Andromeda Carter

Pokud jde o styl oblékání tak dříve Andy volila spíš pohodlnější věci, které jí neomezovaly v pohybu, takže i v tuto chvíli její šatník obsahuje docela dost džín, legín, šortek, obyčejných triček a tílek. K její smůle ale v poslední době musela změnit styl svého oblékání z pohodlného v elegantní, protože to vyžadovala její práce. Teď tedy v její skříni převládají sukně, košile, šaty, společenské kalhoty a nějakého sáčko. Podobná změna nastala i v jejím botníku. Botasky a tenisky nahradily balerínky a boty na podpatku. To, co zůstalo stejné i přes změnu v jejím životě je množství šperků které na ní uvidíte. Svůj stříbrný řetízek, který dostala od otce, nosí neustále. Kožený náramek, který dostala od svého bratra Teddyho už nosit nemůže, nosí už nějakou dobu na klíčích jako přívěšek.

Už od prvního pohledu musí být všem jasné, že Andy rozhodně nebude patřit k nějakým zakřiknutým šedým myškám, které se budou stranit společnosti. Je tomu právě naopak. Ve společnosti se cítí jako ryba ve vodě a nikdy neměla problém být tou, kdo někoho osloví.  Ba nejen to, nějaké proslovy na veřejnosti nebo vystupování před lidmi jsou pro ni něco, co jí spíš vlije adrenalin do žil, než aby jí to způsobovalo extrémní trému. Dalo by se to považovat za následek toho, že vyrůstala jako prostřední dítě, a navíc mezi dvěma bratry, takže o co si neřekla a co si neprosadila, tak to zkrátka neměla. Ačkoliv dokáže být hodně temperamentní, tak si pod tím nepředstavujte nějakou horkou hlavu, která se rychle rozšílí nebo urazí. K těm by se Andy jen nerada nechala řadit. Naopak je hodně nekonfliktní a snaží se všechno řešit s klidnou hlavou. Jelikož byla prostřední sourozenec, a navíc i holka, tak se občas dostávala do situace, kdy stála mezi svými bratry a musela je rozsoudit. Už tehdy se u ní probouzel jistý smysl pro spravedlnost, který jí pak dostal až ke studiu práv.

Vždycky byla hodně komunikativní a nikdy v její přítomnosti moc dlouho nepanovalo ticho. Z toho vyplývá, že se vždycky problémy snaží vykomunikovávat a ne je řešit nějakým násilím. Ovšem i jí někdy rupnou nervy, což většinou poznáte z toho, že vám nemá co říct. Zkrátka jí dojdou slova, otočí se na patě a odkráčí, načež si velmi často vybije vztek na někom, kdo za to ve valné většině případů ani nemůže. Druhým případem, kdy jí dojdou slova, je, když ji něčím překvapíte. Což je, přiznejme si, ta lepší varianta, protože po nějaké chvíli ztracená slova zase najde a dokáže poskládat dohromady.

Jen málokdy ji potkáte bez úsměvu na rtech, nebo alespoň bez veselé nálady. Patří k těm, kdo se rádi smějí, a tudíž i více k optimistům, ačkoliv se ona osobně řadí raději mezi realisty. Není z těch, kdo by propadali nějakým depresím nebo extrémním propadům nálad. Samozřejmě i u ní najdete určitou náladovost, ale ničí nálada přece není stabilní. Každopádně se u ní nestane, že by v jedné minutě byla veselá a o chvilku později byla zamlklá a nejraději se někam schovala. Pokud ji ovšem potkáte v ne zrovna dobrém rozpoložení, tak rozhodně není z těch, které by bylo dobré popichovat nebo nějak provokovat. Každý občas potřebuje svůj klid a má mysl někde jinde. Většinou to bývá v případech, kdy řeší nějaký problém nebo se dostala do situace, kdy se ani ona nedokáže usmívat.

Je schopná si na všechno najít svůj názor a stát si za ním, alespoň do té chvíle, než se ukáže, že je mylný. Nevzdává se ale jen tak snadno a hájí si ho, dokud má nějaké argumenty. Na jednu stranu může jít o zdlouhavé diskuze, ale na tu druhou? Na jejich konci je Andy schopná se omluvit nebo alespoň uznat, že neměla pravdu. To se určitě o všech ženách říct nedá. Ovšem to se týká hlavně důležitějších věcí. V některých malichernostech je neústupná a zkrátka musí být podle ní. Každý má nějaké zvyky, které prostě nechce opustit a stejně tak to má ona. Ať už se jedná o to, že její pes může spát v posteli. Nebo o to, do jaké skříňky v kuchyni patří, která miska. Nejsou to zrovna věci, které by byly hlubokomyslné, ale pro ni jsou důležité, a hlavně je to určitý zažitý systém.

