Znělka Týdenního zpravodajství a divákům u televizních obrazovek, kteří sledují vysílání, se naskytne pohled na dvojici moderátorů, kteří je vítají s vřelým úsměvem. „Dobrý podvečer.“ Pozdraví Matthew a srovná si štos papírů, které má před sebou na stole. „Vítáme Vás u Týdenního zpravodajství. Opět tu pro Vás máme shrnutí událostí v Gold Pitu.“ Helen s přátelským výrazem otočí hlavu na kolegu a ten začal s rekapitulací. „Dnes se můžete těšit na voňavou reportáž plnou chutných koláčů.“ Už jen jeho slova musí v divácích vyvolávat chutě a to ať si teprve počkají na záběry z místa dění. „Živý vstup našich dvou reportérů, kteří se budou zabývat sněhovou kalamitou.“ Teď Matthewa vystřídá kolegyně „Zloděje v klenotnictví, o kterém jsme Vám říkali minule.“ Její výraz napovídá tomu, že v této reportáži budou jistě dobré zprávy. „A na závěr našeho vysílání se můžete těšit na další živý rozhovor s Gordonem Hardym!“ Program dnešních zpráv byl řečen a teď k samotným reportážím.
„Soutěž v pečení koláčů byla úspěšnou událostí a přišla spousta lidí. Ať už jako soutěžících, nebo pouze jako ochutnávačů a hodnotících.“ Usměje se Matthew, který tam také na nějakou chvíli zavítal. „Reportáž pro Vás má připravenou Jonas Hendrickson.“
„Dobrý večer.“ Dívá se Jonas úsměvně do kamery. „Jsem tu pouze několik minut a už mi dělá velké problémy nepodlehnout té lákavé vůni!“ Rozhlédne se okolo sebe. Obraz přeskočí na koláče a jsou slyšet reportérova slova, ale kamera zabírá pouze různé druhy koláčů a pekařů. „Spousta různorodých koláčů, jiných chutí a vůní. Úsměvy na tvářích přítomných osob. Takhle by se celá tato akce dala definovat.“ Záběry koláčů se prolnou se záběrem na reportéra, který v ruce drží tácek s jedním v koláčů a v druhé ruce drží mikrofon. „I když měla být tato akce soutěží, panuje tu přátelská a veselá atmosféra.“ Kus za reportérem je vidět i procházející Chloe, která si asi ani nevšimla, že tam nějaká kamera vůbec je. „Tuto událost si nemohli nechat ujít ani Erwin Kahard s kolegou Cameronem Sweetsem či další novináři v čele s Joem Kindlem.“ Oznámí Jonas a těkne pohledem ke koláči, který stále drží v ruce. „Nakonec žádné vyhlášení vítězů nepřišlo, ale hlavní podstatou této akce nebyla výhra v soutěži, ale pohodová atmosféra a pobavení obyvatel Gold Pitu. Mluvil jsme s několika lidmi a ptal jsem se jich na názor. Mohu s klidem prohlásit, že akce byla úspěšná jak z pohledu účastníků, tak z pohledu návštěvníků.“ Ještě se ukáže záběr na naplněný sál. „Já se loučím, přeji příjemný večer a dobrou chuť.“ Usměje se a dá si jedno sousto koláče. Uznale pokývá hlavou a pak se zase podívá do kamery. „Jonas Hendrickson, Gold Pit Tv.“ Těmito slovy se rozloučí úplně a obraz se vrátí do studia.
„Docela Jonasovi ten koláč závidím.“ Pronese Helen pobaveně ke kolegovi a ten se širokým úsměvem přikývne. „V obytné zóně už čekají na přepojení dva naši reportéři. Nicole Styron a Jim Dalton. Jak jistě víte, Gold Pit zasáhla sněhová kalamita a napadalo až devadesát centimetrů sněhu!“ Řekla Helen vážně a pohodlněji se usadí. „Více Vám k tomu řeknou naši reportéři, Jime? Nicol? Jste na místě?“ Obraz se zaměří na dva reportéry, kteří stojí v obytné zóně před jedním z domů.
