Finn Adams - Life Underground RPG

Přezdívka hráčky	Speedy
Jméno	Finn Adams
Věk	25
Zaměstnání	kuchař v rodinné restauraci
Místo pobytu	Gold Pit
Původ	podzemí
Stav	svobodný
Avatar	Dave Franco

Finn zaručeně vyčnívá svým velmi hustým obočím. To je dost možná první, čeho si na něm můžete všimnout. Několikrát přemýšlel, že by se ho nějak zbavil, ale upřímně, je to takové jeho poznávací znamení. Možná i trochu rodinné znamení? Jeho otec má velmi podobné. Jeho vlasy a oči mají stejnou barvu. Tmavou hnědou, které na slunci hází zlatavé odlesky. Ano i oči. Stačí se jen pozorně podívat. Někdo to může považovat až za hypnotizující. Co se týče vlasů, většinou jsou neupravené, ale s tím, jak jsou jeho vlasy krátké, to není žádný rozdíl od těch upravených. Dřív je nosil delší, ale nelíbilo se mu, že se mu kudrnatí. Od té doby zůstal u kratších vlasů. Ve zvláštních případech u něj můžete vidět tmavé kruhy pod očima. Ale to jen pokud se nachází v dlouhodobém stresu. Svou výškou nijak nevyčnívá. S metrem sedmdesát dokonale zapadne v davu a bude to poměrně těžké ho hledat. Proto si dost možná i nechal to obočí. To naleznete ihned. Co se týče fyzičky, i když je to kuchař a lásku k jídlu má v rodině, jeho stavbu to nijak neovlivňuje. Každý den spořádá spoustu dobrého jídla a tak každý den tráví aspoň chvíli nějakým cvičením. A na jeho těle je to vidět, to vám řekne nejedna spokojená žena. Co se týče oblečení, není nijak vybíravý. Když se rozhodne vyjít v teplácích do města, nikdo ho nezastaví. Každopádně pokud si to situace žádá, umí se obléknout. To se naučil od své sestry. Ta je věčně načančaná a jeho to trochu pobídlo k tomu, aby se občas ustrojil do něčeho jiného než černých tepláků. A čím je starší, tím víc se mu ztenčuje poměr tepláků oproti džínám. Barvy nosí spíše neutrální. Při delší konverzaci byste si mohli všimnout malých i velkých jizev na rukách a prstech. Kuchařina s sebou přeci jen nese jisté riziko. Teď už je ale vytrénovaný, takže naštěstí, žádné takové nehody se mu nedějí.

Finn je týmový hráč. Už od svých mladistvých let pracuje v týmu kuchařů, který musí být dokonale sehraný, aby mohli každý večer lidé pochutnat na jejich výtvorech. Proto musí také umět vycházet s lidmi v jeho týmu. Hlavním šéfkuchařem je jeho otec. Ten ho připravuje na to, že jednou jeho pozici převezme, ale vedoucí pozice se mu zatím nelíbí. Je jasné, že ho to čeká, ale v týmu se mu pracuje mnohem líp. Na první pohled se může zdát jako morous, ale opak je pravdou. Je to velmi pozitivní člověk. Nebo aspoň se snaží být. I přes nějaké své mouchy je to společenský člověk a v konverzaci se nikdy neztratí. Může vás překvapit svým šarmem, humorem a dokonce jistou hrdostí. A pokud jde o dívky, je velmi charismatický. Na jeho tváři uvidíte ve většině případů úsměv. Stejně jako jeho obočí, když se usměje, je to úsměv přes celý obličej. Nelze ho přehlédnout. Rozhodně to není ten typ, co se velmi rychle naštve. K takové emoci dojde jen, když to v něm nějakou dobu bublá. Do rvaček se moc nehrne, pokud nejde o jeho sestru. Za tu by se bil kdykoliv. Je se svým životem více méně spokojený. Jediné co by změnil je jeho fóbie. Bojí se usínání a spánku. Můžou za to noční můry, ale o tom později. Aby každý den usnul, musí si brát prášky na spaní. Neumí se vyrovnávat se stresovými situacemi a když nějaká taková nastane, i přes to, že si v noci vezme prášek, nemůže usnout. Ve dny, kdy nespí, může být hodně podrážděný, nepozorný a zapomětlivý. V takových situacích bych se mu radši vyhýbala. Nemá v tu chvíli o lidskou společnost zájem a může vám to dát hodně najevo.

