| Přezdívka hráčky | Anie |
| Jméno | Nina „Nicki“ Hartnell (dříve Nikita Orwell) |
| Věk | 25 |
| Zaměstnání | Asistentka v místním divadle, příležitostná divadelní herečka a občas zaskakuje jako kostymérka nebo maskérka. V neposlední řadě se věnuje také modelingu. |
| Místo pobytu | Gold Pit |
| Původ | Helsinki, Finsko |
| Stav | svobodná |
| Avatar | Barbara Pavlin |
Jestliže čekáte, že ji někde mezi lidmi na ulici zahlédnete, musíte se smířit s tím, že vás bude bolet za krkem, neboť se musíte dívat dolů. Nicki měří pouhých 169 centimetrů, čímž se samozřejmě řadí mezi ty menší a výškově méně výrazné lidi kterých v Gold Pitu mnoho není a tak se v davu lehce ztratí mezi všemi těmi velikány. Svou výškou sice není nikterak výrazná zato postavou ano, jestliže hledáte dívku, na jejíž postavě byste se chtěli pokochat, jste na správném místě. I přesto že je nizoučká a drobná rozhodně se na ní ženské vnady neztratí. Již od prvního pohledu musí být všem jasné, že o své tělo patřičně pečuje. Není to sice sportovkyně, kterou byste měli tu čest potkávat každý den ve fitness centru či posilovně, ale stejně tak to není lempl, který by se nějak nesnažil svůj zevnějšek udržovat. Každý muž na jejím zevnějšku nalezne něco, co ho přímo donutí se za ní otočit, ať už je to oblečením nebo prostě jen kvůli její postavě. Pusťme se tedy do podrobnějšího popisu jejího zevnějšku. Naprosto každý člověk si najde důvod, aby se za ní otočil ať už kvůli postavě, oblečení nebo vlasům. Začneme tedy od spodu kde vás mohou zaujmout nožky, které se nedají označit ani za vyzáblé, ani za příliš tlusté. Sice se na nich najde nějaký ten tuk, který se však ztratí pod upnutými kalhoty, které nosí většinu času. Stehna má možná malinko silnější, ovšem není to nikterak zvláště vidět obzvláště, když má na sobě již zmiňované upnuté kalhoty, které jí nožky patřičně stáhnou. Pevný zadeček a o malinko širší boky, které krásně naznačují, že její tělo je zkrátka stvořeno připraveno počít dítě. Protože jak je známo, v dávných dobách se ženy se širšími boky považovali za skvělé rodičky. Boky má spolu s pevným zadečkem jako odkaz na matku, která měla postavu ve tvaru hrušky. U Nicki však není onen hruškovitý tvar tolik poznatelný, protože boky nemá až tak moc široké jak se někdy zdá. Plošší bříško, které je pěkně osvalené a na něž navazuje hrudník obdařený takzvaně dostačujícím poprsím. Příroda jí do vínku zkrátka nadělila všeho dostatek a ňadra jsou jedním z těch plusových, ono… Ostatně celkově její postava je jako darem shůry. Její postava by se dala přirovnat k takovému tomu zlatému středu, rozhodně se dá říci, že by její postavu chtěla mít kde jaká slečna v okolí a mnohdy byla právě její postava důvodem k šikaně či prostě jen k ohlédnutí a následnému ignorování. Dle její postavy by si kde kdo mohl říci, že se jedná o modelku – což je vlastně pravda, protože modeling je něco, co tahle osoba miluje. Ale pojďme dále.
Obličej. Poměrně dost důležitá část jejího já. Valnou většinu lidí zaujmou především její krásná, světlounce modro-šedá kukadla která jako by měnila barvu dle nálady. Mnohdy se stane, že lidé řeknou, že má zkrátka jen čistě světle modrá očka, ovšem také se stane, že má oči zbarvené do tmavě šedé barvy, která připomíná zamračenou oblohu. Tyto nádherné, uhrančivé očka lemují husté, černé řasy, které si stejně jako většina dívek v jejím věku zvýrazňuje řasenkou. Očka si rovněž zvýrazňuje líčením, na víčka používá především linky a nějaké nepříliš výrazné oční stíny, které se netlučou s barvou jejích očí. Nutno podotknout, že líčení volí především jemné a jednoduché, kterými pouze zvýrazňuje očka. Výjimečně se nalíčí nějak honosněji v případě, kdy míří na nějakou akci, nebo když se chystá fotit a dostane se pod ruce odborníkům – mezi které se však sama může počítat, jakožto maskérka. I přesto ji však zahlédnete zpravidla nenalíčenou, popřípadě pouze s řasenkou a linkami na víčkách jelikož si na líčení zase tak moc nepotrpí. Konec konců v jednoduchosti je krása a ona je sama o sobě dostatečně roztomilá, tudíž se nikterak zvláště líčit nemusí. Na očka samozřejmě navazuje jemný nosík, o kterém se dá říci, že tak trošinku připomíná bambulku. Rozhodně nemá nosánek nahoru, jak by si mohl někdo myslet. Pod nosem se nacházejí plnější rtíky, přičemž si spodní ret pravidelně kouše mezi bílými roubky. Celí obličejík je mírně zakulacený, tedy kulatější a zakončuje jej drobná brada. V nepravidelných vlnách se kolem obličeje vlní delší vlasy sahající jí asi po lopatky. Přírodně zbarvené do tmavě hnědé barvy, jež kontrastuje se světlýma očima, vlasy se jí od kořínků přirozeně vlní v nepravidelných vlnách. Často nosívá vlasy rozpuštěné a jen výjimečně v culíku či nějakém složitějším účesu, to snad jen na nějakých akcích, a když je doma, tak si vlasy jen z principu stáhne, aby se jí nepletli. Mimo jiné jdou její vlasy poměrně těžce koordinovat a nějak zkrotit, jejich struktura je velice jemná a nepoddajná. Mnohdy jí dělá problém je nějak upravit, protože se občas zdá, že mají její vlasy vlastní rozum a prostě si chtějí dělat jen to, co sami chtějí. Pod vlasy se nacházejí ouška, která nikterak neodstávají a takřka vždy, jsou skryta pod vlasy – které si povětšinou žehlí.
