Anette Rose-Marie Grewerberger

Anette přehlédnete velice snadno. Na dnešní poměry je opravdu malá. Měří něco kolem 162 centimetrů. Čím vás tedy zaujme? Témeř chlapeckou postavou? Ne. Dlouhými vlasy? Ne. Dokonce ani nohy většinou nikoho nezaujmou. Jednoduše řečeno, Anette vás vzhledem prostě neokouzlí, vyložená krasavice to není.

Tmavě hnědé vlasy, o které se stará její soukromý kadeřník, jsou vždy skvěle upravené. Na světle se lesknou, nikdy se nekroutí tak, jak se jí to nelíbí, konečky perfektně zastřižené, účesy bez jediné chybičky. Prostě ta typická Angličanka, co se snaží být dokonalá.

Pod poměrně hustým obočím, které je přímo stvořené pro mračení, jsou dvě velké hnědé oči. Pod nánosem řasenky, stínů, linek a make-upu nejspíš neuvidíte tmavé kruhy pod očima, které se kvůli nedostatku spánku staly součástí jejího vzhledu.

Anette má poměrně ostré rysy obličeje. Vystouplé lícní kosti, úzký rovný nos, plné rty, úzká brada. Anette rozhodně má vady na kráse, ale daří se jí je skrývat. Odstávající uši, to zakryjí vlasy. Dvě velké pihy na zádech jsou schované pod oblečením. Skoro pěticentimetrová jizva na vnitřní straně stehna je obvykle pod kalhotami.

Šatník mladé lady je opravdu rozsáhlý. Ne, že by za oblečení rozhazovala spoustu peněz, ale přece si nemůže dovolit, aby týden chodila ve stejném tričku, nebo rok ve stejných botech. Právě proto její šatník zabírá celou místnost o velikosti pět krát pět metrů. Najdete tam nádherné plesové šaty, koktejlky, elegantní kostýmky, klobouky, boty na podpatku, kabelky a šperky, které jsou skoro dražší než nové auto. Potom, když budete důkladně pátrat, najdete i normální oblečení. Trička, mikiny, kalhoty, bundy, tenisky… A když budete pátrat ještě důkladněji, najdete kožené bundy, blýskavé věci a celkově hodně extravagantní věci. Anette je prostě schopná navléknout se do všeho, záleží jenom na tom, do jaké jde společnosti.

Jak by se asi aristokratické dítko mohlo chovat? To napadne každého, kdo uslyší její příjmení. Hned jí má za arogantní, línou a zkorumpovanou mrchu. Ti, co se obtěžují poznat Anette důkladněji, mají pocit, že je to ta nejhloupější osoba pod sluncem. Jenom se usmívá, je potichu a přikyvuje. Pak se za vámi zavřou dveře její kanceláře, maska hloupé holčičky zmizí a vy se nestačíte divit.

Tohle je její obvyklé vystupování na jednání v práci. Ráda si s lidmi hraje. Naprosto zbožňuje ten ohromený pohled, když na váš názor má inteligentní argument nebo když na vás vybalí tolik věcí najednou, že ani nevíte o čem to mluví. Rozhodně to není ta hloupá naivní holčička, kterou ze sebe umí dělat. Vlastně je mnohdy drsnější, přísnější a mnohem pečlivější než někteří muži, co jí za tu hloupou holčičku považují.

Anette celkově je hodně impulzivní. Nebude na vás řvát, to ne, i když často opravdu chce. Ale řekne vám – naprosto slušně a obvykle ani ne urážlivě -, jak neschopný jste bez jediné emoce. Dává si pozor, aby se na veřejnosti chovala jako slušná mladá šlechtična.

