Sloupek z Deníku Gold Pitu ze úterý 22. listopadu 2094
Černé vlajky na všech budovách
Poslední měsíce byly tak turbulentní, že jsem neměl čas na to psát své názory ani myšlenky ohledně vedení Gold Pitu ani problémů, které jej sužovaly. Nové volby, nová rada města, noví lidé na Prefektuře. Bylo toho zkrátka moc.
Dnes je však smutným dnem pro Gold Pit, kterému předcházelo mnoho událostí, ke kterým bych se chtěl vyjádřit. Chci také říci, že dnešní sloupek je zároveň mým posledním, jelikož je to mé poslední volební období a v budoucnosti vydám svou knihu, kde budu komentovat krok za krokem.
Minulý týden vyhasl život jedné z talentovaných političek nové generace. Ira byla mou blízkou spolupracovnicí, kterou jsem měl v oblibě. Musím vyzradit jednu věc z průběhu policejního vyšetřování a to, že Carl, který řídil v té době vůz, je naprosto bez viny. Jeho auto bylo neovladatelné, jelikož se sekl plynový pedál a nemohl s autem udělat zhola nic, kvůli elektronické pojistce na veteránských autech.
Dnes se koná pohřeb a celý Gold Pit truchlí nad zhaslým životem a také zmařeným životem Carla, který bude nést toto břímě do konce svého života. Neustále mluvíme spolu a jeho zármutek spojený s neoprávněnou vinou je slyšet v jeho hlase i hlasu pořád. Musíme ho v této době podporvat, více než být novinářskými hyenami.
Chci také kondolovat rodině zesnulé Iry, která bude dnes v podvečer přítomna u státního pohřbu se všemi poctami. Vy jako obyvatelé Gold Pitu máte možnost jí naposledy navštívit ve Velkém konferenčním sálu Prefektuře. Udělali jsme výjimku z pochopitelného důvodu. Byla oblíbená.
Musím ale také komentovat další kroky, které se děly v minulém týdnu, i když jim nedávám takovou důležitost jako to, co se stalo minulý týden v pondělí.
Velmi mě mrzí odchod mého přítele, Jima Daltona, z Rady města, který se rozhodl stáhnout do ústraní. Jeho zdraví, kvůli Watsonovi a spol. bylo velmi poškozené a následky si ponese možná až do konce svého života. Funkce radního bylo pro něho neslučitelné s jeho pevným zdravým a přeju si, aby si našel svou vitalitu, kterou míval v době, kdy jsem ho potkal, jako reportéra Gold Pit TV a našel si svou pravou lásku.
Odchod Gordona mě zarmoutil ještě více. Můj poradce, mentor a člověk, který si se mnou prošel mnohé. Byly dny, kdy jsem pochyboval o tom, že dělá dobro pro nás, jako město ale musím zpětně hodnotit úspěšné působení Gordona u nás v Gold Pitu i mimo něj. Bral Gold Pit jako své rodné město a podle toho se také choval. Patří mu mé velké díky ale i Vás všech, protože bez něho bychom možná dnes neměli to, co před pár lety jsme spolu dokázali s Patrickem a Amber. Chci mu popřát pevné zdraví a ať si užije svého zaslouženého důchodu.
Během tohoto týdne jsem čekal, že nastane spravedlivý soud s Watsonem a Estebanem, jakožto strůjci pohrom, kterému jsme byli svědky ještě před rokem. To, že někdo udělal na ně tak hanebný čin mě přesvědčilo, že spravedlnost v dnešní době je třeba chránit. Je podle Vás spravedlivé to, že oba umřeli fakticky v obrněném transportu mezi Gold Pitem a Jižní Afrikou? Já si to nemyslím a budu chtít transparentní vyšetření. Přísné potrestání viníka nevnímaje. Watson s Estebanem si zasloužili kromě cely předběžného zadržení i jiný trest.
V Gold Pitu se toho poslední dobou moc neděje, někteří si říkají, že je to špatně ale já tvrdím opak. Je to znakem stability a jsem rád, že jsme tam, kde jsme si přáli notnou dobu býti.
Doufám, že Vás uvidím na Maškarním plesu, který už připravujeme týdny. Snad se Vám bude líbit a můžeme si i popovídat.
Váš,
