Angel Lunienne Hackett

Říká se, že co je malé, to je milé či roztomilé. Troufám si tvrdit, že to je přesný případ Angel. Její výška nepřesahuje 163 centimetrů a má problémy dosáhnout na vrchní police regálů, ale obvykle své služby nabídne nějaký gentleman v jejím okolí. Ona může jenom hádat, proč tomu tak je. Je to snad díky její drobné, hubené postavě plné ženských křivek? Či díky jejím jemným blonďatým vlasům, který obvykle nosí rozpuštěné nebo v culíku? Možná je to díky hlubokému pohledu jejích čokoládových očí, kterými dokáže vyjádřit spoustu emocí a poznáte z nich, pokud je něco v nepořádku. Každému se líbí něco jiného. Třeba jiní muži zase neodolají jejímu širokému a sladkému úsměvu, při kterém odhalí své bělostné zoubky.

Obočí má vždy pečlivě upravené a vybíhá z něj o něco větší nos, než by si představovala, ale nikdo není dokonalý a ona to moc dobře ví. Kdyby byl každý perfektní, tak by ten svět byl přeci nudný.

Zdědila postavu po matce, takže toho může sníst kolik chce, ale má výborný metabolismus a dá jí hodně zabrat, aby přibrala nějaká ta kila navíc.

Co se týče jizev, tak má na svém těle pouze dvě, o kterých ví. Každou za jedním uchem, kvůli operaci, kterou podstoupila. Naštěstí jizvy nejsou při běžném pohledu vidět a abyste si jich všimli, museli byste být hodně blízko, protože jsou její uši více přilehlé k hlavě a nemá „plachťáky“.

Oblékání neřeší tolik, jako jiné dívky. Raději nosí něco pohodlného, v čem se bude cítit vždycky dobře a ne nějaké upnuté elasťáky. Nedokáže pochopit ty ženy, které se oblékají příliš provokativně každý den. Občas to přeci neuškodí, ale každý den? To by jí neprošlo ani u brášky, kterému by se její styl oblékání nelíbil. Naštěstí nemusí mít strach. Ona si raději vezme džíny, které i tak zvýrazní její křivky, pohodlné tričko, přes které si vezme rozepnutou košili a nakonec nějaké pohodlné boty. V jejím šatníku naleznete také šortky na léto, spoustu sukní, šatů a společenských topíků a různých párů bot. Musí mít spoustu společenského oblečení díky její práci o víkendech. I ona se dokáže oblékat elegantně a občas se tak oblékne, když chce na někoho zapůsobit nebo míří do práce.

I ona má jako každý člověk nějaké zlozvyky. Jejím největším zlozvykem je hraní si s pramínkem vlasů. Dělá to téměř při každé příležitosti, která jí to dovolí. Když je nervózní, rozpačitá nebo znuzená, tak si hraje s vlasy. Když nad něčím přemýšlí, tak si také hraje s vlasy. Už si to ani neuvědomuje a bylo by pro ni těžké se to odnaučit, protože ani neví, že něco takového dělá.

Dalším jejím zlozvykem je dávání si vlasů za ucho, protože jí překáží. Po pravdě nemá ráda, když má vlasy za uchem a proto ji tento zlozvyk irituje nejvíce. Hlavně, když má na uších naslouchátko. Obvykle si bere ta normální, která jsou poněkud nápadnější, ale pokud je má ukryté pod vlasy, tak si nikdo ničeho nevšimne. Když potřebuje vypadat co nejlépe nebo nechce, aby někdo věděl, že má naslouchátko, vezme si dražší modely, které se vkládají přímo do ucha a jsou takřka nepostřehnutelné při pouhém pohledu.

Také si můžete všimnou, že má často v ruce mobilní telefon. Není to tím, že by byla závislá na používání telefonu, ale má v něm utvořenou speciální aplikaci, která jí umožní nastavovat hlasitost, cistlivost a další nastavení v jejích naslouchátcích.

Na levé ruce má jemný stříbrný náramek, který pro ni má velkou hodnotu, protože ji dostala od velmi důležité soby. Od jejího bratra Ryana. Sundavá ho pouze, když musí, jinak ho má ráda u sebe a naučil ji dalšímu zlozvyku. Hraní si s náramkem, akorát méně často než se svými vlasy.