Pokud patříte mezi ty šťastlivce, co tuhle ženu potkávají i jinde, než v práci, víte, že je to vcelku normální a hodná osoba. Ano, soužití s ní je těžké, protože je zvyklá, že prostě dostane to, na co si ukáže a věci jsou podle ní, ale když budete dostatečně trpěliví, dokážete Anettinu tvrdohlavou palici zlomit a ona nakonec udělá pár ústupků. Ale jinak se s ní opravdu dobře povídá. Pokud potřebujete někoho, komu se můžete svěřit, vyplakat na rameni nebo říct důležité tajemství, stavte se za ní. Ona ho neprozradí a bude ho chránit jako svoje vlastní. Poradí vám – ne vždy správně, nutno podotknout -, pokusí se pomoct. Své blízké má na prvním místě.

Snadno se pro něco nadchne, ale brzo jí to zase pustí. Třeba hra na flétnu byla její velký sen a po měsíci jí to nebavilo. Hudební interpret, kterého nedávno milovala, už po několika měsících vůbec neposlouchá. Jedině u sportu zůstává věrná svým oblíbeným klubům.

Poslední dobou má trochu problémy s alkoholem. Je toho na ní moc a je sama, tudíž má ve sklenkách whisky jedinou útěchu. Ale i přes to nechtěné stěhování a pití moc whisky si udržuje optimismus. Ve chvíli, kdy už všichni ztratí poslední naději, ona ještě pořád doufá ve změnu k lepšímu.

Proto tuhle lady nezatracujte hned po seznámení, i přes všechny její chyby, výstřelky a úchylky je to docela milý a sympatický člověk.

Kdybychom začali rovnou u Anettiny historie, přišli bychom o všechno zajímavé. Historie její rodiny totiž sahá daleko do minulosti… První Grewerberger se po planetě Zemi procházel už za královny Alžběty I., tehdy to sice byl jenom obyčejný kupec, ale jeho pravnuk Christophe poskytl Anglii tolik služeb, že ho tehdejší anglický král povýšil do šlechtického stavu. Tím se začali psát dějiny slavné šlechtické rodiny. Jak čas postupoval, majetek Grewerbergerů se rozrůstal neuvěřitelnou rychlostí. Zámky, hrady, města, kláštery a hlavně pozemky v celé Evropě. Od severu k jihu a od západu k východu. Všude měli něco. Dokonce jejich majetek čítal víc, než majetek habsburské královské rodiny. Mezitím se stihli zaplést s Aldereny, což je španělský šlechtický rod, i přesto, že vztahy Velké Británie a Španělska nebývaly zrovna přátelské. Tím se rodina Grewerbergerů stála temperamentnější a impulzivnější.

Když doba pokročila až do dvacátého století, hlava rodiny, kterou tehdy byla Erika Grewerberger, neváhala a založila obrovské hotelové impérium. A přesně tím zařídila, že každý člen její rodiny byl už v kolébce multimiliardář. Zařídila, že každý z nich mohl mít svůj vlastní zámek, svoje služebnictvo a taky to, že nikdy nemusel hnout prstem nebo pracovat.

Ale teď už k Anette… Jak již bylo řečeno, Anette se narodila do šlechtického rodu jako přímý potomek Christopha Grewerbergera. Bylo to v létě před osmadvaceti leti, přesněji 18. července 2066. Už tehdy, jako kojenec, měla od rodičů, od Lenny a Sebastiana, přesně nalajnovanou budoucnost. Bude se skvěle učit. Nastoupí na Oxford nebo Cambridge. Až přijde správný čas, převezme vedení firmy. Najde si přibližně stejně bohatého manžela… Nutno podotknout, že ne všechny plány jejím rodičům vyšly.

Opravdu se učila vyjímečně dobře. Základní školu dokončila se samými jedničkami. Na soukromé internátní škole, kam jí poté poslali, se učila pořád stejně dobře, akorát už to nebyly samé jedničky. Jenže zrovna v tu dobu přišlo období puberty. Anette už nebyla ta holčička, kterou jste ráno postavili do pokoje a večer jí tam našli stát. V tu dobu se klidně vytratila ze školy bez toho, aby to někdo z její rodiny zjistil, protože podplácela vychovatelky, a na několik dní odletěla do Kanady. Tam létala nejčastěji, protože právě v Montrealu byl tehdy její hlavní bod zájmu. Jmenoval se Brendan Hoffman a Anette si ho zamilovala hned v ten den, co na ní vylil kafe. Nemohla odolat jeho hnědým očím, upřímnému úsměvu a francouzko-kanadskému přízvuku.

