Dolor Attamora

První věc, která jistě každého zaujme jako první, jsou její dlouhé, přirozeně vlnité vlasy, sahající skoro až po pás, které mají velice charakteristickou barvu. Polovina černá, polovina červená. Neobvyklá kombinace, že? Pokud se odvážíte a prohlédnete si její obličej blíž, zahlédnete jemné rysy kulaťoučkého obličejíku. Plné rty, většinou odívané do tmavých a výrazných barev. Pokud zrovna nemá barevné čočky, zahlédnete i její hnědé oči, které jsou často orámované silnou tužkou a pokaždé když mrknou, zamávají vám dlouhé řasy. Dolor se líčení zkrátka nebojí, ale ví přesně, co s ním. Vlasy a líčení na ní nezůstanou poslední extravagantní a nápadnou věcí. To platí i pro oblečení. Dolor zkrátka chodí v tom, co se jí líbí a na názoru ostatních jí už moc nesejde. Nevychází z domu jako ošklivé káčátko, většinou vybírá odvážnější kousky z jejího šatníku. A že ten je opravdu neobvyklý. Přes šílené maškarní kostýmy a blázniví společenské róby se můžeme přes zvláštní halenky a košile dostat až ke klasickému oblečení, jako jsou džiny, trička, košile. Je to zkrátka její styl. Odvážnější kombinace volí i na společenské události. Co se týče oblíkání je dost nápaditá a hlavně odvážná, proto jsou u ní velice oblíbené večírky v kostýmech a halloweenské oslavy. Dolor ovšem není stále samá linka, samý šperk, když jde večer ven se svými přáteli, volí jednoduší kombinace, a co se týče líčení, dost poleví, stačí řasenka, tenká linka a můžeme vyrazit. Doma ovšem na nějaké líčení kašle, doma je doma a tam si může udělat správné pohodlí v jejích oblíbených teplácích a volných tričkách metal-corových, punkových a rockových skupin, do kterých je Dolor zkrátka blázen a sama je jedné součástí. Věcí, kterou ovšem nikdy neopouští jsou její prsteny a přívěsky, které pro ní mají vždy silný význam, stejně jako tetování. Ano, i tetování u ní najdeme. Přesněji má potetovanou většinu pravé ruky, pravé stehno a lopatku. Levá část je zcela čistá. Snaží se si svou postavu nějak udržovat, alespoň občasnou návštěvou posilovny nebo během v parku. Rozhodně to ale není nějaká vyžlička, co by držela všechny možné diety, je jí zkrátka a dobře za co chytit a tak to podle ní také má být.

Dolor není osoba, která by se pohybovala ve větších skupinách lidí a hrnula se do poznávání dvaceti lidí za večer. Přesto se ale nebojí nových lidí, ráda někoho dalšího pozná, ale často to také může být jenom známost na jeden večer, s tím, že se pak už nikdy nepotkají. Raději tráví čas se svou kapelou, nebo svými dobrými přáteli. O jaké dobré přátelé, jde? O ty, co si k ní dokázali vybudovat cestu. Dolor je na své přátele dost vybíravá. To i přes ten fakt, že se jí většina lidí na první pohled ihned zalekne. Bere to spíše tak, že to je jejich problém, oni nepoznají tak skvělou osobu. Ach, ano, málem bych zapomněla, je hodně egoistická. A sarkastická. Tvrdohlavá. Bože, má tolik špatných stránek! Tedy. Spíše pro ostatní. Ona je považuje za dobré. A také je dokáže učinit dobrými ve svůj prospěch. Pokud jí někdo pozná blíž, zjistí, že je to osoba se značným smyslem pro humor a schopností bavit lidi kolem sebe. Většinou je dost ukvapená a až moc upřímná. Umí se rychle rozhodovat a to právě vede k tomu, že někdy řekne něco, co se druhým moc nelíbí. Ale je zkrátka taková a nemyslí to špatně, hlavně co se týče jejich přátel. Peklo na zemi nastane, když se s ní někdo dostane do křížku. To lítají hromy blesky. Je hodně konfliktní, soutěživá a cílevědomá, takže většinou dostane to, co chce a lidi co se s ní dostanou do potyčky, většinou neodcházejí s rukama vítězoslavně nad hlavou. Pokud se s někým vážně pohádá, nikdy se neomlouvá. Raději s ním už nikdy nepromluví, než se omluvit. Je totiž až tak paličatá, že si stále prosazuje svou pravdu a názor měnit nebude. Ráda o sobě dává vědět, o jejích příbězích a úplně nejraději ve formě tetování, které zdobí nejen jí samotnou, ale i hodně jejích kamarádů a známých. Před rokem se totiž stala majitelkou studia, ve kterém tráví čas, pokud není ve studiu nahrávacím či fotoateliéru. Moc často se nestává, že by se nudila, vždy si něco vymyslí a je pro každou srandu, i když se tyhle srandy často zvrtnou v nějaký problém. Užívá si života, s úsměvem a naplno. Je zkrátka svá.

