Bellamy Blackburn

Bellamy rozhodně nepatří mezi skrčky. Není to však ani čahoun. Se svými 186 centimetry se řadí spíše k průměru. Ano, je jasné, že se tu najdou tací lidé, kteří prostě budou menší než on. To je hold jejich úděl. Celkově jeho postava není příliš mohutná. Jeho tělo má vyrýsované svaly, které má i tak trochu zakódované v genech. Je úplně odlišný od svého bratra, takže by je k sobě opravdu nikdo ani nepřiřadil. Což je v některých situacích přece jenom výhodou. Na svém těle si dá záležet. Prostě chce se dobře reprezentovat a jako pučmeloun by v obleku vážně dobře nevypadal. Každé ráno si jde zaběhat a je pravidelným návštěvníkem posilovny. Péči o sebe ale nepřehání. V jídle se neomezuje a jí prostě to, na co má chuť.

Pokud se z jeho celkové siluety zaměříte na určité partie, rozhodně vás zaujmou jeho oči. Jejich zelená barva se vám rozhodně vpije do paměti. Ještě k tomu, když na vás upře svůj uhrančivý pohled. Ví, že jeho oči jsou tak trochu jeho výhodou. Jelikož se nebojí navázat oční kontakt s kýmkoliv, využívá jejich síly upoutat. Jeho dokonalý pohled umocňují dlouhé a husté černé řasy, které lemují jeho pronikavě zelená kukadla. Na jeho tváři se už nic tak úžasného nenajde, to mi věřte. Čelo má poněkud vyšší a i přesto, že ještě není tak starý, se mu na něm často objevují vrásky. Z čeho? Z jeho neustálého zvedání obočí. Je to pro něj typický znak. Nos má příliš velký, alespoň podle něj. I když se tím teda tolik nezabývá. Prostě to nechává být a snaží se si toho nevšímat. Ústa nejsou plná a červená, jak by měla být. Horní ret je příliš úzký. Za nesymetrickými rty se skrývají však bílé zuby, které se často objevují při úsměvu, kterým nešetří. Tedy pokud je mu příjemně. Kolem úst se objevuje strniště. I když někdy má světlé chvilky, kdy si svou tvář do hladka oholí. Celý jeho zjev dolaďují tmavě hnědé vlasy, které se tak trochu kroutí. Nedá se s tím nic dělat. Pokud je má delší, prostě jsou kudrnaté. Proto svůj účes často střídá a nechává se stříhat na krátko, kdy jeho vlasy nevypadají jak vlna ovce. (To přeháním.) Ráno si je většinou musí aspoň trochu nagelovat, aby mohl vyjít do své kanceláře.

V jeho šatníku se najde opravdu všelicos. Od sportovního oblečení, přes džíny až po obleky a košile. Pokud je v práci, je pro něj důležité zanechat dobrý dojem. Proto není výjimkou, že ho uvidíte ve společenských kalhotách a nějaké košili. Pokud je ale doma, rád se uvolní a proto jsou nejvhodnější tepláky. Když však vyjde na ulici, je to většinou v obyčejných džínách a jednobarevném tričku. Nepotrpí si na výrazné barvy a ani na různé potisky na tričkách. Prostě to není jeho styl.

Bellamy nepatří zrovna mezi určité druhy lidí. Není ani flegmatik, melancholik, cholerik nebo sangvinik. Není ani introvert ani extrovert. Dalo by se říci, že je prostě svůj. Má rád svůj klid, když je jeho hlava plná k prasknutí. Společnost si ale také nenechá odepřít. Miluje ty chvíle, kdy může odhodit „masku“, kterou jeho povolání vyžaduje. Přesně takové chvíle, kdy si jen sedne do baru a baví se s lidmi o jejich životech, o jejich problémech, o jejich situacích. Kdy si prostě odpočine od upjatého rozhovoru mezi pracovníky, klienty a jím. Potřebuje se zasmát, zamračit, rozčílit se a potřebuje tak vypustit své emoce na povrch.

Jeho povaha má však i svou temnou stránku. Někdy, když mu prostě rupnou nervy, je velmi náchylný k zuřivým záchvatům vzteku. Je schopný i ublížit. Na čele se mu vždy objeví žilka, která značí, že je špatně. Musí zatnout pěsti a snažit se uklidit. Šance, že se mu to podaří, je tak padesát na padesát. Chtěl by umět ovládat svůj vztek, bohužel to není nic jednoduchého. Naštěstí to ještě nikdy nedopadlo tragicky. Nikdy nikoho neumlátil k smrti. Pár zlomených nosů už tady bylo, ale to je nic. Svou sílu a schopnost bojovat si vytrénoval při bojích se svým bratrem a posléze s kluky od nich ze čtvrti. Možná není perfektní taktik, ale jeho vztek je neuvěřitelným motorem, který ho žene dopředu. A to i přes mrtvoly.

