Matthew Hale

Jeho už tak poměrně netradiční vzhled zdobí jako třešnička na dortu světlá nazrzlá kštice, jíž většinou nalezneme v rozcuchaném stavu. Avšak ještě před nedávnem kryla jeho čelo ofina z pramínků vlasů končících těsně nad obočím. Ofina mu propůjčovala vzhled roztomilého zvířátka, což tak trochu ladilo i s jeho povahou a navíc na to kupa holek letěla, jenže on samozřejmě vlivem chlapských genů nechtěl navždycky zůstat roztomilým. I tak by ho ale občas nejraději někdo objal a hladil po vlasech.

Tvar jeho obličeje lze bez výčitek přiřadit k ve spodní části zaříznutému oválu. V důsledku propadlých tváří vynikají jeho lícní kosti pod úzkýma očima s neurčitelnou barvou. Tedy on sám ví, že jsou z větší části světlounce zelené, to ostatní lidi mají tendenci hledat v nich něco jiného, což je způsobeno stříkanci barvy zrezlého kovu a také pochopitelně záleží na momentálním osvětlení a podobných skutečnostech. Obočí nijak výrazné nemá a ani v průběhu emociálních výlevů s ním viditelněji nepracuje. Jen když je zamyšlený, tak se mu mezi ním vytvoří dvě nevýrazné vrásky nebo se nadzdvihne v případě, že rozjařeně vypráví bezvadnou příhodu či takovou příhodu sám poslouchá. Mezi očima má, jak už to tak u lidí bývá, nos. Ten jeho je zepředu průměrně úzký a rovný. Z profilu je pak výraznější podlouhlá špička. Dostatečně plné rty, obyčejné světlounce růžové barvy, skrývají krapet větší, avšak rovné bílé zuby. Rozšíří-li se jeho ústa v úsměv, to je teprve podívaná. Bystrý by zaznamenal ne příliš hluboké ďolíčky, ale každý si pak všimne vrásek vybíhajících od vnějších stran jeho přivřených očí, které zde hrají jako sluneční paprsky a tím ještě o něco víc rozzáří jeho tvář posetou souhvězdími pih.

Co se jeho postavy týče, není nad průměrem zdejší mužské výšky, ale přesto je stále vyšší než většina žen. Navíc se dá očekávat, že se ještě trochu vytáhne. Vypracované bicáky, tricáky a pekáč dobře upečených buchet, na tom si Matthew nepotrpí, ačkoliv nechce vypadat jako vyžle. Daří se mu udržovat ve formě a spatříte-li ho bez trička, určitě toho nezalitujete. Pokud ale na sobě zrovna něco má, většinou jsou to kousky spadající do aktuální módy. Má rád svetry, kožené bundy, blazery a podobně. Snad nikdy na něj nenarazíte v teplákách a neslušivé mikině. Jedince s tímto stylem oblečení však neodsuzuje, plus když k tomu uvážíme, že jich v dnešní době moc není, zaměřuje se spíše na povahové rysy.

Matthew obyčejně patří k pozitivnějším lidem, které děsně nudí nuda a výrazně baví zábava. Samozřejmě si nevykračuje po Gold Pitu s koutky úst až někde u uší, ale nejde-li o vážnou konverzaci mezi ním a jiným člověkem, jeho oči i ústa při rozhovoru nabývají vřelého dojmu. Vůči cizím lidem se nechová plaše, naopak se snaží napoprvé s každým vycházet a zjistit, co jsou vlastně zač. Mistr konverzace to není a má chvíle, kdy neví, jak pokračovat v hovoru, ovšem ticha se též nestraní a i tak po nějaké době jeho hlavička na něco přijde. Ze srdce nemá rád osoby s nosem nahoru, věří v jakousi rovnost, ačkoliv si uvědomuje, že například z pohledu finančních prostředků na tom může být každý jinak. Snaží se ale držet lidí s ojedinělými povahovými prvky, protože je s nimi většinou zábava. Matthew je srdečně rád ve společnosti přátel, užívá si vír ruchu a smíchu. Mohl by se tedy zdát poměrně extrovertním, ale ve skutečnosti řeší-li závažnější problém, v drtivé většině případů ho s nikým jiným nesdílí. V takových chvílích si jde třeba zaběhat nebo trénuje hru na piano. Když je rozčilený, raději moc nemluví, i tak se však dá jeho rozhořčení snadno poznat. Mívá pak totiž přísnější výraz ve tváři a úpěnlivě se soustředí na jednu věc, přičemž občas i malinko zčervená a rty semkne v užší linku. Příčinou tohoto stavu bývají zdánlivě nerozlousknutelné záhady v oboru vědy a technologie, ale i jiné události.

