Leanne Catarina Kahard

Leanne dříve nosívala fialové vlasy, které byly skoro neustále jako pěst na oko pro celé okolí, a většina lidí si jí také takto pamatuje. Nějakou dobu poté, co se jí narodila Trisha, si je znovu obarvila nahnědo, zpátky na svou cca přírodní barvu. Samozřejmě to nemůže trefit přesně, ale ten pokus se vyvedl skvěle. Stále jí ovšem padají pod lopatky v jemných vlnách. Co se na ní však nezměnilo ani trochu jsou její zářivé, fialové oči, ve kterých často běhají jiskřičky smíchu či štěstí. Nos jí sedí v obličeji tak akorát, nijak nevybočuje z řady ani na sebe nestrhává přílišnou pozornost. Rty má sice plné, ale málokdy si je zvýrazňuje rtěnkou či leskem. Tváře se jí ještě i dnes vlivem červenání poměrně často barví do růžova, někdy až do červena. To je něco, co prostě nedokáže ovládat.

Přílišnému líčení a malování nikdy neholdovala a dodnes si pořádně nezvykla na víc než řasenku a trošku pudru, když už se jí něco na tváři vyskytne. Větší nánosy na sebe dá opravdu jen při slavnostních příležitostech.

Je asi 170 cm vysoká a štíhlá. Nedá se říct, že by byla sportovní typ, ale celý den na nohou ji trochu zpevnil. S mateřstvím by sice mělo přibýt nějaké množství tuků a lehké ochabnutí svalů a celkově oplácání postavy, ale protože zvládla cvičit jednoduchá cvičení a jógu, když Trisha povyrostla, znovu má zpevněnou zdravou postavu, skoro stejnou jako měla před mateřstvím.

I její styl se trochu změnil od jejího posledního pobytu v Gold Pitu, v jejím šatníku se objevilo více šatů a sukní, které ovšem nenosí dennodenně, stále dává přednost džínům a nějaké pohodlné košili, blůze, svetříku nebo i prostému tričku před šaty. Stále se kolem jejích boků objevují šátky, a to hlavně proto, že si s nimi Trisha ráda hraje, když jdou na procházku. Našla také zalíbení v kloboucích, které poměrně často zdobí její hlavu.

Na pravém palci nosí jednoduchý stříbrný prsten, v uších mívá drobné náušnice, které stejně nejdou pod vlasy moc vidět. A samozřejmě jí nechybí ani onen kroužek, který všem dává najevo, že je vdaná paní.

Lidé, kteří znají dobře typické chování jednotlivých národů, by Leu kategorizovali jako Španělku, i když tak nevypadá – je veselá, energická a horkokrevná. Snadno se rozčílí i kvůli nějaké blbosti, ale zase rychle vychladne a dál se s vámi normálně baví. Díky tomu, že se stala matkou, se ovšem její temperament trošičku uklidnil a je mnohem opatrnější na to, co dělá a vypěstovala si větší trpělivost. Dá se říci, že dospěla. Mateřství jí v tomhle smyslu opravdu změnilo. Ráda ostatní provokuje, hlavně Erwina, ale je na ní vidět, že to nemyslí vážně. Není dobrá lhářka. Často říká, co jí na jazyk přijde a neřeší, co z toho vyplyne. Zároveň je také velký snílek a často létá s hlavou v oblacích. Má hodně velkou fantazii, jen ji neumí přenést do slov. Spíše to umí zahrát na nějaký hudební nástroj. Neskládá, jen si třeba brouká nebo hraje na klavír to, co ji zrovna napadne. To už teď tolik neplatí, protože jednu skladbu na triku má – jednu složila Erwinovi, kde mu řekla všechno, co neuměla říct slovy. I když má velký potenciál stát se skladatelkou nebo koncertní klavíristkou, netouží po tom – nechce vyčnívat víc, než doteď. Nestojí o to stát ve světle reflektorů a mít svou chvíli slávy. Navíc svoji práci v baru jako barmanka miluje a nevyměnila by ji za nic na světě. I když je milá a přátelská, nerada ukazuje ostatním svoje nitro nebo byť jen o kousek poodhaluje svoje tajemství. Jen jedinému člověku to ukázala a to jí bohatě stačí. Po převratu trpěla na noční můry, které teď pominuly, přesto si nějaké pozůstatky nese dál. Něčeho takového se člověk nezbaví tak snadno a asi se bude ještě mnoho let vyrovnávat s tím, že skutečně zamířila zbraň na člověka.

Kdyby si mohla vybrat, nejraději by se narodila do normální průměrné rodiny. Nicméně, svoji rodinu si nemůžeme vybrat. Narodila se do rodiny primusů. Sice si žila v bohatství, nemusela o nic moc starat, ale chyběla jí zásadní věc – rodičovská láska. Navíc už od narození měla fialové oči a zvláštní vlasy, takže to neměla lehké ani mezi svými vrstevníky. Jen její o asi 4 roky starší bratr Alexander se jí zastával a měl ji rád takovou, jaká byla.

