„Abych nebyl za egocentristu, tak i dnes si pro Vás Jonas připravil nějakou reportáž a tentokrát o domácích mazlíčcích.“ Zazubí se a obraz se přepne na Jonase.
Na obrazovce je vidět Jonas, který na sobě má černé tričko s bílým nápisem „I love pets!“ z toho je slovo „love“ nahrazeno rudým srdíčkem. Tématicky oblečen! „Dobré odpoledne diváci. Dnes je středa a koná se tady v Gold Pitu festival mazlíčků, kam si kdokoli mohl přinést svého společníka a pochlubit se s ním ostatním.“ Usmívá se Jonas od ucha k uchu a zvedne ruku, ve které drží vodítko. „Řekl jsem si, že také musím přřijít na festival s nějakým zvířetem, tak jsem si půjčil fretku našeho kameramana.“ Klekne si na koleno a zvedne černo bílou fretku s hnědýma očima do náruče a ukáže ji na kameru. „My vás teď s Fredem,“ Ukáže na fretku. „Provedeme po celém areálu budovy.“ Usměje se a následuje zrychlený záběr, při kterém Jonas chodí okolo stolů, na kterých jsou postaveni mazlíčci. Zastaví se až u jednoho stolu, na kterém sedí opradu miniaturní jorkšír a vedle něj obří bernardýn. Za nimi hrdě stojí jejich majitelé. Přesněji řečeno majitel jorkšírka a majitelka bernardýna. „Dobrý den.“ Usměje se na ně reportér a v ruce stále drží fretku, na kterou bernardýn dost hladově kouká a dokonce slintá. Občas se i oblízne. Jonas by toho tvorečka neměl dát z ruky, nebo by se mohlo stát neštěstí. Majitelé kývnou na pozdrav. „Tenhle drobeček drží Gold Pitský rekord v jeho velikosti, která činí 12 centimetrů a váží 720 gramů! Oproti němu tenhle obr, který také drží rekord, avšak nyní se jedná o největšího psa Gold Pitu, měří od země ke kohoutku 1 metr, což je od světového rekordu pouze o 0.1 méně, a váží neuvěřitelných 130 kilogramů!“ Oba dva psíci u sebe mají stužky za vítězství. „Nebojíte se, že ho zašlápnete?“ Natáhne mikforon k majiteli malého jokršíra. „Občas strach máme, ale vždycky na našeho malého Joea s ženou a dětmi dáváme pozor a zatím se nám to nikdy nestalo.“ Usměje se příjemně vypadající muž a Jonas se přesune k ženě, která může měřit přibližně sto osmdesát centimetrů a do párátka má rozhodně daleko. „Jaké je venčení takového kolosu?“ Podá jí k ústům mikrofon. „Když se Henry rozběhne, tak je opravdu těžké ho zastavit. Je jako bulfozer!“ Pronese žena se smíchem a Jonas se pobaveně podívá do kamery. „Festival bude trvat do zítřka – tudíž čtvrtka – do sedmnácti hodin. Další rekordy Gold Pitu z říše mazlíčků naleznete již teď na našem webu. Jonas Hendrickson, Gold Pit TV.“
Na obrazovkách diváků se živě objeví Jim Dalton, za kterým je vidět budova, která je plně zahalena do plamenů. Hasiči se snaží zkrotit mocný živel pomocí spousty vody a hadic. Na sobě má oblečený modrý zapnutý svetr, který má přes prsa černý pás se severskými vzory. „Díky za slovo, Joe.“ Odvětí moderátorovi. „Dobrý večer, diváci.“ Pozdraví Jim a ohlédne se za sebe. „Jak si můžete všimnout, tak za mnou hasiči svádějí ve východní obytné zóně neúprosný boj s ohněm, který zachvátil celou budovu v půl osmé večer.“ Reportér přešlápne z nohy na nohu a otočí hlavu na požár za sebou. „Hasičům se zatím nepodařilo dostal plameny pod kontrolu. Žár, který z budovy sálá, je opravdu neskutečný.“ Svými gesty volné ruky dodává svým slovům na velikosti a hlavně vážnosti. „Zatím není známa příčina požáru. Spekuluje se i o útoku nějakého žháře. V budově bylo dvacet obyvatel a hasičům se podařilo dostat z hořicího domu pouze šest lidí.“ V pozadí záběru je stále vidět shon, se kterým se snaží přítomní hasiči zdolat oheň a také jsou vidět záchranáři, kteří ošetřují raněné. „Budeme vás informovat na našich webových stránkách.“ Kývne reportér. „Z východní obytné zóny, Jim Dalton.“ Rozloučí se reportér a obraz se přepojí do studia.
