Rowin’s talkshow Live – 07.03.

Páteční večer znovu na obrazovkách mnoha domácností v Gold Pitu naplnilo Rowin’s. Netřeba připomínat, že zřejmě vedení televizní společnosti se snaží, co nejvíce Erwina s Ronaldem propagovat a nenutit jejich Rowin’s jít do střižny. Bere to s sebou úskalí chyb, které by se mohly stát, třeba jako minule s Amber. Ale pravý důvod se asi nikdy nedozvíme. Každopádně, pod značnou televizní stanice visí malým písmem Live, stejně jako u zpráv nebo u jiných akutních oznámení.
Po reklamě, v druhé části programu kamera zabere Erwina i s Ronaldem, kteří stojí před stolkem a oba dva se usmívají.
„Pro dnešek tu máme dalšího vzácného hosta.“ Promluví k nám Ronald a zadívá se na Erwina.
„Děje se v poslední době spoustu věcí, které by měl umět vypovědět jen člověk, který je opravdu mistrem ve svém oboru.“ Dodá blonďák a následně se pousměje.

„Přivítejme tedy exprimuse, pana Thomase Blacka.“ oznámí Ronald a začne tleskat, při tom, když se postaví. Rozevře se opona na pravé straně studia a za nimi stojí jistě velmi známá osoba pro všechny občany Gold Pitu. Dojde za Erwinem a Ronaldem na podium a když si s nimi potřese rukou, usadí ho na jedno z křesílek vedle stolu.
„Jsme rádi, že jste přijal pozvání…“ Promluví Erwin a pousměje se na něj. „Zasloužená penze, po tolika letech ve vedení města. Jak si jí užíváte?“
„Já děkuji za pozvání, pánové.“ Usměje se a je vidět na něm, jak už působí velmi uvolněně, jako před lety, kdy poprvé usedl za primusovský stůl a začal vládnout Gold Pitu. „Trochu nucená penze ale užívám si ji naplno. Žiju za Gold Pitem, je tam klid. Po 20 letech jsem stál konečně na lyžích, řeknu Vám, že ty dnešní lyže jsou úplně jiné než ty před lety. Užívám si to naplno. Děkuji za optání.“ Napije se ze skleničky vody, která je na stole a snad není otrávená.
„To jsme rádi…“ Pousměje se Erwin a ukáže na tu sklenici. „Sám jsem jí umýval před začátkem pořadu a sám do ní teď nalil z láhve vodu, tu samou co máme ve sklenici i já a Ronald. Takže není otrávená.“ Dodá vážně, ale s pobavením v hlase, které má být spíš uklidňující, než něco jiného.
„To doufám, rád bych se ještě podíval do míst, které jsem neměl možnost tolik prozkoumat.“ Pousměje se nad Erwinovým vtípkem a s pobaveným výrazem se rozhlédne na obecenstvo, kterému ještě zamává.
„Nucená penze, řekl jste. Proč nucená? Vlastně ještě stále nevíme důvod, proč jste nezůstal ve vedení města, vždyť už vám moc dlouho nezbývalo.“ Položil hned na to otázku Ronald.
„Nezbývalo ale jak jsem uvedl už dříve, jestli mě už paměť neklame, tak si pořád stojím za svým a nemyslím si, že je vhodná doba na to, aby se řeklo něco dále k této věci. Probíhá pořád vyšetřování, do kterého se nechci vměšovat. Ale můžu Vám říci, že se mi po odstoupení velmi ulevilo a podporuju naplno Amber a Patricka. Jsou to dobří primusové a věřím, že se pod jejich vedením bude našemu městu vést výborně.“
„To máte pravdu, slečna Reed a pan Ross pro město a jeho chod jsou přínosem.“ Poznamená Erwin, než se zadívá Thomasovi do očí a dodá: „Pokud s celým městem přestanou hrát frašku. Je to něco trošku výš než loutkové divadlo.“
„Loutkové divadlo? Ale prosím Vás, to nedělají oni, zaměřte se na ostatní věci, co se tu dějí, za všechno nemůžou oni dva, sám jsem je vedl v začátcích a vím, co jsou zač a jací to jsou lidi, takže je tak prosím nesuďte. Věřte mi, že dělají všechno, co dokážou, aby ochránili zájmy nás všech a bylo nám tu dobře.“
„Dobrá, vím, že nohy jim podráží ta situace v Gold Pitu, a máte pravdu, že celou tu dobu, co vedli město před zářím minulého roku, tak nebyl jediný problém.“ Pokývá souhlasně hlavou Erwin a na sekundu se ozve ticho, než se nadechne na další slova. „Řekněte, pan Blacku… Je snadné lidem vnutit lež?“ Zadívá se znovu na hosta.
Pozorně naslouchá, co říká Erwin a s první částí docela i souhlasí.
„Ano, žádný problém nebyl, ale pak přišly ty sabotáže, podzimní slavnosti a další události. To má na starosti policie a tady selhala Anna Miles, ne oni. Oni se starají o jiné věci.“ Usměje se a napije se ze skleničky, která by neměla být otrávená. Další otázka ho trochu překvapí a usměje se. „Záleží na tom, jestli tu lež chtějí slyšet nebo ne ale to byste měl vědět vy sám, ne, Pane Kaharde?“
Po Thomasově odpovědi se Erwin pobaveně usměje, stejně jako Ronald, který poznamená. „Jako bych právě slyšel Erwina v zákulisí. Uvidíš, že pokud se ho zeptám na tu lež, vrátí mi to tak, že lžu já.“