Jestli si lámete hlavu s tím, jak jí budete říkat, můžete s tím bez jakýchkoli výčitek. Angel slyší na všechny zkráceniny svého jména či na nějaképřezdívky, o kterých ví. Angel, Ang, Angee, Lun, Nie, Lunie, Prcek… Páni, to bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho, ale na jednu jsme zapomněli. Její bratr jí říká Andílku a ona se tomu vůbec nebrání. Vždyť je to význam jejího jména. Angel říká svému bratrovi Ray, protože jí přijde Ryan moc tvrdé, ale když se jí něco nelíbí, tak mu to dokáže dát celkem hlasitě najevo, pokud předtím nevyslyší její výtky. Takhle to funguje i u jejích přátel. Když chce, dokáže být tvrdá, ale to ona nerada. Chtěla by se chovat občas klidněji, ale dost snadno se naštve. Nicméně jí toto nevydrží nijak dlouho a maximální hranice je jeden den. Poté je zase veselá jako sluníčko a rozdává tomu dotyčnému spoustu úsměvů. Jestli člověk zradí její důvěru, tak mu bude trvat hodně dlouho, než ji zase získá zpátky. Ona se mu raději bude vyhýbat, protože nechce vytářet další napětí.

Je to andílek, který chce každému pomáhat a nemá rád, když je někdo smutný. Ze všech sil se vždycky snaží rozveselit onu smutnou osobu, protože jí přijde nepřípustné, aby se někdo tvářil jako boží umučení. Dokáže si ze sebe dělat i legraci. Cokoli, aby rozveselila své okolí. Nejlépe se cítí s lidmi, kteří jsou společenští a mají se o čem bavit. Potřebuje být v kolektivu, který ji dokáže rozesmát a zařídit, aby se s nimi cítila skvěle a chtěla se za nimi vracet. Přátele si hledá hlavně podle tohoto faktoru. Na prvním místě je pro ni u přátel zábava.

Někdy dělá věci, u kterých se nerozumyslí nad následky a poté to tak také dopadá. Není sice ten typ, který by si hrál na hrdinu, ale když tím dokáže pomoct svým přátelům, bez váhání to udělá, i když je předem jasné, že by z toho mohla mít problémy.

I přes svůj handicap si nikdy nestěžuje, protože ji nijak neomezuje. Ve většine případů. Naučila se dezírat ze rtů a to jí pomáhá lidem lépe rozumět. Také se dokáže bez jakýchkoli záseků dorozumět ve znakvé řeči. Dost se to hodí. Víte, že hádka dokáže být i zábavná? Když nechce rušit sousedy háddkou s bratrem, tak se hádají ve znakové řeči. Možná ej to divné, ale jí to tak vůbec nepřijde.

I když se občas s bratrem hádá, nedala by na něj dopustit a udělala by pro něj cokoli, co by bylo v jejích silách a dokonce i to, co by nebylo. Je to přeci její starší bráška a ten, kdo by mu nějak ublížil, by měl velký problém v podobě této drobné, tvrdohlavé dívky. Rádá tráví se svým bratrem volný čas. Obvykle ho stráví hudbou, která se line jejich domem. Ryan hraje na klavír jako hudební virtuóz a ona k tomu zpívá. Mysleli jste si, že ztráta sluchu ji donutí přestat s něčím, co miluje? To vážně nehrozí. Nevzdala se zpěvu a ani divadla. Díky tomu, že má Ryan absolutní sluch, pomáhá jí se zlepšovat a pilovat části písní, které jí nejdou. Je vždy potěšena, když pro ni bráška něco zahraje, nebo pro ni dokonce napíše nějakou písničku. Moc dobře si uvědomuje, že život s ní není jednoduchý po všech stránkách. Motá se okolo ní spousta mužů a Ryan, jako její ochránce, vždy dává bedlivý pozor, jestli na ni někdo nekouká příliš často a usilovně. Z její strany však nemusí mít strach z nějakého potulování se každý večer s jiným mužem. Ona není ten typ dívky, která zbožňuje vztahy na jednu noc. Dává si na muže pozor a je docela těžké ji dostat do svého lože. Ráda pány provokuje, ale nikdy by s nimi jenom tak nešla, aby jim dopřála to potěšení. S ní je to hodně složité. Vždycky musí jít podle svého srdce.

Je inteligentní, ale někdy dokáže jenom nechápavě civět na to, co ten druhý říká a pouze přikyvovat a dělat, že to chápe a bude doufat, že ji dotyčný nebude zkoušet. Její bráška je automechanik, ale ona autům i přesto moc nerozumí. Dokáže opravit nějakou jednoduchou zábavu, protože si vždy vzpomene na to, co jí Ray řekl a ona to tak udělá. Nicméně jsou pro ni auta španělská vesnice, ale divadlo? To je její parketa. Miluje hraní.

