Když zazní znělka a díky kameře se objevíme ve studiu, začne se hrát nějaká melodie, ale před kamery se nikdo nedostane. Po chvíli se maličko rozevře opona v pravé části a nakoukne tam Ronaldova hlava. Ve chvíli, kdy uviděl, že v obecenstvu sedí už tolik lidí, na tváři se mu objeví zhrozený výraz. Je ale až moc přehnaný, takže kde komu dojde, že to pouze hraje. Zaleze zase za oponu a jakmile dohraje i ta hudba, na kterou zřejmě měl Erwin s Ronaldem nastoupit a zazpívat něco, pomalu se prosmýkne před kameny a nervózně se usmívá, pohupuje v obleku rukama a pomalu dojde až před lidi.
„No tak… Já vás tu vítám. Máme tu malý problém…“ Ohlédne se zase k té oponě a pak si nervózně přejede rukou v černých kudrnatých vlasech.
„Erwin ještě nepřišel a… No sháníme ho všude. Takže… ho snad najdeme. Bez něj ale začít nemůžu, takže… Víte co? Pustím vám videa z našeho osobního archívu, ano?“ usměje se a přejede pohledem publikum.
Na obrazovkách se objeví nápis Září a video, které zřejmě točí Ronaldova přítelkyně na mobil, protože pohled je natočený na Erwina a právě Ronalda a je trošičku méně kvalitní, než z kamery.
„Helen, nech toho, myslím, že kamer máme oba dost v práci.“ Odbije jí Erwin, zavrtí hlavou a dál se zadívá na Ronalda, v ruce skleničku s whisky, zatím co jeho moderátorský partner pivo.
„Ale notak…“ ozve se ženský hlas. „Vlastně Erwine, kdy si konečně hodláš najít nějakou stálou partnerku?“
Dotazovaný k ní stočí pohled a se smíchem zavrtí hlavou. „Hraješ si na mou matku? Až se najde taková, která mi za to bude stát.“
Střih na video ze zákulisí studia. Oba dva stojí již v oblecích před zrcadlem, uvazují si kravatu. „Vypadám jako křeček.“ Zhodnotí sám sebe Ronald. Erwina to na pár chvil smíchy odrovná.
Velký bílý nápis říjen na černém pozadí. Video, které zřejmě natáčel někdo z jejich studia, sedící Erwin s Ronaldem nad tím papírem, co byl prezentovaný jako první v Rowin’s, už ve studiu, zatím v normálním oblečení, zřejmě zkouška.
„Co když to je náčrtek nějakého perpetum mobile?“ zeptá se najednou Ronald.
„Jako, že všechno tohle obíhá na drátkách kolem tý koule uprostřed? Myslíš, že mají primusové jako ve skladu náčrtky toho, co se jim nepodařilo? V nějakém extra tajném archívu? Sestav to pro mě prosím…“ začne se smát Erwin.
Zase černá plocha, tentokrát nápis Listopad a pod ním se objeví i konkrétní datum. Patnáctého listopadu. Znovu se objevujeme v zákulisí studia, Erwin stále usměvavý, Ronald po něm už hází divné pohledy.
„Ježiš, ty jsi dneska nějakej vytlemenej až moc, na to, co nás tu teď čeká.“ Poznamená Ronald a urovnává si kravatu.
„Mám k tomu velice dobrý důvod.“ Zazubí se na něj Erwin a pokračuje v prohlížení poznámek na vysílání. Najednou však nastane zvrat. Na černé obrazovce se neobjeví měsíc, ale obyčejný nápis: A jak to bylo dál?
Dostáváme se do nějakého bytu, jelikož v záběru sedí u klavíru Erwin a se smíchem se snaží dodržovat to, co mu říká nějaká žena, co stojí vedle něj a i názorně mu to ukazuje. Co je na ní zvláštní? Má fialové vlasy a kolem pasu uvázaný šátek. Nakonec si ztěžka povzdechne a zavrtí hlavou. „Jsi beznadějný případ!“ sebre se a odejde někam mimo záběr. Erwin se za ní otočí, ale zůstává stále se smíchem sedět na té židličce.
„Ale já jsem se snažil, Leo!“ kouká do strany, kam kamera vlastně vůbec nezabírá prostor a dál se pobaveně směje.
Najednou se znovu video změní na jiné. Vlastnoruční záběr na Erwina, asi někam jde.
„Přišel jsem z natáčení a našel jsem svoje dvě kočky v obyváku.“ pohled se otočil a na pohovce bylo najednou vidět ležet Leu, schoulenou do klubíčka a těsně u ní, mezi nohama a obličejem si v tom samém klubíčku vyspávala i kočka, asi jejich domácí mazlíček.