Rodina Adamsových toho měla na talíři plno. Doslova. Starali se o vlastní restauraci, zajišťovali na akcích catering a do toho měli dvouletou Valerii. Nikdy by ovšem nečekali, že jim život připraví další chod. Nový přírůstek do rodiny. Malý chlapec. Sám Fin se nazývá jako sladká třešnička na dortu. Prostě to poslední, co dort přivádí k dokonalosti. Narodil se sice do velmi zaneprázdněné doby, kdy jeho otec s matkou nevěděli, kam dřív skočit, ale byli z dalšího člena rodiny nadšení. Byli to naprosto bezchybní rodiče. Jemu i jeho sestře by dali vše, co by si přáli. Samozřejmě s rezervou, jinak by měli na zahradě obrovský čokoládový dort, který by se v noci, po náročném dni plném ujídání, znovu objevil nedotknutý. Oba se je snažili vést k lásce k jídlu. Přeci jen, měli restauraci a byznys, který jim chtěli jednou předat. Proto se již odmala učil poznávat různá koření a pomáhal mamince se zdobením dortů a zákusků. S těmi pomáhal jen proto, že mu maminka pak dávala slíznout všechen zbylý krém. Jeho sestra, i když se ji rodiče snažili dostat do kulinářského řemesla, se později našla v programování a rozhodla se svou kariéru směřovat tímto směrem. Tím pádem, restaurace a gastronomická budoucnost jejich restaurace měla jednou připadnout na Finnovu hlavu. Zdatně se tedy chopil vařečky a od té doby jí nedal z ruky. Obrazně řečeno, samozřejmě. V tu chvíli byl neuvěřitelně šťastný, protože měl před sebou vidinu, jak se prochází po kuchyni a ochutnává různé krémy na zákusky. Jeho dětství ale nebylo jen o tom. V sedmi letech dostal svůj vlastní pokoj. Předtím ho sdílel se svou sestrou, ale rodiče poznali, že je čas na to, aby je rozdělili. Měl takovou radost, že už nemusí koukat na růžové povlečení a plyšáky a může si zdi polepit nějakými super drsnými plakáty. A tak taky udělal. Projezdil celé město a získal od kamarádů pár plakátů z her a z filmů. Sice o hrách moc nic nevěděl, ale nevadilo mu to. Vylepil si všechny plakáty na zdi a spokojeně si je prohlížel. Konečně měl svůj vlastní prostor, kde měl své soukromí. Mělo to být jeho útočiště. Místo toho to byla jeho noční můra. První noc nezvládl usnout. I když znal celý dům a i tenhle pokoj, něco na něm mu najednou přišlo zvláštní. Navíc, moc mu nepomáhaly plakáty, které si vyvěsil. Velký had s krví na čumáku byl nejblíž a zíral na něj jako na svou další kořist. Naproti posteli měl plakát s mimozemšťanem jehož dlouhé pařáty na něj ukazovali. Pokoušel se usnout, ale ve snech se mu objevovali hadi a mimozemšťani tak děsiví, že se pokaždé po krátké chvilce probudil. Nechtěl hned letět za rodiči nebo za sestrou, ale taky nechtěl usnout. Bál se spát. Bál se zavřít oči. A tak celou noc probděl. Několik týdnů se to takhle táhlo až se rozhodl, že to řekne rodičům. Ti se snažili mu pomoct tím, že mu nechávali rozsvícenou lampičku, pouštěli mu hudbu nebo mu dokonce dali malou přenosnou televizi do pokoje, aby zkoušel usnout u zvuku reklam a vtipných pořadů. Na nějakou chvíli to fungovalo, ale pak se noční můry znovu opakovaly. Velmi častá u něj byla i spánková paralýza. Před