Záznam z 29.11.
Hledištěm dozní potlesk a za stolem v pravidelném čase a tentokrát už nikoliv live, znovu sedí Erwin s Ronaldem. Pro dnešek tu ale mají i jejich přítele, který se přece jen někdy objeví v jejich talkshow. Je to vysoký platinově blonďatý muž, který, pokud se tváří vážně, má hodně tvrdý výraz. Jak už ale fanoušci této relace vědí, svou mimikou a výrazy dokáže vyjádřit naprosto vše.
„Vítejte u dalšího dílu Rowin’s.“ přivítá diváky v sále i před obrazovkami Ronald. „A také přivítejme zde naší kapelu!“ Začne sám tleskat, čímž se ozve další potlesk z hlediště. „A nemůžeme opomenout našeho přítele Thomase, který tu je s námi znovu po hodně dlouhé době.“ Ten nový vysoký blonďák se postaví, ukloní, uculí a znovu se s vážným výrazem posadí.
„Jak jste si určitě všimli… dnešní úvodní znělka byla naprosto jiná.“ Řekne s pobaveným úsměvem Erwin. A asi všem by mohlo dojít, že to je jistá provokace na primusy… Ale nahlas to ani jeden z nich raději neřekne.
„Ještě než začneme, chtěl bych omluvit technickou poruchu z minulé show, která opravdu přišla v tu pravou chvíli a skončila přesně v okamžik, kdy jsem domluvil.“ Pozvedne lehce obočí a stále s tím pobaveným pohledem se zadívá tiše na moment do kamery. „Zvláštní, že?“ Dodá tajemně a potichu do toho ticha, které se v sále udělalo a pak si srovná papíry, čímž trošku odpoutá atmosféru.
„Byli jste na Pohádkovém městě, pánové?“ Zeptá se najednou Thomas. Erwin i Roland k němu stočí pohled a oba přikývnou.
„To byla pohádka co? Sladká jako med.“ Řekne s ironickým úsměvem Roland.
„Já jsem nebyl, ale slyšel jsem, že prý to vůbec nebyla sranda.“ Se zájmem se opře Thomas o kolena a zadívá se na ně dva.
„Sranda? Smečka rozzuřených psů a padající, hořící strom opravdu pohádkové není, mojí přítelkyni třeba odtáhli na provazu za koněm nad jezero s pochybnou tloušťkou ledu.“ Prozradí s minimem legrace a pak ještě dodá: „Tohle bylo Pohádkové město jak od bratrů Grimmů. Nebyl snad nikdo, kdo by vyšel ven bez nějakého zranění, ať už to byla třeba jen modřina. Měl jsem a stále mám pocit, že se nás pokoušeli odstranit a kdyby se nám nepovedlo se vyhnout nějakým nástrahám, tak to absolutně nevadí. Populace Gold Pitu je velká, když tak se stále člověk může nahradit někým z vrchu.“ Malá narážka. Kdo jí tady zaznamená? Skoro nikdo.
„Aha, takže doby, kdy i večerní prohlídka byla miloučká a roztomiloučká jsou asi pryč, co?“ Zeptá se znovu Thomas.
„Já bych se spíš přiklonil k názoru, který měl ve středu ve sloupku Henry.“ Promluví najednou Roland.
Když konečně zaberou všechny tři zde sedící muže, jde vidět, jak se Erwin usmívá. Pak najednou promluví. „Zřejmě si extra pro něj museli primusové připravit nějaké překvapení.“
Nastane chvíle ticha, než se ozve znovu Roland. „A co ty Thomasi, jak jsi vnímal ty poslední věci, které se tu staly?“ Naráží na ty papíry, které ukázali v televizi.
Thomas se pohodlně usadí a zhluboka se nadechne. Chvíli je ticho, než se mu na tváři objeví úsměv. „No, v první chvíli jsem si říkal, že jste vymysleli znovu velice dobrou věc, jak si udělat z lidí srandu. Pak přišla reakce: Co to sakra?!“ tuto reakci i při svém projevu předvede a tak ukáže své mistrné ovládání mimiky. „A pak když jste v přímém přenosu záhadně vypadli… Musím říct, že mně samotnému to udělalo spoustu otázek.“
„A věříš nám, nebo ne?“ vloží se do toho Erwin.
„Každý má právo na svůj názor. Ten kdo si myslí, že je vše v pořádku, tak se spíše přikloní k tomu, že si děláte srandu, ten kdo vidí pár věcí, které se zatím staly, neplánovaná loupež, nepovedené Pohádkové město, které vypadalo, jako by se nás pokoušeli všechny nějak zastrašit, vám věřit bude. Já patřím do té druhé skupiny.“
Ozve se zvuk trumpety z orchestru, který je tu nalevo s nimi a všichni tři pánové se rozesmějí s pohledem upřeným na toho trumpetistu.
„Dobrá, konec debaty, je čas na hosty. Jelikož nám pozvání Reed odmítla, a to nám dala vědět až den před natáčením, tak jsme museli na rychlo pozvat jinou zajímavou osobu.“
Zkonstatuje Erwin a po představení k nim na sedačku si přijde sednout host. Jenže co myslel tím, že jejich pozvání do taklshow Reed odmítla? Bála se snad? (Pozn. red. – pozvání přijala až v show Helen Rowlingové) Anebo by proběhla taková výměna názorů, že by to studio ani nemuselo přežít? Uvidíme, jestli pro příště některý z primusů dorazí… Zároveň se však nabízí otázka, proč dnes jen debatovali a neříkali nějaké nové fakta? Že by tušili nějakou cenzuru, která by jako ruka boží mohla zasáhnout vždy, když řeknou něco, co by primusové nechtěli?