Ještě než přejdeme k oblečení a doplňkům zmíním ještě to, co se její postavy týče. Kůže je na dotyk jemná a dobře dehydratovaná, zkrátka perfektně operovávaná. Hladká kůže vám bude pod prsty jemně klouzat, a čeho si třeba můžete všimnout, je pár jizev, které jí zůstali z minulosti, avšak po několika chirurgických zákrocích jen sotva zpozorovatelné. Přeci jen se věnuje modelingu a na fotkách by ty jizvy příliš dobře nevypadali, vlastně, by to nebylo vůbec pěkné. V případě Nicki se jedná o opravdu krásnou a patřičně obdařenou ženu, která o sebe patřičně dbá a dává si na něm záležet. Ještě se vrátíme k modelingu, Nicki nikdy neměla problémy s tím, že by byla vyhublá a to především díky štítné žláze, kterou mají v rodině jaksi všichni vrozenou. A co si budeme povídat, kdo by nebral štítnou žlázu, vždyť to znamená, že můžete sníst naprosto cokoliv a neztloustnete, což je vlastně naprosto úžasné. Její sladký a roztomilí obličejík zahlédnete na obálkách různých časopisů, nebo přímo na stránkách některé světoznámé značky.
Jelikož se musí brát v potaz, že je to přeci jen modelka i když jen příležitostná, je nutné, aby si na svém zevnějšku dávala patřičně záležet. Šatník má stejně jako většina dívek, ovšem v jejím šatníku je toho poměrně dost. Miluje barvy jako je černá, bílá, zelená a fialová, ale stejně tak však i všechny ostatní barvy. Nedá se přímo říci, že by preferovala nějaký konkrétní styl, protože ona má svůj vlastní. Nosí věci, ve kterých se cítí pohodlně a zároveň jsou stylové a moderní. Do společnosti by si na sebe nevzala vytahané, ošoupané nebo jinak poškozené oblečení. Její zásadou je dobře vypadat, ne proto, že by na sebe chtěla upoutat pozornost, ale proto že se v tom cítí dobře, když je dobře oblečená. Stejně tak miluje boty, hlavně ty na podpatcích aby se nějakým způsobem vytáhla, když už je tedy tak malá a mezi všemi těmi velikány kolem sebe se ztrácí v jejich stínu. I přes svou stydlivost se rozhodně nebojí na sebe obléknout nějaký odvážnější kousek, který by podtrhl její postavu a celkově zevnějšek. Jednoduše by se dalo říci, že se obléká stylově, elegantně a zároveň pohodlně najednou. Když se vrátíme ještě k barvám, ačkoliv má své oblíbené barvy, miluje všech od těch sladkých dívčích barev po ty tmavé. Hodně ráda nosí šaty, kraťasy a košile, které v jejím šatníku jen a jen převládají. Stejně jako oblečení miluje i boty a doplňky společně s jejich nakupováním. Nákupy – věc, která neodkladně patří k jejímu šatníku, protože nakupovat oblečení jí baví, může si toho tolik ozkoušet a krom toho je to taky úžasně uvolňující. Pokud však něco nenosí, daruje své oblečení na charitu, nebo někam jinam kde oblečení jistě rádi využijí. Dále v jejím šatníku naleznete doplňky, ať už šátky, kabelky, tašky přes rameno, řetízky nebo náramky.
Kdybych řekla, že popsat charakter Nicki je něco lehkého, lhala bych. Protože stejně jako kniha, tak i Nicki má svůj rub a líc. Ostatně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. A ačkoliv je Nicki velice mírumilovné a roztomilé stvoření, má i své klady a zápory. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu, nikdy nevíš, co tě čeká uvnitř.