sebou viděl postavy, které ho děsily. Takové, které by se nelíbili nikomu, natož malému dítěti. Nemohl se hýbat, ani mluvit. Jen ležel a sledoval, jak se k němu blíží dlouhý pařát. Znovu se bál zamhouřit oka. Pokud se mu podařilo usnout, budil se v noci s pláčem. Utíkal buďto za rodiči nebo za sestrou. Pokoušel se s rodiči tedy usmlouvat přesun do starého pokoje, za vidiny klidného spánku. Dřív neměl se spaním problém. Jeho rodiče si mysleli, že to je jen kvůli tomu pokoji. A tak se znovu vše přestěhovalo do pokoje, který teď patřil Valerii. To také na chvíli pomohlo, ale noční můry se pak vrátili zpět a Finn více času probděl, než prospal. Trochu mu v tom ale pomáhala Val. Když nemohl usnout, povídala si s ním. Bavili se o jejím programování a jak moc ji to baví. Bavili se o jeho pokusech v kuchyni a kolik krému za ten den snědl. Občas to pomohlo a usnul. Ale ne vždy. Takhle to šlo dál, dokud nezačal mít zdravotní problémy. Ubíral na váze, neustále měl kruhy pod očima, přestával se soustředit jak ve škole, tak v jejich rodinné restauraci, kde vypomáhal. A při krájení je to obzvlášť nebezpečné. Také si z toho odnesl spoustu šrámů. Byl věčně podrážděný a dokonce to začalo ovlivňovat jeho náladu. Z naprostého sluníčka byl najednou podrážděný kluk. A pak přestal spát úplně. Bál se, že se u něj znovu objeví ty zlé sny. Že se znovu dostane do spánkové paralýzy. To už rodičům došla trpělivost a vystrašení navštívili několik doktorů, psychologů a odborníků. Všude jim řekli to samé. Strach ze spánku. Řekli jim, že v tuhle chvíli jediná pomoc, kterou jim můžou poskytnout jsou prášky na spaní. Zoufalým rodičům se to nelíbilo, ale sami strávili tolik probdělých nocí, že se rozhodli ušetřit Finna jeho trápení a kývli na předpis. Snažili se mu pomoct i pravidelnými schůzkami s psychologem, ale to nikomu nic nedalo. Finnovi rozhodně ne. Chodil tam jen pro prášky, které mu umožňovali mít konečně normální život. Vše bylo opět sluníčkové. Finn měl zpátky svůj vlastní pokoj, ve škole se mu zlepšily známky a byl mnohem čipernější, než předtím. V osmnácti se ale odstěhovala Val, aby začala svou kariéru v technologii. To bylo pro něj neuvěřitelně těžké. Přeci jen, byli si velmi blízcí, občas mu stále pomáhala, když nemohl usnout. A najednou tu neměla být. Dostalo ho to do situace, kdy pár týdnů nemohl spát. Těžce se dostával zpátky do normálního režimu, ale zvykl si a teď už ji ke zdravému spánku nepotřebuje. Jenže potom přišla potopa. Díky této hrozné situaci, kdy se jeho rodina sotva dostala do bezpečí, měl se svým spánkem problém dlouhé měsíce. Všechny jeho sny končily pod vodou a tak odmítal opět spát. Ale to už je několik let zpátky. Teď je opět v té zdravé formě. Jelikož měl od útlého věku jasnou kariéru, ani nechtěl zkoušet vysokou školu. Po střední nastoupil do rodinné restaurace a zde se věnuje tomu, co ho vždy bavilo. Jídlo. S celým týmem je dokonale sehraný a jídla, které z jejich kuchyně odcházejí jsou naprosté lahůdky. Poslední dobou se více věnuje dezertům a dokonce se jeho krásné kousky dostávají i do kaváren.