Poprvé přímý přenos Rowin’s talkshow byl naplánován pro to, aby si mohli Erwin s Ronaldem ověřit své schopnosti i přímo před publikem, ale… Nemá snad hlubší smysl? První část programu pokračuje naprosto stejně jako vždy. Úvodní znělka následovaná písničkou s choreografií, přivítání… Video z natáčení mimo studio, tentokrát s chytáním letící vázy, banánu a vajíčka. Host, rozhovor s ním a následovala reklama. Vše bylo klidné a nezajímavé na rozdíl od jednoho z předchozích dílů, o kterých si lidé mohli myslet, že to je jen sranda, nebo že to je další jejich žertík. Bohužel asi nebyl. Po reklamě najede znovu kamera na Erwina a, jelikož je to přímý přenos, stejně jako už nám od začátku hlásila cedulka nahoře, vysílá se live, takže můžete být přesvědčeni, že zrovna tohle teď opravdu dělá. A co že to?
Sedí na židli, nohy v polobotkách má lehce překřížené v kotnících a vedle něj stojí káva. Jednou docela zajímavou věcí je, že má v ruce noviny. Bystřejší osoby si všimnou, že je to vydání ze 4. Listopadu, to je však už vedlejší. Ronald se zadívá na hodinky, pak zvážní a začne se usmívat do kamery, mezi tím nenápadně drká do Erwina, když už to trochu přežene, tak se i káva na stole zakymácí a zřejmě i Erwin to pochopí a hodí s andělským úsměvem noviny na zem, stejně jako podrážky svých polobotek.
„Ehm… Vítejte zpět.“ Přivítá nás blonďák a lehce se usměje, než si porovná znovu své papíry. „Asi si říkáte, co tím chtěl básník říci… Protože ani tohle nebylo jen tak.“ Uculí se a zadívá se na Ronalda sedícího vedle něj. On o tom, co má v plánu neví a nevěděl.
„Zkráceně, před týdnem si takhle sedím v kuchyni u stolu, nohy na stole, před sebou roztažené ranní vydání novin a… všimnu si, že si zřejmě ze mě pan kolega ze studia dělá srandu.“ Zamračí se, i když jde vidět, že je to jen hrané. Za ním na obrazovce se objeví ten nascanovaný sloupek z novin a tentokrát už se Erwin nepodívá na Ronalda. Kdyby to udělal, uviděl by nechápavý pohled. Hodně nechápavý.
„A pokud můžu mluvit narovinu, přidávám se k otázce Henryho. Nemají nám paní a pánové primusové něco vysvětlit?“ postaví se ze své židle a pomalu přejde před stůl. Čeká, kdy mu zahlásí, že dávají reklamu, aby zamaskovali jeho proslov. Anebo kdy někdo vyskočí z hlediště a zpacifikuje ho. „Na rovinu, i když to bude znít zvláštně. Vím, že mě teď hlídají… Stačily mi ty pohledy na plese. Je mi dost jasné, že kontrolují veškerou mou poštu, ať už tu Rowin’skou, nebo mou osobní. Sledují moje telefonáty, a ani moje osobní smsky nejsou jim cizí. A proč?“ Lehce se pousměje a opře se o předek stolu, ruce založené na prsou. „Řekl jsem něco, co nikdo neměl vědět. A věřte mi, primusové… Vím toho víc a bude hůř. Jdu se svou kůží na trh, takže doufám, že mě neodstraníte aspoň v přímém přenosu, ale radši ve spánku.“Zde už byl jasně slyšet silný sarkasmus.
„Co je asi tohle?“ zeptal se řečnickou otázkou a mýkne hlavou k obrazovce, na které se najednou objeví fotka nějakého papírů. Jsou na ní nějaké hnědozelené kusy, mezi modrou záplavou. Je to mapa. Ve studiu jde slyšet lehké zašumění mezi diváky.
„Tohle, je druhý papír z té krádeže. Nezdá se vám na tom nic divného? Porovnejme si ten první a ten druhý.“ Pomalu přejde znovu k obrazovce, kde se objeví oba dva a ten první přiblíží u třetí, zelenomodré kuličky. Objeví se zakulacená podobizna toho druhého papíru.
„Ani teď vám není jasné, co to je?“ Zhluboka se nadechne, aby se mu moc netřásl hlas.
„Uvědomme si jedno. Co je hlavním poháněcím motorem Gold Pitu?“ dramaticky se odmlčí, ale je ticho, než vedle něj šokovaně Ronald zašeptá: „Diamanty.“
V odpověď se na něj lehce usměje, i omluvně, protože tohle nebylo na plánu. „Ano, diamanty. I zde, kde se těží diamanty? V podzemí. Dostal se už někdo z vás někam jinam než do Gold Pitu? Uvědomujete si,…
V této chvíli obraz na televizní obrazovce zčernal a místo hlasu Erwina začal pípat nepříjemný zvuk, který poté se změnil na nějakou písničku od místních skupin… A ano, tušíte správně, nebyla to technická chyba, která způsobila předčasný konec vysílání, nýbrž ruce cenzora místní televize, které se ale ještě před tímto příkazem udělalo velmi nevolno z toho. První viditelnější ruka cenzora byla na světě.
Po pěti minutách upoutávek na seriály v dalším týdnu a vánočním programu na programu s titulkem „Technické problémy“ se opět přepojují do studia.
Ronald se zadívá na hodinky a pousměje se do kamery, přejde blíže k Erwinovi, trošku se skloní, aby mohl promluvit do jeho portu. „No, nadešel nám čas našeho rozloučení, a asi to tak bude i lepší. Další otázky by měly směřovat na primuse, ne na Erwina. Takže… dobrý večer a dobrou noc, Gold Pite!“
Zamávají ještě do kamery, než se objeví po chviličce titulky.
Takže co se nyní stane? A co to vlastně znamená? To je asi otázka, která teď koluje v hlavě každého, který se na tento přímý přenos díval. Jenže ten, kdo má zodpovědět otázky jsou nyní už hlavy Gold Pitu.