„Ano…“ Podívá se Erwin pobaveně na Ronalda a pak znovu pohled stočí k panu Blackovi. „Obávám se, že na tuhle otázku asi nebudeme mít stejný náhled, protože já radši řeknu pravdu o tom, co vím, než abych se za něco schovával.“
„Vypadá to, že něco schovávám, pánové? Já, důchodce, který žije ve vesničce za městem a užívá si důchodu? “ Pousměje se pobaveně. “ A neměl jsem to v úmyslu to vracet ale každopádně, pozvěte si další lidi, myslím si, že brzy budou doplnění primusové, tak ty si můžete optat na některé věci.“
„Nemyslím si, že zrovna na nějaké otázky vy jste špatná osoba. Jak sám říkáte, penzista, co žije ve vesničce za městem a užívá si důchodu… Jeden fakt vám tam ale uniká. Exprimus.“ Pousměje se Erwin a opře se lokty o stůl. Podobně se nahne i Ronald a ještě dodá k Erwinovým slovům: „Vy už nemáte co ztratit, pane Blacku.“
„Víte, doba se mění rychle, stačí být měsíc, dva mimo dění a už je všechno jinak. I to patří k mému bývalému povolní. Co řeknu z posledního dne, kdy jsem úřadoval, může být už passé.“ Rozesměje se a dopije vodu. „Myslíte si to, pánové? Můžu ztratit třeba důchod.“ Dodá s úsměvem, je vidět, že to už bere s vtipem.
Pánové se krátce zasmějí. „Myslím, že informace o tom, že Gold Pit není jediným místem k životu a že získané diamanty nejdou jen k nám, ale větší část vytěžených kamenů se někde ztrácí se zas až tak rapidně rychle nemění.“ Poznamná s lehce povytaženým obočím Erwin s pobaveným úsměvem na tváři. Zřejmě už ho ty dvojsmysly přestaly bavit.
„To se musíte zeptat předsedy představenstva důlní společnosti, ne mně, který už je v penzi, pánové.“ Usměje se a podívá se směrem k divákům, kteří vypadají dost pobaveně.
„To je odpověď pouze na jednu část.“ Poznamená Ronald, už pouze s lehkým úsměvem.
„Nemyslím si, že by pan Darby byl v tomhle ohledu nějak vstřícný. Ale jak řekl Ronald. Vaše odpověď je jen částečná.“ Dodá ještě Erwin, pohledem přejede po obecenstvu. Ano je rád, že aspoň pan Black to bere s lehkou nadsázkou a že stále ještě platí to, že jsou zábavná talkshow.
„Pane Kaharde, nevnucujte mi to, co nemám v úmyslu, nebo chcete, abych tu něco zamlouval?“ Rozesměje se a poprosí gestem o nalití vody. „Vážně, potřeboval bych podklady k tomu, abych věděl, jak je to na těžbu. O tohle se starala kolegyně Thompson, ne já.“
Erwin se natáhne vedle stolu o láhev s vodou, na rtech má úsměv stejně jako Ronald. „Jinak řečeno, místo toho, abych vám tu do očí lhal, raději proti tomu nic neřeknu, kdyby to totiž nebyla pravda, můžu říct cokoliv.“ Řekne klidným a poněkud tišším hlasem Erwin, pevně se dívající do Thomasových očí. „Dobrá, kvalitu diamantů bychom mohli probrat i někdy jindy.“
„Díky.“ Poděkuje za nalití a usměje se. „Můžeme to probrat jindy, až budu mít podklady, nechci Vám lhát, ale měli byste se zeptat Michaela, ten ví o tom víc než já.“ Pousměje se a napije se. Podívá se k publiku, kde vidí i svoji ženu a jednoho z dětí, kteří ho přišli podpořit.
„Máte mé uznání, pane Blacku, že jste se tomu postavil čelem a nelhal.“ Odpoví mu na to Erwin malým úsměvem na rtech, spíše v obličeji vážný výraz. Zdá se, že Erwin s Thomasem znovu najeli na dvojsmyslnou řeč.
„Děkuji, Erwine. Jak se vlastně daří Vaší snoubence? Po té události jsem si s ní chtěl promluvit, ale neměl jsem příležitost.“ Napije se ze skleničky a podívá se na Erwina.
„Leanne? Doufám s vámi, že se jí daří dobře, od jedné hodiny jsem nebyl doma kvůli zkoušce na natáčení a Lea má dnes odpolední.“ Usměje se s lehkým pobavením. Tenhle chlap se zřejmě Erwinovi opravdu zalíbil. Jeho jednání mu naprosto vyhovuje. Hlavně mluvit o pitomostech, jen aby se zamaskovalo to, co se řeklo.
„Pane Blacku, děkujeme za to, že jste si na nás udělal čas a mluvil s námi otevřeně o problémech Gold Pitu. Doufám, že se ještě někdy uvidíme.“ Zvedne se Erwin, stejně tak i Ronald, aby mohli hostu znovu podat ruku.
„Pozdravujte jí, Erwine.“ Usměje se a dopije pití, už se rozhovor schyluje pomalu ke konci, protože tu v zákulisí čekají ještě další hosté. „Děkuji i Vám, za toto příjemné posezení s Vámi a diváky tady i u televize. Kdybyste chtěli, zavolejte mi, číslo na mě máte.“ Oznámí s pobavením a zvedne se. Podá jim ruku a zamává obecenstvu. Pomalu mizí z hlediště do zákulisí.
Ne, nezdá se vám to… Pan Black nepřímo potvrdil existenci jiného světa, než je Gold Pit. Samozřejmě ale tak, aby to pro něj nebyl problém. Nastane nějaká změna mezi občany, kteří umí pořádně naslouchat?

Napsat komentář