Nicki má poměrně dost složitý charakter a vzhledem k její minulosti to nebude nic zvláštního. Člověk, který jí nezná a prohodí s ní pár slov, by nejspíše řekl, že je to zkrátka jen veselé a přátelské děvče, které se snaží nějakým ne příliš výrazným způsobem zapadnout do kolektivu. Taky by si asi řekl, že je to roztomilé stvoření, které se usmívá na všechny kolem sebe. Může se zdát, že jde o holku, která se prostě snaží něčeho dosáhnout, což je mimo jiné také pravda, ale všechno není tak jak to na první pohled vypadá. V první řadě ačkoliv je Nicki taková, jaká je se může jevit jako další tuctová holka s klasickou přátelskou povahou. Vám se může zdát, že jste nalezli novou kamarádku, ale kde je vlastně skutečnost? Velmi daleko. V tomhle případě jde poznat, že život dokáže být velice krutý a nemilosrdný. Je to právě život, kdo dokáže člověka poznamenat do konce jeho života a právě tohle, je případ i Nicki. Je poznamenaná svým životním příběhem a lidmi, kteří se k ní nechovali vůbec, ale vůbec pěkně. Za určitou dobu svého života si vybudovala strach z toho, že když na ni někdo křičí je nesvá, dohání jí to k slzám a celkově jí to velice děsí. Rovněž nesnese pohled nebo přímí kontakt se zbraněmi, nebo s násilím. V minulosti ji potloukly dostatečně, takže v dnešní době stačí, abyste se rozpřáhlí a už se krčí někde stranou. Je to opravdu veliký strašpytel a v krajních případech dokáže překonat i svou jakousi nechuť z dotyků a dokáže se přitulit i k naprosto cizímu člověku. Mazel a strašpytel, přesně tahle dvě slova vystihují celou její povahu a objímání polštáře patří k jedné z jích oblíbených činností – a je naprosto jedno jestli ho objímá za účelem potřeby se k někomu přitulit, nebo ze strachu. Další věcí, která je na jejím charakteru velice zvláštní a na jednu stranu velice výhodná je nedostatek sebevědomí, kterým trpí rovněž od doby, kdy se dostala pryč ze zajetí společně se sebevražednými sklony. Ale pakliže byste měli v plánu, mít strach o její život tak se vůbec nemusíte obávat. Nicki může sedět v koutě a s žiletkou v ruce třeba celí den a stejně se nepořeže, jelikož nemá dostatek sebevědomí na to, aby si skutečně ublížila. Když ještě zůstaneme u jejích sebevražedných sklonů, tak je v podstatě velice lehké jí do tohoto stavu přivést. Po tom co si prožila, má strach z násilí a tak na ní leze deprese třeba při sledování hororů, které jí mnohdy připomínají to, čím si sama prošla. Nemusejí to být však jen horory, jsou tu i další detaily, které jí nutí si ubližovat. Až jí malinko lépe poznáte, sami zjistíte, že hranice jsou opravdu blízko a tak si často musíte dávat pozor na to, co říkáte. Dalšími příčinami jsou kupříkladu otázky na její život, minulost a rodinu, od které je poměrně dlouhou dobu odloučená. Štěstím v tomto případě je, její nízké sebevědomí, díky kterému si zatím nic neudělala. Je možné to pokládat za výhodu? Z hlediska tohoto určitě ano, ale z jiných hledisek? Ne, rozhodne to pro její maličkost, není vůbec žádná výhoda. Mít nízké sebevědomí není nic příjemného, dosáhnout svých cílů je pak totiž mnohonásobně složitější než u lidí, kteří mají sebevědomí v normě. Velmi často musí samu sebe k něčemu přemlouvat a dokopávat, a stejně má pocit že to nezvládne a nemá na to. Stejně tak už nějakou dobu trpí jakýmsi strachem z lidí, některé přijme v pohodě, ale najdou se i tací, ze kterých má prostě strach a možná to bude tím, že jí svým zevnějškem či chováním připomínají někoho z minulosti. Velice dlouho jí trvá, než se rozhodne, kteří lidé v jejím okolí jsou ti hodní a kteří jsou ti zlí. Stejně tak jí velmi dlouho trvá, než k lidem získá důvěru, v podstatě by se dala přirovnat k týranému pejskovy, který se zrovna pokouší začít nový a snad lepší život. Ovšem, záleží také na tom, jak na ní daná osoba působí, protože pokud je to člověk, který je jednoznačně hodný, navazuje vztahy poměrně snadno a celkem rychle. Stále má však určité meze, kam se jen málo kdo dostane. To jestli se ve vaší přítomnosti cítí dobře, nebo ne záleží pouze na lidech kolem ní. Rozhodně to není člověk s pevnými nervy, kterému by se líbilo, že si z něj někdo utahuje nebo se do něj trefuje, kdepak. Nemá však odvahu na to, se nějak ozvat už jen ze strachu, že by mohla třeba dostat facku – nebo tak něco.