Určitě není nic složitého si domyslet, že bude patřit k inteligentním lidem, ovšem ne vždy se podle toho chová. Sice je schopná se zamýšlet nad nejrůznějšími problémy, nalézat řešení a domýšlet dopady svých rozhodnutí, ale ve správné společnosti se z ní stane někdo, kdo se nechá přemluvit k nejrůznějším lumpárnám a srandičkám. Pravidelně to bývá v přítomnosti jejích bratrů, před kterými si stejně nemusí udržovat určitý obraz, takže na sebe dělají různé žertíky a snaží se jeden druhého přechytračit.

Pokud jde o aktivity, kterými si plní svůj volný čas, tak asi nikoho nepřekvapí, že hodně sportuje. Nejčastěji to bývá běhání, kdy vytáhne i svého psa a vyrazí ven. Oproti tomu, ale dokáže strávit i hodiny v knihách, a to nejen v beletrii, ale i v učebnicích nebo zákonech. Sice nerozumí všem předmětům, ale u těch, které jí zajímají, si ráda prohlubuje znalosti. Stejně tak ráda ale tráví i čas v kuchyni, ve které v podstatě vyrůstala. Během dospívání se naučila spoustu receptů a pořád ráda zkouší nějaké nové, když má zrovna čas. Případně si zkouší i nějaké své vlastní nápad. Nutno podotknout, že ne vždy se jí všechno povede.

Andromeda se narodila krásného slunečného dne uprostřed léta v pravé poledne, ten den byl 1. srpna, takže se narodila ve znamení lva. Její rodina patří ke starousedlíkům, kteří přišli s první vlnou těžařů. Nějakým záhadným způsobem jsou v její rodině irské, filipínské, skotské a španělské kořeny, ale španělských je asi nejvíce, protože předek jejího otce byl Španěl. Její otec, Allan Carter, byl vojákem a její matka, Sandra Carter, pracovala jako realitní makléřka. Andy se narodila jako prostřední dítě. Dva roky před ní se narodil její starší bratr Ted, který se dal na vojenskou dráhu po otci. Dva roky po ní pak ještě přišel jejich malý bráška, Sebastien, který se vydal trochu jiným směrem, a to přesněji v oboru ekonomie.

Její dětství by se dalo považovat za šťastné. Ačkoliv byla prostředním dítětem, tak byla i jedinou dcerou, takže ji především její otec považoval za svou malou princeznu.

Stejně jako spousta jiných dětí, ani pro Andy nebyl čas strávený ve škole tím nejoblíbenějším. Ačkoliv byla dostatečně chytrá na to, aby měla dobré známky, tak studiu moc nedala, ale stále proplouvala s dvojkami nebo trojkami. Navíc se na ní podepsal fakt, že vyrůstala s dvěma kluky, takže patřila spíše ke třídním potížistům než k premiantům. Ovšem velmi rychle se naučila, co všechno si může dovolit, aby z toho doma nebyl problém. Díky tomu ale měla hezký vztah s bratry, kteří jí vlastně vzali do party a nebyla od nich oddělená. Navíc s nimi trávila i spoustu času mimo domov i školu, jelikož jejich otec trval na tom, aby se o sebe jeho děti uměli postarat. Z toho důvodu tak všichni tři navštěvovali postupně nejrůznější kurzy bojového umění nebo sebeobrany. Většinou podle toho, co se jejich otci zrovna zalíbilo, takže mají průpravu ve spoustě z nich. Kromě toho trávila odpoledne a večery i tak, že byla s mámou v kuchyni a pomáhala jí s vařením, případně vařila úplně sama.

