Magnolia Blade

Mags hned poznáte díky pár charakteristickým znakům. Její rodiče byli oba bílí jako Primalex. Ona po nich, bohužel, tuhle vlastnost zdědila. Její vlasy si neustále barví na bílo. Doslova na bílo. Nikdy se jí blond nelíbila, ale chtěla mít světlé vlasy. Tak proč sakra nejít na bílo, že? Když už mám bílou pleť, tak proč nebýt bílá celá. Dalším znakem jsou trochu vystouplejší lícní kosti, které dělají její tváře propadlejší. To se ani neví, po kom vlastně zdědila. Nikdo v jejich rodině to neměl a mezi předky se nikdy nepátralo. Čili tohle je neznámé i pro ni. Nad horním rtem jí chybí jamka, která by jí vytvářela ty dva obloučky, jako všem jiným. Takže má ret ve tvaru jednoho symetrického oblouku. Nikdy jí neuvidíte na veřejnosti bez rudé či jiné tmavé rtěnky. Nikdy. A zapomněla jsem na oči. Přírodně má oči hnědé, ale když dostane chuť, tak bere čočky šedé barvy. Další světlá barva do jejího repertoáru.Je poněkud vysoká. Takových 180 cm to jistě bude. V její brandži se jí to opravdu hodilo a hodí se jí to doteď. Na všechny může koukat shora. Je neuvěřitelná v udržení vážného obličeje. Doslova mistr. Díky tomu si vždy dokázala udržovat post nejpovrchnější členky týmu.

Oblečení je poněkud složitější. Její šatník přetéká několika extravagantními kousky, které si ráda bere kamkoliv. Na procházky do parku, po městě, na nájezd na kavárnu nebo bar, prostě kdekoliv. Ale pokud se vám podaří proniknout do jejího soukromí, poznáte, že i přes ten vzhled se doma dokáže trochu uvolnit a natáhnout na sebe tepláky a svetr. Nebo jen tepláky. Nebo jen svetr. To už záleží na náladě a situaci.A teď nedokonalosti. Podle ní je naprostá hrůza ta piha co má u nosu. Ale nedokáže se jí zbavit, protože jí připomíná její rodinu. Všechny ty akrobaty a gymnasty a klauny. Všichni si jednou kvůli ní udělali na vystoupení stejnou tečku na stejné místo, aby se necítila tolik zhnuseně ohledně té hnědé věci. Vždy když se na ni podívá, tak si vzpomene na ty časy, kdy se smála a doslova si čas ve stanu a na jevišti užívala. Ale pořád ten flek nenávidí. Stejně tak má menší jizvu na boku z jednoho neúspěšného skoku, díky kterému měla několik stehů. Nic jiného už její tělo ani tvář nehyzdí.

Díky všem těm potleskům, ovacím a vychvalujícím kritikám si vytvořila jistou povrchnost, která se prostě stala její součástí už v útlém věku. Jako teenager s nikým nemluvila, chovala se jako primadona a odmítala rande s klukem jen kvůli jeho vzhledu. Hold už je taková. Po svých rodičích. Nikdy neměla moc velkou potřebu se smát. Jako malá se smála hodně, ale jakmile se to v ní všechno zlomilo díky všemu tomu stresu a tréninku, tak s tím přestala. Prostě neviděla důvod v tom se smát. Úsměv už je něco jiného. To podle ní není něco, co by prostě jen tak dokázalo zmizet. Ten si dovolí ukázat kdykoliv ať už je formální, opravdový, neúmyslný, smyslný, tajemný, drzý prostě jakýkoliv. Jenže ne každý takové úsměvy uvidí. Ty má jen pro své potěšení nebo pro potěšení těch nejbližších. Což je v tomhle případě její kocour Vamp. Ale to je na jindy. V pozdějších letech, už skoro dospělých se před všemi uzavřela, protože se nikdo nedokázal postavit jejímu otci. Neviděla dál smysl v tom, aby se bavila s lidmi, kterým za ten vyhazov nestojí a následně se uzavřela před kýmkoliv, kdo se k ní chtěl přiblížit nebo ji poznat hlouběji. Nic takového není pro ni. A je přesvědčená, že ani nikdy nebude. Pokud se jí rozhodnete zakazovat balet nebo cokoliv jiného jí blízké, počítejte s tím, že vám ze života udělá peklo. Mags nechcete mít na seznamu nepřátel, to opravdu ne. Je to divoká žena, která se nebojí využít svých schopností, aby vás potopila. Vyrůstala i cirkusáků, psychopatů a podivínů a slyšela spoustu historek o provedených pomstách. Opravdu ji na tom seznamu nechcete. Nejpodivnější věcí na téhle ženě je, že nikdy nebrečí. Její hrdost jí to nedovoluje, to za prvé a za druhé se ve svých mladých letech tolik nabrečela, že to někdy vypadá tak, že jí vyschly slzné kanálky. Přeju vám s touhle ženou hodně štěstí, pokud se k ní budete chtít dostat blíž. Fakt ho budete potřebovat.