Celkově má strach mluvit o své minulosti, která prostě není příjemná a vůbec se necítí dobře, když se o ní musí bavit. Tudíž jí moc nepotěšíte, když se z ní pokusíte vypáčit něco z její minulosti nebo jí prostě do něčeho nutíte. Věcí, které nemá ráda je opravdu hodně, ale to že jí do něčeho někdo nutí, jí není nikterak příjemné. Podobně je na tom i v případě, kdy na ni někdo tlačí s rozhodnutím. To je další její takový problém, nedokáže se rozhodnout prakticky ohledně ničeho, co se týká vážnějších věcí – jako je třeba návštěva psycholog a tak podobně. Další věc, která by se dala přirovnat k věcem, které nemá ráda, jsou případy, kdy ji někdo postaví před hotovou věc, u které nemá možnost vycouvat, ale ani na ní cokoliv pozměnit. Velmi často trpí na noční můry a při hovoru s ní si můžete povšimnout náhlých změn nálad a výrazů. Poměrně často se stává, že se s vámi normálně baví a najednou se přímo před vašima očima, jako mávnutím kouzelného proutku promění v poplašené malé štěně, které neví kudy kam. Přesně v takovém případě jste narazili na něco, co jí děsí. Čím jí ještě můžete nahnat strach? Vlastně naprosto čímkoliv, protože se bojí takřka všeho. Respekt. Jedno slovo a pro ni tolik emocí a tolik strachu. Z lidí má totiž nejen strach, ale také respekt – který vám hned vysvětlím. Nejde o respekt jako takový, kdy dáváte někomu jinému najevo třeba to, že je něco víc. Takhle to myšleno není, její respekt se vztahuje pouze na muže. Protože to byli muži, kdo ji kdysi tolik ublížili a roztříštili její duši, byli to oni, kdo jí bili a týrali, znásilňovali jí. Mužů se zkrátka bojí, ale stejně jako u rozdělování lidí na hodné a zlé, i v tomhle případě na ní každý chlap působí nějak jinak. Protože jak je známo, každý člověk na své působí jinak a Nicki nemá ve zvyku odsuzovat lidi podle toho, jak vypadají nebo jak se chovají. Sama z vlastní zkušenosti ví, že chování člověka ovlivňují okolnosti jeho života tedy, pokud se nejedná o ten typ lidí, kteří se chovají zle jen proto, že je to jejich image. Nerada si hraje na to, co není, ovšem jisté okolnosti jí k tomu mnohdy nutí. Například v případě kdy ví, že má na krajíčku se v prvních momentech pokouší dělat, že s ní vaše slova vůbec nic nedělají přesto, však skončí u štěněčího pohledu a očkama podlitýma slzami. Ano, pláčem to u ní mnohdy končí. Je převelice citlivá a dotknout se jí je rovněž velice snadné. Nejen narážkami na její minulost, dotýká se jí i to, když si děláte srandu z její výšky, protože přeci jen když se do vás lidé neustále strefují, není to příliš příjemné. Někdy se však rozpláče jen tak z ničeho nic, jelikož trpí na záchvaty úzkosti a to pak vzniká slzavé údolí.
Přejděme ale k jejímu pravému já, které se ukrývá hluboko pod tou vrstvou strachu. Jak už bylo zmíněno o něco výše, Nicki je mírumilovný človíček který nosí srdéčko na dlani. I přesto, čím si ve svém životě prožila a nakolik jí to poznamenalo, se uvnitř ukrývá poměrně veselé děvče, které se velice rádo usmívá a směje. Všímavější lidé si jistě všimnou toho, že má několik druhů úsměvů a každý používá při jiné příležitosti. Určitě je to ten typický přátelský úsměv, který v jejím obličeji zahlédnete takřka vždy. Poté je to drobný, milý usměv jenž používá v případech, kdy se snaží někoho povzbudit, dalším úsměvem je nejistý, neboli nervózní úsměv který v jejím obličeji taky velice často zaznamenáte. Stydlivý úsměv v kombinaci s červenajícími se tvářičkami, také o její roztomilosti svědčí. A nakonec přichází ten typ úsměvu, který má možnost vidět opravdu jen málokdo, protože zamilované úsměvy u ní jsou jen těžko k vidění a krom toho, jsou to asi ty nejroztomilejší úsměvy, jaké u ní vůbec můžete spatřit. Od úsměvů přejdeme k tedy k její celkové povaze. Nicki je ten typ člověka, který lidem kolem sebe velice rád pomůže a povzbudí je, ale co se táče pomoci sobě samotné, je naprosto bezradná. Nedokáže sama sobě poradit ani v případech, kdy byste jí na krk přiložili nůž. Mezi její priority v povaze jistě patří její naslouchání, dokáže lidem naslouchat a porozumět jim společně s následnou radou nebo alespoň snahou nějak tomu člověku pomoci. Stoprocentně je na ní spolehnutí, protože cokoliv jí povíte, si nechá jen a jen pro sebe, a kdybyste se snad stali nepřáteli, nemusíte mít strach, že by vaše tajemství někomu řekla nebo jej použila proti vám. Není to intrikářka, má vsugerováno že s pravdou nejdál dojdeš a tak se jí příčí lži. I kdyby jí to mělo bolet, bude lidem vděčná, když řeknou pravdu, než aby lhali, protože lhát člověku do očí, je snad to nejhorší co může někdo udělat. Rozdílem je však milostivá lež, tu ještě strpí. Ze zásady ve všem hledá jen to dobré a dávno pochopila, že je mnohem lepší dávat než brát. Oplývá velice vzácným darem a tím je zachránit situaci – což se projevuje především v divadle, kde povětšinou opravdu na poslední chvíli vyřeší nějakou situaci, když se zrovna nedaří. Není urážlivá a nad mnoha věcmi přemýšlí, než nějakým způsobem zareaguje, snaží se mít na svět kladný pohled i přes to všechno, co se jí doposud stalo, protože s optimismem nejdál dojdeš. Proč by se na svět mračila a byla chladná nebo prostě jen uzavřená, když je toho ve světě tolik hezkého jako třeba obyčejný slunný den? Ano, Nicki si všímá maličkostí a má z nich radost protože to nejlepší, co ti může život nabídnout, jsou právě ty světlé chvilky v životě a ona si je všechny pamatuje. Ať už jsou to jen vzpomínky na to, že byla s kamarády na procházce v lese nebo dny kdy měla radost z obyčejného dárku, a když už má z něčeho radost, dá se to přirovnat k dětské radosti. V takových momentech před sebou spatříte malou holku, která se těší i z obyčejné propisky – protože už jen to, že něco dostala, je od darujícího velké gesto. Nicki by se dala popsat asi tak, že je to přátelské, vnímavé děvče které nerado vidí, že se někdo trápí a snaž se dotyčného nějak rozveselit i za předpokladu, že ze sebe udělá naprostého blázna. Má ráda srandu, ale vtípky na sebe jen málo kdy unese – to je však záležitost zvoleného tématu. Co by se o ní ještě dalo říci? Asi to že tak mírumilovného člověka nikde jinde nenajdete a celkově by se dala přirovnat ke krotkému zvířátku, kterému bylo ublíženo. Získat si její důvěru dá rozhodně spoustu práce, a pakliže jí zradíte, jen těžko pak docílíte toho, abyste ztracenou důvěru získali zpátky. Sice nesnáší, když se na někoho musí dívat skrze prsty, ale když jí zradíte je to přesně její přístup. K takovým lidem je odtažitá a více nedůvěřivá než obvykle. Když už se stane, že se dostane do deprese, stává se z ní šedá myška, která si zaleze někam do koutku a tam se utápí ve svých pocitech. Ovšem, deprese se také liší, a když cítí, že je na hranici s depresí, většinou si koupí něco sladkého a cpe se tím. Miluje sladkosti a přírodu spolu s živočichy, kteří v přírodě žijí.
