Gin Parker

Vzhled: Gin má obličej s ostře řezanými rysy. Pleť má nahnědlý odstín. Pod hustým, tmavým obočím se nacházejí oči asijského typu barvy hodně tmavé, hořké čokolády, které málokdy zobrazují nějaké skutečné emoce, stejně jako zbytek obličeje. Po očích následují vysoké lícní kosti a nos s širšími křídly, dědictví po amerických příbuzných. Pod ním má malý knírek, o který na rozdíl od svých černých, hustých vlasů, které by mohly být trochu kratší, pečlivě a pravidelně pečuje a minimálně jednou měsíčně zajde k holiči. Zato vlasy si nechává delší, až mu ofina padá pře oči. Když pracuje a už mu moc překáží, ofinu sepne stranou vlásenkami a zbytek vlasů v týle sváže do malého culíčku.

Je vysoké postavy, měří 198 cm. Jinak má svalnatou stavbu těla s mužně širokými rameny. Svaly má hlavně z praktikování teakwonda, které začal dělat v 17 letech, hlavně kvůli touze se bránit a zesílit. Jeho nejlepší výsledek v turnajích, kterých se později zúčastňoval, když v teakwondu pokračoval i kvůli zábavě, bylo 9. místo v celostátní soutěži. Nyní už nesoutěží a alespoň 1x týdně zajde trénovat do tělocvičny.

Zásadně nechodí do bazénu a v šatně se převléká vždy zády ke zdi, aby nikomu neukázal své velké jizvy na zádech…

Co se týče oblečení, ven do města nosí hlavně střízlivé košile a saka. Jinak džíny, trička s různou délkou rukávů, výjimečně nátělníky. Z doplňků nosí pouze stříbrný řetízek s přívěškem klece a z ní odlítajícího vrabce (jeden z jeho prvních výtvorů), a hodinky. Do dílny občas přijde ještě v pyžamových kalhotách, nejčastěji na sebe ale jen hodí mikinu s kapucí a pohodlné tepláky.

Charakteristika: Gin je chladný mladý muž. Nikomu neukazuje své pravé city a to za žádných okolností, pouze když je vyvedený z míry, což se stává velmi zřídka. Ve společnosti lidí nasadí společenskou masku, kterou odkládá zase až když je sám. City projevuje pouze své kočce, která je zatím jedinou zástupkyní něžného pohlaví, jež si získala jeho srdce. Ostatním lidem se nezdráhá na rovinu povědět to, co mu první přijde na mysl. Proto je někdy občas až hrubý, nezřídka s úmyslem trochu popíchnout. Mužům to většinou přijde chlapácké, pro ženy je neodolatelným, nezkrotným drsňákem, a často netrvá dlouho, než jeho ledovému šarmu podlehnou. Má rád ženy, zatím však ale ne v nějakém hlubším smyslu, vidí je pouze jako rozptýlení na jednu noc a trochu jimi i díky tomu opovrhuje. Přesto s nimi ale laškuje a flirtuje skoro s každou. I přes své povrchní jednání k nim, je v hloubi duše gentleman a romantik. Rád by začal vážný vztah, ale kvůli jeho nedůvěře k ostatním je těžké se k němu přiblížit. Když jde o jeho obchod, chová se profesionálně a přátelsky, protože se přece jen baví o tématu, který má rád. Je trochu cynik. Má dobrý smysl pro humor, miluje komedie a humorné romány (samozřejmě se na ně dívá jen s kočkou). Má silný ochranitelský instinkt, který se zatím příliš neprojevuje. Když se nudí, v kapse se vždy najde nějaký drátek či kamínek, ze kterých něco rychle vytvoří. Ano, normálně po kapsách nosí drobné diamanty a jiné drahé kameny. Strach z přepadení nemá, stejně by je přemohl.

Historie: Gin se narodil zimního rána 3.12. jednomu již staršímu asijskému páru, žijícího v rodinném domku v americkém San Francisku, Woo Eunovi a jeho ženě Miharu. Jeho rodinná historiee je docela zajímavá a trochu složitá. Jeho rodina z otcovy strany pochází původně z Koree, praprarodiče Gina se však přestěhovali do Ameriky. Jejich syn si pak už vzal Američanku a z jejich smíšeného svazku vzešel Ginův otec Woo Eun. Ten se na vysoké škole seznámil s japonskou studentkou Miharu, se kterou se o několik let později oženil. Dlouho se pokoušeli o dítě, ale marně. Proto bylo velkým překvapením, když Miharu v 38 letech otěhotněla a bez závažnějších komplikací donosila Gina. Spojení tří kultur mělo na Ginovo dětství velký význam, často s rodiči jezdil na delší pobyty k zahraničním příbuzným, mluví proto plynně japonsky i korejsky. Výrazy z těchto jazyků se mu míchají i do normální mluvy, častěji však ty japonské, jelikož matka svoji rodnou řeč i zem velmi milovala a on její postoj z části přijal, z části poznal její krásy sám.

