Sálem se začne rozeznívat už notoricky známá znělka a ano, jak už všichni víme, z levého závěsu se vynoří starší z moderátorů Erwin Kahard. Všemi oblíben a milován pro svoji otevřenost ať jde o cokoliv. Přejde do středu natáčecího placu a s malým úsměvem čeká , než se vynoří i jeho kolega. Ten na sebe nenechá dlouho čekat a tak trochu vyběhne ze závěsu na pravé straně placu a „zabrzdí“ až u Erwina, kdo jiný než Cameron Sweets.
Oba konečně stojí před publikem a Erwin, jako obvykle, všechny přivítá a uvede je k novému dílu Kahard & Sweets, o čem se ti dva budou hádat tentokrát?
„Vítáme vás diváky zde ve studiu, ale i vás doma u televizních obrazovek u dalšího dílu. Snad to nebudete brát jako ztrátu času. Tak co je dnes v plánu?“ Obrátí se Erwin zpátky na Camerona a očekává, že vyjmenuje minimálně dnešní hosty.
Cameron se podrbe na své jako vždy zarostlé bradě a pousměje se do kamery.
„Takže dnes se můžete těšit na společnost okouzlující šedesátileté dámy Annabell Brownové, která ještě donedávna působila ve zpravodajství na povrchu a proč jsme ji pozvali k nám? Proto, že tato dáma se narodila v Gold Pitu a patřila mezi mnoho uprchlíků. Dále tu na programu máme Fredericka Joglmana, někteří z Vás ho jistě znají z našich externích výstupů na povrch. Je to zpravodaj a zároveň moderátor Gold Pit TV. Zapomněl jsem ještě na někoho, Erwine?“ Dnes jenom srší elánem a trochu řečnicky se nakonec zeptá Erwina a přihraje mu tím slovo. Dnešní večer bude opravdu naplněný zpravodaji a publiku začíná vypadat příjemně natěšené na večerní show.
„Myslím, že ne… Pro dnešek jen dva hosté, myslím, že si s nimi vystačíme až moc.“ Řekne Erwin a začne se pomalu přesouvat ke svému místu za stolem, na který položí i své poznámkové kartičky s logem pořadu.
„Tak se tedy dáme do díla.“ Zahlásí ještě Cameron a přesune se také ke svému místu.
„I když jsem přemýšlel o tom, že bychom mohli pozvat ještě jednoho hosta. Minimálně na využití starých rajčat by to bylo dobré.“ Dodá ještě Erwin.
Když se Cameron pohodlně usadí s kotníkem jedné nohy hozeným na koleno té druhé a zaslechne poznámku o rajčatech. „Erwine to by byla škoda zeleniny, nebylo by snad lepší po našem starém známém házet věci trvalejšího charakteru… Například taková cihla vydrží mnoho.“ Obrátí svůj suchá slova ve vtip a už čeká na Erwina, že ohlásí prvního hosta.
„Ty ještě k něčemu využíváš shnilá rajčata? Netušil jsem, že se Soneou až tak moc recyklujete. Vím, že je to světový trend a u vás na balkóně by jistě kompost přímo vzkvétal, ale… Myslím, že Darbyho by ty rajčata potěšily víc.“ Krátce si odkašle a opře se lokty o stůl. „Jestli Kindle neměl po dlouhé době co psát a tak vytáhnul víc než rok staré fotky, tak by to bylo docela smutné. Ale pokud je to pravda. Mohl nám to oznámit předem, že se přijede podívat na svoje městečko, ne? Myslím, že u přechodu by se jistě dočkal hlasitého a vřelého uvítání se spoustou květin a transparentů: Vítejte doma, pane primusi.„
„Úplně vidím nadšené obyvatelstvo, jak mává fáborky a vítá tak milovaného člena vedoucí strany v Gold Pitu.“ Ironicky pronese a pozvedne jedno obočí, tuší že někteří by toho byli opravdu schopni. Pak se ještě zašklebí. Erwin už se nadechuje, že něco řekne, ale do připravených slov mu skočí Cameron.
„Erwine, ty ještě nemáš kompost?!“ Hraně se nad tím zhrozí. „Jak můžeš bez takového kompostu na balkóně vůbec přežít, člověče, o tom mi musíš vyprávět.“ Hlas mu spadne do melancholické roviny a k svému posedu přidá ještě podepření tváře levou rukou o opěradlo židle.
„Ale máme, u horské chaty na úpatí Mount McKinley, a jediná věc, co by se u nás měla přísně kompostovat a izolovat protipachovou stěnou jsou dětské pleny. Člověk si říká, jak z tak dobrého jídla může vzejít takový humus…“ Mírně zakroutí hlavou, než se zadívá na Camerona a natáhne se, aby ho poplácal po rameni. „Neboj se, jistě tě to brzy potká taky… Musíš si jen uvědomit, že tvé psychologické poznatky o mozku člověka vezmou hodně za své.“ Pak se znovu vrátí k předchozí debatě.
„No každopádně, než pozveme prvního hosta, tedy… dámu na jedno z našich křesel, jak by ses cítil, kdybys potkával každý den Darbyho na chodníku Bulváru? Myslím, že bez něj tu byl až moc velký klid a jeho přítomnost značí jen jedno… Problémy, lži a intriky, co se nám občanům snad po dlouhé době nebudou zatajovat.“
„Otcovství ti vlezlo na mozek.“ Cameron se na něj mile usměje a zavrtí hlavou nad jeho poznámkou a poplácání po zádech. Lišácky se usměje a navazazuje na nahozené téma. „Jistě, přeci bez těch zlých hochů nemůže vyniknout takový hrdina jako je náš úžasný produkční. Ahoj Henry, Erwine zamávej do kamery.“ Zazubí se do kamery a pobídne Erwina jako malé dítě ve školce, už však nevidí, že se k němu Erwin skutečně přidal se stejným výrazem dítěte ze školky. Snad je za to Henry nezabije, pak se Cameron vrátí opět ke štiplavému tónu. „Nevím, co bych dělal já, ale ty bys mohl určitě využit zásobu plenek a použít je jako střelivo.“
„Stačí, že tu bude Darby, nemusím ještě víc špinit naši malou zemičku.“ Pousměje se suše Erwin, v očích mu ale hraje pobavení, než si tleskne.
„Dobrá, posuneme se radši dál. Naším prvním hostem je tedy Annabell Brownová.“