Jakmile nastoupila na střední školu, tak se její cíle trochu změnili, a hlavně se začali tvarovat. Postupně přicházela na to, co vlastně chce a kam chce svůj život směřovat. Z toho důvodu začala dávat škole víc času i ve svém volném času. Jelikož matika, chemie nebo biologie nikdy nebyli předměty, které by jí šli, zaměřila se spíše na humanitní sféru, ve které vlastně zůstala. Už v prváku se rozhodla, že chce nastoupit na práva, tudíž bylo potřeba, aby škole věnovala dostatek času, aby na to měla výsledky. K její smůle to ale neznamenalo, že by mohla vynechávat právě předměty, které jí tak milé nebyly. S tím jí ale kupodivu pomáhal Sebastien, který měl například na matiku lepší hlavu než ona a chápal i látku jejího ročníku. Na začátku druhého ročníku střední školy ale její máma těžce onemocněla, tudíž bylo na Andy, aby na svá bedra převzala i domácí povinnosti. Teddy se tou dobou soustředil na maturitu a Seb jí sice pomáhal, ale nebyl zase tak zručný a v téhle oblasti zkušený. Asi není nic zvláštního, že když musela někde přidat, tak něco jiného na úkor toho trpělo. V tomhle případě to bylo cvičení, které musela úplně vypustit a taky i škola, které nemohla věnovat tolik času. Na druhou stranu se alespoň naučila si lépe uspořádat čas, aby dokázala svoje známky udržet alespoň na takové úrovni, aby pro ní z toho později neplynuly problémy. Po roce se matka uzdravila, nebo spíše se její stav začal zlepšovat, takže začala Andy pomáhat, ale stále byla většina povinností na ní. K tomu ještě přibyla jistá ztráta Teddyho, který se po své maturitě odstěhoval, a samozřejmě obava z maturity a přijímaček. Do její maturity všechno běželo v zaběhnutých kolejích. Tedy až na zvyšující se stres z maturity, což jí donutilo pár dní před maturitou vyrazit si zaběhat, aby si právě od toho stresu nějak vyčistila hlavu. Vzhledem k tomu, že celý týden vydatně pršelo a Andy neměla zrovna nejchytřejší nápad, když si šla zaběhat kolem řeky, kde to dost klouzalo, není asi překvapivé, že špatně spadla a rozedřela si obě kolena. Musela do nemocnice a na šití, od čehož má na kolenou do dnešního dne jizvy.

Po úspěšně složené maturitě a přijímačkách nastal i pro ni čas, aby vylétla z hnízda a odstěhovala se od rodičů stejně jako dva roky před ní Teddy. Ovšem celé stěhování se neobešlo bez nějakých těch darů. Od rodičů dostala krásné štěňátko huskyho, které pojmenovala Gray. Od Teddyho dostala kožený náramek pro štěstí. A od Bastiena několik knížek, které se týkaly hlavně humanitních věd, a dokonce mezi ně propašoval i nějakou z červené knihovny. Od otce dostala ještě stříbrný křížek, který se v jejich rodině už nějakou dobu dědí a její otec chtěl, aby ho dostala právě ona, jako jediná dcera. Takto vybavená začala studovat na univerzitě a jelikož rodiče ji přispívali na nájem, tak se musela o další prostředky postarat sama. Našla si práci v bezpečnostní agentuře, která se zaměřovala na ochranu soukromých osob a jejich majetku. Ne zrovna typická profese pro ženu, ale vzhledem k jejím dovednostem pro ni přijetí nepředstavovalo problém.

V roce 2093 se více zapojila do dění ve městě. Nejspíš i proto, že komunita studentů má většinou nejvíce nutkání pokusit se něco změnit a něčeho dosáhnout. Nějakou dobu byla jen pasivním přihlížejícím, ale postupně se začala účastnit i různých protestů a demonstrací. Z jedné takové akce si odnesla vcelku vážné zranění v podobě zpřetrhaných vazů. Několik měsíců musela čekat, než se jí uzdraví, a pak následovala rehabilitace. Musela kvůli tomu udělat pauzu v práci, a navíc i obecně v pohybu. Studovat musela více méně na dálku, protože každý den dojíždět s berlemi by bylo moc složité. Naštěstí ji vyšli vstříc a nemusela studium přerušovat.

