Lanna Suzanne Parker

Lanna nikdy nepatřila mezi ty dívky, co by se mohly chlubit výraznými fyzickými propozicemi či vysokou postavou. Ba naopak, se svou výškou kolem 160 cm působí drobounce a křehce. V davu je těžké ji přehlédnout, zvláště když se po většinu času snaží působit nenápadně a tedy jen tiše a obratně kličkuje mezi lidmi, aby se na dané místo dostala včas a pokud možno nebyla zašlápnuta. Její ženské přednosti a křivky asi také nebudou patřit k těm nejvyvinutějším, což je však v jejím případě dobře, protože se díky své drobnosti může hravě věnovat své největší vášni – baletu.

Pokud se s ní však dostanete do bližšího kontaktu, zjistíte, že má velmi hezkou a půvabnou tvář, stále však poznamenanou svou dětinskou nevinností, co vychází jak z věku, tak z povahy a co se často vyznačuje lehce nepřítomným výrazem. Záplava tmavě hnědých vlasů, co lemují obličej světlé pleti bez jediné pihy, ba dokonce ani znaménka, jsou pro praktičnost obvykle svázány do jednoho volného copu nebo dvou hravých copánků. Není fanynka barvení ani šílených účesů, to raději pro ozdobu přidá ladící mašličku, čelenku z květů nebo klobouk.

Obecnou myšlenkou však je, že první, co vás na ní zaujme, jsou oči. Velká, modrá kukadla. Taková, za připomínají světlou modř oblohy v krásné ráno nebo průzračné moře u pískové pláže. Stejně hluboké, stejně živé. A většinou stejně se zasněným či nepřítomným pohledem, jak si Lanna lítá ve svém světě. Jediné jejich zvýraznění je podmalování černou linkou na vrchním víčku, občas snad ještě přetáhnuté řasenkou. Na malování se vůbec prakticky nesoustředí. Žádný make-up, zvýrazněné oči, nic takového na ní nenajdete. Snad jen ještě malinově narůžovělé plné rty, na kterým obvykle můžete viděl uvolněný a klidný úsměv, sem tam přetáhne leskem.

Nepotrpí si na příliš výrazné ani nutně tmavé barvy. Má ráda hravost a veselost, proto má nejraději pastelová zabarvení či puntíkaté nebo proužkované vzorování. Obvykle se potuluje v šatičkách z krajky či jiného materiálu v podivné kombinaci se školním látkovým batohem s koženkovými lemy a zašlýma světle modrýma keckama. V zimě však nejsou výjimkou ani dlouhé, o dvě čísla větší svetry a různobarevné rifle s vysokýma šněrovacími botami. Posledním znakem její hravosti jsou narůzno nalakované nehty – obecné pravidlo je, že když má na jedné ruce pět prstů, bude mít také pět barev.

Není složitá osobnost. Vůbec není složitá osobnost, protože všechno v ní je naprosto čisté, nevinné a bezelstné. Je snadné v ní číst jak v otevřené knize. Neumí lhát, neumí se přetvařovat. Se svou bezbřehou upřímností naopak řekne všechno, co si myslí, ačkoliv si vždy dává pozor, aby dotyčnému neublížila nebo mu neřekla něco, co je nepříjemné slyšet. V takovém případě se rychle a zmateně začne omlouvat ve snaze napravit svou chybu, i když za ni třeba vůbec nemohla tím, že jen těžko by něco takového věděla.

Nechybí jí optimistický pohled na svět a trochu utopistická mysl, díky čemuž hravě proplouvá životem bez toho, aby si něco brala osobně. Pokud se ji pokusíte urazit? Jistě, v první chvíli jí to raní. Ale v těch dalších to ze sebe setřepe a prostě se posune dál bez touhy vám to oplatit. Na to je až příliš hodná, což je občas snadno zneužitelná vlastnost, když chce spolužák pomoci s esejí, kterou nakonec napíše celou ona. Zkrátka a době jí dělá problém říci „ne“. Ve škole si vede poměrně dobře, jen vědecké předměty jako chemie a biologie jsou něco, k čemu jí představivost chybí a profesor na ni mluví v kódech. Škola, tanec a práce jí vyplňují téměř všechen volný čas, přesto si ve své obětavosti vždycky najde chvilku k tomu, když cokoliv potřebuje kdokoliv doučit nebo s čímkoliv pomoci. Odpoledne si pak tvůrčí mysl vybíjí v již zmíněných mimoškolních aktivitách, které jsou vlastně jen dvě – balet, který má čtyřikrát do týdne a věnuje se mu už na úrovni, která by jednou mohla znamenat kariéru v tanci, a hudba v podobě zpěvu a hry na kytaru. A po večerech? Po večerech chodí obsluhovat do restaurace, vděčná, že jí vůbec někdo takovou práci dal.

Je lehký blázínek a snílek, co rád lítá po jiných planetách. O přestávkách jí můžete velmi často najít, jak si při přesunu čte nějakou klasickou literaturu a jen tak tak se brání srážkám s ostatními studenty. Není přespříliš společenská, vlastně nemá ani příliš přátel. Prvním důvodem bude, že si není jistá, jak by se jim stihla věnovat. A ona nesnáší, když se něco dělá polovičatě a kdy by přátelům nedávala vše, co by od ní vyžadovali, ve své malé představě perfekcionismu. Druhým zůstává však to, že ji obvykle považují za uzavřenou introvertku, což… ona je. Právě díky tomuto. Zvykla si na mírné osamění, zvykla si spoléhat se sama na sebe, nesvěřovat se se svými trably nikomu snad s výjimkou své maminky. Práce v restauraci jí však vyhovuje, neboť se dostane mezi lidi aspoň nachystat tu atmosféru. Když se s ní však dáte do řeči, zjistíte, že je docela ukecaná a z pusy jí skáče to, co jí zrovna napadne. Což není vždy úplně dobře, ale ona vždy přispěchá s omluvou, pokud se poznámka nehodila, aniž by si to uvědomila, a situaci zachrání. Nebo se o to alespoň pokusí. Pokud mluví s mužem, tohle chování se v její plaché stydlivosti ještě zdvojnásobuje a přidává se k němu i lehce roztomilé červenání.

Spousta lidí má dlouhý a tragický příběh. Jiní ho mají naopak kratinký bez větších zvratů nebo osobních hrůz. A Lanna? Ta patří do té druhé kategorie. I když se narodila do neúplné rodiny, co se skládala jen z její maminky, nikdy jí to nevadilo. O jejím otci nikdy nepadlo ani slovo, nikdy se o něm ani nezmínila. Nechtěla, nebylo potřeba. Vždycky byla se svou maminkou spokojená a nic se nezměnilo. Nikdy. Vždyť ona jí dala domov, teplo a přítulnost v něm, splnila i každé přání. Podporovala jí v tanci, ke kterému se dostala už jako malé čtyřleté děvčátko a kterému úplně propadla a ve kterém se začala věnovat zejména baletu, později však s vlastními prvky moderny. A i když to není finančně ideální a Lanna si musela začít přivydělávat, aby s maminkou pokryly všechny její investice do koníčků a také něco na domácnost, nikdy jí ani nenapadlo si stěžovat. Proč? Protože oproti jiným má báječný životní příběh plný štěstí a rodinné lásky.

Občas má tendence neustále se pohybovat v jakémsi podivném tanečním rytmu. V práci, ve škole. Když se zasní, klidně před vás kafe položí s baletní otočkou a, až si to uvědomí, také s plachým úsměvem, po kterém následuje tichá omluva.