Hnusí se jí, když někdo v její přítomnosti kouří a když už si zapálí, tak ho požádá o to, aby tu cigaretu típnul. To je celkem problém, protože o víkendech dělá barovou zpěvačku, ale to je jediné místo, kde něco takového toleruje, jinak spíše vyhledává nekuřácké prostory. Alkohol jí zas takový rpbolém nedělá. Občas se napije, ale aby pila pravidelně? To je nepravděpodobné. Ví, kde má své hranice a ještě nikdy se neopila tak, aby nad sebou ztratila kontrolu a udělala nějakou hloupost. Na to, aby se chovala jako malá holka, nemusí být opilá, protože je to takový malý blázínek.

Nemusíte se bát sdělit jí nějaký svůj problém. Ona Vás ráda vyslechne a pokud bude vědět, jak z této situace ven, tak i ráda poradí. Není taková, že by měla potřebu prozrazovat problémy či tajemství ostatních. Vaše tajemství je u ní v bezpečí.

Divadlo, bratr a hudba nejsou její jediné oblíbené činnosti. Má ráda noční procházky pod hvězdami, hraní si s dětmi a starání se o ně, trávení času se svými přátelů a spoustu dalších. Další hlavní zájem je hraní si s jejich venkou vlkodava Sunshine. Ráda ji venčí, mazlí se s ní, hraje si s ní a cvičí ji, i když to raději nechává na bráškovi, protože na to nemá dostatečnou vůli, protože stačí, aby na ni Sunshine udělala ta její psí očka a je po přísnosti a chuti do cvičení povelů. Angel je drobná a i když se snaží dělat cokoli, aby udržela Sun an vodítku, tak se to občas zvrtne. Sunshine se rozběhne za nějakým psem a chudáka Angel táhne za sebou po zemi. To už se jí taky občas stalo a ona z toho chudák vyvázla se spoustou odřenin, ale těšila se zvýšené pozornosti jejich fenky, protože se jí tím chtěla omluvit.

Jelikož jejich rodiče pocházeli každý odjinud a děti také, tak umí Angel stejně jako bratr už od dětství tři jazyky. Díky matce, která pocházela z Izraele, dokáží mluvit plynně Hebrejsky. Díky otci, který byl z Anglie, dokáží mluvit plynně britskou angličtnou a zásluhou toho, že se narodili ve Francii, dokáží mluvit i plynně francouzsky. Angel se ještě na škole učila španělsky, ale má dost velké rezervy a proto ještě praktikuje samostudium.

Každý člověk se něčeho bojí, i když to třeba nechce přiznat. Angel má panický strach z výbuchů. Pokud má být nějaký ohňostroj, tak si předem vypne naslouchátka. Je to krásná podívaná, ale ten zvuk je prstě nepřípustný. Pokud se někde ozve výbuch. Čehokoli, tak ihned padne na kolena a začne se třepat a díky tomu šoku se nedokáže sama pořádně ani postavit.

Pro spoustu rodin a lidí by to byl určitě den jako každý jiný, ale pro jednu z rodin se stal tento den velice šťastným. Dvacátého prvního října se totiž narodila do rodiny Hackettovi holčička. Její matka se jmenovala Arelle, což znamená hebrejsky anděl. Její dcera dostala jméno po ní, pouze v jiném jazyce. Byla jejich malý andílek. Rodina se nyní skládala ze čtyř členů. Z automechanika a bubeníka na volné noze, Roberta, který se už po druhé stal hrdým otcem, z profesionální houslistky a učitelky Hebrejštiny, Arelle a krom Angel ještě dvouletého chlapce Ryana, který také bude hudebník jako jeho rodiče. Ani Angel se tomu nevyhne, ale zatím je na něco takového příliš brzy.

Vyrůstala pod ochranými křídly svého staršího bratra. Oba dva se už od dětství učili tři jazyky. Jim to připadalo jako hračka. Jejich matka byla z Izraele, otec z anglie, ale děti měly občanství ve Francii. Zajímavě namíchaná rodina. Děti podstoupily už od narození trojjazyčnou výchovu, aby uměly plynně mluvit britskou angličtinou, hebrejštinou a samozřejmě francouzštinou.

Když Ryan začal chodit na hodiny klavíru, tak se Angel nemohla dočkat, až i ona bude umět hrát na nějaký hudební nástroj nebo chodit na hudební výchovu! Její rodiče se rozhodli v jejích třech letech, že bude chodit na zpěv, protože v ní viděli velký potenciál. Každý den cvičila společně s Ryanem, který pro ni byl ta nejlepší osoba na světě.