Přejdeme k citům a lásce. Tohle jsou totiž věci, které jí dělají opravdu veliký problém. Vzhledem k tomu, že ji v minulosti znásilňovali a mlátili, vyhýbá se jakýmkoliv intimním dotekům a takovýmto kontaktům všeobecně. Nedělá jí problém potřást si s vámi rukou popřípadě vás ve stavu potřeby obejmout, ale že by se jí nějak zvláště líbilo, když se jí někdo dotýká, se opravdu říci nedá. Nahání jí to strach, protože doposud zažívala v tomto směru pouze peklo na zemi. Na to kolik je jí let, nemá vůbec žádné zkušenosti a v podstatě je v odvětví sexu naprosto bezradná a kdyby ji neznásilnili, pravděpodobně by byla ještě nevinná, jako okvětní lístek lilie neboť je na tokové věci až příliš stydlivá. Ačkoliv si možná ještě před nějakou dobou myslela, že ví co je láska, ale jelikož ve svém zamilovaném období nezažila žádné příjemné věci, a tak se domnívá, že láska znamená jen to, že musí někoho poslouchat. Bojí se lásky, protože vlastně vůbec neví, co to vlastně znamená. Vraťme se ale ještě k její stydlivosti. To že je roztomilá už víme a na její roztomilosti ještě přidávají její zrůžovělé nebo popřípadě naprosto rudé tvářičky když ji třeba polichotíte. V takových případech se dá přirovnat buďto k semaforu svítícím červenou barvou nebo červeným žárovičkám na vánočním stromečku.
Tento životní příběh započal před poměrně dávnou dobou. Bylo to v době, kdy se seznámil jeden velice zajímavý mladý pár a tedy rodiče Nicki. Elisa Corwood byla zdravotní sestra podsaditější postavy, která sice nebyla nikterak výjimečně krásná, ale všechno to hravě dohnala svou obětavou povahou a optimistickým přístupem k životu. Jonah Orwell, byl mladík kolem dvaceti pěti let, který netušil co chtít od života, jeho povolání bylo takzvaně „syn“ a tak se spoustu času jen tak poflakoval v baru, kde mu mnohdy nějaký namakaný chlapík rozbil nos. A právě v jednom takovém baru, se tito dva lidé poznali. Elisa tehdy slavila své dvacáté třetí narozeniny, když v chodbičce u záchodů nalezla Jonaha zbitého jako psa. Jonah prvně jakoukoliv pomoc odmítal, ovšem když se zadíval do oněch krásných, oříškově hnědých očí Elisi podlehl jejímu kouzlu a nechal si pomoci. Elisa tedy poskytla nebohému muži pomoc a po pár dnech, se náhodně potkali na ulici a vzápětí šli na první rande. O dva a půl roku později dne 23. Května se konala svatba tohoto páru a o několik měsíců později Elisa zjistila, že je těhotná. Líbánky strávili v Helsinkách a později se do tohoto městečka také odstěhovali i přesto, že prvotním plánem bylo přestěhovat se do Moskvy k příbuzným Jonaha.