„Ano, Helen.“ Přikývne Nicole, která svírá mikrofon v pravé ruce. Je zachumlaná do šály a na sobě má teplý červený kabát s černými knoflíky. Samozřejmě nemohou chybět rukavice, aby jí nemrzly ruce. „Dobrý podvečer.“ Lehce se usměje, ale nos stejně trochu pozdvihne. Ona se snad nikdy s tím svým lehce namyšleným chováním nezmění. Vedle ní stojí Jim, který vypadá nějak zvláštně. Tváře má červené a dle celého výrazu obličeje je poznat, že nejsou červené pouze mrazem, ale je za tím něco jiného a rozpaky to nejsou. Na hlavě má nasazenou tmavou čepici a stojí tam v dlouhém světlém balóňáku. Mikrofon pevně svírá v ruce a jelikož nemá rukavice, tak si pozornější diváci mohou všimnout zbělání kloubů od pevného stisku. „Nacházíme se v obytné zóně před jedním z domů, kde bydlí i seniorka, která se při pádu na neudržovaném chodníku zlomila nohu.“ Mluví Jim trochu chraplavě a dívá se do kamery. Nicole k němu obrátí pohled a povytáhne obočí. „Pardon.“ Odendá si Jim mikrofon od úst a poodstoupí stranou a rozkašle se. Nicole se tedy ujme slova místo něj. „Sněhová kalamita už si vyžádala několik zraněných. Město se sice snaží vyvarovat jakýmkoli zraněním, ale ve většině případů nepochybilo vedení města, ale správci domů, kteří se nestarají o chodníky tak, jak by měli a neodklízí napadaný sníh.“ Jim se mezitím vrátí ke kolegyni a přiloží si mikrofon k ústům. „Nemocnice hlásí, že zraněných je přibližně padesát a číslo určitě bude narůstat, varují.“ Nadechne se a podívá se na kolegyni. „Znovu připomínáme. Za svou bezpečnost a za odklízení sněhu před domy zodpovídáte vy.“ Za svého proslovu Nicole jde po chodníku směrem ke kameře a stejně tak Jim. Jakmile dořekne celé souvětí, tak jí to podjede a zachytí se Jima, který takovou zátěž nečekal a oba dva se zřítí na zem a divákům se může naskytnou pohled na to, jak se Jim zvedá ze země a jak si Nicole s bolestným výrazem drží zápěstí. Tohle bude chtít záchranku. „Vracíme slovo do studia.“ Řekne Jim a obraz se přepojí.
Moderátoři se po sobě zmateně podívají. „Jak se zdá, tak oba potvrdili to, že někteří obyvatelé Gold Pitu chodníky před svými domy špatně udržují. Brzy se za dvojicí reportérů opět podíváme.“ Helen zhodnotí krátce předchozí reportáž a Matt se ujme slova. „Už jsme vás informovali o vykradeném klenotnictví. Policii se už podařilo pachatele chytit. Více informací má Jonas Hendrickson.“
„Dobré odpoledne.“ Pozdraví Jonas. Po jeho boku stojí policista a za nimi je vidět klenotnictví, ve kterém se celá loupež odehrála. „Z tohoto klenotnictví“ Ukáže Jonas rukou za sebe. „Byly odcizeny šperky v hodnotě tří tisíc dolarů a policie horečně pátrala po lupiči.“ Ruku zase připaží a podívá sen a policistu vedle, který má na tváři celkem přísný výraz, takže se reportér raději otočí do kamery. „Vedle mě stojí policejní kapitán Sebastian Blackwood, který nám poskytne více informací.“ Teprve teď se otočí zase na muže, který je výškově téměř stejně. Možná o trochu menší, ale rozdíl takřka není poznat. „Pane Blackwoode, jak se policii podařilo zloděje vypátrat a proč to trvalo tak dlouho?“ Mikrofon dá k jeho ústům a Sebastian se podívá Jonasovi do očí. „Neměli jsme žádná vodítka krom záznamů z bezpečnostních kamer a..“ Nestihla doříct ani myšlenku a Jonas mu skočí do řeči. „Co vás přivedlo na jeho stopu? A co s ukradenými šperky?“ Policejní kapitán se zamračí. „Kdybyste mě nechal doříct myšlenku…“ Jonas uhne pohledem a Blackwood pokračuje. „Pachatel za sebou nezanechal moc stop, takže bylo těžké ho vypátrat, ale podařilo se to díky pomoci obyvatel našeho města. Z výpovědí svědků jsme dokázali určit místo pobytu pachatele a poslali jsme tam naši jednotku.“ Jonas raději mlčí a pouze přitakává. „Zloděj je přechodně ve vazbě a čeká na soudní přelíčení. Šperky byly navráceny zpět do vlastnictví majitele klenotnictví.“ Nakonec se zamračení ve tváři vytratí a tváří se neutrálně. „Děkuji Vám za rozhovor, pane Blackwoode.“ Zareaguje nakonec i Jonas. „Nemáte zač.“ Odvětí Blackwood a přenechá mluvení už jen reportérovi. „Ode mě to bude vše. Pro Gold Pit TV, Jonas Hendrickson.“ Na televizních obrazovkách se opět objeví přenos ze studia.