Rané dětství probíhalo jako u každého jiného dítěte. Milující rodiče, drobné lumpárny s kamarády, základní škola. Pak ale přišla střední. A společně s tím i problémy. Na hubeného a vyčouhlého chlapce, jakým tehdy byl, si zasedlo několik spolužáků. Nejprve si vystačili se slovními urážkami, okrádali ho o peníze, komentovali jeho vyzáblou postavu a častou nepřítomnost ve škole (kvůli cestám do zahraničí), i když sami neměli nejlepší docházku. Občas se pokoušel bránit, jeho chabé pokusy k ničemu ale nevedly. Bylo jich víc a on nebyl žádný silák. Později si na něj párkrát počkali před školou a párkrát ho potloukli, doma se ale vše zatím dalo svést na „pád ze schodů“. Takhle to pokračovalo asi rok. Jednoho dne si na něj zase před školou počkali a sedmnáctiletý Gin se v očekávání téměř každodenního bití ani příliš nebránil, pak to totiž většinou skončilo rychleji. Tentokrát si na něj jeho trapiči vymysleli něco horšího. Popadli ho, zavázali mu oči a odvedli do staré benzínové pumpy. Když ho po několika hodinách konečně nechali zkrvaveného ležet na špinavé podlaze, byla už tma. Kdyby kolem nešel osamělý pejskař a nezaslechl jeho chraplavé sténání, pravděpodobně by tam ležel celou noc a kdo ví jak ještě dlouho. Nález lékařů v nemocnici: 4 zlomená žebra, otřes mozku, velké pohmožděniny a vnitřní krvácení. Nejhroznější však byly jeho záda plná ošklivě rozšklebených ran, způsobené pravděpodobně skleněným střepem a žiletkou, a drobné rudé květy od pálení cigaretou. Přivolaná policie si vše pečlivě zapsala a rodiče se konečně dozvěděli, v jakých mukách jejich syn žil. Velmi si vyčítali, že mu nemohli být nějak nápomocni, a tak se více snažili teď – podali žalobu na viníky a po úspěšném skončení procesu se rozhodli přestěhovat.

V San Francisku Gin přistoupil na novou školu, kde nikdo o jeho minulosti nevěděl, a po dlouhé době si našel pár kamarádů, i když pro něj bylo těžké ostatním lidem věřit, čehož se doteď nezbavil. Taky se zapsal do kurzu teakwonda, protože už nikdy nechtěl být tak slabý a neschopen postavit se ostatním. Z počátku s tím hlavně jeho matka příliš nesouhlasila, považovala to za násilný a nebezpečný sport. Proto se kvůli ní začal věnovat i klidnější aktivitě – přihlásil se do technického kroužku. Z různého svařování a ohýbání kovových drátů jaksi omylem vzniklo pár zajímavých předmětů a nakonec začal vyrábět šperky. V pořádku dokončil střední školu, odešel na vysokou studovat práva, přece jen trochu serióznější povolání, a vyrábění mezitím pověsil na hřebík. Po roce studia ale zjistil, že ho to nenaplňuje a proto školy nechal, postoupil základní zlatnický kurz a trochu cestoval pro navázání kontaktů. Ve 23 letech si otevřel malé zlatnictví. Všechny šperky navrhoval a vyráběl sám, bez hlubších znalostí, řídil se hlavně citem. A zákazníkům se to líbilo.

Po velkém poprasku o utajeném podzemním městě, Gold Pitu, ze kterého pravděpodobně pocházelo velké množství diamantů a jiných surovin, se rozhodl, že se tam přestěhuje a bude se snažit na dobro za sebou nechat minulost. Po odstěhovaných původních obyvatelích se mu podařilo sehnat příjemný byt a menší budovu s dílnou na Bulváru pro svůj obchod. Doufá, že se mu tu bude dařit.Při stěhování na ulici narazil na mladou toulavou kočku, která byla vyzáblá a pocuchaná pouličními rvačkami. Odnesl si ji domů a rozhodl si ji nechat, připomínala mu totiž jeho samého. Po patřičných veterinárních zákrocích, dobré stravě a péči byste na zářivě černém kožíšku kočky, která dostala jméno Serena, nepoznali, že kdy žila na ulici. Jednou z připomínek je trochu natržené ucho, většina ran je však skryto pod povrchem, stejně jako u jejího pána. Serena je jediná živá bytost (kromě rodičů), které dává bez předstírání najevo svou lásku.

Zajímavost: Gin je japonské jméno znamenající stříbro/stříbrný. Původní korejské příjmení Park, znamenající zářivý/jasný, si jeho pradědeček po přestěhování z Koree poameričtil na Parker. Tedy Gin Park -> zářící stříbro. Je to velký milovník koček.