23. Května roku 2074 se na světlo světa narodila drobná holčička, a že bylo co oslavovat. Při porodu nastalo několik komplikací a to především to, že se Nicki narodila nožičkami dopředu a s pupeční šňůrou kolem krku. Díky doktorům, se miminku nic nestalo a malá Nicki se dívala na svět krásnými, modrošedými kukadly. Už při prvním novorozeneckém křiku se Elise vehnali slzy do očí, její malá, rozkošná holčička se konečně narodila, a jelikož byl otec z části Rus, dostala krásné jméno po prababičce Nikita. Novorozenecké dny nejsou nikterak zajímavé, je to, to období kdy malá miminka jen pláčou, papají, vykonávají potřebu a učí se základním věcem jako je mluvení a chození. Nicki byla poměrně šikovné dítě, a její mozeček připomínající houbu krásně vstřebával rodnou Finštinu a spolu s ní i otcovu Ruštinu. V pěti letech uměla Nicki plynně Finsky i Rusky a její vzdálení příbuzní z Norsky, jí začali učit ještě Norštinu a později i Ukrajinštinu. Krom toho že se v tak brzkém věku učila tolik jazyků, dostala k Vánocům nevšední dáreček a tím byla sestřička, která se narodila 24. Prosince roku 2077. Astrid, zdědila postavu po matce a šlo to na ní poznat již po narození, jelikož se jednalo o poměrně baculaté miminko. Možná je to zvláštní, ale Nicki se tohohle dárečku nemohla nabažit a ze sestřičky měla neuvěřitelnou radost, div ji pomalu netahala za ručičku jako panenku. Obě děvčátka rostla jako z vody a rodičům dělala neuvěřitelnou radost z toho, jak se měli čile k světu. Nicki byla takové to typické velice zvědavé děvčátko, které muselo všude strčit svůj zvědaví čumáček, a nejednou se spálila. Kupříkladu, když se jednou snažila zjistit, k čemu přesně slouží žehlička a spálila si jazyk, jelikož ji nenapadlo nelepšího než rozžhavenou žehličku olíznout. Nebo když jednou našla sirky a zkoumala, co se s nimi dělá, přičemž nevědomky zapálila koberec. Dětská nevidomost dokáže být nebezpečná. A zatímco Nicki zkoumala všechno možné i nemožné, mladší Astrid se pletla mamince v kuchyni, děvčátka byla naprosto rozdílná, ale nádherně se společně doplňovali. Již v tomto brzkém věku, se u Nicki probudila vášeň pro sladkosti, kterými se cpala i přes výslovný zákaz rodičů a krom sladkostí, se u ní v pozdějších letech projevil talent zpěvu. Začalo to jen klasickými dětskými písničkami, které si buďto broukala někde pod nos, nebo si je zpívala ve vaně, kde se cachtala společně s hromadou hraček. Proto jí rodiče přihlásili do hudebního kroužku, kde se ve dvanácti letech začala, učila ještě hře na kytaru.
Základní škola konkrétněji první stupeň asi popisovat nemusí, není toho moc, co by se o tomhle období dalo říci, jelikož se Nicki převážně jen učila a chodila na kroužky stejně jako její sestra v pozdějších letech. V domácnosti však nastala jistá změna a tu zapříčinil Jonah, když začal prapodivně a z ničeho nic nějak často jezdit do Moskvy jakože na služební cesty. Elisa jakožto žena v domácnosti začínala mít strach, že si její manžel našel milenku a tak byla obě děvčata nucena poslouchat několik hádek, než Jonah přesvědčil svou ženu, že se jedná opravdu jen o služební cesty a žádnou milenku nemá. Přesto však neříkal pravdu, jelikož odmítal svou ženu zasvětit do svých špinavých pracovních záležitostí. Nechtěl totiž svou rodinu nikterak ohrozit, na to svá tři děvčata nadevšechno miloval a to že se zapletl z mafií, nebylo vůbec dobré. Díky bohu pro něj, že s emu to dařilo tajit, protože Elisa by se s ním jisto jistě nechala rozvést. Zatímco rodiče sváděli tento boj sami se sebou, Nicki zatím pěkně chodila do školy a náležitě se připravovala na Střední školu, do které neměla daleko. Jelikož kolem třinácti až čtrnácti let nalezla oblibu v oblečení a šmincích a módě takže se rozhodla, že z ní bude Kosmetička, nejlépe maskérka někde v divadle nebo u filmu a ještě k tomu chtěla být kostymérka. Kromě toho, se začala více věnovat sledování všelijakých katalogů a módních stránek až se nějakým způsobem dopracovala na jednu modelingovou agenturu. Prvně si jen tak očima prolétla očima, ale později se k tomu vrátila a přihlásila se tam. Promenádovat se po molu a fotit fotografie? Ano, bylo to něco, co jí začalo naplňovat a bavilo jí to, hodně jí to bavilo a spolu s tím, že v sobě samé objevila talent, nalezla také novou kamarádku. Bylo to právě v této modelingové agentuře a její kamarádka Cara, si brzy vysloužila post nejlepší kamarádky. A pak přišli poslední prázdniny před střední, v té obě se kromě modelingu věnovala ještě zpěvu, protože to byly právě tyhle dvě věci, které jí naplňovali a dělali jí šťastnou.
No a pak… Pak přišla střední škola. Ten sladký život na střední, kdy ještě stále nemusíte řešit absolutně nic kromě školy a dál se můžete poklidně poflakovat někde u vody a nic neřešit. Jenomže Nicki nějaké užívání si volnosti příliš nebavilo, ráda se procvičovala v jazycích, zpěvu a modelingu. A to taky byl její přivýdělek, přivydělávala si zpěvem v baru a příležitostním focením u některé z agentur, které ji zrovna oslovili a žádali si ji. Postavu měla přeci pěknou a po zjištění, že má štítnou žlázu a nemůže ztloustnout, to bylo ještě lepší a velmi přínosné k její kariéře příležitostné modelky. Jako každý i Nicki měla svůj sen a tím jejím bylo navštívit Moskvu. Rusky uměla a Moskva jakožto město se jí velice zamlouvalo, že mnohdy přemýšlela o tom, že až vyroste, přestěhuje se právě do Moskvy. Jenomže až moc milovala své rodné Helsinki, které by zjevně nedokázala opustit. Dny na střední ubíhali velice rychle, učení jí šlo od ruky a praxe jak by smet. Jak by také ne, s módou si rozuměla, dokonce i s líčením. A po ukončení střední školy, kterou úspěšně zvládla, dostala k narozeninám ten nejúžasnější dárek na světě. Letenku do Moskvy, ubytování v prestižním hotelu na celý měsíc. Původně si myslela, že společně s ní pojede i Astrid nebo třeba Cara, ale nakonec jela sama, jelikož si rodiče více dovolit nemohly. Neznámo proč, jejich účet v bance byl najednou prázdný a tak si Nicki musela zbytek zařídit sama, což ovšem nebyl vůbec žádný problém vzhledem k jejím brigádám.
