Bo Styggsson

Vzhled: Ničím nezajímavý, průměrný, tuctový, ale přeci jen zvláštně poutavý. Přesně takový je Bo Styggsson. Na první pohled vás na něm kromě dvou věcí nic nezaujme. Prvním zajímavým prvkem jeho vzezření je poměrně souměrná a podle některých neodolatelně líbivá tvář. Jeho docela krátké vlasy, kterým stejně jako většině dalších věcí nevěnuji žádnou zvláštní péči, samy od sebe mění podle světla, okolí a snad i své vlastní nálady barvu od slámově zlatavé přes narezlou až po světle hnědou. Barva jeho očí je značně stálejší – nevýrazná šedá. Holit se ho nebaví, tváře mu podle jedněch zdobí, podle jiných hyzdí, něco mezi strništěm a plnovousem. Od průměrného vzhledu mu moc nepomáhá ani postava. Měří 182,7 centimetru. Avšak Bo rozhodně není žádné párátko. Svalstvo, na tom si mladý pán Styggsson velmi zakládá. A dělá dobře. Protože to je druhá a poslední věc, která ho na první pohled alespoň trochu odlišuje od průměrnosti. Avšak tuto svou kvalitu rozhodně netříbí v posilovně, ta je na něj až příliš nudná. Muskulaturu získává sporty, pokud možno bojovými, venkovními a co nejadrenalinovějšími. Šperky jsou mu cizí. Ani na oblečení mu zas tak nezáleží, hlavně aby bylo co nejdražší. Je ochoten nosit cokoli, co má na sobě našité nějaké významné jméno. Málo kdy se mu podaří obléci se vhodně k dané situaci a pokud zrovna nevytvoří šíleně nevkusnou kreaci, má na sobě nezajímavé cosi. To je poslední věc, které si na něm na první pohled můžete povšimnout, pokud se vám ho vůbec podaří v davu, se kterým dokonale splývá, zahlédnout. Na druhý pohled uvidíte, že ať už se jeho tvář snaží vypadat jakkoli, chvilkami ho zrazuje a ukazuje, že je mu všechno vlastně fuk.

To by o něm řekli na povrchu. Nyní v podzemí se však Boův svět značně změnil. Mohly byste ironicky konstatovat, že zde mezi starousedlíky vyčnívá. A i když fakt, že z výšky průměrné se náhle stala výška značně podprůměrná, nese špatně, svůj nový status „toho jiného“ a pohledy, kterými ho na ulicích častují kolemjdoucí, si velmi užívá.

Charakteristika: Od malička hýčkaný a rozmazlovaný Bo miluje drahé věci, pohodlí a pozornost. Zbožňuje ženy a ty na oplátku podléhají jemu. Už jako malé batole okouzloval svou matku a chůvy, nyní dostává do kolen početné milenky. I přes to, že šarmu zas tak moc nepobral, s navazováním vztahů nemá žádný problém, protože většina dívek v jeho okolí shledává jeho životní styl velmi atraktivním. Nebo to možná má něco do činění s velice tučnými konty, která má rodina Styggssonových po různých významných světových bankách. Ať už je to jakkoli, Bo je stále obklopen spoustou více či méně opravdových přátel a houfy krásných dam. Pod povrchní slupkou však žádnou hloubku nehledejte. Kde jiní schovávají za pózou křehké romantické nitro, má dědic Styggssonova impéria pouze touhu po zábavě, pro kterou dýchá i žije. Pokud není donucen obzvláště závažnými okolnostmi, vše, co dělá, dělá pro pobavení. I dívky, se kterými se kdy zapletl, mu posloužili jen jako chvilkové rozptýlení. Jistě, každou z nich měl rád, ale žádné hluboké city k nim nechoval. Je poměrně inteligentní a chápe, že většina lidí se s ním snaží družit jen kvůli tomu, že je bohatý, a proto, i když to na první pohled není nijak znát, těm, co ho obklopují, příliš nevěří a nebojí se je využívat a jejich touhou po blízkosti boháče se velmi baví. Pokud však jeho důvěru získáte, získáte spolu s ní i věrného a velice štědrého přítele. Boovy večírky, které dříve tak často pořádal, jsou legendární a nákladné a pokaždé zaměstnají bulvární novináře na několik následujících dní. Často jsou jejich součástí různé adrenalinové aktivity. Protože pokud má Bo Styggsson něco ještě radši než zábavu, je to zábava povzbuzující vylučování adrenalinu. I když se mu nějakým zázrakem daří vyhnout se závislosti na kouření, alkoholu a jiných drogách, závislosti na tomto hormonu zcela propadl. Vyhledává dobrodružství. Jednou je to hon na divoká zvířata ve střední Africe, podruhé noční závod ulicemi New Yorku, potřetí výstup na jednu z himalájských osmitisícovek, počtvrté seskok padákem,… Avšak dobrodružství jsou často následována problémy, které pak udržují rodinným právníkům zaměstnání a zajišťují vysoké odměny. I přes skutečnost, že se jeho věk pomalu začíná blížit třetí desítce, nevyvinul se u Boa žádný smysl pro zodpovědnost. Potřebujete, aby Bo něco udělal? Tak to mu přiložte nůž na krk, nebo to, co potřebujete, radši udělejte sami, protože od něj se toho jen těžko dočkáte. Zda Bo Styggsson někdy skutečně dospěje, zůstává záhadou, kterou odhalí až čas.

