Volební speciál s Erwinem Kahardem

Výjimečně dnes na obrazovce hlavní televizní stanice nelze vidět film nebo seriál, ale dnešní večer je vyhrazený pro volební speciál, vzhledem k tomu, že už zítra se bude rozhodovat o osudu města.

Možná k překvapení diváků se před televizními kamerami po krátkém potlesku pomalým krokem objeví Erwin Kahard, který dnešní rozhovory s kandidáty zřejmě bude moderovat v černém obleku, který mu dokonale sedí a bílou košilí s černou kravatou. Polobotky nechybí ani dnes. Strohý, ale vkusný a slušivý pro tuhle příležitost.

„Dobrý večer diváci u televizních obrazovek, vítám vás u volebního speciálu. Jelikož už nám volba do čela našeho města opravdu už klepe na dveře, pojďte se se mnou podívat na názory všech tří kandidátů.“

Maličko se pootočí za další kamerou. „Ano, vím, že pro mnoho z vás jsem v této záležitosti nestranný, jelikož jedním z kandidátů je má žena, ale nic se na mém veřejném prohlášení nemění

Stále ještě stojící před kamerou, se do ní zadívá a lehce se pousměje. „Přivítejme tedy prvního kandidáta na post starosty, Henryho Clarksona.“ Ozve se lehký potlesk.

Pomalu se před kamerami objeví Henry v černém obleku s košilí dopnutou až ke krku, zamává všem divákům v hledišti s úsměvem a pozdraví je.

„Dobrý den, přátelé!“ Poté se podívá s ne-li menším úsměvem na Erwina a pozdraví ho také. „Zdravím, příteli, rád tě opět vidím.“

„Já tebe také, po dlouhé době. Prosím, posaď se.“ Vyzve ho, protože vedle stolu je připraveno jedno křesílko. Sám se také usadí a znovu promluví.

„Mám zde devět otázek, které stejného znění dostane i pan Darby a paní Kahard. Je na tobě, jak otázku moc rozvineš, jak se jí budeš moc zabývat. Ke každé otázce se mohou naskytnout i podotázky ujasňující tvá slova. Jasné?“ zadívá se na něj.

Henry mu oplatí pohled a odpoví mu zcela jasně. „Je mi to úplně jasné, jenom ať těch podotázek nebude moct.“ Odpoví mu zcela s úsměvem a dívá se do publika.

„Gold Pit nemá sice dlouhou historii, ale rozhodně jí má barevnou až až. Je potřeba se z této minulosti ponaučit, vzít něco do nového období?“ položí první otázku ze svých poznámek.

„Dlouhá si myslím, že je až dost, Erwine.“ Na jeho obličeji je vidět vážnější pohled, který směřuje směrem k Erwinovi a dále odpovídá. „Barevná je jistě velmi, myslím si, že je dobré se poučit z toho, že se nevyplatí nechat si podělávat na hlavu, jelikož pak se stane něco podobného jako těch pár desítek let, co nám vládli primusové. Dále se musíme poučit z toho, že se musíme zajímat o chod města a jakoby našeho celého městského státu, zamezit tomu, aby naše děti někdy zažily to, co my do minulého roku. To snad uznáš jako rodič sám, Erwine.“ Povzdechne si a dále pokračuje, což asi už je trochu přes limit. „Hlavně, co musíme udělat pro další období je přestat házet flintu do žita, jak to někteří dělali, když tu vládli primusové, dobří či špatní. Začít myslet na své přátele, sousedy a ne pouze na sebe.“

„Zajímavé…“ poznamená Erwin s pousmátím a nadechuje se znovu. „“Ekonomicky se náš stát stal jednou z velmocí světa. Jak s tímto faktem hodláš naložit, pokud by ses dostala do starostovského křesla?“