O rok později, tedy v roce 2094, úspěšně ukončila studium a nastoupila do zdejší právnické firmy, což ji donutilo skončit v její předešlé práci. Stále s nimi ale zůstávala v kontaktu, protože podobné známosti se mohli hodit vždycky. Ve stejném roce se také rozhodla pro kandidaturu do Rady a upřímně nečekala, že by opravdu mohla být zvolena. No, stalo se a ona usedla ve vedení města, kde dostala na starost bezpečnost a spravedlnost, což se vzhledem k její profesi hodilo. Ovšem v této pozici nezůstala moc dlouho, jelikož několik měsíců na to byl Gold Pit zaplaven.

Oba její bratři v té době žili na povrchu. Teddy sloužil v armádě a ta měla na povrchu mnohem širší možnosti uplatnění a postupu. Zatímco Bastien se rozhodl studovat jinde a trochu procestovat svět. Její rodiče ale neměli takové štěstí. Ona osobně se dostala ven včas, ale její rodiče zemřeli během potopy. Stejně tak byl zaplaven její byt a spoustu věcí v něm. Naštěstí ale nepřišla o Graye.

Ačkoliv už neměla město, o které by se starala, musela se postarat o lidi z něj, a tak pomáhala s rozmístěním obyvatel po partnerských městech. Ona sama se ale nakonec vydala do Washingtonu, kde nějakou dobu žila s Bastienem. Ten se tam nějakou dobu zdržoval, a navíc si alespoň byli oporou, co se ztráty rodičů týkalo. Ani to ovšem netrvalo moc dlouho, protože následkem té ztráty Bastien nechtěl zůstávat na jednom místě moc dlouho, tudíž se jejich cesty zase rozešli. Andy se ale usadila právě v hlavním městě USA. Jelikož praktikovat právo by v tuhle chvíli znamenalo složit zkoušky, a hlavně nastudovat všechny právní předpisy, zaměřila se na jinou oblast. Přesněji se ji podařilo přes jednoho známého z Gold Pitu dostat do bezpečnostní agentury. Ovšem tentokrát ne jako bodyguard, ale jako manažerka. Sice tedy neměla povolení praktikovat právo, ale pořád se v něm dokázala orientovat, což jí nakonec dostalo až do soukromé agentury, která se specializovala na vývoj zbraní a vojenské technologie. Tam se seznámila s Ericem, který ve společnosti pracoval jako inženýr a vývojář. Nějakou dobu okolo sebe jen kroužili, ale nakonec se dali dohromady. Vztah jim ale moc dlouho nevydržel. Ne, že by snad jeden z nich zatoužil po někom jiném, ale hlavním problémem bylo, že každý viděl budoucnost odlišně. Andy pořád nebyla s to definitivně se rozloučit s Gold Pitem a už se tam nikdy nevrátit, zatímco Eric se nechtěl zahrabat někde v podzemí, jak o jejím rodném městě rád prohlašoval. Nerozešli se zrovna v dobrém, ačkoliv spolu museli dál fungovat v rámci profesionálního vztahu, veškerá vřelost z jejich vztahu vymizela.

Proto bylo i takové menší vysvobození, že Gold Pit byl odvodněn a byl znovu obyvatelný. Andy ani netrvalo moc dlouho, než se rozhodla vrátit. Takový další nový začátek ve staronovém prostředí. I v případě jejího přestěhování měla dál práci jistou, jelikož její pozice se dala vykonávat i v rámci externí spolupráce, a navíc mohla kdykoli dojet do Washingtonu na náklady společnosti. Stejně tak ale stále uvažovala o návratu ke svému starému zaměstnání. V Gold Pitu si tak našla nový byt, do kterého se opět společně s Greyem nastěhovala a musela se rozhodnout, kam se ve svém životě posune. Nakonec se rozhodla, že zůstane externí poradkyní, protože k právu se přece vždycky může vrátit.

• Díky velké zálibě ve čtení má doteď dost rozvinutou představivost, takže nemá problém s představováním příběhů nebo jejich vymýšlením. Jediný problém, který z její fantazie pro ni plyne je to, že jí má až moc bujnou, tudíž si dokáže vše živě představovat, z tohoto důvodu jsou pro ni pasé například horory, kterých se bojí už od dětství a doteď se toho nezbavila.
• Dalším jejím problémem je strach z čehokoliv, co má víc jak čtyři nohy, tudíž jakýkoli hmyz, ale nejhorší jsou pro ni pavouci.
• Během čtyřletého pobytu v Americe si osvojila spoustu znalostí o zbraních. Převážně o těch střelných a naučila se z nich i střílet.