Jako každou sobotu v určenou hodinu se u diváků Týdenního zpravodajství rozezní znělka, která oznamuje brzký začátek vysílací relace.
Obraz se přesune do studia a občany Gold Pitu vítají moderátoři s jejich lehkými a přátelskými úsměvy. „Dobrý večer, vážení diváci.“ Usměje se Matthew, ale Helen pouze kývne a ujme se slova. „V dnešní vysílací relaci na vás čeká reportáž z Maškarního bálu, který proběhl včera.“ Vystřídá ji Matthew, který si urovná papíry na stole. „Dále pro Vás máme připravený rozhovor s Amber Reed ohledně jejích zásnub.“ Matt se nepatrně usměje a slova se ujme znovu Helen. „Dále se zmíníme o zimě a o tom, co vše sebou přinesla.“ Zakončí Helen svou řeč a svůj pohled otočí na Matthewa. „Takže se pohodlně usaďte, právě začínáme.“ Doplní Matthew a narovná si papíry na stole.
„Včerejší den nám přinesl potřebné rozptýlení v podobě maškarního bálu!“ Usměje se Helen do kamery a Matthew pouze přikyvuje a nakonec se i on chopí slova. „Obyvatelé ze sebe mohli udělat jakoukoli bytost či zvíře, ale musel být dodržet dress code black tie.“ Na Mathewově tváři pohrává lehký úsměv. „Reportáž si pro vás připrail jeden z našich reportérů a i on byl zamaskován. Poznáte ho?“ Doplní Helen svého kolegu a obraz se přepne a pustí se natočená včerejší reportáž.
Reportér stojí uprostřed sálu a v pozadí se line hudba a tančí lidé v maskách. Muž v ruce drží mikrofon a stojí napřímeně. Na sobě má černý příléhavý smoking a jeho škraboška je pokrytá černým peříma zobákem. Všímavější diváci možná poznaí o koho jde, díky jeho hustým černým vlasům, ale kdo říká, že nemůže mít paruku, že? U masek je všechno možné a zvláště u těch detailně propracovaných. I přes zobák masky můžete na havranově tváři vidět tajemný úsměv a i když sál není osvícený tolik jako obvykle, tak jim musí být divné, že osobě před kamerou nelze zahlédnout oční bělmo. „Dobrý večer, Gold Pite.“ Havran to pronese hlubokým hlasem, který by se dal v jistých pasážích přirovnat k zamručení, které dodává jeho postavě tajuplný a děsivý vzhled. „Ve večerních hodinách v tomto sále, koná se dnes maškarní bál. Kdo nepřišel má na mále, protože byl každý zván.“ Zahromuje havran. „Tlumených světel zář je kolem, hudba se line v pozadí. Havran se ihned rozlét‘ davem, bez masky nikoho nevidí. Šelest křídel oznamuje jeho příchod, kdo by nevěřil, je tu i východ!“ Při hlubokých slovech Havrana se objevují záběry sálu, kde tančí spousta lidí v maskách a náramně se mezi s sebou baví. Když se zmíní o východu, tak kamera zabere červeně svítící nápis ‚EXIT‘. „Havraní křídla nesou ho dál, až do baru se dostane. U desky sedí náš kněz sám s indiánkou promlouvaje.“ Kamera zabere Erwina a Leu v jejich převlecích. „Spousta zvířat… beránek a vlk. Karkulky s nožem v záloze a krásná labuť vznášející se na obloze.“ Když se mluví o beránkovi, tak kamera zabere Camerona a následně i Sebastiana. Další záběr je na Chloe a poté i na Summer, které jsou obě převlečeny jako karkulky. Labutí vznášející se na obloze je myšlena Sofia. „Želvák ninja a Zoro sám, takovou kombinaci si každý přál.“ Nebude tu vyjmenovávat všechny kostýmy, ale vše si připravil až v průběhu a jelikož to vymýšlel na místě, tak tam musel zařadit nějaké obleky, na které by se mu dobře improvizovalo. „Apollón s princeznou tančili na parketu a rytíři se dívky vrhaly kolem krku.“ Kameře se podaří zabrat Thea s Charlie, jak spolu tančí a Johnathana a Laylu, která se mu vrhne kolem krku, aby nespadla. „V půl dvanácté se odmaskují, jak to asi dopadne? Budou hosté okouzlení, či je amok popadne?“ Kamera zabere havrana, který se blíží ke kameře a zastaví se kousek od čočky a je mu vidět pouze do obličeje. Celé černé oči musí nahánět husí kůži. Natočí lehce hlavu na stranu. „Havran se teď s vámi loučí, má ještě svou povinnost. Ukázat všem peří musí, vždyť i on je tady host.“ Opět narovná hlavu a podívá se zpříma do kamery. „Pro Gold Pit TV, váš Havran.“ Obraz se přepne opět do studia.