Naprosto bez přemýšlení mu odpoví. „Kdybych se dostal do tohoto křesla, využil bych tuto ekonomickou moc, aby našemu městu byla co nejvíce platná. Můžeme jí využít k tomu, abychom získali nějakou ekonomickou moc nad některými klíčovými zeměmi pro nás, se kterými potřebujeme spolupracovat. Dále rozpočet našeho města je takový, že si můžeme dovolit dále zvelebovat město, opravovat staré památky, které se dostaly do seznamu UNESCO, více se zaměřit na nově rozšířená místa tohoto města a postavit tam zajímavé architektonické projekty. Ve městě máme schopné architekty odtud a nemyslím si, že je správné, aby seděli na Úřadu práce a nic nedělali. Zajímavý je třeba ten projekt divadla u řeky, což se mi dost líbí, či nové pojetí periferií. Chci, aby toto město bylo více útulné pro všehcny druhy lidí, aby se tu cítili vážně jako doma, i když vyjdou ven z bytu. Chci, aby tu bylo více bezpečí.“

„Je pravda, že je zde v Gold Pitu stále co dělat a opravovat, to vím stejně dobře i já i diváci. Ale nejsou tu důležitější resorty, kterým by bylo dobré přidělit finance, než pouze rozšiřování plochy města? Tím se i dostáváme k další otázce, protože je potřeba tyto finance nějak rozdělit, nejspravedlivěji a nejrozumněji. Který nebo kteří jsou pro tebe nejdůležitější?“ přesune se elegantně další otázce.

„Je pravda, že takové resorty tu jsou a nejsou tak financované tak, jak by měly být, což se divím s takovým rozpočtem. Každý rok hospodaříme s tím, že nám stejně ve výsledku zbyde nejméně 25% rozpočtu do dalšího roku, kromě minulého, kdy se rozhodlo o přebudování a stavbě některých komplexů, kde město financovalo také a má podíl v těchto firmách. Myslím si, že školství je třeba dotovat ještě více, jelikož je vidět, že současní absolventi nemají tolik praxe a tolik šancí se nějak uplatnit na pracovním trhu. Dále je to to je resport který se stará o chod policie, tajných služeb. Je třeba do oblasti bezpečnosti více dotovat ale to jde právě ruku v ruce s tím, že se musí opravit některá veřejná prostranství a více je rozšířit tak, aby nebyly tak temné a nemohly se stát jen tak za bílého dne nějaký trestní čin. Dále si myslím, že taková kultura v Gold Pitu potřebuje také více dotovat, více výstav, více kulturních pořadů a zábavných pořadů v televizi, více knihoven a více titulů v nich od světových spisovatelů.“ Je vidět na něm to velké zapálení, jak odpovídá na otázky. „Máš tu vodu, prosím tě? Vyschlo mi v krku.“ Zeptá se ho s milým úsměvem.

„Jistě…“ usměje se na něj a zpoza stolu vytáhne sklenici i se skleněnou lahví s minerální vodou. Nalije mu do sklenice a znovu schová džbánek za stůl. „K rozhodování o zásadních nařízeních za dobu svého mandátu by sis přizval i lidi z tohoto města, nebo by ses raději k většině vyjádřil sám?“

„Díky, snad to není otrávené jako to, co pila Reed.“ Usměje se s narážkou na speciál před rokem a půl, kdy Erwin měl v Rowin’s talkshow jako hosta Amber. Vezme v klidu skleničku a napije se. Je vidět jeho zamyšlený výraz, když Erwin pokládá další otázku, kterou odpoví vzápětí. „Záleží o jakou jde otázku. Většina lidí ví o mých názorech, které nebývají moc měnné a budu se také řídit svými zásadami. Myslím si, že u některých věcí je bude dobré se poradit referendem či hlasováním v zastupitelstvu ale většinu věcí bych se rád rozhodl sám, jelikož kdybych vyhrál volby, budu mít mandát na to, abych mohl rozhodovat za lidi, kteří mě volili ale i ty, kteří mě nevolili.“

„Domnívám se, že před rokem a půl jsem ti slíbil, že v tom pití bude arsen.“ Zazubí se na něj a pak jen tiše poslouchá jeho odpověď na otázku, než pouze přikývne. „Jaké politické názory z povrchu tě nejvíce přitahují? Ke kterým by ses v době svého mandátu přiklonil?“