Tento výlet do Moskvy byl tím nejúžasnějším dárkem, který mohla dostat a náležitě se na něj těšila. Cesta letadlem jí přišla tolik napínavá a měla štěstí, že mohla sedět u okénka. Ani nevnímalo to, jak dlouho ta cesta trvala, protože jí to přišlo jen jako deset minut, nádherně napínavých deset minut. V tom momentě kdy konečně opustila palubu letadla a osla se v letištní hale, jí srdíčko pomalu vyskočilo z hrudi, jak byla nadšená z toho, že konečně uvidí Moskvu na vlastní oči. Prvních pár dní se jen tak porozhlížela po okolí a díky své fotografické paměti, se v Moskvě během týdne vyznala skoro stejně dobře, jako v rodných Helsinkách. Jenomže všechno úžasné jednou končí a při jedné procházce podél nákupní zóny, se přímo před ní zastavilo černé auto s temnými skly. V první řadě přišlo ohromné překvapení, když jí ten šílenec málem přejel a v druhém nastala panika, když přímo před ní z auta vyskočila jedna obří mužská postava, která jí zatáhla do auta, a vzápětí se auto prudce rozjelo někam do neznáma. Bránila se, snažila se protivníka kopnout, ale bylo jich moc a ona jako drobná dívenka neměla sílu na to, aby je přemohla. Z ničehož nic, nastala jen tma a ona netušila, co se děje.
Probudit se v naprosté tmě, netušíc kde jste, není vůbec nic příjemného. Dlouhou dobu jí obklopovala naprostá tma, chlad a uvnitř její hlavy byl úplný zmatek. Nevěděla kde je. Nevěděla, proč tam je. Jediné co jí v této chvíli naplňovalo, byl naprostý strach a nevědomost. Kdo jen byli ti muži, co po ní chtějí a proč jí unesli? Co rodiče, pustí jí? Třeba si jí jen s někým spletly a hned jí zase pustí, ale to už by přeci udělali, nebo ne? Kolem ní byl cítit zápach jakési zatuchliny a pod sebou cítila matraci, která byla nasáknutá vlhkostí. Je ve sklepě? Pravděpodobně ano, ale proč sakra, proč ona? Co provedla? Ze záchvatu úzkosti, který se dostavil, jí vytrhlo zaskřípání dveří a něčí hlas tázající se na jednoduchou otázku „Tak už jsi vzhůru?“. Netušila kdo to je, neviděla dotyčnému do obličeje, ale tahle osoba jí všechno vysvětlila. Nicki se v těchto hrůzných podmínkách dověděla, že její tatínek měl co do činění s mafií a jelikož nevrátil peníze, které si při jedné ze služebních cest půjčil, nevrátil, prostě to vyřešili jinak. Unesli jeho dcerušku, na které mu tolik záleželo, a prostřednictvím její maličkosti se ho snažili vydírat. Tahle nepříjemná zpráva obletěla svět a donesla se až k rodině, která tou dobou již trnula strach, že se jejich dcera už čtyři dny neozvala. Elisa v tom momentě pomalu vyletěla z kůže a na řadu přišel okamžitý rozvod a zákaz, přiblížit se k ní nebo jejich dvěma dcerám. Jonah byl zdrcený, přišel o to jediné, co na světě měl a jeho milovaná dcera, byla v zajetí mafiánů a on moc dobře věděl, že se k ní moc pěkně chovat nebudou. Zoufale se snažil získat nějaké peníze, stejně jako matka, která byla strachy bez sebe a vypěstovala si komplex, díky kterému trpěla malá Astrid. To že se k jeho dceři Ruská mafie nechovala pěkně, byla pravda. Protože pro Nicki to byl začátek nekonečné tyranie.
Jestliže čekáte, že byla Nicki zavřená v nějaké místnosti bez oken a dostávala miniaturní přísun jídla a vody, jste vedle. Když se k mafiánskému bossovi doneslo, že Jonah neměl na zaplacení, jednoduše vyřešil i tento problém. Když nemůže zaplatit Jonah, splatí jeho dluh Nicki která bylo od té doby v podstatě majetkem ruské mafie. Nicki dostala v mafiánském doupěti pokoj, oblečení a pomalu každý večer měla mužskou návštěvu v podobě syna mafiánského bosse. Znásilňováním to všechno jenom začalo, později, když zjistili, že krásně zpívá a perfektně ovládá Ruštinu, donutili jí zpívat v jednom z jejich večerních klubů, kde ji pro změnu osahávali cizí muži, kteří by ji taky nejraději znásilnili. V tomhle prostředí se nedalo žít, pomalu jí přepadali pocity úzkosti, deprese a zoufalství. Marně si myslela, že je to všechno, co po ní budou chtít… Více naivní však být nemohla, po třech měsících kdy byla doslova osobní děvkou pro syna mafiánského bosse a zpívala v jeho baru, jí přibyla další práce. Společnice. Nebyli to příjemné časy a vzpomínat na to, je stejně nepříjemné. Po dlouhém půlroce této tyranie a naprostého utrpení, kdy se minimálně stokrát snažila uprchnout, ale nikdy se jí to nepodařilo. Vždy ji chytli a poté patřičně zbili, aby si pamatovala, že od nich prostě utéct nemůže. A najednou, se objevil zachránce. Princ v lesklé zbroji, který jí mohl z tohoto pekla pomoci. Byl to jeden z mafiánů. Ovšem jak se Nicki dozvěděla, ve skutečnosti šlo o Agenta FBI, který byl nasazen, aby sledoval mafii a nakonec je mohli všechny zavřít. Díky tomuhle chrabrému zachránci, se dostala pryč a po dlouhých měsících utrpení, konečně opět spatřila svou rodinu. Všechny, kromě otce a jen na velmi krátkou chvíli. Někdo by řekl, že Derek neboli Dimitri, byl něco jako její milenec protože spolu v době, kdy Nicki nemusela poslouchat, jako pejsek trávili spoustu času, jenomže on jí jen ukázal, že všichni nejsou hajzlové a lidí se bát nemusí. Díky němu, se dostala z těch příšerných podmínek, ve kterých byla nucena žít a mohla spatřit svou rodinu a jemu, bude nadosmrti vděčná. Jenomže to, že se dostala ven, neznamená, že je v bezpečí. Nikita Orwell zemřela v den svobodní a díky tomu, že byla přidána do Ochrany Svědků, získala nové jméno a domov. Jejím současným jménem je Nina Hartnell, do kterého si později přidala ještě „Nicki“ jelikož na tohle jméno, byla za těch 19 let prostě zvyklá.
