Pravidelný vysílací podvečerní čas, kdy se už za okny domů a bytů smráká a diváci, kteří přímo i nepřímo čekají na následující pořad sledují obrazovky televizí. Po pár reklamách se přece jen objeví na obrazovce úvodní znělka, která je přesně taková, jako celý tento pořad, Rowin taklshow. Objevují se zde různé záběry ze zákulisí, vtipné okamžiky, které jste mohli vidět už v předchozích dílech a různé sestřihy z chvil, které nejednou pobavily, natáčených mimo studio. Na úvodní znělku ihned naváže malý orchestr, který můžete vidět na pravé straně scény, celé laděné do červenohnědé. Malý stupínek, vyvýšené podium, na kterém je velký, masivní, kancelářský stůl s telefonem, třemi sklenicemi vody, za ním velký prostor připomínající okno s výhledem na Gold Pit a jeho zářícími světly do noci, tři malá černošedá křesla po pravé straně a u stolu dvě židle pro moderátory. Zpoza opony, na levo, na červený koberec vyjde s mikrofonem v ruce tmavovlasý Ronald a začne zpívat víc než známou a starou chytlavou písničku, ovšem po jedné strofě se kamera přemístí ke křesílkům, na kterých pohodlně, řekněme i lenivě sedí Erwin, mikrofon má v ruce také a přidá se se zpěvem k Ronaldovi. Na řadu přijde i docela vtipná společná choreografie, kterou završí až potlesk od diváků z hlediště. Z vážných výrazů Erwina a Ronalda se stane pobavený úsměv a nastane i přivítání všech ve studiu i doma u televizních obrazovek. Oba dva se přesunou ke svým místům za stolem a může se začít.
Po prvotní debatě o tom, co se dělo těch pár dní ve městě, probrání emailů, které jim přišly do studia, přijde čas na první video z natáčení venku. „Tentokrát jsme se vážně zachovali jako děti, že?“ Otočí se s pobaveným úsměvem Erwin od diváků na Ronalda.
„Myslím, že zrovna my dva nikdy nevyrosteme.“ Okomentuje to spíše fakticky Ronald a následně se zadívá do kamery. „Kdo jiný by totiž šel zvonit na zvonky u baráků a utéct.“
„Musíš ale doplnit, že tentokrát to mělo pár pravidel, protože zazvonit a utéct umí každý.“ Dodal tajemně Erwin a pak se skoro zřejmě při vzpomínce začal smát. „Jméno tohoto videa je Tři kroky.“
Na obrazovkách diváků se objeví natočené video, kdy opravdu moderátoři této show zazvoní na zvonek neznámého domu. Jeden z nich má vždy zakrytou hlavu, aby neplánoval útěk ještě před zazvoněním. Když mu pak byla odkryta hlava, snažil se co nejrychleji těmi třemi kroky utéct. Nakonec to jednou dopadlo tak, že Erwin zůstal vyset na vyvýšené terase a nemohl se hnout, pomalu však padal dolů na chodník, a u Ronalda nejvtipnější reakce byla, že místo třetího kroku spadl pod lavičku u dveří. Jistě všichni lidé, co šli otvírat, absolutně nechápali, o co jde.
Naopak, ve studiu, když se kamery znovu vrátili na moderátory, to žilo smíchem a potleskem.
Talkshow pokračovala debatou s třemi hosty jedné ze známých kapel v Gold Pitu, pak nastal prostor pro reklamy. Nutno podotknout, že toto není živě vysílané, proto když se znovu ozvala zkrácená znělka, ozval se znovu potlesk ze studia a tentokrát nás do show přivítal Erwin.
„Vítáme vás zpět u obrazovek! Řekněme si to na rovinu, ty reklamy jsou otřesné, ale žije z toho televize.“ V záběru je tentokrát i Erwin i Ronald, který hned na to zareaguje.
„Bez nich bys neměl ani korunu ze svého platu, Erwine.“
„No to ty taky ne.“ Zakření se na něj Erwin, hned na to však s pobavením dodá. „Ale možná bych se mohl živit jako soukromé očko.“ Narovná si papíry, které před ním leží a zřejmě to jsou záchytné body jejich pořadu. „To ale až po nějaké praxi. Mimochodem,“ podívá se zpět do kamery, „jistě všichni víte o tom fiasku na podzimní slavnosti, že?“ V pozadí mu jen Ronald přikyvuje, co se děje u obrazovek nemůžou tušit. „Dlouho jsem přemýšlel, jestli se na to mám snažit kápnout sám, ale… Tak když už moderuji pořad v televizi…“ Velevýmluvně se zadívá na Ronalda.
„Prosím tě už se vymáčkni, máme tu další hosty.“ Popožene ho a sám se napije ze své sklenice s vodou.
„Ok, ok… Měl jsem to štěstí stát zřejmě na dobrém místě, protože se mi za prvé nic nestalo…“
„No to by byla ohromná škoda!“ skočí mu do řeči Ronald. Erwin ho počasuje pouze zlým pohledem, než se znovu vrátí k tématu.
„A za druhé, dostal se mi do ruky jeden papír, který tam dotyčný zloděj ztratil.“ V na celém jevišti nastalo hrobové ticho. Jen Ronald se usmíval, zřejmě o tom věděl. To ticho bylo velevýmluvné, všichni čekali na to, jestli opravdu ten papír ukáží na obrazovce, která vlastně byla to okno do Gold Pitu.
„No, koukám, že najednou vás to všechny zajímá!“ řekne stále ještě pobaveně Erwin, než se za ním na obrazovce a po chvíli i divákům na v televizi ukáže nascanovaný list. Devět různě velkých kuliček rozházených kolem jedné velké hlavní, s prstenci tvořící kruh, skoro však elipsy a zvláštními popisky. „Nemám ponětí co to je, nebo co to představuje… Rozhodně by nás ale jistě zajímaly vaše dedukce, protože zřejmě to je jeden z tajných papírů z archívu.“ Pohled kamer se vrátí zpátky z moderátorské dvojici, za nimi stále ještě ten papír na obrazovce jde vidět.
„Vypadá to jako nějaký nákres něčeho.“ Řekne po chvilce zamyšlení Ronald.
„Neříkej!“ Odpoví mu s lehkou ironií Erwin. Popravdě, zrovna asi ani v hledišti není nikdo, kdo by tomu rozuměl, takže se znovu po studiu rozhostí ticho. To přeruší však jeden z orchestru, když tajemně začne bubnovat.
Reakce lehkého smíchu na sebe nenechá čekat. „Dobře… Pokud vás něco napadne, nebo víte něco blíže, jistě nám napište, pokud z toho něco vyluštíme, tak vám to jistě oznámíme taky!“ Zakončí toto téma Erwin a zadívá se na Ronalda. Ten si odkašle a napřímí se na stoličce.
„Dobře… takže… kdo je náš další host?“
Dále talkshow probíhá tak jako vždy… vtípky, zajímavá témata, která s hosty rozebírají. Visí tu však zvláštní otazník nad celým zbytkem pořadu. Většině lidí to stále ještě běhá v hlavě a hledá vysvětlení. Je pravda, že se to asi vůbec nemělo dostat do vysílání, kdo ví co to znamená a jaké to bude mít následky, ale zatajovat veřejnosti zprávy, které má Erwin nebo Ronald v ruce? Ne to tato dvojice nedělá… Znáte vysvětlení snad vy?