„Takže asi mám posledních pár minut svého života, tak se ho tedy snažím využít nějak smysluplně.“ Odpoví mu s úsměvem a poté se zapřemýšlí, snad poprvé dnes v pořadu a poté řekne. „Je mnoho směrů na povrchu, kteří politologové napsali ve svých knihách. Neřekl bych, že jsem přesně člověkem, který uznává pouze jeden směr ale myslím si, že budu spíše tím politikem, který bude na levicově středovém rozhraní než pravicovém, jelikož chci podpořit obyvatele Gold Pitu, kteří jsou teď v nouzi, aby se postavili zpátky na své nohy a mohli pomoci naší ekonomice ještě více, jelikož diamanty tu nebudou věčně. Samozřejmě prvky zprava tam budou také.“

Erwin se krátce zamračí. „Prvky zprava? Myslíš, z pravice? Protože mě se po tvých slovech o diamantech vybavila nejprve periodická tabulka a pátral jsem v paměti, co je napravo od uhlíku.“

Rozesměje se a napije se, aby utišil svůj smích. „Samozřejmě z pravicové politiky, ne uhlíku, i když si myslím, že tady v dolech nenajdeme pouze diamanty ale i jiné látky.“

„Jsem rád, že si rozumíme… Proč jsi se rozhodl kandidovat na post starosty Gold Pitu?“

„Doufám, že ta poslední otázka nebyla doplňující. “ Udělá pauzu a s úsměvem se dívá do publika, pak trochu zvážní. „Vidím, že se to neubírá tím směrem, kterým jsme chtěli, vidíme tu stále nepořádek po starých dobách, vidíme tu nebezpečí v ulicích, vidíme tu velký potenciál ve městě, který není do teď využit, vidím tu stálé tváře na prefektuře, které neznačí to, že bychom šli dopředu. Chci, aby se to změnilo.“

„A kdyby jsi nekandidoval, kdo z tvých oponentů by ti byl nejsympatičtější?“

„Nejvíc sympatický mi byli Patrick Ross a Amber Reed ale jejich nálepka z dřívějších let má své nevýhody, asi bych ze zbylých dvou nevolil nikoho, abych pravdu řekl, proto jsem také zde.“ Na jeho tváři se objeví jeho typický úsměv, se kterým ho zná většina lidí. „Na důvody se neptej, Erwine, nechci tě urazit.“ Dodá spěšně a čeká na další otázku.

„V pořádku, Henry. Sám jsem řekl, že budu v televizních přenosech a nebo při proslovech na veřejnosti nestranný, jak by to správně mělo být. Tvá odpověď je zcela tvůj úsudek a já ho respektuji.“ Odpoví mu a zadívá se na předposlední otázku. „Jak reaguje tvoje okolí, na tvou kandidaturu?“

„Rodina to raději nekomentuje ale asi mě podporují, když mi na to trochu na ty billboardy přispěli, okolí nijak valně, jelikož mě už neměli rádi předtím, to snad sám znáš.“ Odpoví mu na to s úsměvem ale vzápětí dodá. „Jsem ale rád, že někteří lidé chodí za mnou a ptají se, co chci změnit, jaký mám pohled na svět a je to vážně dobrý pocit, když funguje mezi kandidátem a voliči takový vztah.“

„Henry, já ti pro tuto chvíli děkuju, přeji ti hodně štěstí zítra.“ promluví konečnou větou a nastaví ruku k potřesení.

„Děkuji ti Erwine a slib mi, že ostatním taky dáš tolik nafrak jako mně.“ Poděkuje mu s úsměvem a podá si s ním ruku.

Erwin se rozloučí s Henrym a pošle ho zpátky do zákulisí. Poté se znovu postaví před kameru a s úsměvem se zadívá na menší obecenstvo. Rozhodně menší, než je zvyklý z Kahard&Sweets, ale tohle je výjimečný přenos, proto je i rád, že pro tento program byl vybrán on.

„Přivítejme teď prosím dalšího kandidáta na post starosty, Leanne Kahard.“ Oznámí a počká až ze zákulisí dorazí další host. Konkrétně jeho žena.

Leanne vejde před kamery přesně po tom, co Erwin oznámí její jméno. Mile se usměje jak do kamer, tak i na přítomné obecenstvo a poté svůj pohled zaměří zpátky na moderátora. Ten jí vyzve, aby se posadila na již připravené křeslo vedle stolu ve studiu. Usadí se elegantně do křesla a diváci mohou spatřit, že se dnes oblékla do černých pouzdrových šatů s bílými puntíky, které jsou v pasu přepásané červeným páskem. Na nohou samozřejmě nechybí černé lodičky s červenou podrážkou.

