Zvláštní, jak se najednou rozjely živé přenosy s Rowin’s. Žádají si o ně přímo Ronald s Erwinem, nebo jsou jim přiděleny a vedení se snaží z této talkshow udělat přímý přenos na stálo? Kdo ví…
Po již známém přivítacím výstupu, znělky, zpěvu jsme u televizních obrazovek přivítáni usměvavou dvojicí. Jakmile zaberou svoje místa, Ronald vznese otázku.
„Četl jsi v pondělí noviny?“ Zeptá se snad provokativně.
„Četl a no dejme tomu, že k tomu chci něco říct.“ Ano naráží na to, jak se do něj Henry obul. Erwin si povzdechne a pak se usměje do kamery, než zvážní, což není moc časté. „Ne, Henry, nejsem s primusy. Jestli nám je něco zatajeno, tak o tom primusové vědí a ne že ne, když ty dokumenty byly nalezeny v jejich nepřístupném archívu. A to ještě nemluvím o tom, co přijde.“ Povytáhne lehce obočí, tvář má znovu vážnou. „Ale, taky musím uznat, že primusové si přece nebudou zabíjet primuse a nebudou si kazit klid v tomto městě, to je trošku mimo mísu a jestli to tak je a já se mýlím, potom je to asi ještě větší problém, než jsem si myslel. Takže… Kdo ví, s kým jsem a proti komu jsem. Asi jsem sám proti dvěma skupinám.“
Udělá výřečné gesto, že už k tomu nemá co říct a zadívá se na Rolanda.
„Nejsi sám… Aspoň já jsem tam s tebou.“ Usměje se a poplácá ho po rameni. Na to se Erwin jen s lehkým pobavením usměje a pak se zadívá do papírů a zhluboka se nadechne.
„Takže… Kdo je první host?“
Tentokrát žádná rekapitulace dvou týdnů? Zvláštní… Asi mají ještě něco v plánu.
Po reklamě jsme se vrátili znovu do studia, ale teď už zde první host neseděl. Tentokrát nás přivítal Ronald a až teprve teď jsme se dostali k událostem minulého týdne a to k nalezení dvou těl.
„Ty jsi tam byl, že?“ Zeptal se Ronald Erwina.
„Byl… A díky bohu, že se Lee udělalo špatně, takže jsem tam byl sám.“ Odpoví Erwin a pousměje se.
„Trocha černého humoru… Damien si aspoň našel rodiče.“ Tiše se usměje, ale pak zakroutí hlavou. „Ne, to by bylo opravdu hnusný.“
„Jsi necita, víš to?“ Zeptá se ho pobaveně Ronald.
Erwin se mu jen s pobavením ukloní a pak se zadívá do kamery.
„A jako druhého hosta tu máme mého přítele, studenta psychologie a i již praktikujícího psychologa, Camerona Sweetse.“ Pomalu začne tleskat a k němu se přidává i obecenstvo. Ještě se snad nestalo, že by si do Rowin’s pozvali někoho neznámého, v tuhle chvíli je to novinka a většina lidí je zvědavá, protoč zrovna jeho. Jelikož je to student psychologie, mohl třeba i něco zajímavého objevit při výzkumech…
Když se roztáhne opona, na plac vejde vysoký blonďák s brýlemi na nose. Tmavě modrá košile, černé rifle s hnědým páskem, polobotky a stříbrnými hodinkami na pravé ruce. Dojde s úsměvem ke stolu, kde už stojí jak Ronald tak i Erwin. Zdvořilejší pozdrav si vymění s tmavovlasým mužem, vřelejší už s Erwinem a pak se posadí do křesla.
„Je to přímý přenos, jsi nervózní?“ Zeptá se ho Ronald. Zřejmě se stihli už v zákulisí seznámit.
“ Možná bych měl,“ odpoví mu s pobaveným výrazem, “ ale je to stejné jako zkouškové období. Stále čekáte venku, než na Vás dojde řada a pak už to chce jenom zapůsobit.“ Dodá ještě společenským tónem, vypadá to však trochu škrobeně a i přes sebejistý výstup je určitě nervózní.
„Tak zamávej a usměj se do kamery, vidí tě většina lidí v Gold Pitu, co mají zapnuté televizní obrazovky.“ Usměje se na něj pobaveně Erwin a pak si ještě jemně odkašle. „Takže… Ty víš, proč tady jsi, my víme, proč tady jsi, ale-…“
„Proč tady je?“ zeptá se najednou Ronald, čímž si vyslouží překvapený a nechápavý pohled Erwina.
„Děláš si srandu?“ Ale z toho Ronaldova okamžitého zacukání koutků jde vidět, že to nemyslí vážně.
Při záběru na Camerona jde vidět, že se docela baví. Loket si opře o opěrku a pak se zřejmě neubrání poznámce: “ Tak pánové, tohle je televizní pořad a ne manželská poradna, pokud se nepletu…“
„Řekl ten, co nemá televizi.“ Řekne Erwin k divákům, ale je jasné, že je to mířené na Camerona, než poklepe do stolu.
