V roce 2025, kdy se začala vrcholit poptávka na diamanty a už v těžebních místech v JAR začaly docházet zásoby nerostu,
zvaného diamant, poslala asociace velkých klenotnických firem nejlepší výzkumníky do střední Afriky, kde měli najít další náležiště diamantu. Po 2 letech bádání a hledání našli obrovské náležiště diamantů v místě původního jezera Rukwa, které už dávno vysV odlehlých oblastech bývalých ropných vrtů. V jednom z vrtů podle detektorů našli ukryté diamanty v hloubce kolem 12 km.
Po podání hlášení asociaci přišlo rozhodnutí, že se budou muset naverbovat nejlepší těžbaři diamantů z celého světa. Jenže takoví lidé si byli vědomi své pozice a v té době brali přes 30% ze zisku z každého kg diamantu, který vytěžili. Díky chytré hlavě šéfa jednoho z šéfa asociace napadlo, že by se mělo v bývalém vrtu v podzemí postavit zcela nové město, které by poskytovalo tolik komfortu jako na povrchu.
Tomuto úkolu svěřili nejlepšímu projektantovi na světě, Tonymu Hillovi, který dokázal projektoval mnoho staveb v podzemí a podzemní město mělo být jeho novou výzvou. Samozřejmě tato operace byla pod razítkem „top secret“. Dostal od asociace do rozpočtu 100 mld. USD, které měly pokrýt všechny náklady se zpevněním terénu, postavením základních staveb jako jsou nemocnice, domy, parky, čističky, elektrárny, přístupy k budoucím dolům, obchodům, základní správní budova a přístup z povrchu do podzemí se zásobovacími šachtami.
Hill se dokázal vejít do této sumy díky tomu, že využil starý vrt, díky kterému už nemusel vymýšlet způsoby, jak vydolovat zeminu z podzemí z hloubky 12 km. Díky 15 šachtám, které přenášeli materiál na stavbu během 1 roku dokázali zpevnit prostor o rozloze 150 km2 betonem a pomalu se udělala základní infrastruktura v podzemí. V roce 2030 se již mohli nastěhovat první skupiny dolovačů diamantů, kteří měli k dispozici byty a auta. Prostředí bylo podobné jako na povrchu, pouze chybělo v podzemí obchody, služby, které by ukojili jejich všechny potřeby.
Po prvních rocích, kdy pracovali tito dolovači pod smlouvou velké asociace si umanili, aby se mohli za nimi přestěhovat i rodiny. Zasadili se o to, aby se přestěhovalo do tohoto podzemního městěčka Gold Pit první učitelé, obchodníci a také překupníci diamantů, kterým se říkalo v té době odboráři. Městečko měli ve správě víceprezidenti společností v asociaci, kteří se dobrovolně přestěhovali do podzemního města, začalo se jim říkat „Primusové„. Městečko si žilo dál svým tempem až doteď.