Jako každou sobotu v určenou hodinu se u diváků Týdenního zpravodajství rozezní znělka, která oznamuje brzký začátek vysílací relace.
Obraz se přesune do studia a občany Gold Pitu vítají moderátoři s jejich lehkými a přátelskými úsměvy. „Dobrý večer, vážení diváci.“ Usměje se Matthew, ale Helen pouze kývne a ujme se slova. „V dnešní vysílací relaci na vás čeká pár slov ke sněhové bitvě, která proběhla včera.“ Vystřídá ji Matthew, který si urovná papíry na stole. „Po této reportáži vás čeká dojemná prosba majitelky ztraceného psa. Exluzivní živý rozhovor se zpěvačkou Yvaine Thorne a na závěr sestřih nejlepších momentů našich reportérů v terénu, které tady jen tak neuvidíte.“ Matt kývne.
„Takže se pohodlně usaďte, právě začínáme.“ Doplní svá slova ještě a nechá slovo Helen.
„Včera ve večerních hodinách, se po roce konala dobře známá koulovačka. Minulý rok byla předčasně ukončená. Letos sice červený tým vyhrál, ale tato bitva si vzala své oběti.“ Helen pronese trochu zasmušile. „Více nám o tom řekne Jonas Hendrickson.“
Obraz se přepne a diváci na svých obrazovkách mohou vidět postávajícího Jonase. V pozadí za ním stojí blikající sanitky, do kterých postupně nastupují všichni zranění. Většina z nich jde po svých, jen jednoho hocha odváží na nosítkách. „Dobrý večer,“ ozve se Jonas. „Za mnou můžete vidět, jak dopadla letošní koulovačka.“ Záběr se přiblíží a sanitky jsou tedy vidět lépe. Z pozadí se ozve Jonasův hlas: „Vyzpovídali jsme pár účastníků, kteří se obešli bez zranění. Ti se velmi bavili. Potvrzují, že to pro všechny byla zábava, dokud se jim nestaly ty nemilé věci.“ Kamera začne znovu zabírat Jonase, který si v ruce pohazuje se sněhovou kouličkou. Na tváři má pobavený výraz, který však neznamená, že by se smál chudákům zraněným. „Příště by organizátoři měli projít arénu těsně před bojem, aby do ní pak nevinní občané nepadali. Za ostatní zranění nemůžou. Nebo se to tedy alespoň tak zdá.“ Jonas přejde ze svého místa blíže k aréně. Do ní se neodváží, co když se ještě někde skrývá nějaká díra? „Většina zraněných odešla se zlomeninou. Jen jediný chlapec upadl do bezvědomí. Od jistých zdrojů máme informace, že je v pořádku a nehrozí mu žádné nebezpečí.“ Jonas se usměje do kamery a rozhodí rukama. „Snad příští rok se tato bitva obejde bez nějakých komplikací. To je ode mě dnes vše. Pro Gold Pit TV Jonas Hendrickson.“ Obraz se ztmaví a přepne se znovu do studia.
První z moderátorské dvojice se ozve Matthew. „Vypadá to, že ve městě máme sportovní antitalenty.“ Zavtipkuje a podívá se na Helen. „No tak,“ opáčí na něj. „Nebuď takový necita. Nevíš, co se těm chudáčkům stalo. Vsadím se, že kdybys tam byl ty, dopadl by si z nich nejhůř.“ Uzemní ho Helen. Matthew se na ní uraženě podívá a poté svůj pohled obrátí na kameru. „Necháme spekulování a posuneme se dál. Další reportáž si pro nás připravila Nicole. Obrací se na nás s pomocí.“ Dopoví Matthew a obraz se znovu změní.
Nicole stojí před kamerou po boku s mladou ženou. Žena se tváří velmi smutně. „Zdravíme Vás diváky, u televizních obrazovek.“ Nicole se pousměje do kamery. „Jsem tu s Emily Forbsovou, které se ztratil pejsek.“ Reportérka se podívá na ženu vedle sebe. Dona vypadá opravdu nešťastně. Ve svých rukách svírá fotku svého chlupatého miláčka. „Mohla byste nám říci, kdy se váš pejsek ztratil a nějaké podrobnosti o něm?“ Nicole přiloží mikrofon k ústům mladé dívky. Její hlas je však slabý a rozklepaný. „Angus se ztratil před třemi dny. Je to hnědý labradorský retrívr. Není zlý. Nikomu by neublížil.“ Hlas se jí začne klepat, proto Nicole solidárně odtáhne mikrofon a ujme se slova. „Je to mladý pes. Je mu teprve rok a pár měsíců. Vyběhl ven za kočkou a od té doby ho Emily neviděla.“ Soucitně se na ní podívá. Obraz se změní a místo dvou žen se na obrazovce objeví fotka Anguse. „Pokud jste někdo tohohle pejska zahlédli, volejte na číslo uvedené na obrazovce.“ Fotka zmizí a kamera zabírá už jenom Nicole. „Nálezce čeká odměna. Prosíme Vás tedy o pozornost při procházení ulicemi. Vám, Emily, přejeme, aby se Váš pejsek co nejdříve našel. Pro Gold Pit TV, Nicole Styron.“ Kamera se oddálí a ještě chvíli zabírá obě ženy, které pak opět vystřídá záběr studia.
