Díl z 10.01.2091
Podvečerní čas, ve kterém ať už zbloudilí diváci nebo stálí diváci koukají na televizní obrazovky, je po nespočtu reklam znovu naplněn úvodní znělkou Rowin’s. Jakmile se do studia diváci podívají kamerami, začne se pomalu odehrávat krátká zábavná scénka, jako vždy se zpěvem a tancem nějaké známé písničky, kterou určitě všichni diváci znají. Ovšem, dnes tu je znovu hned od začátku host. Na obrazovkách se mezi Erwinem a Ronaldem objevil Thomas.
„Vítejte v prvním Rowin’s v roce 2091!“ přivítá nás Erwin, který jako vždy rozdává úsměvy.
„Velký potlesk pro našeho přítele Thomase a pro kapelu, která nás bude dnes doprovázet, pro Wilde wind!“ pokračuje v přivítání Ronald a přidá se k potlesku, který se roznese studiem. Thomas, který do teď měl vážnou tvář, se neskrývaně usměje a začne se posměšně uklánět všem okolo.
„Dobrá…“ řekne Erwin, když už se všichni tři přesunou na svá místa. Erwin do čela stolu, Ronald na pravý kraj a Thomas do jednoho z křesílek, které tu je pro hosty. Na stole před nimi stojí sklenice s vodou, kdyby náhodou některý z nich dostal žízeň, nebo měl vyprahlo v ústech.
„Opožděně Vám všem přejeme hodně štěstí, zdraví a lásky do nového roku, a já osobně doufám, že jste si nedali nějaká nesmyslná předsevzetí, jako třeba: Už nebudu pít.“ Mluví Erwin dál a udělá lehkou pauzu, u které se i víc pousměje. „Protože všichni víme, že to stejně nikdo nedodrží.“
„Ronald by si měl dát předsevzetí: V novém roce už nebudu fetovat a přemlouvat na veřejnosti svou přítelkyni k sexu.“ Skočí Erwinovi do řeči Thomas a mile se uculí na Ronalda.
Ten se zatváří hodně překvapeně, než se přidá k Erwinovu smíchu.
„Já jsem nefetoval a nepřemlouval-…“ začne, ale do řeči mu skočí ten blonďák po jeho pravici.
„No to teda přemlouval. A jestli to chceš svádět na opilost, můžu zavolat Lee, ta ti to velice ráda potvrdí!“ Řekne mu na to a dál se směje.
„Fajn, možná přemlouval, ale nefetuju!“ brání se Ronald.
„Kdo ví… Tvůj opilý stav vypadal, jako by sis vzal prášky před alkoholem.“ Popichuje je ho dál Thomas.
„Dobrá pánové…“ nahne se Erwin přes stůl a před oba natáhne svou dlaň, aby je od sebe pomyslně odtáhl. „Stačilo o oslavách silvestru, máme tu zajímavého prvního hosta, tak ho nenechávejme čekat.“
Od kapely se ozve znovu typická znělka pro nového hosta, při které se všichni muži postaví a Ronald první promluví.
„Náš první host je Cedrik O’Connor, historik a badatel města Gold Pit!“ Zazní fanfáry a roztáhne se opona, za kterou stojí starší pán, šedinami má už prorostlé husté tmavě hnědé vlasy, ale jeho zelené oči stále ještě neztratily jiskru mládí. Mile se usmívá a mává aplausujícímu obecenstvu v hledišti. Dojde až na to malé vyvýšené pódium a podá si zdvořile ruku nejprve s Ronaldem, pak i s Erwinem a nakonec i s Thomasem, vedle kterého si sedne. Na stole se objeví další sklenička s vodou a moderátoři čekají, až se obecenstvo utiší.
„Jsme rádi, že jste přijali naše pozvání do studia, pan O’Connore,“ řekne stále s úsměve Erwin a urovná si papíry s nápisem Rowin’s talkshow, na kterých má zřejmě poznámky k celému dění, stejně jako jeho černovlasý společník.
„Stačí Cedriku, pokud i já vám mohu tykat.“ Zasměje se pobaveně historik a složí si ruce do klína.
„Myslel jsem, že vy nám budete tykat a my vám vykat.“ Řekne také se smíchem Ronald, ale dál to nekomentuje.
„Takže… Když už jste tady, vy se o dějiny Gold Pitu staráte už dlouhou dobu, že?“ ujme se otázek Erwin, který se opře loktem o stůl a tak se i natočí čelem k Cedrikovi.