„Je připraveno devět otázek, stejné dostali nebo dostanou i pan Darby a pan Clarkson. Záleží jen na tobě, jak moc se k nim budeš chtít vyjádřit, co je pro tebe důležitější. Vždy se můžou vyskytnout další podotázky, které by měly upřesnit tvá slova. Ano?“ zopakuje znovu stejně jako před chvílí, ale i tak musí, v zákulisí není jisté, že by to bylo slyšet.

„Samozřejmě. Můžeme začít,“ řekne rozhodně a zahledí se na Erwina a očekává první otázku.

„Gold Pit nemá sice dlouhou historii, ale rozhodně jí má barevnou až až. Je potřeba se z této minulosti ponaučit, vzít něco do nového období?“

Leanne chvilinku mlčí, přerovnává si svou odpověď v hlavě, než se rozhodne odpovědět.

„Určitě. Je nejlepší poučit se z chyb svých předchůdců, či si z některých vzít příklad, ale ne vše se dá znovu použít. Situace se neustále mění, stejně jako lidé a jejich nároky na okolí. To, co fungovalo ještě včera, se dnes může pokazit a přestat fungovat.“

„Co je podle tebe největší chybou starosty Rosse nebo i primusů?“ dostal se k první podotázce.

„Největší chyba? To, že ačkoliv bývalý systém padl, stejně je zde mnoho věcí, o kterých se stále nic neví. A mnoho nezodpovězených otázek. Novináři, společně s policisty, se sice ve všem šťárají, jak nejvíce mohou, ale to zřejmě nestačí.“

„Toto bys tedy chtěla změnit?“ zeptá se raději na rovinu.

„Ano. Tohle je první věc, kterou chci udělat. Najít pravdu.“

Erwin pouze přikývne a zadívá se krátce do svých poznámek. „Ekonomicky se náš stát stal jednou z velmocí světa. Jak s tímto faktem hodláš naložit, pokud by ses dostala do starostovského křesla?“

„Pokud vím, tohle nezáleží jen na mně. Rozhodně to však budu chtít využít hlavně ve prospěch lidí, ne ve svůj.“

„Jedná se zde v čistě teoretické rovině. Je potřeba správně rozdělit mezi několik resortů finance, který, nebo kteří z nich jsou pro tebe nejdůležitější?“ položí bez mrknutí oka další otázku.

„Na toto opravdu nemám odpověď, protože všechny jsou pro mě stejně důležité. Jak rozvoj města, tak zdravotnictví, tak policisté, hasiči, školství… a tak bych mohla pokračovat dál, protože ten seznam je opravdu dlouhý.“ Erwin krátce na její slova přikývne.

„K rozhodování o zásadních nařízeních za dobu svého mandátu by sis přizvala i lidi z tohoto města, nebo by ses raději k většině vyjádřila sama?“ zadívá se na ní krátce.

„Při těchto rozhodnutích bych se ptala na názor lidí. Nikdy nevyhovíte všem, ale chci znát názor většiny a při rozhodování bych jej brala v potaz.“

„Mám to chápat tak, že je pro tebe důležitý hlas lidu a co si on sám přeje?“ upřesní její slova.

„Trefně řečeno. Samozřejmě že je. To oni budou rozhodovat, kdo bude starostou. A starosta by rozhodně měl naslouchat tomu, co si lidé přejí.“

„Dobrá, přesuňme se k další otázce. Jaké politické názory z povrchu tě nejvíce přitahují? Ke kterým by jsi se v době svého mandátu přiklonila?“

„Nemůžu říct, že by mi oponoval jeden politik či strana. Jednou souhlasím v určité záležitosti s jednou stranou, v další záležitosti nemůžu její názor vystát. Rozhodně mi ale imponují více názory stran, které se zaměřují na vzrůst člověka a jeho cílů, jak jednotlivce, tak i celé společnosti. A po tom všem, co jsme si tu zažili, je pro mě svoboda a pravda na prvním místě.“

„Otázka, na kterou já sice odpověď znám, což asi není překvapením, ale stojí tu, takže se na ní zeptat musím… Proč ses rozhodla kandidovat na post starostky?“

„Když jsem uviděla billboard pana Darbyho, řekla jsem si, že když on je ta jistota, kterou máme… Že raději vytvořím novou jistotu, nové zázemí pro budoucnost. Jelikož starý systém a s ním i staré jistoty padly, je třeba vytvořit nové. To je jeden z důvodů, proč jsem kandidovala.“

„Myslím, že by to byl Henry Clarkson.“

„Proč ne pan Darby?“ pohotově se zeptá Erwin.