Na jedince mužského pohlaví je celkem chápavý a soucitný, v důsledku čehož s ním přátele rádi probírají své životní strasti a problémy. Vědí, že je kvůli tomu nikde nepráskne nebo neztrapní, je to férový a zodpovědný člověk (za střízlivého stavu, nutno dodat). Dost možná by neponížil ani své nepřátele, a jestliže ojediněle ano, jistě by to činil nerad. Dalo by se to považovat za nevýhodu, ačkoliv jeho opravdovým problémem bývají silné vazby na rodinné příslušníky a nejlepší přátele. Není to žádný ubulínek, nicméně se velmi špatně srovnává se zradou od lidí, kteří pro něj hodně znamenají. To potom bývá nějakou dobu víc skeptický než normálně a raději hraje na piano a zkoumá školní učebnice, než aby chodil do společnosti.

Jinak ale s chutí zkouší nové věci, má jakousi svou vlastní filosofii, podle níž čím více různých věcí v životě podnikne, tím delší jeho život bude.

Ještě před tím, než se narodil sám Matthew Hale, v podzemním městě pobývalo několik generací jeho předků z otcovy strany. Ti si tento druh života vybrali téměř od začátku samotné výstavby Gold Pitu. Ještě před tím ale pobývali ve Velké Británii, a proto Mattovy národnostní kořeny pocházejí až z tohoto místa. Pokud jde o Mattovu matku, ta se narodila francouzským rodičům, kteří se těsně po narození dcery rozhodli přemístit do onoho slavného, prosperujícího městského státu. Sám Matthew ovšem francouzsky neumí skoro o nic lépe, než lehce pokročilejší studenti tohoto jazyka.V podzemí žije od narození. Na povrch se poprvé podíval pár měsíců po otevření Gold Pitu, kdy se ven hrnula spousta lidí stejně jako dovnitř. Ten svět mu nepřipadal o moc skutečnější, naopak tím, že ho nikdy neviděl, na něj působil jako ze sna a nepociťoval žádnou zvláštní touhu se v něm zdržovat. Navíc ho to neznámo a rozlehlost i trochu děsilo. Když byl zase v bezpečí pod zemí, začalo ho skoro k zbláznění zajímat, jak je pod povrchem napodobeno sluneční světlo, vánky a silné vichřice nebo sníh. Tím to začalo. Pokračoval ve vyptávání se na další technologie, jenže ani otec mu nedokázal uspokojivě objasnit fungování jednotlivých vymožeností, a tak se musel začít ptát jinde. Chtěl se dostat na nějakou školu vyučující nejvyspělejší technologie, která je zároveň kolébkou novodobých vynálezců zařízení, která lidem usnadňují život, ať už tam nahoře, či tady dole. Mezi tím se však věnoval i jiným aktivitám. Ukázalo se, že má celkem šikovné prsty, a to nejen na drátky a mikročipy. Ve dvanácti letech začal s hrou na klavír. Velmi ho to bavilo, ačkoliv ne v takovém měřítku, aby začal hrát v koncertních síních a podobně. Většinou hraje jen tak pro radost, nebo když potřebuje mít chvilku pro sebe a přemýšlet. Ve sportech se tak slavným neprokázal. Jakmile šlo o míčovou hru, obvykle dorazil domů s naraženým prstem a modřinami. Z toho zase nebyl nadšený jeho otec a přemluvil ho alespoň na pár atletických disciplín jako je běh či hod oštěpem. Tam se ale jeho syn držel jen kvůli svým kamarádům, jinak by s těmito aktivitami pravděpodobně sekl. Největší radost mu udělalo, když úspěšně zvládl přijímací zkoušky na Univerzitu pokročilých technologií. Učení bere vážně, ovšem nepřehání to s žádným šprtáním se celé dny. Nemohl by žít bez akcí se svými přáteli a dalšími rozptylujícími činnostmi.

Nerad se dlouho zdržuje na povrchu naší planety, z důvodů, které jsou zmíněny výše v textu, a které jsou totožné i s jeho strachem z vesmíru. S pečlivostí se snaží vyvarovat diskuzím o vzniku vesmíru a jeho rozlehlosti, počátku života a co se děje po smrti. To se vždy elegantně vytratí nebo mlčí a zaměstnává se vlastními neškodnými myšlenkami. O tomto jeho strachu vědí zatím jen dva z jeho nejlepších přátel.