Když byly Angee čtyři roky, tak se rodina rozrostla o dalšího člena. Malého bratříčka Richarda. Ang se sice zezačátku trochu zlobila, že už není středem pozornosti, ale byla přeci malá, ale když si uvědomila, že Richie potřebuje víc péče, tak rodičům začala i pomáhat. Stejně jako šestiletý bráška. Už od mala začala chodit i na lekce herectví. Rodiče z ní chtěli mít princeznu se vším všudy a chtěli, aby prorazila díru do světa. Nechtěla zklamat nikoho ze své rodiny, takže do svých koníčků dávala celé své srdce. Její učitelé tvrdili, že má talent a je třeba využít její potenciál na sto procent. Rodiče se toho chopili a začali její osobnost rozvíjet všemi možnými způsoby. Od tance po hudbu. Její bráška Ryan má absolutní sluch, takže kdykoli spolu cvičili, mohl sestřičce říct, ať to zazpívá znovu. Bylo to těžké a ji to v některých chvílích vážně nebavilo, protože opakovat ty samé pasáže stále dokola? Otrava.

Roky plynuly a děti rostly jako z vody. Angee bylo šest let, měla za sebou mateřskou školku, naučila se plynně mluvit třemi jazyky jako bráška, kterému bylo už osm let a malému Richiemu byly dva roky. Angel s Ryanem byli jako obvykle u klavíru a hudba se linula celým domem. Arelle svírala v náručí malého synka a přišla za dětmi. Chtěla, aby se společně navečeřeli. Už byl nejvyšší čas. Otec byl v té době ještě v práci. Musel tam být přesčas. Arelle na to už byla zvyklá, ale určitě by chtěla mít manžela u sebe. Ryan tvrdil, že hned přijde, že ještě něco zkusí na klavír zahrát a Angie tam chtěla zůstat s ním, ale nakonec se loudala kousek za mamkou, která stále držela brášku v náruči. Arelle vešla do kuchyně a sahala po vypínači. Nikdo z nich necítil unikající plyn z jejich trouby. Na všechno už stejně bylo pozdě, protože vypínač cvakl, přeskočila jiskra a ozval se mohutný výbuch. Arelle s Richiem byli na místě mrtví, ale Angie ležela na zemi. Naštěstí nebyla tak blízko kuchyně, takže měla štěstí, že ji to nezabilo. Oheň se rychle šířila ona se nemohla zvednout. Plakala, ale neslyšela ani vlastní pláč. Byla zoufalá a nevěděla, co udělat. Naštěstí ji popadly bráškovy paže a ten už ji táhnul ven z plamenů. Měla popáleniny a on určitě také, ale dostali se ven. To bylo nejdůležitější. Sousedé ihned volali hasiče záchranou službu. Angee byla zmatená. Bráška před ní klečel, držel ji za ramínka a mluvil na ni. Neslyšela nai jediné slovo a snažila se mu to vysvětlit, ale bylo to těžké a přes vzlykot jí bylo asi jenom těžko rozumět. Děti musely být převezeny do nemocnice s podezřením na otravu kouřem a také na ošetření popálenin. Zanedlouho přijeli hasiči, kteří začali ihned hasit plameny a někteří se pokoušeli vběhnout i do hořícího domu a najít některé živé, ale děti nevěděly, co se stalo s bratříčkem a maminkou, protože mezitím přijeli záchranáři a převzali děti do svých rukou.

Na nemocniční pokoj, kde ležela Angel, přišel ihned její táta a držel za ruku svého syna. Jeho gesto bylo zcela jasné. Už ho nikam nepustí, protože by se mu určitě něco stalo. Když se její táta přiblížil k posteli, nevěděl nic moc o tom, co se jí stalo. Chytil ji za ruku a začal na ni mluvit. Utěšovat ji, ale Angel neslyšela nic. Viděla pouze, jak se mu otevírají ústa a to ji rozbrečelo ještě víc. Přišel za nimi doktor a začal Robertovi vysvětlovat, co se Angel stalo. Ryan určitě poslouchal, ale stejně byl u své sestřičky, aby ji alespoň trochu zabavil a pokusil se ji rozveselit. Žádné z dětí stále nevědělo, co se stalo. Robert přislíbil, že ještě za doktorem zajde, ale teď to musel oznámit dětem. Angee to napsal velkými písmeny na papír. Číst už uměla, protože než nastoupila do školy, maminka ji učila doma v čase svého i jejího volna. Ryanovi to vysvětlil mezitím, co Angee četla. Objal své děti a sám se snažil bránit slzám, ale nepodařilo se mu to. Angel nemohla uvěřit tomu, že se její rodina rozpadla tak rychle. Přestala mluvit s lidmi ve svém okolí. Odmítala to. Jediná osoba, se kterou mluvila, byl její bratr Ryan. Musela strávit v nemocnici celý týden, protože si to přál jejich otec. Doktor se totiž jednou zmínil o experimentální operaci, která by mohla její sluch navrátit a Robert ihned souhlasil. Připravovala se tedy na podstoupení této operace, která jí mohla sluch vrátit v plné podobě či ji o něj připravit zcela.

