Včera se kupodivu na obrazovkách Gold Pit TV neobjevil Joe Kindle se svou obvyklou relací Týdenních Událostí ale běžel film o hokejových mistrech z roku 2010, který natočil jeden z předních režisérů z Hollywoodu a tak až dnes, v pondělí, máme šanci zhlédnout celou zpravodajskou relaci, která zahrnuje vše nejzajímavější ohledně minulého týdne.
Po novém intru už vidíme Joeho sedět na svém místě. Oblečen do černého obleku s červenou kravatou a přivítá diváky. „Dobrý večer, Gold Pite. Omlouvám se za celý tým, přátelé, ale včera kvůli upomínce na hokejové mistry z roku 2010, jsme museli přerušit vysílání, kvůli autorským právům a až dnes tu máte svůj oblíbený souhrn zpráv.“ Má pravdu, podle posledních údajů, čili statistik sledovanosti, sleduje v tento čas až 80% populace v Gold Pitu tento pořad.
Joe, jako vždy, se přesouvá pomalu od moderátorského pultu až ke své oblíbené interaktivní tabuli, na které opět shrne pár věcí, které se děly v Gold Pitu a má i menší prvky bulváru. „Tak přátelé, v minulém týdnu v Gold Pitu se skoro nic nestalo, což je v tomto městě až velmi neobvyklé. Až na pár mrtvých, kteří umřeli podivnými způsoby a pár trestů smrti za držení zbraní tu byl relativní klid podle mě. Podle policie zbývá malé procento zbraní, které jsou pořád volně dostupné jejich majitelům, což je velmi nebezpečné.“ Podívá se do kamery a na obrazovce už je další snímek. „V Gold Pitu se konal 27. března protest. Tak to alespoň tvrdí ďábelský bulvární podivín Thomas Moffat, který tvrdí, že toho dne se konal protest u Prefektury a Tajný spolek zastřelil Christophera Ayerse, našeho kolegu z Gold Pit TV. Možná z toho dělá obrovskou kovbojku ale všichni víme, co dokáže Moffat a jeho pero, že.“ Pousměje se a nějak se ho to ani nedotkne a dá další slide. „Tento týden vystoupil Thomas Black na tiskové konferenci v Utahu, kde prezentoval projekt „Bezpečné město“, které vytvořila Rada města.“ Polkne suše a dodá. „No, nevím, jestliže pan Black je zrovna nejlepším mluvčím za Gold Pit, když rok cestoval kolem světa bez pasu, že.“ Usměje se a dojde pomalu ke svému moderátorskému pultu, u kterého se napije.
„Zlodějské uklízečky. Neslyšíte špatně vážení přátelé. Dávejte si na všechny pozor, ani před uklízečkou není žádná Vaše věc v bezpečí! Více o tom už náš oblíbenec Jonas Hendrickson, který je jistě oblečen do uklízečského úboru.“ Podívá se do kamery s úsměvem a čeká, než se spustí obraz.
Na obrazovce se objeví Jonas Hendrickson s vážným výrazem, i když mu občasně koutky cuknou do úsměvu. Kdo by řekl, že se takto kuriózní případ opravdu stal? „Dobrý večer, diváci.“ Pozdraví Jonas a nakonec se usměje do kamery. Stojí před policejní stanicí Gold Pitu. „Už měsíc se po celém Gold Pitu ztrácejí klientům hotelů všelijaké šperky, drahá drobná elektronika a dokonce peníze v hotovosti. Policie konečně dopadla skupinu, která realizovala tyto krádeže.“ Jonas občas při svých slovech přikývne. „S překvapením všech, kteří se zúčastnili vyšetřování, za vším byla velice sehraná skupina žen, které pracovali jako uklízečky ve všech poškozených hotelech.“ Opravdu se to zdá lehce humorné, že? „Ženám je od dvaceti pěti let do šedesáti. Některé obviněné jsou podle našich zdrojů spolu příbuzné. Že by rodinný podnik?“ Jonas se lehce ušklíbne, ale potom zase nasadí neutrální masku. „Výsledky celého soudního procesu se dozvíte na našich internetových stránkách.“ Jonas si přendá mikrofon do druhé ruky. „Pro Gold Pit TV, Jonas Hendrickson.“
„Tak nás trochu teda Jonas odbyl a moc toho neukázal.“ Zatváří se naoko zklamaně Joe a podívá se na papír. „Každopádně si dávejte na své věci pozor, říká se, že černý trh není zdaleka nasycen poslední dobou.“ Pousměje se a uvede další zprávu. „Opět tu máme Jima s jeho reportáží. Doufám, že tentokrát si nespletl žádného jedovatého hada s miloučkým, neškodným hadem.“ Kdyby si to neodpustil, nebyl by to prostě on. „Tak, tento týden se konal květinový festival a Joe, jakoby správný milovník krásných žen, byl u toho!“ Je relativně v dobré náladě a obraz se přepne na Jimma.