„K tématu pánové, k té-ma-tu!“ Dodá a pak se znovu zadívá na hosta, sám se opře loktem o stůl před sebou, takže se natočí směrem k němu.
„Návštěva Freedom 1… A pomineme to, že se našly dvě mrtvoly. Řekl bys nám svou verzi, jak to probíhalo?“ Zeptá se ho Erwin a v hledišti zase nastane ticho.
„Úplně celé bez nutné cenzury?“ Zeptá se ještě s malým úsměvem na znamení, že ani nemusí odpovídat, pak si však odkašle a zvážní.
„Ano, kromě těchto dvou nešťastníků, se v dole děly různé věci, pominu úvod s morbidní slečnou průvodkyní, a jak některé nejmenované osoby ryly hlavou v zemi. Jména dvou pánů, kteří po tomto incidentu zmizeli, snad všichni znáte, že?“ Otázka směřovaná k publiku. Vypadá to, že Cameron je zde skoro jako doma. „Po nešťastném nálezu pana Sparkse a Sancheze jsme se shlukli kolem nich, a jelikož to ani jeden z nich neustál, již zmínění zmizelí pánové se nebývalou rychlostí vydali dál do útrob tunelu. Náhoda tomu dala, že tady Erwin byl více zainteresován zkoumáním mrtvých těl a já se vydal v šlépějích těch dvou. Ovšem málokdo tuší kam běželi…“ Celou dobu oplývá dávkou veselé nálady, ovšem při své poslední větě mu trochu potemní hlas a objeví se i nepřítomný výraz v jeho tváři, naštěstí však jen na zlomek vteřiny a pak se dál přátelsky usmívá do publika.
„Jasný mi je to, že jsi je nechytil. Jako, možná bychom je měli spíše litovat, že jsou někde ve tmě v šachtách a nemůžou najít cestu zpátky, pokud ještě žijí.“ Promluví najednou Ronald. Zřejmě ví něco míň než Erwin, protože ten se na něj otočí s pobavením a ukáže, že má být zticha.
„Pšššt… Ono to pokračuje.“ Upozorní ho a zadívá se na Camerona. „Chceš pokračovat nebo ne?“ Zeptá se ho lehce vážně.
Jejich host se pobaveně usměje a poposedne si, než se znovu nadechne. S tím se i Erwin automaticky zvedá a stoupá si kousek k Ronaldovi, aby bylo vidět zřejmě na obrazovku.
„Nuže milé děti, to co se nachází za několika metry tunelů a železnými mřížemi v temnotě „tunelů“ je trochu neuvěřitelné… Erwine možná už je čas.“ Řekne a podívá se na jmenovaného. Erwin pokývá a na nějakém malém ovladači stiskne tlačítko. Na obrazovce se objeví najednou velké stroje s nějakými obrázky mráčků, sněhu a dalších značek, které vypadají podobně, jako při předpovědích počasí. Na jedné z dalších se objeví dokonce i nějaký výtah… Který však mizí ve stropě. Trošku zvláštní na to, že nahoře nad nimi má být jen obloha.
„Je na Vás jaký si o tom uděláte obrázek a co Vám vaše psychika dovolí vstřebat, ale toto jsou záběry, které jsem pořídil v ten den na onom místě, když ti dva nalezli do toho výtahu a zmizeli…“ Prohlásí ještě chvíli po tom, co se objevila poslední fotka.
Fascinovaný Ronald kouká s vytaženým obočím a tak i polovina obecenstva. Nastala chvíle ticha, než se ozval Ronald. „Výtah do stropu a stroje s obrázky jak z předpovědi počasí?“
Erwinovi se lehce protáhne úsměv a opře se rukou o Ronaldovu židli. „Jo. A jestli jsem si podle vás tamty papíry nakreslil, tak se moc omlouvám, ale s počítačovou grafikou vážně až tak dobře neumím, abych do nejmenších detailů vypracoval podvrhy a ještě je narval Cameronovi se slovy: Sorry brácho, po mě už jdou, teď jsi na řadě ty. Jinak… Teď by bylo fajn, kdyby znovu v polovině promítání těch fotek hodili technickou chybu, co?“ Uculí se na Ronalda a jde si zpátky sednout na své místo za stolem. Posadí se, urovná si papíry a zadívá se na Camerona.
„Rozhodně už v tom jedeš taky, doufám, že jsi dostatečně zvážil pro a proti, jak jsem tě upozorňoval.“ Povzdechne si a pak se zadívá do publika.
Těžký povzdech Cameron zopakuje po Erwinovi a zřejmě se pokoušel potichu promluvit k již zmíněnému blonďákovi, ale zapomněl asi, že má port, takže se to stejně jako ostatní slova rozezní celým studiem. “ Dokud nepůjdou po NÍ, tak je mi to jedno… „
Co to bylo? Co to bylo za fotky a za místnost a za stroje? Opravdu primusové něco skrývají? Zřejmě ano, ale proč se jim tedy někdo jiný snaží podkopávat nohy?