lehce Erwin do kamery a pak se otočí na chvíli na svého přítele, než se znovu rozpovídá: „Dnes se můžete těšit na pár zhodnocení událostí z minulého týdne. Zároveň prosím s námi přivítejte spisovatelku novel, Katarine Summer a módního kritika Gabriela Higha.“ a po potlesku se pomalu vydá na své místo, tedy s provokativním smíchem a pohledem ke Camerovou místu, kam se pohodlně usadí.
Cameron se jde taktéž usadit i když na Erwinovo místo a neubrání se a zavrtí se v něm jako matka kvočna s blaženým úsměvem na rtech. „Proč jsem tohle neudělal dřív? Máš mnohem pohodlnější židli než já.“ Přehodí si nohu přes nohu a nevěřícně zavrtí hlavou.
Erwin se zadívá nechápavě na Camerona. „Máme úplně stejnou židli… vyjeď s ní ven.“ sám se zvedne a odveze židli doprostřed podia, aby je porovnali.
Na rozdíl od Erwina se Cameron nezvedne a dojede tam ještě na židli. „Hm? Nevim.. nepůjde o Génius Loci?“ Sedí stále na židli a prohlíží si Erwina ze spodu. „Nebo se mám snad zvednout aby sis to taky prohlídnul?“
„Užívej si svého sezení v přednostní židli, víckrát už nebude.“ usměje se na něj mile, ale sarkasticky a znovu se usadí. Zadívá se na Camerona, což zřejmě znamená, že má nadhodit téma.
„Nó, tak o čem že by jsme to měli mluvit? Á, a co třeba o našem milém panu Darbym?“ Nadzvedne Cameron skoro až hraně jedno obočí a čeká na Erwina, Že by snad domluvené představení ze zákulisí?
„Ah, pan Darby a útok na jeho osobu. Na jednu stranu se nedivím, po tom všem už někomu došla trpělivost.“ Mírně pokrčí rameny, dá si uvolněně nohu přes nohu a opře se loktem o opěradlo židle. „Ale je zajímavé, že když se stane něco jemu, zvýší se ostraha. Když unesli a zmlátili mě, nikdo nic neudělal.“
Cameron pouze přikyvuje hlavou. „A víš v čem to bude? Na rozdíl od tvého pohřbu, na ten Darbyho by skoro nikdo nepřišel a proto chtějí ušetřit.“ Potměšile se pak ještě usměje pod vousy.
Pobaveně se zasměje a musí Cameronovi přikývnout. Ano, asi je to pravda. „Dobré, vidím, že vedení Gold Pitu přemýšlí.“ pak se jakoby na chviličku zarazí, než se pobaveně usměje. „Když mluvíme o vedení., Jak se má asi náš drahý exprodukční na trůně? Četl jsi Henryho sloupek?“ stočí k němu znovu pohled, který je prosycený pobavením.
„No četl ale už mi to nepřipadá tak dobré jako dřív, že by ho snad na trůnu tlačil polštář a působilo to tak i na jiné části těla?“ Zeptá se skoro nenuceně Cameron, ale stále ještě mu cukají koutky tak jasný pobavením.
„Spíš bych řekl, že je to vývoj člověka samotného. Z osoby, co zbrojí proti autoritám se stala sama ta autorita. Přece nebude rýpat sám do sebe.“ Krátce se zadívá na Cama. „A musíš uznat, že to, co dodávalo jeho sloupkům šťávu, bylo to rýpání do autorit. Bez toho se teď budeme muset obejít a smířit se s tím, že bude rýpat do mě jakožto toho s řvoucím miminkem a ty s tím prostřeleným kolenem.“ Mírně pokrčí rameny. Ale zřejmě mu to až tak nevadí, ona reklama je reklama.
„To ani v nejmenším nepopírám, ale byl by z něj krásný schizofrenik. Jedna jeho osobnost by psala kritické sloupky na jeho druhou osobnost, která by seděla na Prefektuře a kdo ví? Třeba by se objevily i další role.“ Pokrčí Cameron rameny a promne si levé koleno a zavrtí se na zapůjčené židli.
„Myslíš role manžela od muže v kostkované zástěře?“ Zeptá se ho s pobavením. „Jinak… Viděl jsi včera nový pořad Jimmyho?“
Cameron přikývne se znatelným ušklíbnutím. „Neříkal jsem, že se to musí projevit pouze u jednoho jedince, takže ano. A kdo ví třeba se TO děje právě TEĎ.“ Dodá těm dvou slovům zlomyslný důraz, i když publikum z toho musí být jistě zmatené. Znovu si však olízne rty ale tentokráte zavrtí hlavou. „Víš Erwine, starého psa novým kouskům nenaučíš a nepovedlo se to asi mojí drahé, pokud jde o téma televize. Takže neviděl, nechceš my to převyprávět.“
Erwin se pobaveně na Camerona zazubí a pak se znovu pohodlně opře do své vypůjčené židle. „Takže jsi stále na stejném stavu, jako když jsme se poznali? Ty pracuješ v televizi a stejně jí nesleduješ? Víš, co se říká?“ zeptá se, ale nečeká na žádnou jeho reakci. „Každý psycholog musí být blázen, aby svým pacientům rozuměl.“
„Já ti nevím Erwine, ale podle mě jsem na to zatím kvalifikovaný dost a v případě nouze… Od čeho máme to nové připojení na World Wide Web, věděl jsi že nás už dokonce vysílají i na Youtube? Já do nedávna ne a připadám si jako důchodce.“ Oznámí mu s vážným pokývnutím hlavy Cameron, vážný ale pouze na oko.
„Můj drahý Camerone, tak jsem asi už na márách, protože já jsem věděl, že tam je pár videí s naší tématikou od fanynek, které našla má žena, ale to že by dávali naší talkshow i na youtube jsem do teď netušil.“ pak se tak všelijakým úsměvem uculí „Připadám si jako světoznámá hvězda. Ale myslím, že bychom mohli přejít k našim hostům, co ty na to? Však tu máme autorku bestselerů Katarine.“ poposune jejich debatu do dalšího bodu.
„Pravda, nesmíme nechat dámu čekat.“ Pousmál se Cameron.