Dobytek na Prefektuře

Nadpis hovoří sám za sebe, ale já si k tomu dovolím napsat také pár slov. Rozhodl jsem se k tomuto vyjádření po přečtení článku, který hovoří o nové vyhlášce pro obyvatele Rychlovlaku. Třetí a čtvrtý týden v každém měsíci budeme muset pracovat v nově otevřeném dole Freedom 3. (Pokud tedy nejsme armáda nebo policajti.). Doopravdy se ten důl jmenuje takto? Paradox. Není vyloučeno, že přijdeme o práci a to tam budeme muset makat nonstop. To bylo jenom takové lehké shrnutí, kdyby někdo nečetl ten článek.

Teď k tomu, co chci psát. Jak si to vedení města představuje? Vydává stále další a další vyhlášky. Nejdříve je to prohlášení o tom, že je Tajný spolek násilnou organizací a členové, kteří jsou na povrchu, se nesmí do Gold Pitu vrátit pod pohružkou smrti. Dost mě sebrala poprava Solomon​a. Nevím, jak se sem dostal, ale od prefektury to byla zase další várka zastrašování obyvatelstva.

Členové spolku, kteří zůstali v GP, museli buď do Rychlovlaku a nebo jako Parker​ do vězení.
Také se vyjádřím k protestu před prefekturou před nějakou dobou. Nedokážu pochopit, jak si pregektura mohal vymyslet takovou bácrku o smrti našeho Christopher​a. Zbloudilá kulka? Vážně? Byl jsem tam. Údajně sice žádný protest nebyl, ale vodní děla zúčastněných policistů byla na pouhou halucinaci až moc skutečná. Policisté bez ostychu stříleli do protestantů. Neočerňuji policisty a ochranku. Nebyli jediní, kdo střílel. Palba byla některými z protestujících občanů opětována, protože si to nehodlali nechat líbit. Bili jsme se za svobodu, ale nastolil se ještě větší teror.
Vrátím se zpátky k prefektuře a zastrašování. Je dost možné, že z toho, co tady píšu, budu mít problémy, ale mně už je to upřímně jedno. Někdo to tady napsat musí. Moje drobná kamarádka měla odvahu napsat svůj vlastní názor, tak proč bych nemohl i já?

Vedení města je jako parazit, který se přiživuje na svobodné mysli občanů. Neustále ho nahlodává a manipuluje s nimi.
Ano, jsem (nebo jsem býval) členem tajného spolku, ale netvrdím o sobě, že jsem nějaký násilník. Na to se až moc dobře znám a myslím, že se mnou mé okolí bude jenom souhlasit. Minimálně třikrát týdně jsem chodil na dětské oddělení v nemocnici, abych potěšil děti. Dítka mě měla ráda a musím říct, že tobylo vzájemné. Rodiče mou návštěvu vždy vítali s otevřenou náručí a obdarovávali mě úsměvy, ale změnilo se to. Dostal jsem od nich po přestěhování a prokecnutí Joea Kindla ve vysílání dost jasně najevo, že si nepřejí, abych za jejich dětmi ještě chodil. Jeden z otců mi dal dokonce pěstí. A proč to udělal? Všechno ze strachu. On i statní rodičové se bojí o bezpečí svých dětí a také sebe samotných. Nevyčítám jim to, pouze chci na tomto příkladu vysvětlit, jak moc vedení města ovlivňuje obyvatele. Strach pomalu obepíná naše těla jako síť, ze které se nedokážeme bez pomoci vymotat.

Po smrti Blacka dle mého názoru dostali Watson a Esteban strach. Posilují hlídky, chtějí eliminovat jakoukoli hrozbu a nechtějí riskovat své životy. Pokouší se prosazovat čím dál absurdnější zákony.

Gold Pit byl svobodný, ale opět se to vrací do doby primusů. Strach, cenzura a spousta dalších faktorů nás k té době přibližuje stále více a více.

Abyste se podívali na povrch, musíte mít určité doklady a je jenom na prefektuře, jestli vám onu výjezdní položku schválí nebo ne. Sám jsem podal žádost, ale přišlo to, co jsem čekal. Byla zamítnuta.

Abych mohl dál pobývat v Gold Pitu, musel jsem podepsat jistou smlouvu. Nesmím se již stýkat s Tajným spolkem a nijak se k němu hlásit. Vyhodili mě z práce reportéra a musel jsem přestoupit do redakce. Stěhování do Rychlovlaku prý bylo nutné, prtože potřebovali můj byt k tomu, aby byl uvolněn pro někoho jiného. Nepodepsal jsem to, ale neměl jsem na výběr. Jejich hlavním trumfem byla moje snoubenka. Jelikož byla Sofia​ na povrch, tak na mě vytasili to, že pokud to nepodepíšu, už nikdy se na povrch nepodívám, ale že pokud to podepíšu a budu spolupracovat, budu ji moci navštívit a nebo ona bude moci za mnou, pokud podepíše stejnou smlouvu.

To, že o této smlouvě mluvím, je dost velkým problémem. Smlouva mě vázala mlčet, ale já už to dál nedokážu vydržet. Svobodný Gold Pit se hroutí a zanedlouho se zjevně ponoří do propadliště dějin.

Nenechte sebou, sousedé, přátelé a obyvatelé Gold Pitu, takhle manipulovat. Držte se svého zdravého rozumu a sami rozhodněte, co je podle vás správné.

Zbraň, kterou držím na fotografii, je vyjádřením moci lidu, nikoli toho, že k tomu musí být použito násilí (pozn. redakce – bohužel nebyla přiložena). K vydobytí sbodovnéh Gold Pitu se jistě najdou i jiné způsoby. Nechápejte to, že podporuji násilnou cestu. To nikoli.

Kdo ví… Třeba tohle budou poslední řádky, které ještě budu moci napsat. Jediné, co chci říct je, že se nikdy nesmíte vzdát. Nenechte se zastrašit.

Jim Dalton.