„No, vlastně ano… Už čtyřicet let a něco málo k tomu.“ Přikývne tázaný.
„Hm… to je docela dlouho, jak to, že jste se z toho ještě nezbláznil? Stále obložený celou tou historií, stovky let do zadu.“ Vyptává se Eriwn dál.
„Je to jednoduché, zápal a láska na celý život.“ Odpoví pobaveně Cedrik a pak ještě dodá: „A stou historií stovky let do zadu to taky není až tak pravda. Po tom požáru městského archívu v roce 2034 tu nemáme vlastně vůbec nic, až od těch let a také to, co pamětníci vypověděli do záznamů z minulosti.“
Erwinovi povyjede obočí výš a krátce se na Cedrika zadívá, než se lehce usměje.
„Takže nejsou žádné dokumenty z dřívějších dob?“ zeptá se udiveně Thomas.
„Ano, až na ty výpovědi pamětníků nejsou. Ale ono to vlastně i docela stačí, všechny ty záznamy to i nahradilo, jelikož bylo více historiků než je teď a všichni z nich vypověděli to samé jen s malými obměnami v letech, takže můžeme datovat osídlení Gold Pitu až k úplnému počátku letopočtu.“ Vysvětluje Cedrik.
„Docela zvláštní, že shořel celý archív a nic se z něj nezachránilo, není to divné?“ ptá se dál Ronald.
„Když o tom tak mluvíte, tak ano je, ale musíme také uvažovat nad tím, že vyspělost města tehdy a vyspělost města dnes je v naprosto jiné rovině. Hasičské sbory museli čerpat vodu, nemohli si jí tolik dovést a tak se museli vracet a ty dokumenty, co neznehodnotil oheň, znehodnotila určitě voda, takže-…“ do řeči historikovi však skočí Erwin.
„A co vykopávky? Různé historické doklady o osídlení z té doby, které by se mělo skrývat pod půdou Gold Pitu.“
„Bohužel, většina historického centra je zastavěná, víme že náměstí bylo menší a sloužilo trhům, které byli-…“ Do jeho řeči mu však skočí znovu Erwin.
„Z čeho to víte? Z výpovědi pamětníků? Z tohoto materiálu se dělaly i základy pro učebnice do škol?“
„No vlastně ano, po velké reformě školství v roce 2035 se musely přepsat všechny učebnice zabývající se historií, ale to není -…“ opravdu specialistu nenechá dopovědět ani jednou, protože mu znovu skočí do řeči.
„V roce 2034 požár archívu a v roce 2035 velká reforma školství, kdy se přepisovaly učebnice historie? A papíry nebo knihy v osobním vlastnictví osob pojednávající o historii?“ Vypadá to, že Erwin má svůj cíl, kam míří.
„O co ti jde, Erwine? Ano, knihy v osobním vlastnictví jsou stále v osobním vlastnictví, ale v zájmu města bylo devadesát devět procent soustředěno do archívu a zbytek je v knihovně v Prefektuře.“ Řekne už trošku zaraženě Cedrik.
„Aha. Takže tak jako tak se k tomu, co neprošlo reformou nebo přepisem po požáru normální člověk nedostane.“ Konstatuje Erwin a spokojeně se opře o opěradlo svého křesla.
„Na to ti nemůžu odpovědět s určitostí, ale… asi ano.“ Potvrdí jeho slova historik a natáhne se po vodě, protože se mu po tomhle výslechu zřejmě udělalo lehce nevolno.
„Mně absolutně stačí to, co jsi teď řekl. Nemůžeme tvrdit, že pamětníci nebyli zmanipulováni nebo že vlastně vůbec existovali, historické prvky ve školství byly taky zničeny a vyměněny a knihy, které přežily požár jsou u primusů. Pro mě je to dost vysvětlující…“ dodá s úsměvem Erwin, než po chvíli tleskne. „Dobrá, jdeme dál, tato debata už asi není právě důležitá.“
Dál pokračuje už Rowin’s s klidem a nic zvláštního se neděje. Ale… co mělo tohle znamenat? Člověk by mávnul rukou nad tím, že historické materiály se nedochovaly, hlavně že jsou výpovědi pamětníků, ale když se obyvatelé Gold Pitu dozvěděli už tolik věcí ať už pravdivých nebo ne, tak toto tvrzení je jen takové přitakání nad většinou jejich myšlenek. Ano, pro Erwina je to zřejmě přitakání: Něco se tu tají a dříve nebo později to bude muset prasknout.