Historie: Jednoho zamračeného večera roku 2066 se na porodním oddělení prestižní stockholmské soukromé kliniky narodilo dítě. Ten zamračený večer patřil dnu označovanému datem 12. května a ona velká událost se stala v 19:36. Novorozenec byl pojmenován Bo a od té doby je 12. květen znám také jako Boíkovy narozeniny. Své vymodlené první, poslední a jediné dítě přivedli po 7 letech marných pokusů na svět manželé Britta a Frej Styggssonovi. A tak začal pohodlný zlatem dlážděný život mladého pana Boa Styggssona.

Brittě, vzdálené příbuzné švédské královské rodiny, bylo v době narození syna 32 let. Za svého o 18 let staršího manžela se provdala měsíc před svými 21. narozeninami, rok a půl po tom, co se na jednom večírku, který pořádal, seznámili. Byla to láska na první pohled. Po 4 letech manželského svazku přišla touha po dítěti. Přes všechnu vynaloženou snahu a utracené peníze však dlouho zůstávala nenaplněna. Když se konečně dítě narodilo, přešťastní rodiče jej zahrnovali luxusem a láskou, malý Bo vyrůstal doslova se zlatou lžičkou v ústech. Na jeho výchově se podílely chůvy, nutriční poradci i dětští psychologové a dítě tak rostlo zdravě a jako z vody. Manželé Styggssonovi se rozhodli, že jedno dítě bohatě stačí a že se jim muky, která předcházela jeho narození, znovu procházet nechce, a tak Bo vyrůstal sám jako obletovaný jedináček uprostřed velkého domu, kterému můžete bez výčitek svědomí říkat palác.

Z rozkošného batolátka vyrostl neméně roztomilý chlapec. Začal chodit na základní školu. Jeho prospěch byl perfektní. Byl zvídavým dítětem, zajímal ho každý předmět a neustále kladl mnoho otázek. Stejně jako chůvy před nimi, i vychovatelky, které je nahradily, chlapce zbožňovaly. Tak hodného svěřence snad ještě nikdy neměly. Rodiče byly na svůj výtvor právem pyšní. Bo stále překypoval energií, proto mu bylo nutno vytvořit pestrý program. Od probuzení do usnutí v jednom kuse něco dělal. Bral lekce šermu, jízdy na koni, kung-fu, tenisu, lukostřelby, klavíru, houslí,… Rodiče své dítko zbožňovali a plnili mu každé přání, které mu na očích viděli. Nějakým zázrakem si však chlapec i přes rozmazlování ze všech stran dokázal udržet nevinou čistou dětskou dušičku a na poměry, ve kterých žil, byl velice skromný.