Dne 6. srpna se v průběhu těch několika let stala spousta věcí. 6. srpna roku 1623 zemřela Anne Hathaway, manželka Williama Shakespeara. V roce 1940 uprchl první vězeň z koncentračního tábora Auschwitz. Taky se v tento den konala první poprava na elektrickém křesle, která proběhla v roce 1890. No a v roce 2068 se narodila malá holčička jejím rodičům Tatyaně a Alexovi Bladeovým. Pleť měla bílou jako sníh, rty červené jako krev..a no i by to mohla být Sněhurka, kdyby její vlásky byly černé barvy. Všechny to jemné chmýří na hlavičce měla zlatavé barvy. Doktoři o ní říkali, že je to velice zvláštní dítě jen kvůli tomu. Nebylo zvykem, že by čerstvě narozené dítě dostálo blonďaté barvy. To prostě bylo něco naprosto nemyslitelného. Science Fiction, jak by to někdo nazval. Dalším podivným znakem byli její rty. Růžovoučká vrátka postrádala jednu věc. Jamku nad horním rtem, který vytvářel ty krásné dva obloučky. Proto její rty tvořil jen jeden velký oblouk od koutku ke koutku. Každý, kdo ji viděl, ten ret obdivoval a mamince říkal, že porodila anděla. Díky tomu se dlouho tápalo nad jménem holčičky. Příbuzní se snažili mladému páru poradit, ale žádné z těch jmen nebylo příliš dobré pro jejich malý zázrak. Jejich malého anděla. Jednou v noci se maminka vzbudila za zvuku křičení a podrážek dopadajících na podlahu. O několik vteřin později do jejich dveří vpadl otec toho malého andílka a vykřikl: „Afanasievna! Afanasievna!“ Křičel to tak dlouho, dokud drahé manželce nedošlo, že křičí jméno pro holčičku. Uklidnila manžela a jen přikývla, že se jménem souhlasí. Nemohla mu to štěstí z nalezeného jména odepřít. Co tu ještě nebylo řečeno? Ach ano. Alexander, Afy otec, vlastnil slavnou americkou imitaci již zaniklého Cirque Du Soleil, Cirkus Anasenko a Tatyana, její matka, umělkyní na hrazdě. A samotná Afa? Ta se měla stát hlavní hvězdou jejich cirkusu. Jakmile byl pár propuštěn z nemocnice, zamířil do komplexu cirkusu, který zrovna sídlil v Salemu. Projezdila s cirkusem spoustu států od Ameriky, přes Evropu až do Austrálie. Celý cirkus ji bral jako svou vlastní a taky se o ni starali celých 18 let. Učili ji číst, psát a počítat. V pozdějších letech s ní všichni bývalí atleti, kteří teď dělali akrobatické kousky na lanech, hrazdách, provazech a dalších, začali cvičit tanec a rovnou z ní už cvičili další akrobatku. Takže jí nastolili opravdu tvrdý trénink a každý den byl pro ni doslova utrpení. Malé pětileté dítě, které se má každý den dvě až tři hodiny dřít. Bolavé nohy, modřiny, sem tam zlomená noha nebo ruka. Vědět to někdo, kdo nepracoval v komplexu, tak jim nechá Afu sebrat. I přes toto nebezpečí, její otec trval na tréninku jejího andílka. Už několik měsíců připravoval novou show, do které by mohl zapojit i Afu a chtěl ho uvést na světlo světa, co nejdřív to šlo. Spousta jeho zaměstnanců ho prosila, aby nechal Afu aspoň někdy taky odpočinout. Za takovou drzost je vyrazil na tři doby. Nikdo totiž nebude zpochybňovat Alexovi úmysly, pokud nechce mít po kariéře. Zhruba v desíti letech bylo první představení show Angel, které se udělalo jen na počest malé Afy. Afa v něm účinkovala jako malý Andělíček, který provázel sličnou pannu po nebi. Toto představení vynášelo víc než jakékoliv jiné a tak se Alex rozhodl, že s tím projedou svět a vydělají si spoustu peněz. A tak se taky stalo. Cirkus Anasenko vydělal několik miliónů a úplně zničil malou Afu. Co bylo dál? Pořád to samé. Vymýšleli show, objížděli svět a fyzicky i psychicky vyčerpávali Afu. Ona sama se začala před všemi uzavírat a s nikým z účinkujících ani se svou matkou ani s otcem. Cvičila sama a předváděla parádní výkony. Pro ni byl ten svět ve světlech a kostýmech jen příprava. Přechod. Věděla, že tady rozhodně