Jenže, čím starší oba dva byli, tím se výlety do Montrealu stávaly častější a bylo pořád těžší to všechno před rodiči utajit. Nakonec se to ani nepovedlo. V Montrealu byl jeden z jejich hotelů, akorát v tu dobu zrovna neprosperoval. Proto lord Grewerberger vytáhl paty z Bristolu, vyrazil do Kanady, aby všechno dal do pořádku. Když tam dorazil, uviděl svoje nejstarší – tehdy osmnáctileté – dítě, které mělo být ve škole, v objetí nějakého muže. Tím měla skončit éra Brendan. Anette odvezli zpět do školy, sebrali jí všechny kreditky a zakázali jí přístup k rodiným účtům.

Potom Anette odmaturovala. Přišel čas vysoké školy. Rodiče bez jejího vědomí poslali přihlášky ke studiu na obě univerzity, které si vysnili. Ale Anette si zase udělala věci po svém. Proto se ve schránce u jejich sídla objevili tři dopisy. První z Cambridge, druhý z Oxfordu a třetí z McGillovy Univerzity v Montrealu. Tehdy jejím rodičům došlo, že pokud budou svojí dceři bránit ve štěstí, mohou o ní nadobro přijít. Takže odblokovali všechny její bankovní účty, pronajali luxusní byt v centru Montrealu, nechali svojí dceru jít a doufali, že ji úplně neztratí potom, co jí zakázali jejího milovaného. Vždyť ani oni sami se podle pravidel moc nechovali. Éra Brendan mohla pokračovat.

Všechno probíhalo hladce. Čtyři roky bakaláře a společného života s Brendanem… Oba byli šťastní. Dva roky magisterské studium a pořád spolu byli šťastní. Jediný problém, který se vyskytl, byli novináři. Přišli na jejich vztah. Čekali na ně před domem, před univerzitou. Pronásledovali je všude. Ale i přes ten zájem médií s ní Brendan vydržel. Přece by kvůli tomu všemu neopustil svojí dlouholetou přítelkyni. Vydrželi spolu i rok doktorantského studia. Brendan začal pracovat jako archeolog a Anette dostala na starost několik poboček hotelů.

V den jejich dvanáctého výročí měla Anette pro Brendana nepříjemné překvapení. Její otec chtěl založit několik nových hotelů, jeden z nich by mohl stát v Gold Pitu. Proto tam Anette odeslali, aby všechno pečlivě prozkoumala a zjistila, jestli se tahle investice vůbec vyplatí. Takže se musela odstěhovat z milovaného Montrealu, od milovaného Brendana. Tak jí nezbylo nic jiného, než si najít bydlení v Gold Pitu a doufat, že vztah na dálku může fungovat. Mladá lady Grewerberger se přichází najít všechny vady a tajemství, které Gold Pit má.

Anette hovoří plynně pěti jazyky – anglicky, španělsky, francouzsky, německy a švédsky. Potom se domluví rusky a portugalsky. Pokud pracujete jako uvaděč na plesu nebo jiné společenské akci, budete Anette pravděpodobně nenávidět, protože budete muset říct: „lady Grewerberger z Bristolu, hraběnka z Devonu, vévodkyně z Berry…“. Naštěstí nepožaduje i vysokoškolské tituly a poslední titul, který jí chybně připisují, tedy „princezna Anette Alderenská“, což je špatné označení, jelikož její nejbližší Alderenský příbuzný je její čtyřnásobný pradědeček, který neměl s kralováním vůbec nic společného. On vlastně celý rod Alderenů nikdy nedosáhl vyššího titulu než vévoda.