Charnette Jewell

Charnette je drobné, lehce přehlédnutelné děvče. Za to může pravděpodobně i její výška, více, než sto šedesát byste u ní rozhodně nenaměřili. Není vyhublá, pouze drobná. I přes svou lásku ke sportu na svém těle nemá žádné patrné svalstvo, a ani ty ženské rysy nejsou zrovna nejvýraznější. To ovšem neznamená, že tam nejsou!

Má od přírody snědší pleť. Tmavě hnědé vlasy se jí, bez jakékoliv pomoci, přirozeně vlní. Nechává jim volný průběh, ať si dělají, co chtějí, právě teď jí sahají asi do poloviny zad. Snad nejvýraznější na jejím obličeji jsou velká, tmavá kukadla, lemována trochu hustším obočím. Vedle toho je malý nosík, který vždycky viděla trochu křivě, zcela přehlédnutelný. Rty jsou povětšinou stažené do přirozeného, klidného a vřelého úsměvu, ovšem stáhnout se i do úzké, přísné linky, je-li to potřeba.

Co se oblečení týče, není náročná. Sice si velmi oblíbila legíny a volná tílka, ale stále nepohrdne šaty nebo sukní. Styl jejího oblékání velmi záleží na tom, kam se zrovna vydává. Když si jde zaběhat, samozřejmě, že nesáhne po své nejlepší sukni, a na schůzku s přáteli by nešla v teplácích. Nutno podotknout, že má celkem dobrý vkus, co se oblečení týče. Šperky nosí ráda, ale nemají pro ni žádný hlubší význam – je to jen ozdoba, na podtržení předností a odsunutí toho špatného za hranici viditelnosti.

Charnette je rozhodně ambiciózní děvče. Její zvědavost mnohdy přesahuje míru snesitelnosti, její aktivita a zapálení pro práci je obdivuhodné. Dokáže sedět nad zadanou prací i několik hodin, dokud není dostatečně spokojena s výsledkem, pracovat až do naprostého vyčerpání, vyslechnout kritiku tolikrát, kolikrát je to potřeba, aby mohla dosahovat stále lepších a lepších výsledků. Právě proto si snad tolik zamilovala představu novinařiny.

Chvilku neposedí, jakmile nemá co dělat, začne být nervózní a protivná. Něco, jako „nuda“, je u ní zakázané slovo. Raději zavolá přátelům, vyrazí si zaběhat, nebo se alespoň projde po městě. Miluje sporty, od atletiky až po volejbal nebo fotbal, přestože je menší nemehlo a rozhodně nikdy není nejlepším členem týmu. Ale dokud se baví, je vše v pořádku.

Ráda se vrhá do nových věcí po hlavě, ať už je to seznámení se s nějakým člověkem, nebo zadaná školní práce. V tomhle ohledu se nebojí riskovat a zacházet mnohdy až do extrémů.

Věří v dobro lidí, až příliš naivně. Od toho se také velmi odvíjí její sen, stát se novinářkou. Psát fakta, podporovat lidi v dobrých úsudcích. Neuvěří, dokud si sama neprověří. A aby si danou informaci ověřila, jde do čehokoliv. Bez ohledu na následky.

Před jednadvaceti lety se v Gold Pitu narodilo jedné mladé ženě děvče. A že to bylo zrovna v nepravou chvíli, rozhodla se žena uložit své dítě do dětského domova a jediný odkaz, který maličké zanechala, bylo trochu neobvyklé jméno: Charnette.Charnette nebyl ani rok, když si ji adoptoval pár ve středních letech, který ze zdravotních důvodů vlastní děti mít nemohl. Nežili si špatně, vůbec ne. Bydleli v malém rodinném domku na Východě, otec pracoval v jakési firmě, matka dělala knihovnici. Své skutečné rodiče nikdy nepoznala, a pravděpodobně ani nikdy nepozná. Ti, u kterých žila, se sice s její adopcí nikdy netajili, snad právě naopak, ale pro Charnette jsou její rodiče ti, kteří jí vychovali.Měla příjemné dětství, jen, co si vzpomíná. Otec sice byl trochu přísný, ale vždy k tomu měl dobrý důvod. Charnette byla jako malá skutečné kvítko, takže se to bez křiku a trestů neobešlo.Když nastoupila na základní školu, veškeré obavy rodiny se rozplynuly. Během pár dní si našla kamarády, učitelé si ji oblíbili a už od první třídy se velmi dobře učila. Koncem druhého stupně se sice její puberta trochu urvala ze řetězu, ale stále si udržovala perfektní známky.Čtyřleté gymnázium pro ni bylo jasnou volbou. Už na základce jí velmi bavilo čtení i psaní, ale teprve na střední škole začala svůj potenciál rozvíjet. V prváku se přihlásila do školních novin, poté, co její profesorka četla Charnettinu slohovou práci. Tomuto koníčku během chvilky přišla na chuť, a tak se, kromě školních novin, věnovala také jiným plátkům. Sem tam se jí totiž podařilo protlačit svou úvahu, článek či příběh do nějakého časopisu.Vedle svého koníčku žila obyčejným společenským životem, na gymnázium si držela celkem dobré známky. Měla několik známostí, zhruba dvě vážnější… Zkrátka žila životem obyčejného středoškoláka.Po maturitě se příliš nerozhodovala, kam půjde, a ihned po střední zamířila na studium žurnalistiky. Její ambiciózní představy neopadly, ani když viděla desítky stejně i více talentovaných studentů kolem sebe. Naopak, probudilo se v ní ještě větší odhodlání dosáhnout svého snu a stát se známou novinářkou.Rodiče přenechali malý rodinný domek své dceři a odstěhovali se do menšího bytu, aby měla dostatek prostoru na studium i všechno ostatní. Přestože se Charnette hodlá věnovat především škole, nemá v plánu zanedbávat ani ty ostatní věci – přátele, zábavu, lásku.A jak je jejím dobrým zvykem, když něčemu věří, skočí do toho rovnou po hlavě.

Jejím největším vzorem je Sandra Ecclestone.