Poté přišla puberta. Chlapec pomalu dospíval na mladého muže a s prvními vousy odešla jeho roztomilost. Začal si uvědomovat své postavení a neměl problémy s tím, aby ho řádně využíval. Známky se značně zhoršily. O školu nejevil vůbec žádný zájem, kdy jen mohl, vyhnul se jí. Záplava otázek, které dříve kladl, se scvrkla do jediné: „Musím?“ A i ta později vymizela. Jeho zájmy se přesměrovaly zcela jinam, o žádný z kroužků, které dříve tolik miloval, nyní nejevil sebemenší zájem. Navštěvoval párty, které pořádali jeho stejně zazobaní přátelé. Na nich poznal svůj životní smysl – bavit se. A protože mu večírky přátel nepřipadaly dostatečně dobré, začal pořádat své vlastní. Pokud jste chtěli něco mezi zlatou stockholmskou mládeží znamenat, museli jste na nich být přítomni. Rodiče na svého synáčka byli najednou pyšní mnohem méně. Otec jej chtěl zbavit přístupu k jakýmkoli financím, ale matka zaslepená svou mateřskou láskou nebyla schopna vidět Boa ve špatném světle a syna nadále financovala i přes manželův nesouhlas. V osmnácti letech dosáhl zákonného prahu dospělosti a otevřely se mu dveře k fondům, které mu ještě před narozením rodiče zřídili. Stal se nezastavitelným a jeho večírky ještě legendárnějšími. O rok později se mu bez většího vlastního přičinění hlavně díky otcovu vlivu a penězům povedlo dokončit střední školu.

Nastal čas nastoupit na univerzitu. Tam se mladému pánovi ovšem ani zdaleka nechtělo. Otec však neustoupil a syn pod výhružkou, že bude vyděděn a zbaven jakéhokoli nároku na rodinné jmění, přeci jen na vysokou školu nastoupil. I přes svůj životní styl totiž inteligenci, která se tolik projevovala v jeho raném dětství, neztratil a dovedl si spočítat, že přijít o dědictví největší nadnárodní korporace v odvětví těžké metalurgie, kterou otec v mládí založil, je mnohem horší než strávit dalších pár let učením. Na střední rozhodně moc pozoru nedával, ale přes to mu v hlavě něco z klasického vzdělání, které mu bylo poskytnuto, zůstalo a při minimální snaze se mu dařilo na prestižní univerzitě, kterou navštěvoval v oboru ekonomie, alespoň prolézt. Jeho největší radostí však nadále zůstal nezřízený životní styl. I na univerzitě pokračoval v pořádání párty. Ty se však v průběhu času změnily. Relativně nevinné večerní zábavy ze střední školy se změnily na lehčími drogami prošpikované dlouhé dny s takovým průtokem alkoholu, že by se za něj nemusela stydět ani Amazonka v období dešťů. Ke dvacátým narozeninám dostal Styggsson mladší od přátel bungee-jumping. Tehdy poprvé pocítil pravý nával adrenalinu a do tohoto pocitu se zamiloval. Začal vyhledávat dobrodružství, kde se dalo, a vrátil se zpět k lásce ke sportu, tentokrát však značně extrémnímu. I jeho nechvalně proslulé večírky byly jeho nejnovějšími zájmy ovlivněny. Ze zábavy na hraně zákona se stala zábava daleko za jeho hranicí. Takto Boův život pokračoval ještě po dva roky.

Mezitím se policii podařilo proti Boovi Styggssonovi nastřádat dostatek důkazních materiálů. Začaly vleklé soudní spory. Do boje nastoupila armáda rodinných právníků, kterou bylo nutno posílit o nové členy. Bo byl nucen svůj život ke svému velkému odporu značně zklidnit. Bulvární plátky přišly na spojitost mezi Styggssonovými a královskou rodinou a pravé peklo teprve začalo. Bo musel zmizet úplně. Byl přesunut do Monaka a v tichosti dálkově dokončil školu. Právníkům se sice podařilo všechny pře urovnat v prospěch žalovaného, avšak stigma na mladém muži zůstalo nadále. Vydal se na inkognito cestu kolem světa s minimem prostředků, aby poznal pokoru a naučil se žít střídměji.

Dnes se svět na povrchu dozvěděl o existenci Gold Pitu. To místo je pro Boa jako stvořené. Zmizí z povrchu, zmizí z dosahu žurnalistů. Tak se Bo Styggsson vydává do nového podzemního domova hledat klid a nové dobrodružství.