Operace přinesla výsledky, ne však ty, které si okolí přálo. Angel se nevrátil sluch, ale zlepšil se na takovou úroveň, že bude moci nosit naslouchátka a slyšet své okolí, ale zůstanou jí za ušima navždy ošklivé jizvy, které naštěstí budou vidět jen při bližším prozkoumání. Po dalších dvou týdnem pozorování konečně byla propuštěna domů. Od té doby byla taková zamklá. Chodila společně s bratrem a otcem na kurzy znakové řeči, ale nechtěla být ve spoelčnosti cizích lidí. Ze sluníčka se náhle stal introvertík, který se bavil pouze s Ryanem. Ten ji však postupem času zase rozveselil a ona začala být jako dřív. Zase začala chodit na zpěv a její výsledky ve škole se zlepšily. Teď hýřila energií a odměňovala úsměvem všechny okolo sebe. Sice to jejímu bratrovi trvalo celý rok, ale podařilo se mu to. Jemu vděčí za to, že je takové sluníčko.

Jejího dospívání se bál hlavně její otec. Věděl, jaké děti dokáží být a hlavně puberťáci, ale kdykoli měla Angee nějaký problémy, tak se za ni postavil její ochranář Ryan. On byl jediná osoba, které bezmezně věřila a říkala mu skoro všechno. Občas spávala s fotkou jejich rodiny v náručí a usínalo se jí tak lépe, ale časem se naučila s tím žít. Stejně jako se svým handicapem. Občas se hodilo, že si mohla s bratrem povídat znakovou řečí. Například v autobuse, když nemohli být u sebe, ale ona na něj viděla. Bylo to hodně zajímavé.

Nikdo, kdo by o ztrátě sluchu nevěděl, by nepoznal, že se liší od ostatních. S bratrem a tátou měli rodinnou kapelu a hrál v ní i bratr Roberta. Bylo to úžasné. Mívali i koncerty v různých barech a nakonec se to ustálilo pouze na jeden, kde Angel zpívávala i o víkendech a přivydělávala si na studium. Bavilo ji to.

Když se Ryan chtěl odstěhovat od táty, tak trval na tom, že svou sestřičku vezme s sebou. Neváhala a nabídku s radostí přijala. Bude mu moci být stále na blízku, i když nebudou v jejich malém bytě s otcem. Po nastěhování si pořídili fenku vlkodava a Ryan jí dal jméno Sunshine. Angel se to hodně zamlouvalo a s malým štěnětem se snažila trávit co nejvíce času. Její bráška byl automechanik a ona měla při studiu trochu více času než on.

Ve svých čtyřiadvaceti letech Angel vystudovala vysokou zdravotnicku školu a stala se z ní dětská doktorka. Chtěla pomáhat dětem a to se jí splnilo. Samozřejmě od své divadelní a hudební stránky či případné kariéry neustoupila.

Hned po jejím vystudování se svět dozvěděl o Gold Pitu. S bratrem se rozhodli tam přestěhovat. Sunshine přeci musela jet s nimi. Nemohli by ji nechat na povrchu. Je to jejich mazlík, kterého by někdy bylo lepší strčit do skříně, ale na to by člověk neměl srdce. Stačilo by se podívat do jejích oček a hned by ji člověk poňuchňal, i když je vyšší než Vy, když si stoupne na zadní a položí Vám packy na ramena.

Našla si tam úžasné přátele a nastoupila do tamějšího divadelního spolku a také do nové práce. Stále je s bráškou v kapele a dokonce s ním bydlí. On na tom trval, protože je mu lépe, když ji má u sebe a může ji ochránit. Je to jako sen, ale to, co se tady poslední dobou děje. Zapeklitá politická situace. To se její ráj, který může sdílet se svým bratrem, změní v čiré peklo?

Angel trpí postlingvální sluchovou poruchou. Zjednodušeně řečeno je to ztráta sluchu získaná po naučení jazyka a řeči. Angel neztratila sluch úplně a slyší dobře díky naslouchátkům, ale pokud naslouchátko nemá, bohužel neuslyší téměř žádné zvuky. Dokáže odezírat bez problémů ze rtů a také se domluví znakovou řečí. O jejím handicapu moc lidí neví a pokud si toho někdo nevšimne, či se jí na to nezeptá, nechává to obvykle být.