Po první hostovi, kterým byl úspěšný spisovatel Peter Gerber, vydávající v této době novou knihu o velkém nákladu, a první debatě Erwina a Thomase společně s ním, se Thomas nechal znovu zábavným způsobem odporoučet do zákulisí, tak jak to dělával ještě dříve, když tu vystupoval spolu s Erwinem a Ronaldem. Erwin na podiu zůstal sám… Proč?
„A další host je pro nás všechny známý. Vede produkci tohoto pořadu, píše do novin, občas se tam snaží i řešit důležité věci.“ Pousměje se lehce pobaveně. „Přivítejte Henryho Clarksona.“
Publikum spolu s Erwinem začne tleskat a od kapely se ozve přivítací hudba. Kamery směřují na roztahující se oponu a z ní vychází opravdu Henry, oblečený do tmavě modrého obleku a s pobaveným úsměvem jim všem zamává, než se vydá ke křesílkům.
„Je zvláštní mít tě tu jako hosta, když jsi sám produkční,“ řekne mírně pobaveně Erwin. „Ale pro tenhle čas mi to přijde dost příhodné. Jak bys třeba shrnul situaci, která se tu teď děje ve dvou slovech, Henry?“
„Samozřejmě, ale doba žádá výjimky, že ano?“ Nadnese s mírnou ironií a odpoví Erwinovi na otázku. „Absolutně nezvladatelné.“
„Tak v tom s tebou budu souhlasit jak já, tak i většina lidí, co sleduje místní dění.“ Přikývne a opře se předloktím o stůl. „Ve sloupcích ti procházelo vždy spoustu věcí… Nestalo se ti vážně někdy, že bys se svými myšlenkami a názory, které tam uveřejňuješ, poslední dobou hlavně proti primusům, tvrdě narazil?“
„Což si myslím, že to většina nedělá, Erwine.“ Pousměje se nad tím a podívá se na diváky. Pak se otočí pohledem opět k Erwinovi, který se k němu naklání. „Musím říct, že primusové, i přesto, že jsem na ně útočil byli na mě skoro vždy velmi milí, až na Reed, která už tak při setkání milá nebyla. Ale dá se to pochopit. Teď občas toho i lituju, že jsem na ní útočil, je to přeci žena.“ Trpce se usměje a to je asi vše, co odpoví na tuto otázku.
„Někteří lidé jsou rádi ovce…“ doplní jeho odpověď a dál už se k tomu nevyjadřuje, srovná si před sebou kartičky s poznámkami a logem Rowin’s na zadní stránce a znovu zvedne pohled k Henrymu. „Myslím, že ve funkci vedení města o pohlaví nejde. Můj názor na vedení města v tuhle chvíli jsme si všichni už vyslechli, co ale tvůj? zatím jsem ho ve sloupcích ještě nečetl, tedy až na sarkasmem prosáklé blahopřání. Mimochodem díky tomu mi dlužíš košili, tu vyprsknutou kávu už nešlo vyprat.“
„Ovce, ano, to je přesně to, co rádi dělá většina. Jde s davem a umírá i s davem. Bylo by obdivuhodné v nich také někdy vzbudit zájem.“ Pousměje se nad tím sám a ví, že je to největší zbraň médií. „Nejde o pohlaví ale jde o to, jak jsem jí ve sloupcích napadl. Ty jsi je předpokládám nečetl, ty zrádče!“ Rozesměje se a poté se uklidní a odpoví mu dále, i když mu poznámka s košilí moc nejde. „Máme stejnou velikost, to nebude problém ale k věci. Můj názor je, že jejich práce se teprve ukáže. Dal bych jim čas ale některé kauzy, které tu byly v Gold Pitu před nástupem, tak můžou už předurčit jejich osud.“
„Mám přečtený každý tvůj sloupek, tvé zraněné ego může jít znovu spát.“ Poznamená k němu rádoby vážně, ale stejně jde vidět, že si dělá srandu. Na další jeho slova přikývne a na moment se zadívá mezi diváky a do kamery, než znovu stočí pohled k Henrymu. “ Teď už to nenapravíš, pokud nám staré dobré primuse znovu nevrátí. Snad se o ně hezky starají. Moc ve vlivných rukou je buď požehnání nebo zkáza. A ne vždy vítězí dobro nad zlem, jako v pohádkách. Naše dobro bylo záhadně odstraněno, zůstaly temné stíny se šklebícíma se rudýma očima a ostrými drápy.“ Poznamená a pak se zhluboka nadechne, než znovu nasadí úsměv. „Psal jsi, že jsi byl na Jarním karnevale. Buď jsi měl masku, nebo jsem si tě nevšiml, ale co si myslíš o tom všem? O nutnosti přehledu účasti lidí na akci, abnormálně vysoká ostraha…“
„Tak to já a moje ego jsme velmi rádi, jestli můžu mluvit za oba.“ Na jeho tváři je vidět široký úsměv a napije se ze skleničky. „Snad to není opět otrávené.“ Prohodí s klidným hlasem, který má značit, že to má myslet i trochu vážně. Na jeho další věty nezareaguje skoro vůbec. „Byl jsem v převleku, novinář se přece nemůže ukazovat všem, ne?“ Usměje se a řekne svůj názor. „Vysoká ostraha značila, že ti nahoře měli starost o obyvatele uvnitř nebo prostě se báli dalšího kiksu. Není o čem dále diskutovat.“