Svou práci dělá však pečlivě a s rozvahou. Nedá mu spát nevyřešený problém u rozdělaného projektu. A tak to je i v jeho životě. Potřebuje mít věci jasně dané. A tolik o jeho spontánnosti. Nedá se od něj čekat, že se zničehonic zabalí a vydá se na cestu kolem světa. I stěhování do Gold Pitu plánoval dlouho se svým bratrem. Muselo být předem jasné, kde budou bydlet a jestli bude mít práci.

Co se týká jeho vztahu k ženám… Nedá se říci, že by vztah s nimi zavrhoval. Ba právě naopak. Rád je v jejich společnosti. Je to však možná jen další z těch, který naznačuje, naznačuje, a pak skutek utek. Ještě nepotkal žádnou ženu, která by mu vyvrátila jeho postoj. Myslí si, že ženy jsou jen vypočítavé a falešné bestie, která zajímá jen to, jak vypadají, jaký majetek má jejich oběť a hlavně o to, kolik má peněz na účtu. Proto si většinou vystačí jen s náhodnými setkáními a náhodnými povyraženími. Ovšem podivuhodnéna tom je, že v sobě má neustálou potřebu tyto něžné vypočítavé stvoření chránit. Je to pravděpodobně jeho výchovou. Ale v životě by si neodpustil, kdyby se nějaké ženě v jeho blízkosti něco stalo. Nikdy.

Bellamy se narodil jako druhé dítě do rodiny Blackburnových. Žili si poklidným životem v Manchesteru. Nemůže říct, že by mu v jeho dětství něco chybělo. Se svým bratrem sice nevycházel nejlíp, ale kdo měl sladké dětství, že? Poté, co do jejich už tak početné rodiny přibily ještě dvě sestry, se jeho život tak nějak změnil. Věděl, že by měl jít příkladem. Uvnitř v něm však chvílemi bodala závist, nad péčí o jeho sourozence. Jim vynikal ve fotbale, dokud se nestala nehoda, která ho změnila. Poté si uvědomil, že jeho chování bylo vážně sobecké. Začal se tak věnovat více své rodině a hlavně jeho sestrám, které potřebovali ochrannou ruku, kterou jim jako starší brácha poskytnout mohl. Buďme přesní, měla by to pro něj být samozřejmost. Už od samého začátku.

Školou proplouval poměrně s přehledem. Nedělalo mu problém se naučit. Většinou mu však stačilo jen to, co si zapamatoval z hodin. Oříškem pro něj ovšem bylo studium vysněné architektury. Musel se naučit, jak správě budovat, na co si dávat pozor, jak správně navrhnout plány. Nebylo to nic lehké, ale je nesmírně rád, že se mu jeho vysněného cíle podařilo dosáhnout. Byl to nejlepší okamžik v jeho životě, když dostal diplom. Nikdy nezapomene to, jak se na něj jeho rodiče dívali. S veškerou láskou a pýchou, jakou jen můžou rodiče svému dítěti dát.

Neváhal ani chvíli, když mu přišla nabídka, aby šel navrhovat stavby do Gold Pitu. Přece jenom je to obrovská příležitost. Ne jenom, že ho lákalo zjistit, jaký tu je život. Cítil možnost, dostat se mezi špičku všech architektů. Jeho snem je postavit něco velkolepého, na co se nikdy nezapomene. Chce, aby ta budova nesla jeho podpis. Jeho specifické prvky a tak podobně. Nepřestává svému snu věřit a jde si za svým cílem.

Celý jeho život v Gold Pitu probíhal úžasně. Nemohl si stěžovat. Pracovní nabídky se jen linuly a on tak byl pohlcen do práce, tak na plno, že ho vyhrocená politická situace celkem zaskočila. Když se o ní začal trochu více zajímat, bylo mu jasné, že je tu něco špatně. Jenže co on, jako architekt, zmůže? Nemůže podniknout nějaký radikální krok, jelikož na to není stavěný. Proto se raději svezl s většinou a podpořil tak Tajný spolek, který se tu očividně už někdy zapsal do historie. Zúčastnil se protestu. Bohužel však neodešel jen tak. Schytal kulku do ramene, což nebylo zrovna příjemné, ale zvládl to. Dlouhou dobu zvažoval návrat do své rodné Anglie, ale rozhodl se, že zůstane v Gold Pitu. Bude tu užitečnější a navíc tu má důležitou zakázku, kterou nemůže opustit. Je to kariérista a zásadový muž. Co si budeme povídat.