„Jak už jste se mohli dozvědět v novinách,“ spustí Helen „dobře známá dvojice, která se podílí na vedení města, chystají svatbu. Předpokládám, že nemusím zmiňovat jejich jména, ale pro jistotu – jedná se o pár Ross a Reed.“ Helen se usměje na kameru. Je na ní vidět, že je celkem šťastná, že se tito dva rozhodli pro svatbu. Ona jim fandila. „Podařilo se nám nahrát krátký rozhovor se slečnou Reed. Vrhněme se na něj.“ Řekne tak trochu energeticky a stále se usmívá.
Divákům na chvíli potemní výhled a vidí logo Gold Pitské TV. Jakmile logo zmizí, kamera zaostří na dvojici, která sedí v křesílkách naproti sobě. Jonas se otočí na kameru a upraví si své sako. „Dobrý večer, je mi nevýslovným potěšením představit Vám, i když to není potřeba, mojí dnešní společnost Amber Reed.“ Kamera zabere jen slečnu Reed, která se usmívá do kamery a je na ní zcela zřetelně vidět, že je šťastná. Kdo by se jí divil. „Ale jděte,“ mávne rukou směrem k Jonasovi. „Jsem ráda, že tu s Vámi můžu být.“ Kamera znovu rozšíří svůj záběr a divákům se naskytne pohled na oba dva aktéry.
„Slečno Reed, jaké máte pocity z toho, že za chvíli pro Vás bude oslovení „slečna“ tak trochu tabu?“ První otázka Jonase má navodit příjemnou a odlehčenou atmosféru. On se poté podívá do kamery a mrkne do ní. Dnes má očividně skvělou náladu a je nadšený z práce, kterou dostal. Amber se zvonivě zasměje. „No, abych byla upřímná.“ Na chvíli se odmlčí a zastrčí si pramen vlasů za ucho. „Na jednu stranu se strašně těším. Patrick je báječný muž a nosit jeho příjmení pro mě bude veliká čest. Jenže je tu jedno ale. Jako paní si budu připadat staře. Slečna zní tak hezky.“ Smutně se usměje a pokrčí rameny. Pravděpodobně se naladila na stejnou vlnu jako Jonas.
Reportér se po její odpovědi usměje. „Myslím si, že spousta mužů je zklamaná, že se budete vdávat a slečno Vás budou oslovovat nadále, takže se nemusíte bát.“ Uvelebí se ve svém křesílku. Jednu ruku opře o opěradlo a nakloní se blíž k Reed. „Odpověď na tuto otázku zajímá určitě hodně lidí, takže. Byl pan Ross romantický? Jak Vás vlastně požádal? Samozřejmě odpovězte, jen pokud to není přísně tajné.“ Ozve se jeho melodický hlas. Amber zavrtí mírně hlavou, ale stále se usmívá. „V novinách už napsali, že mě Patrick o ruku požádal v kanceláři, to vám tajit nebudu.“ Na chvíli se odmlčí, a právě tato chvilka prozrazuje, že se jí asi moc do odpovědi nechce. „Myslím si, že každé požádání o ruku má v sobě kapku romantičnosti.“ Pokrčí rameny a omluvně se usměje. Víc z ní nedostanou.