nestráví celý svůj život a nebude se ničit něčím, co jí za to nestojí a ani jí nic nepřinese. Jako rodinný příslušník neměla plat, takže všechny peníze, které měly patřit jí, šly jejímu otci do kapsy. Nejdřív se jí tenhle život líbil. Nezajímalo ji, že trénuje několik hodin denně nebo že je pořád strašně unavená. Byla v euforii díky ovacím, které jakožto hlavní hvězda sklízela. Ale pak to všechno omrzelo a její stav se stále zhoršoval. A pak přišel zlom. Byly to Afaniny osmnácté narozeniny a byli zrovna ve městě, kde se Afa narodila. Tedy Salem. Ona sama se velké oslavy zúčastnila jen na sfouknutí svíček a pak se odebrala do kamiónu, který patřil jen jí. Sbalila si pár věcí a vkradla se k otci do kamiónu a spakovala všechny „tajně“ ukryté peníze. Následně zasedla k jeho notebooku a převedla všechny peníze z jeho konta na své. Jednoduché a prosté. Vzala tašku s věcmi a penězi a utekla do tmy. V Salemu si našla byt a začala řádně odpočívat po osmi letech neustálého cvičení, zatěžování těla a usmívání. Tak to s ní šlo rok. Sem tam si zacvičila, našla si práci ve fitness centru a po nocích se bála, aby na ni nepřišel její otec. Kdokoliv ji mohl vidět z objektu utíkat a ihned to nahlásit jejímu tatíkovi. Ale nic se nestalo. O rok později, po své velké pauze se přihlásila na Juilliard, aby mohla studovat balet. Pořád chtěla být hlavní hvězdou, být osvícená světlem, aby všichni za druhou stranou reflektorů tleskali ve stoje a uctívali její jméno. Proto Juilliard a balet. Bohužel všude ji znali a ona nechtěla být souzena podle jejího jména. Afanasievna Blade byl navíc někdo, kdo zůstal v jejím kamiónu a odjel pryč. A tak si změnila jméno. Od té chvíle to byla Magnolia Blade. V přijímacím řízení prošla všemi koly a dostala se na školu. Balet měla naučený z cirkusu a tak jí chvíli trvalo, než se do toho znovu dostala. Udeřilo dvacet tři let a Mags vybral lovec talentů do představení Labutí Jezero. Škola jí nebránila v odchodu a tak se svými dosud nasbíranými zkušenostmi opustila Juilliard a vydala se do světa baletních představení. Netrvalo dlouho a z Mags byla hvězda. Splnilo se jí všechno, co si přála a nemusela se u toho nadřít tolik, jako v cirkusu. Byla šťastná. A pak přišel další zlom. Do New Yorku přišel její otec. Našel v novinách zprávy o jeho dceři, která se stala slavnou díky baletu, a vrátil se pro své peníze, které mu ukradla. Mags se o něm dozvěděla díky svým kolegyním v newyorském baletním sboru. Prý vtrhl do studia a hledal mezi nimi svou dceru. Hned jak to slyšela tak utekla do svého bytu, kde se sbalila a přemýšlela, kam půjde. Chtěla jít někam, kde ji on už nenajde a kde bude před svým krutým otcem v bezpečí. A pak se dozvěděla o Gold Pitu. O městě pod zemí. Neváhala a utekla právě tam. Bez nějakých plánů do budoucna se prostě sebrala a zmizela pod zem. Situace v tomto městě byla po jejím příchodu velmi napjatá a časem se to zhoršovalo. Pořádala se i velká revoluce proti vládě, která toto město pomalu uzavírala před povrchem a jeho hrozbami. Nakonec z toho město vyšlo s uzavřenými hranicemi pro odcestování či přicestování goldpiťanů. Nejdříve si myslela, že toto město úplně uzavřou a nikdo sem nebude moct. To by se cítila ještě víc v bezpečí. Její otec by sem nemohl. Ale je to lepší než nic. A tak stále doufá, že se tu její otec jednou nezjeví a nenajde ji tu.

Po stranách prstů má vytetovaná písmena DAME. Každé písmeno na jednom prstu. Také má na stejné ruce, tentokrát na zápěstí srdce se smutným obličejem. Nechala si to vytetovat po tom, co opustila Juilliard, aby účinkovala v Labutím Jezeře. Taky má malého šedého kocourka jménem Vamp, kterého si pořídila právě na cestě do Gold Pitu jako svého ochránce a zároveň věrného přítele na cestách.