„Na tuhle otázku nechci odpovídat.“ odpoví a z její tváře nejde nic vyčíst, jen na rtech jí hraje jemný omluvný úsměv.

„Chápu…“ Poznamená s lehkým pousmátím Erwin a zadívá se na další otázku. „Jak by jsi porovnala funkce starosty v Gold Pitu a jejich pravomoce na povrchu?“

„Mám pocit, že v Gold Pitu je funkce starosty težší, protože město je celý stát. A vše, co starosta udělá, ovlivní nejen Gold Pit, ale ovlivní to také okolní státy, jejich pohled na Gold Pit. Starosta zde musí brát v potaz hodně věcí navíc. Starostové na povrchu mají nad sebou další lidi, kteří je kontrolují, což vnímám jako pozitivum. To zde bohužel není realizovatelné.“

Erwin se zadívá do svých papírů a pobaveně se krátce zasměje. „Jak reaguje tvoje rodina na tvou kandidaturu?“ Koutky mu lehce cukají i při tom, kdy tyto slova vyslovuje. Zvláštní ptát se své ženy na tuhle otázku, když zřejmě sám ví, jak na její oznámení reagoval.

„Tak na tohle jsi mohl odpovědět rovnou,“ poznamená s pobaveným úsměvem na rtech.

„Jinak jsem o tomto mluvila jak s tebou, tak i se svým bratrem a všichni mě podporují v tom, co dělám, za což jsem velmi vděčná.“

„Děkuji ti, Leo, že jsi přišla a přeji ti na zítra hodně štěstí.“ podá Lee také ruku, jak Henrymu a počká, až se odebere do zákulisí. Pak se znovu postaví, nadešel čas pro posledního hosta.

„A ted mi dovolte přivítat posledního dnešního hosta, pana Michaela Darbyho.“

Ten ovšem přibíhá z hlediště, jelikož se nestihl dostavit do zákulisí a dostává se s úsměvem na pódium. „Dobrý den.“ Pozdraví publikum a poté jde směrem ke Kahardovi, kterého také pozdraví. „Dobrý den, pane Kaharde.“

„Dobrý den, pane Darby, posaďte se prosím.“ zvedne na stůl další sklenici a nalije do ní trochu vody. „Nebojte se, pro vás bez arzenu. Doufám.“ pousměje se s mírným pobavením, není tajemstvím, že k tomuto člověku nechová žádné velké sympatie.

„Děkuji, pane Kaharde.“ Odpoví mu na to s úsměvem. Na jeho vtípek se pousměje a kývne. „Nějakou protilátku u sebe snad najdu.“ Podívá se směrem do publika a poté se zeptá Erwina. „Chci se omluvit, že jsem přišel poněkud pozdě ale byl jsem na meetingu s některými voliči a musím to vše dohánět na poslední chvíli.“

„Chápu, důležité je, že jste tady. Zaznamenal jste tedy to, co jsem tu vysvětloval Leanne a Henrymu, nebo to mám pro jistotu zopakovat?“ snaží se být zdvořilý. Daří se mu to zatím.

„Byl bych rád, kdybyste mi to objasnil, jsem tu poslední 3 minuty.“ Odpoví mu naprosto upřímně a čeká na Kahardovu reakci.

„Dobrá, mám tu přichystáno devět otázek. Ke každé se můžete vyjádřit podle toho jak potřebujete a jak jí pokládáte za důležitou. Vždy mohu položit i upřesňující podotázky. Srozumitelné?“ zeptá se a možná jen Lea poznává, že se zuby nehty snaží být příjemný.