Helen se usměje. „V tuhle chvíli se už náš reporétr Jim Dalton nachází se zpěvačkou, která vystoupila i na Vánočním plese.“ Řekne a obrazovka se rozdělí do dvou půlek. V jedné je Helen a v té druhé Jim, který ji, jak se zdá, zatím neslyší a upravuje si košili. Teprve teď zvedne hlavu a podívá se do kamery. Lehce rozpačitě se usměje. „Můžeš začít, Jime.“ Usměje se Helena obrazovka se přepne pouze na Jima a Yvainne.
Obraz se přepne na Jima, který na sobě má bílou košili a černé společenské kalhoty. Sedí na gauči vedle zpěvačky, se kterou má dělat rozhovor. Široce se usmívá. Dostane signál a může začít s mluvením. „Děkuji, Helen.“ Řekne s úsměvem a už se věnuje divákům. „Dobrý večer, vážení obyvatelé Gold Pitu.“ Narovná se v zádech a trochu pevněji stiskne mikrofon. „Vedle mě sedí talentovaná a na povrchu velice oblíbená zpěvačka Yvainne Lucianna Thorne.“ Otočí se na ni, ale tak, aby s ní mohl mluvit, ale nebyl ke kameře úplně bokem. „Dobrý den. Má první otázka bude jednoduchá.“ Ubezpečí ji s úsměvem. Ani nemá v plánu dávat těžké otázky. „Odkud vlastně pocházíte?“ Mikrofon od svých úst předá k těm jejím. Bystřejší diváci mohou poznat, že se rozhovor natáčí v jedné z místností ve studiu, kde zpovídali i Jima, když mluvil o atentátu v knihovně.
„Dobrý den i Vám, Jime. Nevěřil by jste kolikrát jsem tuhle otázku slyšela.“ S úsměvem si přehodila nohu přes nohu ve svých bílých pouzdrových šatech. „Narodila jsem se v New Yorku ale z Ameriky je pouze matčina strana rodiny.“ Odpoví s profesionálním úsměvem na rtech.
Když slečna Thorne mluví, tak Jim občas přikývne, že rozuměl. Usměje se a zase si přiloží mikrofon k ústům. „Co vás přimělo k tomu, abyste se přes-“ Nedořekne, obrátí hlavu od ní a mikrofonu, dá si ruku před ústa a kýchne. Lehce zakroutí hlavou a podíváse omluvně do kamery a na slečnu. „Omlouvám se.“ Řekne a trochu si poposedne. Rozhodne se odkončit větu. „Abyste se přestěhovala do Gold Pitu?“ Natočí hlavu lehce zvědavě na stranu a dá jí mikrofon opět k ústům.
„Nazdraví.“ Popřeje Yvainne a vymění si nohy. „Přestěhovat? To je dlouhodobý pojem… Spíš se mi zalíbilo místní klidné prostředí? I když přiznám se, ze začátku jsem se trochu nudila. Ale o tom už teď nemůže být ani řeč.“ Dodá se smíchem, že by narážela na své velmi častné výstupy na veřejnosti?
Po jejích slovech Jim zadržuje smích a přikyvuje. „Rozumím Vám.“ Je jasné, že si včera vzpomněl na vítězný taneček při koulovačce. „Chtěla jste být u od dětství zpěvačkou, nebo bylo Vaše vysněné povolání jiné? Od spousty malých holčiček slýchám, že by chtěly být princeznou. Byl tohle i Váš sen?“ Zeptá se jí s úsměvem.
„Princeznou? To tedy úplně ne. Chtěla sem dělat artistkou v cirkuse ale jaksi sem na to moc nešikovná.“ Zasměje se při vzpomínce na dětství. „No a zpěvačkou jsem se stala ani nevím jak nato že jsem plánovala dráhu učitelky.“ Dodá ještě na jeho původní otázku a už notnou chvíli si hraje s jednoduchým korálkovým náramkem na levém zápěstí.