Jak to bylo dál? Rozloučila se s rodinou, otce nechce už nikdy vidět a díky policii se přestěhovala do města pod zemí, do Gold Pitu. Bylo to bezpečné město, kde mohla začít nový život a pokusit se zapomenout na svou nepěknou minulost. Ještě před přestěhováním, se však nějakou dobu vyskytovala v Holandsku, kde také navštěvovala spoustu psychologů, ale nikdy žádnému neřekla, co se jí vlastně stalo. Nedokázala to, nemohla se svěřit lidem, které nezná a kteří jí nemůžou pochopit, nemůžou utišit. A možná právě proto napsala knížku o svém životě, knížku o Nikitě, kterou unesla Ruská mafie a nutili jí do věcí, které nechtěla dělat. Lidé si sice myslí, že je ten příběh pouze smyšlený a je to i dobře, protože by nesnesla, kdyby se jí na tyhle věci někdo vyptával. V GP žije již několik let, od svých devatenácti přesněji řečeno, a ačkoliv jí chybí rodné Helsinki, oblíbila si i toto město. Našla tady domov, práci a přátele. Miluje to tu, a co nejméně se snaží myslet na to, co bylo, protože už je to za ní, ale poznamenalo jí to do konce jejího života. Prožila si v GP svoje, zabydlela se tu, a i když nevídá svou rodinu, která nemomentálně kdesi v San Francisku, je šťastná. Alespoň tak, jak jen může. Hodně se snaží žít tak, aby se nemusela vracet ke své ošklivé minulosti ale někdy, někdy je to prostě potřeba někomu říct a někde ventilovat. V tomhle městě se znovu našla, mohla se vrátit k modelingu a najít si tu nejúžasnější práci jakou mohla. Asistentka v místním divadle, příležitostně také jako Kostymérka nebo Maskérka. Zase se může svobodně pohybovat po městě, nikdo jí nehlídá a nemusí se obávat toho, že jí někdo jen tak protože chce, zbije. A ať ačkoliv se Gold Pit v poslední době změnilo na trošinku jinačí město, pevně věří tomu, že jednou vyjde slunce a bude se tomuhle podzemnímu městečku opět dařit jako za dob Henryho Clarksona.
Zajímavostí této slečny moc není. Trpí Alergií na psí a kočičí chlupy, maliny a prach. Zároveň je to vegetariánka, která miluje zvířata, a věřte tomu, že když potká na ulici psa, kočku či jiné zvíře vesele se přitulí a to i přes svou alergii. Protože nic není lepší, než se přitulit k tomu sametovému zvířecímu kožíšku. Strach má ovšem z pavouků a jiných, podobných brouků stejně tak hadů, škorpiónů a neznámo proč, jí nahánějí hrůzu papoušci typu Andulka, Korela či velký papoušek Ara, má podle ní až zlověstně velký zobák – a takové štípnutí od velké, opeřené Ary, není vůbec, ale vůbec příjemné, ale právě naopak.
Pro co má slabost? Určitě to budou sladkosti, jako je čokoláda, pralinky, gumový medvídci nebo jiné žele bonbóny. Jako vegetariánka si sice odpírá maso, přesto se najdou chvilky, kdy si přeci jen nějakou tu masovou bombu dá, ale jen v případě, že se jedná o kuřecí maso a samozřejmě ryby, neboť ryby jsou nedílnou součástí každého vegetariána. Ano, vegetariána, ne vegana který nejí ani mléčné výrobky nýbrž jen čistě zeleninu, ovoce a kořínky.
Další její zajímavostí je zpěv a hra na kytaru. Od malinka poměrně pěkně zpívá, povětšinou rusky a hra na kytaru, řekněme že Nicki se s kytarou v ruce prostě narodila. Vzhledem k její minulosti se rozhodla, že je lepší napsat knihu než se mučit u doktorů, kterým se stejně musí jen vypovídat, ale stále to v ní zůstane. Napsat knížku, byl opravdu originální nápad, jak ze sebe všechno dostat a právě díky tomu se neuzavřela zcela do sebe. Ovládá jazyky jako je Ruština, Ukrajinština, Norština, Angličtina a samozřejmě rodný jazyk, Finština.