„Naprosto srozumitelné, pane Kaharde.“ Odpoví mu s ledovým klidem a vidí, že vypadá nějak napjatě. „Je vám dobře? Vypadáte dost napjatě.“

Erwin se lehce pobaveně usměje. „Je mi dobře, nebojte se. Snažím se dostát svým slovům. Takže… Gold Pit nemá sice dlouhou historii, ale rozhodně jí má barevnou až až. Je potřeba se z této minulosti ponaučit, vzít něco do nového období?“ položí mu tu samou otázku jako i předchozím dvou hostům.

Na jeho odpověď se pouze pousměje, protože Kahard nebyl asi nikdy jeho velkým fandou. Zamyslí se a pak odpoví. „Myslím si, že lidé by si měli vzít ponaučení z toho, komu věřit, tisku, konkrétním lidem ve vedení města. Můžeme zmínit třeba Blacka, který udělal tolik činů a předtím ho někteří vychvalovali až do nebes nebo tisk, který ovlivňoval nesprávné věci třeba minulý rok. Dále to, že by si měli poučit z toho, že co je nové není automaticky dobré. To si myslím, že je vše.“Odpoví s naprosto klidným hlasem a dívá se do publika.

„Máte pravdu, to co vyšlo najevo v posledních dnech je smutné, ale i tak tyto činy přinesly spoustu dobrých věcí pro naše město. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Ale k další otázce. Ekonomicky se náš stát stal jednou z velmocí světa. Jak s tímto faktem hodláte naložit, pokud by ses dostala do starostovského křesla? Doufám, že lépe než za doby vašeho úřadování na postu primuse.“ neodpustí si poznámku z vlastního seznamu.

Podívá se na něho a počká, než dopoví jeho otázku a odpoví mu už jen přeci s menším úsměvem. „To, že jsme jeden z nejsilnějších států na světě je pouze plus, který může využít další starosta a prezident, který nepochybně se bude volit také v brzké době. Můžeme mít rozhodující hlas ve světě a být mezi těmi, kteří rozhodují o dalším směřování politiky ohledně některých států. Musíme ale také podporovat začínající podnikatele v Gold Pitu, abychom nevynikali pouze v těžbě ale také tím, že máme v Gold Pitu směs velmi talentovaných lidí. Jinak k vaší poznámce. Myslím si, že jste ke mně zaujatý, kvůli tomu, že po mém nástupu jste museli v televizi šetřit a dávat peníze do potřebnějších sektorů, jako je školství a sektor bezpečnosti nebo to není tak?“ Zeptá se ho s naprosto vážným výrazem a jeho oči jsou upřené na Kahardových.

Oplácí mu jeho pohled, neuhýbá očima. „Mé zaujetí vůči vám není v této chvíli předmětem debaty, jelikož s vámi všemi dělám rozhovor ohledně voleb, nemůžu své zaujetí vůči vám ani vůči své ženě ukazovat. Ale na vaší otázku vám odpovím. Není to tak.“ lehce se pousměje. „Popojeďme dál… Je potřeba správně rozdělit mezi několik resortů finance, který, nebo kteří z nich jsou pro vás nejdůležitější?“

Nesleví z jeho pohledu a poté mu na to řekne. „Jestli ne, tak budu pouze rád, když se zdržíte těch svých ironických poznámek na konci otázek, jelikož jste byl jeden z těch, co jste do mě kopali, i když jsem to s ostatními myslel dobře.“ Pak se podívá na hodinky a poslouchá jeho otázku, už s pohledem, který nevypadá tak vstřícně jako před 5 minutami. „Dle mě je důležité resort školství, jelikož naše budoucí obyvatelé potřebují nějakou průpravu do života, dále to je bezpečnost, což je důležitý prvek, aby se splnil ten bod, co jsem řekl předtím. Dále je to rozvoj Gold Pitu, podpora podnikatelů, dále třeba kultury.“

„Za to se vám omlouvám, ale divím se vaší odveze.“ poznamená klidným hlasem a zhluboka se nadechne. „K rozhodování o zásadních nařízeních za dobu svého mandátu by jste si přizval i lidi z tohoto města, nebo by ste se raději k většině vyjádřil sám?“

Na jeho omluvu nijak nezareaguje a čeká na další odpověď. „Chci, aby do řízení města mluvili i lidé, jak to dělal můj synovec Patrick a jeho skoro ženu Amber. Chci naslouchat lidem, chci pořádat referenda ale některá rozhodnutí budu muset samozřejmě sám, protože 10 referend za rok je také už moc.“ Jeho pohled nevypadá nijak o moc lépe jako před chvílí. Kaharda přímo vraždí pohledem, byť se mu omluvil.