Obraz se přepne na reportéra v černo-zelené mikině, pod kterou má bílé tričko a na nohou má džíny. Na tváři má široký úsměv, který určitě přiláká k obrazovce kdejakou ženu. „Dobré odpoledne, diváci.“ Pozdraví vesele Jonas a za ním je vidět asi dvacet dětí a dva dospělí, kteří předvádějí divadelní cvičení s názvem zrcadlo. „Nacházím se v jedné z místností nového divadla u řeky Alive. Koná se dnes beseda s odborníky, která je určena pro všechny děti od šesti do osmnácti let. Děti z celého Gold Pitu, které se přihlásili na tuto besedu, jejíž cílem je zasvětit děti do dramatické výchovy, byly rozděleny do několika skupin podle věku. Zde jsou konkrétně děti od deseti do čtrnácti let.“ Usměje se a potom zamíří blíže ke skupině. „Skupiny dětí jsou pod vedením členů divadelního spolku, kteří s nimi zábavnou formou provádějí různá cvičení.“ Tvrdí Jonas s úsměvem a to k němu dojde Jim položí mu ruku klem ramen a stoupne si vedle něj. Trochu se na něj pověsí. „A jedním z lektorů je i můj kolega Jimmy Dalton.“ Řekne a pobaveně se na kolegu podívá. Jim se narovná a otře si trochu zpocené čelo. „Jime, co teď momentálně provádíte?“ V pozadí záběru je vidět drobná blondýnka, která udává s veselým výrazem ve tváři, co mají děti dělat. „Teď momentálně se dětí pokouší napodobit přesně pohyby toho druhého. Já Ti to s Angel předvedu.“ Pronese Jimmy pobaveně a kývne na Angel, aby za ním došla. Jonas se podívá do kamery. „Tohle je zástupkyně něžného pohlaví v divadelním souboru Angel Hackett.“ Představí ji Jonas a ustoupí o kousek za ně, aby mohl přiložit Jimmymu k ústům mikrofon, ale nezavázel záběrům z kamery. Jimmy si stoupne oproti Angel, která je o nějakých 17 centimetrů menší než Jimmy, a založí si ruce v bok a Angel udělá to samé. „V tomto cvičení jde o přesné koordinování pohybů těla a také o rychlé reakce.“ Jim rychle natáhne ruku ku Angee a ta udělá přesně to samé skoro ve stejnou chvíli a dotýká se svou dlaní jeho dlaně se stejným výrazem a dokonce kopíruje pohyby jeho hlavy a rtů při mluvení. Jonas se podívá na drobnou blondýnku a pobaveně se usmívá. „A to je v podstatě celé.“ Zvedne ještě druhou ruku a pomalu si kleká na levé koleno a Jonas se kvůli němu musí trochu ohnout. Stojí přímo mezi nimi. „Je to těžší, než to vypadá. Hlavně, když se potom přidává rychlost a nebo dostanou ěti nějaký speciální úkol či scénku, kterou takto musí ztvárnit.“ Jonas si nevšimne spikleneckého mrknutí, které bylo od Jima směřované drobné blondýně proti němu. Oba najednou padnou k zemi na bok a reportér stojí mezi nimi s trochu vyděšeným pohledem. Nicméně se potom zasměje a věnuje se kameře. Jim mezitím pomáhá Angel na nohy. „Teď se podíváme do ostatních místostí a ještě se sem vrátíme, protože nám určitě tihle dva mají ještě co ukázat.“ Usměje se Jonas. Následuje prostřih z natáčení ve všech místnostech, kde byli členové divadelního spolku v obležení dětí různého věku. Jonas je také na některých záběrech vidět, jak je ponořen do víru dění a také se pokouší ze sebe udělat na chvíli jednoho z herců. Konečně se objeví trochu splavený Jonas zpět v místnosti, kde začal, ale teď vedle něj místo Jima, který se teď věnuje dětem, stojí Angel a zvedá pohled k Jonasovi. V ruce má dva korky, kterými se obvykle uzavírá víno. „Tak, Angel, co divákům ukážeš teď?“ Shlédne k ní a mile se usmívá. „Takže, Jonasi, tohle si budeš moci vyzkoušet také a věř mi, že i po celém dni stráveném tady v divadle, to hravě zvládneš.