Světlo světa poprvé spatřila 13. sepna v nemocnici Gold Pit. Od dětství byla pro každou srandu a pro každé dobrodružství, prozkoumávala, co šlo, proto už v tak útlém věku zjistila, kolik z věcí bolí. Byla stále samý úraz, stále samá modřina, ale smála se a užívala si to. Žila s matkou a otcem v jednom z řadových rodinných domků, se zahradou, houpačkou, pískovištěm. Její dětství bylo skvělé, měla spoustu kamarádů, se kterými trávila spoustu volného času, dokonce i po školce chodila často spávat ke svým kamarádkám a plánovali si své sny a cíle. No, ona chtěla být princezna. Jak překvapivé, že? Na základní Gold Pitské škole patřila k nejpilnějším studentům, proto si kolikrát i vysloužila přezdívky jako šprtka, knihomolka, knihožroutka apod. Zrovna ona? Ano, těžko se tomu věří, ale ona ze sebe chtěla mít dobrý pocit, ať už šlo o známky, nebo cokoliv jiného. a ani oni jí nezastavili. Šla dál, stále za svým cílem, mít dobré známky. Připravovala se na prestižní gymnázium. I když její rodina nebyla zrovna z nejlepších vrstev, rozhodla se jí uspořit peníze na její vysněné vzdělání. O prázdninách před nástupem do devátého ročníku ale nastal zlom. Potkala svého životního kamaráda, na život a na smrt. A ten změnil celý její pohled na svět. Začala být odvážnější, než kdy jindy, do všeho se vrhala po hlavě a s nadšením, změnila svůj vzhled a přístup k lidem. Začala si zkrátka vybírat svou pravou cestu. Těžko říct, jestli předtím byla taková, jakou jí chtěli rodiče, nebo jaké většinou bývaly hlavní hrdinky z filmů. Začala navštěvovat sbor, kde se velmi rychle uchytila a byla úspěšná, což i jí samotnou dost překvapovalo. Rozhodla se změnit svou budoucí školu a vydala se uměleckým směrem. Na střední škole si začala hledat více kamarádů, jako je ona. Zkrátka trochu jiných. Výjimečných. Vždy se považovala za výjimečnou. Začala s nimi trávit čas a došlo k nápadu, že by si mohli založit skupinu, neboť všichni byli opravdoví hudební nadšenci. Začala trávit více času s nimi než doma. A asi také to zapříčinilo to, co se stalo. Když se jednoho dne vrátila pozdě v noci domů, našla svou matku, jak sedí na schodech a pláče. V rukou svírala jakýsi papír. Šlo o dluh. Tátův dluh. Ten se ale sebral a odešel, na povrch, neznámo kam. Nikdy ho už ani jedna nespatřila. A s ním i skoro všechny peníze a úspory. Bylo potřeba nějaké peníze zase rychle sehnat, jinak na dům dopadne exekuce. A tak začala konat. Chtěla zkusit hrát s kapelou, ale bylo těžké prorazit, někam se dostat, získat si posluchače. Dostali se do pár nočních klubů, kam za celou noc přišlo maximálně pět lidí. A z toho žádné peníze nebyly. Tak zkusila něco jiného. Jednou jí oslovil pán z jakési modelingové agentury, co hledali lidi jako je ona, a udělal jí nabídku, na kterou samozřejmě nesměla říct ne. Tolik peněz za pár fotek. V modelingu se nakonec celkem našla a dostávala další a další nabídky. Jednou se ale focení s jejím novým fotografem zvrtlo, když si milý fotograf myslel, že si na mladičkou polonahou modelku může dovolit všechno. Tím dnem práce u této agentury skončila. A ona zase začala mít na lidi jiný pohled. Ve třetím ročníku opět změnila vzhled, který se jí konečně začal pořádně zamlouvat (a začínal být hodně podobný tomu současnému) a rozhodla se pro něco, na co čekala už dlouho. Tetování. Kouzlo a síla tetování se jí zalíbila natolik, že se rozhodla se mu věnovat. Z dluhu už moc zaplatit nezbývalo a tak si pár ze svých úspor oddělila pro zaplacení kurzu. Dostala se do toho všeho, celá, tělem i duší. Jak všechno fungovalo, jak zařídit, aby to vypadalo dobře. V 19ti letech jí zaměstnali v jednom z tetovacích salónů, kde si jí lidé velmi chválili. Dokázala se do toho zkrátka vžít, do příběhu tetování, které někomu vytvářela na těle. A také se často pokoušela nějaká, podle ní hloupá tetování rozmluvit. Bylo to jako splněný sen. Během tří měsíců byly všechny dluhy splacené a maminka si mohla zase odpočinout, mohla zůstat v domácnosti a starat se o ní. A takhle to šlo dál. Dolor dělala, co jí baví, zpívala a tvořila lidem na těle něco, co je navždy poznamená. Na její třiadvacáté narozeniny přišel šok. Dostala svůj vlastní podnik, svůj vlastní tetovací salón, na který se složila její maminka a bývalý šéf. A aby toho nebylo málo, v patře salónu i byt, ve kterém žila dodnes. Její mamka si našla hodného a milého přítele, který se o ní dokázal postarat. A Dolor mohla konečně začít žít sama. Přesně tak, jak chce. Dělat to co chce, zkusit všechno, co chce. Po situaci, která se odehrála v Gold Pitu, všech těch protestech a sporech, dlouho přemýšlela, jestli zůstat, nebo odjet nahoru, na povrch. Chytit nějaké turné a prostě chvíli jezdit po světě. Nakonec se ale rozhodla zůstat. Proč? Sama neví. A možná toho bude ještě litovat, ale to už bude zase jiná strana příběhu.