„Speciálně tobě jsem tam přihodil kyanid. Můžeš začít omdlévat.“ Poznamená a zadívá se do svých poznámek. Pak se maličko pousměje jeho slovům na ten převlek, ale jinak nezareaguje. „Starost o lidi uvnitř? Proto potřebovali jmenný seznam zúčastněných? Spíš mi to připadalo, jako by si dávali pozor, o čem ostatní mluví… Na každém rohu tě někdo sledoval. Vlastně, osobně jsem neviděl Darbyho ještě na veřejnosti od jeho zvolení… Zato Walter mi už po pár dnech přijde jako Darbyho loutka. Nemáš taky ten pocit?“
„To by bylo podlé, můj příteli.“ Pousměje se a napije se znova. Zatím to na kyanid nevypadá, takže jistota v jeho očích je opět na sto procent. „Nevím, jestli jsi to zaregistroval, milý příteli, ale seznam účastníků se dělal při každé akci, není to jenom od této akce. Tím, že si kupuješ lístek, kdy platíš kartou a prokazuješ svou totožnost je už v dnešní době standart, ne? Nebo už jsi si zvykl na to, že jsi známý a zapomněl jsi na to, že ti slečny u pokladny vždycky všechno odmávnou, ty zaplatíš a jdeš s lístkama domů?“ Pousměje a napije se znova, aby mohl odpovídat v plynulém tempu. „Uznejme, že tohle už tu bylo od našeho narození, policie vždy byla skoro na každém rohu, jenom teď je to na každém rohu, snad to chápeš. Více loupežných přepadení, více únosů obyčejných lidí pro výkupné. Doba je zlá a jsem rád, že tu jsou policisté na každém rohu. Teď k primusům. Darby je tajemný člověk, sám bych ho někdy viděl na nějaké akci. Viděl jsem ho snad jenom párkrát na plesech, jinak skoro nikdy a Walter, to je kapitola sama o sobě. Podívej se na všechny případy financování některých zakázek, kde byl Darby s Walterem a poznáš roli toho dotyčného člověka.“
Když ho tak poslouchá, povytáhne jedno obočí vzhůru a při tom, když mluví poznamená: „Asi ti tam ten kyanid opravdu dám.“ Poslouchá dál a sám se pomalu začíná usmívat. Asi si všiml toho, že mu naprosto převrací význam slov.
„Na jednu stranu, možná máš pravdu, třeba jsou mi ty divné a pátravé pohledy věnovány proto, že jsem obviněný z otrávení Amber a ze zavraždění Ronalda, ale narovinu… Opravdu sis nevšiml, že už na veřejnosti, nemyslím v televizi nebo tak, ale normálně na území města, a zrovna ty bys to měl mít podobně, drahý příteli, že ti pomalu každé slovo odtrhávají pohledem od pusy, zda neřekneš něco špatného?“ Pak se jen krátce zasměje nad jeho posledními slovy a pokračuje v další odpovědi. „Ano, v minulosti bylo jasně vidět, že je jeho poskok. Všichni víme, že Darby tu má a měl už dávno před tím, než byl zvolený, velkou moc a všichni víme, jak se chová ten, kdo chce aspoň kousek taky.“
„To bys přece neudělal, příteli. Kdo by ti psal scénáře?“ Rozesměje se a dopije sklenku vody a udělá posunky, že už více nechce. Vážně by mu mohl nejspíše otrávit to pití.
„Tak co se divíš, stalo se to, když jsi byl v okolí. To je pak trochu divné ale Erwine, mám v tobě plnou důvěru. Kdo ví, třeba Reed byla těhotná a udělalo se jí nevolno, kdo ví. U Ronalda se ani neví, jestli je mrtvý, tak nechme toho. Pořád v sobě živím tu špetku naděje, že je mezi námi. Pracovalo se s ním skvěle.“ Udělá menší pauzu, aby mohl odolávat a odpovídá dále.
„Nevím, tohle neřeším jako ty.“ Pousměje se a poté kývne. Darby měl vždy velkou moc.
„Však on by se někdo našel, toho bych se nebál.“ Poznamená s úsměvem a znovu povytáhne obočí, když slyší jeho odpověď na další slova. Maličko se k němu blíže nakloní a mírně přivře oči, než se ho s trochou pobavení, ale i trochou překvapení zeptá: „Začínám mít pocit, že jakmile jsem tu začal nějaké vážné téma, raději jsi od toho dal ruce pryč. To se přece nedělá…“ Pak se však zarazí a mile se na Henryho usměje. „Něco jsem tu pro tebe ještě zařídil. Drahé dámy a slečny… Jako jediný ze všech dnes tu účinkujících mužů, je nezadaný.“ Poznamená Erwin, skloní se vedle sebe ke stolu a vytáhne kartonovou cedulku se spoustou červených srdíček a nálepek pusinek, kde je napsané Clarksonovo jméno a pod ním křiklavě zvýrazněné telefonní číslo a zřejmě osobní email. Erwin se zadívá do kamery a ještě šeptem dodá: „A peníze má taky…“ a sladce se usměje na Henryho. Sálem se nese smích. Oba dva se k tomu smíchu přidají a Henry ještě než se zvedne, prohodí: „To jsi nemusel, mám tu vlastní cedulku.“
Za potlesku se poslední host zvedne, rozloučí se s Erwinem, asi ale jen na oko, stejně se uvidí ještě v zákulisí a odejde zpátky k oponě. Ještě však stihne zamávat, než se spustí úplně…