Usmívá se při jejím vysvětlování a občas přikývne na důkaz, že ji poslouchá. „Myslím, že jste nám toho řekla spoustu. Děkuji Vám mnohokrát za rozhovor a Váš čas. Přeji hodně úspěchů v novém roce.“ Popřeje jí Jim s úsměvem a nechá jí také prostor, aby se rozloučila. „Prozatím na shlednaou. Jim Dalton, Gold Pit TV.“ Obraz se přepne do studia.
„Tak a teď tu pro Vás máme unikátní záběry, které ještě lidské oko nespatřilo.“ Pobaveně pronese Helen. Matthew se jen přidá. „Než Vám je však ukážeme, potřebujeme tu přivítat členy našeho týmu. Bez nich ve studiu by to prostě nebylo ono.“ Obraz se přesune na místo, odkud budou postupně vycházet reportéři. „Přivítejme u nás ve studiu Jonase Hendricksona!“ Ozve se Helenin hlas, zatímco Jonas přichází do studia a sedá si na jedno ze tří křesílek, které jsou připravena pro něho a jeho kolegy. Pohodlně se usadí, usměje se do kamery, do které i zamává. „Dobrý večer. Helen, Matthew.“ Pozdraví diváky a nezapomene ani na své kolegy, kterým na pozdrav kývne. Kamera poté zabere znovu moderátorskou dvojici. „Co by si naši reportéři počali bez něžného hlásku Nicole Styron? Vítej tu, Nicole.“ Ozve se Matthew. Jeho hlas je naplněný pobavením a radostí. Nicole do studia přijde lehkým povýšeným krokem. Do kamery hází oslnivé úsměvy. Posadí se do prostředního křesílka. Nohy zkříží v kotnících a pozdraví jak diváky, tak všechny ve studiu. „Zbývá nám poslední kousek.“ Zasměje se Helen. „Miláček všech, Jimmy Dalton!“ Když moderátoři vyřknou jméno Jima, tak se reprotér objeví na scéně v černé košili, ale jak se zdá, vypadá trochu udýchaně, ale snaží se to krýt. Těm všímavějším dojde, že se mezi reportážemi a přesunem ještě převléknul. „Dobrý večer opět.“ Řekne s širokým úsměvem a sedne si na své místo vedle Nicole, která sedí uprostřed. Usměje se i na své kolegy a přehodí si nohu přes nohu. „Už Vás nebudeme napínat a rovnou začneme.“ Rozhodně se ozve Matthew. Na obrazovkách se objeví prázdná obrazovka, na které se poté rozzáří nápis „Nepovedené záběry“. Vše tedy už jistě musí být jasné, o co se bude jednat. Kdo bude první obětí?
Pomalu ale jistě se rozjasňuje nepovedený záběr dalšího z týmu. A scéna, kterou diváci vidí, je ze soutěže o nejlepší koláč. Jonas se ve studiu chytá za hlavu, i když ho teď diváci nevidí. Je jasně vidět, že se jedná o záběry, které v reportáži nebyly. Jonas stojí před kamerou a strašně se ksichtí. „Jestli to svědění nepřestane, tak to nezvládnu natočit.“ Rozčiluje se a volnou rukou se snaží podrbat na zádech. Bohužel na svědící místo nemůže dosáhnout. Uvědomí si, že v druhé ruce svírá mikrofon. Proč ho nevyužít jako drbátko, že? Jakmile se konečně podrbe, na tváři se mu objeví spokojený výraz. „Tak je to lepší.“ Usměje se a jeho pohled upoutají kousky koláčů, které dostal k ochutnání. „No a teď, moji miláčkové,“ otočí se na koláče „pojďte k tatínkovi do bříška.“ Jonas se nakloní nad tácky a začne do sebe ládovat kousky koláčů. Očividně ho trápil velký hlad, nebo to je jen zažraný milovník koláčů. Od kamery se ozve: „Víš, že už natáčíme?“ Jonas se rychle otočí s tvářemi naducanými jako sysel, když si dělá zásoby. „V-vážně?“ Pronese s plnou pusou a stále zírá do kamery.