„No nejsou roztomilé?“ Kamera je položena na stoleček u pohovky a Erwin opatrně vzal do ruky kočku, aby jí dal jinam.
„Lehni si někam, Cappucci.“ Ta se jen protáhla a šla si po svém. Pak se sklonil k Lee a odhrnul jí vlasy z obličeje.
„Princezno?“ ozvalo se nesrozumitelné zamumlání v odpověď, „pojď, vezmu tě do ložnice, tady přece spát nemůžeš.“Skloní se k ní a vezme jí do náruče s jejím souhlasným zamručením a odese mimo záběr. V tu chvíli se nám naskytne z výšky pohled na sedícího Erwina na pohovce, ruce založené na prsou, se zájmem se dívá na televizi, je slyšet nějaký pořad, zní to jako zpravodajství. Najednou se v záběru objeví i Lea a sedne si vedle něj na sedačku, přičemž utrousí s úsměvem i poznámku.
„Už zase se díváš sám na sebe?“
Erwin k ní stočí hlavu a nechápavě poznamená: „Cože?… Vždy tam vůbec nejs-…“pak mu to zřejmě dojde a začne se pomstychtivě usmívat.
„Ty potvůrko jedna malá!“ řekne jen a začne Leu lechtat. Ta se začne smíchy svíjet na gauči a spolu s ní se směje i Erwin.
Na videu se objeví obličej spící Ley zřejmě v posteli, protože pod hlavou má polštář a je přikrytá po prsa přikrývkou. Vlasy maličko rozcuchané a oko pozorného diváka může i zaregistrovat, že zřejmě pod tou přikrývkou je nahá, jelikož má obnažená ramena. „Kdybys věděla, že tě teď natáčím, prohodila bys mě asi dveřmi… Jsi krásná, když spíš, tak klidná a stále s úsměvem na tváři. Nechápu, jak můžu mít to štěstí tě takhle vidět denně.“ Upraví jí pár pramínků vlasů.
Záběr na hrníček, ve kterém je cappuccino a v pěně je udělané srdíčko, i když ne až moc povedené, spolu s tichým šepotem Erwinova hlasu: „Udělal jsem Lee cappuccino, schválně jak moc ho ocení.“ Následně je kamera položená na jídelní stůl, takže je vidět celý prostor obýváku i s tím, že je zrovna zapnutá televize na nějakém záznamu klavírního koncertu. Je vidět, že tam sedí Lea a pak se tam objeví i Erwin, podávající jí cappuccino, zatím co on sám se napije ze své kávy.
Vezme hrníček do rukou a chce se napít, ale zastaví hrnek těsně před obličejem a kouká na to srdíčko. Pak na Erwina, na srdíčko a zase na Erwina a široce se na něj usměje. Pohodlněji se zaboří do sedačky a napije se, srdíčko nesrdíčko.
Další záznam je zřejmě natáčený na mobilu. Je vidět záběr na růži, kterou někdo nese a najednou se ozve Erwinův hlas: „Princezno? Kdepak tě mám?“
„Tady!“ je slyšet se zpoza rohu, kam taky dotyčný zamíří, když si strčí telefon zřejmě do náprsní kapsy. Před diváky se objeví kuchyň a Lea, která stojí za ostrůvkem a krájí nějakou zeleninu, zřejmě vaří.
„Něco jsem ti přinesl.“ Zazní Erwinuv hlas a najednou se v záběru objeví i ta růže.
„Jee, tys mi konečně donesl ty ředkvičky?“ ozve se, aniž by se na něj podívala. Pak se otočí a oči se jí rozšíří úžasem, když uvidí tu růži.
„Wow…“ vyjde z ní jen, přejde k němu a vlepí mu pusu na tvář.
Najednou se ocitneme na bulváru, záběr na zlatnictví, ze kterého po chvíli vyjde Erwin, pouze v červenomodré kostkované košili, riflích a jako vždy ve společenských polobotkách. Právě teď si něco schovával do kapsy a tiše se rozhlédne kolem sebe, pak jeho zrak směřuje na hodinky.
„Kur…!“ konec nadávky radši spolkne. Rozeběhne se ke svému černému autu, do kterého rychle nastoupí. Záběry na cestu auta jsou až překvapivě prodlužované. Z bulváru na bulvár přece nevede žádná cesta, kde by okolo byla louka, ani není ve tvaru S. Dokonce není ani tak dlouhá, aby na ní musel jet kolem sto třiceti kilometrů za hodinu, jak je vidět na záběru zpoza Erwinova ramena. Zaparkuje na chodníku před studiem, zamkne dálkově auto a rozeběhne se do budovy, cestou stále ještě běží, teprve před dveřmi se zastaví, začne zhluboka dýchat, upraví si límeček a otevře dveře.