Erwin se snaží udržet svého klidného, neutrálního pohledu, sem tam ale přece jen svou masku neudrží a probleskne zlý pohled. K jeho slovům se nevyjádří, radši položí další otázku.

„Jaké politické názory z povrchu vás nejvíce přitahují? Ke kterým by jste se v době svého mandátu přiklonil?“

Nakonec se jen trochu usměje, když položí další otázku a napije se ze sklenice vody, co mu nalil Erwin. „Jsem spíše středově pravicově založený člověk. Musíme podporovat lidi v některých krocích ale chci, aby byli samostatní a uměli se o sebe postarat.“ Erwin si jen přikývne, kdo jí jestli spokojeně nebo pouze bere na vědomí jeho odpověď.

„Proč jste se rozhodl kandidovat na post starosty?“

Ihned zareaguje na jeho otázku bez mrknutí oka. „Protože chci přesvědčit lidi, že jsem správný člověk na správném místě, jako primus se mi nevedlo moc dobře, jelikož se většina mých projektů nepodařila díky některým těžkostem zevnitř prefektury a díky blbým shodám náhod, což mě velmi poznamenalo ale po roce jsem zde zpět se svou ženou a chci změnit toto město ještě více směrem nahoru a očistit si své jméno. Nebylo mi zrovna příjemné, že se mé jméno skloňovalo s nejhoršími činy. Chci napravit svou pověst.“

„Upřímě, pane Darby. Rád bych věřil tomu, že to tak je. Nikomu nepřeju nic zlého. A to myslím dobře.“ promluví klidným hlasem s pohledem upřeným do jeho očí. „Kdyby jste nekandidoval, pane Darby, kdo z vašich oponentů by vám byl nejsympatičtější?“

„Nechám to spíše na voličích, kteří to sami posoudí, na čí stranu se přikloní.“ Odpoví mu na to se zdvořilým úsměvem a poté odpoví. „Myslím si, že kdybych někoho volil, byl by to Henry Clarkson. je to můj oponent, nikdy mě neměl v lásce, vždy do mě ryl ve svých sloupcích ale je vidět, že ten muž ví co chce.“ Podívá se na Kaharda naprosto vážně.

„Jak by jste porovnal funkce starosty v Gold pitu a jejich pravomoce na povrchu?“ vypadá to, že po Erwinově smířlivých slovech zavládlo tiché příměří, aspoň pro tento pořad.

„Myslím si, že starosta v Gold Pitu by měl mít méně pravomocí, jelikož je tu ještě někdo nad ním a to prezident městského státu Gold Pit. Tyto pravomoce se prolínají.“ Nejspíše poslední otázka a tak už si Michael zapíná horní knoflík u svého hnědého saka a urovná si svoji tmavě zelenou kravatu.

„A jak vůbec reaguje vaše rodina na Vaši kandidaturu?“ položí mu Erwin poslední otázku, co má v poznámkách.

Pousměje se a odpoví mu. „Synovec mi říká, ať se na to vykašlu, protože mě stejně budou někteří lidé a některá média odsuzovat i tak a i moje sestra mi říká to samé. Moje žena ale stojí při mně a také kandiduje ale na zastupitelku.“ na jeho slova se Erwon jen lehce pousměje, kolik pravdy je v nich.

„Děkuji vám, pane Darby, že i při vašem pracovním vytížení ohledně přesvědčování voličů, jste se dostavil. Hodně štěstí zítra.“ Postaví se a přece jen mu podá ruku na rozloučenou. Pak už se zadívá do kamery.

„Slyšeli jsme vyjádření všech kandidátů a jejich reakce na stejné otázky. Zítřek rozhodne a je to pouze na vás, diváci. Koho pošlete do starostovského křesla? Dozvíme se po volbách. Teď už vám popřeji pouze dobrou noc.“