Ovšem tímhle kouskem Jonasovy nepovedené záběry nekončí. Útržky ze soutěže o nejlepší koláč nahradí záběr, který diváci viděli v dnešních událostech. Jonas má mikrofon strčený v zadní kapse u kalhot a je sehnutý k zemi. Očividně si tam dělá sněhové kouličky. „Proč jsme nešli taky? Vždycky jsem chtěl Nicole strefit. Rozcuchat jí tím účes.“ Zasměje se a konečně se zvedne a otočí se směrem do kamery, i když si pravděpodobně myslí, že se nenatáčí. Rošťácky se usměje. Asi ho něco pošimralo na obličeji a on se rukou v rukavicích pokusí podrbat. Jenže jí měl ještě od sněhu a díky tomu má sníh po obličeji. Nechá to být. Zpoza kamery se ozývá smích. „Tak ty se mi budeš smát?“ Podívá se na kameramana a zavalí ho palbou kouliček. Bohužel nemůžeme vidět, co se stalo dále, jelikož se kamera zvedá k nebi a poté se ozývá velká rána. Kameraman očividně nápor Jonase neustál.
Pohled se přesune do studia. „Můžeme být rádi, že máme tak obětavého kameramana, který zachránil sebe i kameru. Jinak bychom o tento krásný záběr přišli! A to by byla škoda.“ Ozve se Helen pobaveně. Kamera teď zabírá Jonase, který se směje a nevěřícně vrtí hlavou, kterou si posléze schová do rukou. Všichni přítomní se studiu se smějí společně s ním. Nicole se na něj však podívá. „Jo tak trefovat mě kouličkou se ti zachtělo, jo?“ Zkříží si ruce na prsou a našpulí rty. Asi se jí jeho poznámka dotkla. Pokouší se to zahnat úsměvem, na kterém je však znát, že je hraný. Jonas nad její otázkou jen mávne rukou a nepřestává se usmívat. „Bojím se, že kdybych se převlékl na Halloween za koláč a potkal bych Tě, zakousl bys mě,“ ozve se Jimmy. Jonas jen vyprskne smíchy. Nemůže ani mluvit, jak se směje. Proto jen ukáže palec nahoru a otře si slzy z očí. „Neboj, Nicole, na tvoje povedené záběry jsme nezapomněli.“ Pronese pobaveně Matthew a obraz se znovu změní.
Naskytne se pohled na Nicole, která je v knihovně. Je to z reportáže o návratu J. P. Hacheta. Nicole v jedné ruce drží otevřenou knihu a v druhé ruce mikrofon. Očividně jí kniha pohádek opravdu zaujala a strhla tolik, že jí začal předčítat nahlas. „Udatný princ se na svém koni vydal vstříc devítihlavé sani.“ Svůj přednes doprovází i pohyby. Poskakuje z jedné nohy na druhou, jako kdyby ona sama byla princem a jela na koni. „Svým mečem rozmáchle mával nad hlavou. Byl tak odhodlaný utnout sani všechny její hlavy.“ Pokračuje ve svém čtení a mikrofon roztáčí nad hlavou. To už technici a kameramani nevydrží. Ozve se burácivý smích a Nicole se jen překvapeně podívá směrem, odkud se ten smích ozývá. „Jste fakt strašní!“ Uraženě se na ně podívá a ukáže mikrofonem. Knihu položí na místo kde původně byla. Záběr končí za stálého smíchu technického týmu.
Nicole stojí před pódiem a drží v ruce mikrofon. „Představení právě skončilo a kdo ví prc se…“ Zarazí se nad svými slovy a technická podpora se ihned rozesměje. Na tváři se jí objeví ruměnec a plácne se mikrofonem do čela, ale pak zabodne pohled za kameru na spolupracovníky. „Ihned se přestaňte smát.“ Pískne o oktávu výš, ale to jenom umocní burácející smích. Nicole se otočí a uvidí za sebou paruku, která je tam jaksi zapomenutá. „Mlčte!“ Teď už se smíchem hodí paruku po kameranovi a tensi ji mimo záběr nasadí na hlavu a stoupne si vedle ní a dá jí ruku kolem ramen. „Tohle bude od nás všechno.“ Pronese se smíchem starší muž s knírkem a huňatou černou dlouhou parukou. Tohle všechno začne pouhým přeřekem. Zajímavé.