Dveře se studiu se doopravdy otevřou. Erwin vejde dovnitř, oblečen v tom samém oblečení jako před chvílí na videu, které vlastně stále pokračuje tím záznamem, který se právě natáčí, a na Ronalda se nepodívá, jen pohledem zapátrá v obecenstvu. Když slyší, jak se jeho moderátorský partner nadechuje, ukáže mu jen ukazováček se slovy: „Počkej, Ronalde, musím si tu ještě něco vyřídit.“
Jak se hned poznalo, má port. Ten na videu neměl, i tak video vypadá hodně reálně, jakoby navazovalo. Pátrá očima dál, a když zřejmě našel, co potřeboval, pousmál se. Dojde k dívce, která byla s ním na videu, zřejmě je to jeho přítelkyně a stoupne si před ní, pomůže jí vstát a pak se zhluboka nadechne, než spustí.
„Kdybych věděl, jak mi jedna návštěva baru a debata o ukradené svatozáři změní zbytek života, došel bych tam mnohem dříve. Kdybych věděl, že ten polibek, kterýmu jsem se po plese neubránil, bude mít tu odezvu, jakou měl, dal bych ti ho už mnohem dříve. Kdybych věděl, že vidět tě a cítit tě každý den po mém boku bude pro mě tak důležité, ani bych se neobtěžoval a z toho baru bych si tě ihned ovezl, bez otázek. Kdybych ale věděl, že ty pro mě budeš představovat tu první ženu, kterou miluju tak moc, že mě občas napadá mě otázka: Sakra, jak jsem to bez tebe mohl šestadvacet let vydržet? Tak bych ti rovnou řekl, že bych byl moc rád, abys byla i tou poslední.“ K překvapení všech v okolí si klekne pomalu na zem na jedno koleno a z kapsy vytáhne černou semišovou krabičku, tiše jí otevře, takže se naskytne pohled na prstýnek ve tvaru mašličky, který má místo oček mašle dva bílé broušené kamínky, zřejmě, tedy určitě diamanty. Jsme v Gold Pitu. Zazní i slova, která byla už před tím jasná.
„Princezno, vezmeš si mě?“ V publiku se ozve pár nadšených výkřiků, pár zvuků definovatelných jako awww a i takové, které mají zřejmě Lee poradit, co má odpovědět. Erwin k ní s vážnou tváří upírá pohled a čeká na její reakci.
Když se však kamera zaměří na Leu, jde vidět, že má ústa lehce pootevřená a kouká na Erwina hodně překvapeně. Zřejmě čekala všelicos, ale tohle ne. Oči se jí lehce zalesknou a objeví se v nich slzy. Jestli do teď byla červená z těch videí, najednou její tváře vzaly opravdu úplně červenou barvu.
„A-Ano.“ řekne nakonec do tichého sálu, který se hned na to naplní zvukem potlesku a sem tam nějaký nadšenec utrousí nějaký výkřik. Erwinovi se na tváři objeví najednou šťastný úsměv a vytáhne z krabičky ten prstýnek, aby ho mohl Lee nasadit na prst. Jakmile se to povede a on se hodlá zvednout, se mu Leanne vrhne kolem krku. Zaboří mu tvář do ramene a Erwin jí tedy taky obejme, oba dva klečí na zemi. Nakonec jí ještě políbí, pohladí po tváři a s úsměvem zvedne jak sebe, tak i jí ze země, ještě jí dá jednu malou pusu a začne se po schodech vracet dolů ke stolu.
Následně se Erwin opravdu přesune zpátky za Ronaldem na pódium, ale do obleku už se převlékat nejde. Sedne si na svoje místo za stolem, napije se a zadívá se na Ronalda s tím pozitivním a šťastným úsměvem.
„A už se z toho ven nedostaneš, je ti to jasný?“ Okomentuje to se smíchem tmavovlasý moderátor.
„A kdo říkal, že chci?“ zazubí se na něj Erwin a znovu se dostane do své role moderátora. „Takže, myslím, že je čas na prvního hosta.“
Po dlouhé době zase normální díl, bez obviňování primusů, nějaké neznámé skupiny a narážek na cokoliv. Že by to už Erwin vzdal? Po tom, co zjistil tolik věcí?