Rodiče se zajímali hlavně o jejího staršího bratra, protože ten se měl také stát primusem. Jí si všimli až ve chvíli, kdy se projevilo její hudební nadání. Začali jí platit lekce klavíru, ve kterých se naučila hrát. Měla sice skvělého učitele, díky kterému si klavír a hudbu obecně zamilovala, takže se sama v ní chtěla zlepšovat, nicméně jí to celé kazil přístup jejích rodičů – ti tak trochu využívali jejích schopností, nechávali ji koncertovat a chlubili se jí. Ano, rodiče se obvykle chlubí úspěchy svých dětí, protože jsou na ně hrdé. Ale oni se chlubili proto, aby se zviditelnili, a Leanne to moc dobře věděla a dost jí to trápilo. Nakonec si na to trochu zvykla, přestala si jejich přístup brát k srdci a naučila se uměle, avšak kouzelně usmívat. Tenhle úsměv nesnášela, ale pokud nechtěla mít problémy, musela předstírat, že jsou šťastná rodina, jak se na primusy patří. Po tom všem jí na srdci zůstala jizva a téma rodina se stalo jejím slabým místem. Také to v ní zanechalo odpor ke lžím, takže sama téměř nikdy nelže. Z pusy vypustí lež jedině proto, aby někoho ochránila.

Když se dostala na střední školu, dal jí bratr dárek – stříbrný prsten a pořádně to spolu oslavili. To je její poslední světlá vzpomínka na něj, protože poté se stal primusem a… odcizili se. Cítila, že před ní něco tají, ale on jí nebyl ochotný nic prozradit. Začali se hádat a jejich pouto ochladlo, téměř se ztratilo. Když se odstěhoval od rodičů, jen se jí ulevilo. Při přestupu na střední školu zemřel její učitel klavíru, což pro ni byla další rána. Dokázala se z ní ale vzpamatovat, ovšem už se nebyla schopná nechat učit od někoho jiného. Přestala i s koncertováním a vším okolo toho a hrála výhradně pro sebe, popřípadě pro své přátele, které se našla na střední. Zároveň si někdy v té době začala barvit vlasy na tmavě fialovou, jakou má doteď. Během studií si našla brigádu v baru, kde objevila svojí vášeň pro koktejly. Nebylo to o tom, že by je pila – vždycky snášela hodně špatně alkohol – bavilo ji míchat je nebo vymýšlet nové kombinace. Ten bar se stal vyhlášeným a po střední škole jí majitel nabídl, jestli by tam nechtěla pracovat natrvalo. S radostí to přijala. Dokázala si z brigády našetřit dost peněz, aby se mohla odstěhovat. Což taky hned udělala a začala žít sama v jednom z menších bytů kousek od práce. Dokonce se jí do jednoho z pokojů podařilo vecpat klavír, který jí rodiče věnovali už před mnoha lety. Vzala si ho tedy s sebou, jim stejně k ničemu nebyl.

Poté, co se seznámila s Erwinem, začala nová etapa jejího života. Kvůli vlastní bezpečnosti se přestěhovala i s klavírem k němu domů. Erwin začal v té době šťourat do primusů a měl o ni strach. Po několika měsících přišla žádost o ruku a chvilku nato neplánované těhotenství. V té době celá napjatá situace v Gold Pitu vrcholila a ona se, ačkoliv v té době byla na začátku těhotenství, účastnila jako člen Tajného spolku převratu. Ačkoliv si z toho dne odnesla nějaké psychické následky v podobě nočních můr, dokázala se s tím vyrovnat. Den před prvním výstupem na povrch se konala její svatba s Erwinem a v prosinci se narodila Trisha. Díky ní a Erwinovi dokázala překonat svoje noční můry a nyní žije šťastným životem. Doufala, že už bude v Gold Pitu klid, její přání se nicméně nevyplnilo. Poté, co nastal onen „převrat“, netrvalo nijak dlouho, než se s Erwinem shodli, že v Gold Pitu nezůstanou. Ani jeden z nich by nedokázal žít znovu ve městě s nadvládou diktatury. Navíc Leanne sama nechtěla vychovávat malou Trishu v těchto podmínkách. Proto se nyní přestěhovali do Londýna, kde se usadili. Po zhruba roce a půl života v Londýně, kdy se mezitím situace v Gold Pitu jakž takž uklidnila, se znovu s Erwinem rozhodli vrátit se zpět a dát jejich domovu druhou šanci. Přestěhovali se do menšího rodinného domku se zahradou na okraji Gold Pitu, Trishu zapsali do školky, protože už dosáhla té hranice tří let. A Lea, neschopná už déle sedět doma, se znovu začala poohlížet po práci v baru. Ačkoliv měla plné ruce s Trishou, stejně jí její práce chyběla. V jejím původním podniku, který fungoval ještě za staré vlády jejích rodičů, už bohužel pro ni neměli místo, což jim neměla za zlé. Věděla, jak to v tomto oboru chodí, navíc byla víc jak rok mimo město a oni neměli jistotu, že se vrátí a znovu nastoupí po mateřské dovolené. Díky zvýšené návštěvnosti a rozrůstání města to nebyl jediný bar ve městě a dobrou nabídku jí udělal nedávno otevřený strip bar. Jakožto volnomyšlenkářský člověk nemá problém v takovém podniku pracovat, ačkoliv mnoho lidí nad tím může ohrnovat nos, ale jí názor široké veřejnosti zas tak moc nepálí. Proto nabídku přijala a do nové práce se dokonce těší. Je pravda, že její život je hodně ustálený, jediné novinky a změny přináší Trisha, takže je pro ni příjemné zase změnit stereotyp.