Po bloku od Nicole se moderátoři smějí a Nicole se chce propadnout hanbou do země, ale také se usmívá. Diváci si mohou všimnout spikleneckého úsměvu Jima, který je věnován Jonasovi. Jim se zvedne a klekne si zády k Nicole na jedno koleno. Nicole nechápavě kouká kolem sebe. „Co to-“ Nedořekne a to už ji Jonas čapne a položí ji Jimovi na záda, který ji ihned chytí a zvedne se. „Íhahahahááá!“ Zaržá jako statný oř a v pozadí záběru je vidět, jak se moderátoři smějí. „Sličný princ jede na svém bujném oři v dál. Přes hory a přes doly! Přes řeky a přes bažiny!“ Jonas to vypráví jako rozený pohádkář. Jim mezitím pořád předvádí koně, ale kluše na místě a pohazuje hlavou. „Princ se ohání mečem a již brzy nejde svého vyvoleného a zachrání ho z věže!“ Jonas už nevydrží mluvit profesionálně a vyprskne smíchy, když začne Nicole točit pomyslným mečem. Jim se taky rozesměje a zacouvá zpět k židli. Klekne si a Nicole sleze. Když se její kolega zvedne, tak ho poplácá po hlavě a rozcuchá mu vlasy. „Šikovný koníček.“ Posadí se všichni reportéři s pobavenými výrazy na židle a slova se ujme Matthew. „A nakonec třetí blok scének za natáčením. Následují scénky Jimmyho Daltona!“ Na obrazovce se pustí jeho záběry.
Na obrazovku se pustí záběr z nevysílaných částí reportáže. Diváci určitě poznají, že se jedná o reportáž, kterou natáčel s policistou Doylem ohledně kapsářů v ulicích. Jim s Georgem jdou proti sobě a George vytáhnez kapsy Jimovi peněženku. Vypadá to jako původní reportáž a může se zdát, že to technici popletli a pustili původní nahrávku, ale z omylu je ihned vyvede reakce Jima. Ten se otočí, pokrčí se lehce v kolenou a ukáže prstem na George. „Ha! Ha!“ Vypadá tak trochu jako školák, který chce na někoh žalovat. V jeho výrazu je vidět notné pobavení. George na ně jenom nechápavě kouká, ale Jimovo představení nekončí. „Já to cítil! Dotkl ses mě přímo…“ Natočí s k němu zády a stojí bokem ke kameře a vystrčí naněj zadek. „Tady!“ Plácne se přes zadek a oba ve stejnou chvíli vyprsknou smíchy.
Na obrazovce se objeví druhý záznam, který je ze Štědrého dne přímo z nemocnice. Jim stojí vedle postele, kde leží žena se svými narozenými dětmi a po jeho druhém boku stojí ten vysoký a mohutný muž, který drží své dva druhé syny. Už takhle vypadá celá situace komicky, protože je reportér tak drobný oproti tomu muži. Vše vyvrcholí, když Jim předá muži slovo. Ten se na něj otočí, a jelikož u Jimmyho stál poměrně blízko, tak do něj strčí svým břichem. Jim zavrávorá a ten chlap na něj kouká dost nechápavě, ale pak jeho výraz vystřídá trocha údivu a dalo by se to vyložit mnoha způsoby. Jeden je uvědomění ve smyslu – „To jsem tak tlustej?“ Je jen na divácích, jak ten výraz pochopí. Jim se mezitím snaží nabrat ztracenou rovnováhu, takže udělá jeden krok zpět, ale jelikož je za ním stolička, tak přes ni po zádech přepadne a ozve se velká rána. Na okamžik všechno ztichne, ale ležící Jime je mimo záběr. Najednou se ozve Jimmyho smích a diváci na obrazovkách mohou vidět jeho nataženou ruku se zvednutým palcem. „Ještě žiju!“ Pronese a po téhle větě se všichni rozesmějí a jde slyšet i smích kameramana a techniků.
Když se objeví záběr ze studia, tak jsou vidět rozesmáté obličeje všech přítomných na pódiu. „To, jak ses plácl do zadku, vypadalo jako kdybys říkal – dělej Gerogi, plácni mě taky!“ Neodpustí si se smíchem Jonas tuhle poznámku a Jim se na něj rozesmátě podívá a pak plácne rukama a zakloní se smíchem hlavu. Nedokáže ani mluvit. Nicole se také směje a Jim složí obličej do dlaní a Jonas všechno dost pobaveně s úsměvem pozoruje. Helen raději ukončí vyslání. „Dnešní vysílání bylo dost nevšední a doufáme, že se Vám líbilo.“ Řekne a stále zadržuje smích. „Viděli jsme tu mnohé vtipné záběry a reakce.“ Dodá ještě Matt s úsměvem. „Ale vysílání došlo ke svému konci. Děkujeme za Vaši pozornost a uvidíme se zase příští týden u našich událostí. Brzy na shledanou!“ Rozloučí se s úsměvem Matthew a Helen se také usměje. Reportéři ze svých židlí zamávají do kamery a celá relace končí znělkou.