„Dobře, Vaše odpověď byla velmi diplomatická a téměř nic neříkající. Asi se na Vás podepsaly roky práce.“ Neodpustí si Jonas, i když by asi neměl tolik popichovat radní města. Amber na něj jen vrhne pohled, který jakoby říkal „Omlouvám se, ale nic s tím nenadělám.“. Jonas její pohled opětuje odhodlaným pohledem. Avšak poté rezignuje a připustí si, že nic víc z ní asi nedostane. „Tak dobře, přejděme k poslední otázce. Je pravda, že svatbu budete mít na povrchu a ne tady, doma?“ Jeho úsměv poleví. Jen ať si každý dopřeje, co si hrdlo ráčí, ale taková událost by se měla oslavit tady. Amber si proplete ruce na svém klíně. „Toto je milná informace. Ještě jsme se nerozhodli, kde budeme svatbu pořádat. Vše je ještě otevřené. Zatím ani nemáme termín.“ I její úsměv na chvíli zmizí z tváře, poté se však znovu usměje. „Ale nebojte, ať už svatba bude kdekoliv, jste zvaný tak i tak.“ Nakloní se na svém křesílku blíž k němu a jednu dlaň si vloží z boku na ústa, aby naznačila, že šeptá. Jonas se zasměje. „To mě těší, opravdu.“ Poté se otočí na kameru. „Tak to bylo od nás vše.“ Zvedne se ze svého místa a přejde k Amber. „Děkuji, že jste nám darovala chvilku Vašeho drahocenného času. Těšilo mě.“ Potřepe si s ní rukou. Amber poděkování opětuje a s reportérem se obrátí na kameru. „Mějte hezký večer, pro Gold Pit Jonas Hendrickson.“
Na obrazovkách se znovu objeví studio. Kamera se zaměří na Matthewa, který už čeká, až bude moct uvést další reportáž. „Zima neúprosně zasáhla naše městečko.“ Ozve se jeho mužný hlas, který teď zní trochu zimomřivě. „Poslední dva týdny byly však nejkrutější za celou dobu. Více nám o tom řekne Nicole Styron.“ Matthew se zadívá přímo do kamery, než obraz potemní.
„Přeji Vám dobrý večer.“ Ozve se Nicole, která se nachází mezi dvěma závějemi, které jí převyšují o několik desítek centimetrů. Od pusy jí vychází bílý obláček. Pokouší se o úsměv, který je jasně křečovitý. Není ráda za tuto reportáž, což je na ní vidět. „Jak můžete vidět, sněhová peřina se doopravdy roztrhla. Nacházím se na okraji městského parku. Závěje tu jsou doopravdy obrovské.“ K jedné z nich přejde a nedůvěřivě na ní poklepe rukou. „Zima si však vybírá i svou daň. Nespočet lidí se zranilo díky náledí, neodklizenému sněhu na chodnících nebo jen ráně kuličkou od malých dětí.“ Obraz se změní a divákům se naskytne pohled na čekárnu plnou lidí se zavázanými rukami, nohami a však i hlavami. „Lékaři nestíhají. Chtějí všem dopřát kvalitní ošetření, ale čas je neúprosný a tlačí je nejméně desítky pacientů čekajících v čekárně. Doktor Wendigo nám potvrdil, že letošní zima je vůbec nejkrutější k tělům nebohých obyvatel. Zranilo se tu i několik turistů, což určitě nebylo velmi příjemné.“ Ozývá se do záběrů jejich hlas. Po chvíli se však obraz znovu změní a ukáže Nicole v celé své kráse. „Lidé ovšem přicházejí i o své hmotné statky jako jsou auta, lopaty a další věci, které si nechají venku.“ Přejde zase znovu doprostřed a zadívá se do kamery. „Předpověď pro nás nemá dobré vyhlídky. Během týdne má znovu sněžit, ale už ne v takovém množství.“ Přendá si mikrofon z jedné ruky do druhé. „Přeji Vám, ať se nezraníte popřípadě brzké uzdravení. Nicole Styron, Gold Pit TV.“
Na diváky se usmívají tváře Helen a Matthewa. „Dnešní vysílání se pomalu ale jistě blíží ke svému konci.“ Ozve se Matt. „Jsme rádi, že jste s námi strávili zase jeden večer. Na shledanou zase za týden.“ Rozloučí se Helen. Společně s Mattem se podívají do kamery a pak na sebe. Obraz potemní a znovu se ozve znělka, která ohlašuje jako konec tak začátek vysílací relace.