“ Usmívá se Angee a podívá se do kamery. „Tohle používáme my herci na procvičení výslovnosti a pořádné artikulace.“ Pobaveně se zazubí. „Vypadá to opravdu vtipně, ale je to hodně dobré cvičení. Stačí, když korek chytneš do zubů a pokusíš se mluvit tak, aby Ti bylo rozumět.“ Sama Angel stiskne korek mezi zuby a snaží se pořádně artikulovat. „A hned, jak ši těn korek vyndáš z pusy, budě Ti po nějaké době mluvení s korkem, lépě rozumět.“ Vyndá si korek z úst. „Samozřejmě člověk s korkem v puse neřekne nic naprosto přesně, ale jde o to, že se snaží. Teď to zkus ty.“ Podá mu ten druhý korek a Angel se usměje. „Šekuju, Angee.“ Trochu se to Jonasovi s korkem v ústech nepovede, ale Ang se jen pobaveně zasměje a odejde za ostatními, aby mohl den pokračovat. „Vášení diváči, my se šanetjouho pšesuneme ven, kde pjo…“ Vyndá si ten korek z úst. „To fakt nejde.“ Řekne pobaveně a podívá se do kamery. „Zanedlouho se přesuneme před divadlo, kde si divadelníci připravili pro děti překvapení. Tak jen do toho.“ Usměje se Jonas a obaz se přestřihne. V dalších záběru stojí spousta dětí různého věku společně se všemi členy divadelního spolku řadě. Všichni na sobě mají pouze dlouhá bílá trička a spodní prádlo, které není u většiny vidět. Záleží na délce trička. Uprostřed kruhu jsou kbelíky s různými barvami. „Překvapení pro děti bude v podobě barvové přestřelky. V kbelících uprostřed jsou hadry, které jsou ponořeny v barvách. Děti a lektoři je po sobě budou házet a tak vzniknout zajímavá a pestrobarevná trička. Mohou po sobě samozřejmě nechávat i otisky rukou, tuhle zábavu si užijí jak děti, tak určitě i dospělí.“ Řekne Jonas, který se, jak se zdá, bude držet v pozadí a nepřipojí se. „Takže směle do toho.“ Řekne reportér. Jeden herec to odpočítá a bitva může začít. Kameramani zachytávají všelijaké momenty. Zrovna teď to jeden klučina schytal hadrem přímo do břicha, ale neváhá a oplácí úder. Všichni jsou umatlaní od barev a zdá se, že si to užívají i dospělí. Matt a Robert se na záběru opatrně přibližují ke svým dvěma kolegyním, Angel a Julii, zezadu a nakonec je obejmou tak, aby své ruce, které měli oba namočené v modré barvě, přitiskli na jejich ňadra a udělali tak na nich obtisky jejich rukou. Tenhle čin se neobejde bez smíchu a tak reakce ze strany dam. Matt, který okupoval drobnou Angel, dostane hadrem s červenou barvou přímo do obličeje a Robert, který si vybral za cíl Julii, získal otisk ruky se zelenou barvou přímo na břiše. Kameraman se přesune dál, kde zrovna někoho polijí zelenou barvou. Nakonec se obraz vrátí na reportéra, který stojí zády ke všemu dění. Dívá se přímo do kamery. „Tahle bitva bude završením tohohle dne plného zábavy a také ponaučení.“ Zdá se, že to chce ukončovat, ale zezadu se k němu blíží Matt a Jimmy, kteří v ruce drží kýbl modré barvy. Než stačí Jonas cokoli dalšího říct, tak mu barvu vylijí na hlavu a se smíchem zahodí kýbl pryč a rozběhnout se zpátky a diváci si ještě mohou všimnout toho vítězoslavného plácnutí, které mez nimi proběhlo. „Přeji tedy příjemný zbytek večera.“ Pokračuje, ale rukou si odhrne barvu z obličeje a také vlasy, aby mu bylo do tváře pořádně vidět. „Pro Gold Pit TV, šmoulózní Jonas Hendrickson.“ Rozloučí se reportér s širokým úsměvem, při kterém odhalí bílé zuby a obraz se přepne zpět do studia.