Reportér stojí s lehkým úsměvem na tváři přímo na náměstí. Na sobě má černou plátěnou bundu a tmavě modré džíny. „Dobré odpoledne, vážení diváci.“ Usmívá se Jimmy a pomalu se rozejde k jednomu ze stánku. „Dnes se koná ve městě květinový festival.“ Usmívá se se stále reportér a zastaví se u jednoho stánku, kde stojí nějaká blondýnka se svou dcerou, které může být přibližně sedmnáct. „Na náměstí je spousta druhů květin. Je jich tu přes dvě stovky!“ Řekne s úsměvem a podívá se na dívku a ženu vedle sebe. „Vedle mě stojí Rose a Connie Moorovy, které zde mají spoustu růží a orchidejí různých barev.“ Jimmy se otočí na slečnu a také na paní Moorovou. „Jak dlouho vaše rodina pěstuje růže a orchideje?“ Zeptá se reportér a sleduje ženu, která je stejně vyská jako on. „Pěstujeme růže už přibližně padesát let. Za tu dobu se nám podařilo vyšlechtit spoustu exotických barev. Některé růže na přání zákazníků také obarvujeme.“ Žena se usměje a její dcera vedle ní stojí a žmoulá v ruce jednu modrou růži a stále se kouká do země. „Pokoušíme se neustále šlechtit nové druhy orchidejí i růží. Máme květinářství, ale prodáváme v něm také jiné květiny.“ Řekne s trochu pyšným výrazem paní Moorová a dívá se s úsměvem na reportéra, který jí úsměv samozřejmě oplácí. Nakonec se dívka osmělí a podívá se také do kamery s lehkým úsměvem. Jde k reportérovi, který jí k ústům dá také mikrofon. „Já mám svůj malý skleník, kde zkouším pěstovat růže. Tohle je jedna z nich.“ Natáhne ruku s růží k reportérovi. „Dárek pro vás.“ Trochu se červená a když se reportérovi na tváři usídlí široký úsměv, tak si začne žmoulat lem své zástěry a kouká do země. „Děkuji Ti mnohokrát za krásnou růži a také vám oběma za rozhovor.“ Řekne radostně Jim a vezme si od děvčete modrou růži. Podívá se do kamery a růži drží volnou rukou tak, aby stále byla vidět. „Z květinového festivalu, Jim Dalton, Gold Pit TV.“ Obraz se opět přepne do studia.
„Podivná shoda jmen.“ Zaznamená s úsměvem a vstane od moderátorského pultu. „Moje kolegyně Helene už porodila krásné dítě a tak už možná příští týden se můžete těšit i na ní, která konečně sníží mé jízlivé poznámky na minimum.“ Udělá pauzu a rozloučí se s diváky. „Náš společný čas pro dnešek vypršel, přátelé. Za týden, snad už v neděli se opět uvidíme. Bůh žehnej Gold Pitu!“ Zakončí svou obvyklou frází a už běží závěrečné titulky…