„A nakonec tady máme slíbený rozhovor s Gordonem Hardym, ohledně sněhové kalamity, která panuje v Gold Pitu.“ Řekne ve zkratce Matthew a Helen přikývne. „Jim Dalton a Nicole Styron jsou již na prefektuře a my jim teď přenecháme slovo.“ Obraz se přepojí na živý rozhovor s Gordonem Hardym.
„Dobrý večer.“ Pozdraví Jim, který sedí vedle Gordona, ale Nicole na blízku není. „Moje kolegyně ze zdravotních důvodů nemohla zůstat, takže se rozhovoru s váženým hostem zhostím já.“ Jim si trochu odkašle, aby neměl tolik zastřený hlas a podívá se na Hardyho. „Zdravím Vás, pane Hardy. Jak se město staví ke sněhové kalamitě, která postihla Gold Pit?“ První otázka, která směřuje rovnou k jádru věci.
„Dobrý večer, přátelé.“ Pozdraví jak Jima, tak i diváky na obrazovce. Vypadá trochu neutrálně ale trochu pořád komunikativně. „Zaprvé chci říci, že se snažíme, abychom odklízeli co nejrychleji sníh co napadá. Poté chci říci, že se stavíme k tomu zodpovědně, máme krizový štáb, ve kterém vyhodnocujeme situaci z terénu.““Obyvatelé města souhlasí s tím, jak se staráte o bezpečnost obyvatel a většina zranění…“ Dá si ruku před ústa a zakašle. Mluvil by dál, ale Gordon ho přeruší. Zatváří se na to velmi otráveně a poté odpoví. „Synku, jestliže chceš si z nás dělat debily, tak máš mnoho jiných věcí, v tomto nemáme vůbec žádnou vinu a ty to sám víš.“ Podívá se na něho zle a poté řekne. „Pardon, že ti tykám ale tak v soukromí si tykáme, přijde mi to podivné.“
Vzdychne a protře si dvěma prsty kořen nosu. „To zakašlání nebylo myšleno tak, jak jsi to pochopil.“ K tomu napovídá i chraplavý hlas, který se liší od toho jeho a také stále červené tváře. „Navíc jsem nedokončil větu, takže, když dovolíš…“ Lehce se usměje a podívá se na Gordona.. „Za většinu zranění může vlastní neopatrnost a nezodpovědné stavení se k uklízení chodníků před domy. Myslím, že v tomhle lidé nemohou vedení města nic vyčítat.“ Sdělí.“Už jsem si říkal, poslední dobou jsou všichni nějací vystartovaní na Prefekturu, až se divím, promiň.“ Zadívá se na něho omluvně.Jim se jenom usměje. „V pořádku.“ Dodá ještě a věnuje se raději další otázce. „Dle našeho průzkumu několik lidí nechápe, proč se město musí potýkat se sněhovou kalamitou a neustálým ochlazováním, když máme stroje, které ovládají počasí. Dokázal byste těmto lidem celou situaci osvětlit?“
Poté se na něho zadívá a odpoví. „Protože stroje, které tu máme jsou nastavené dle počasí na povrchu, nemůžeme tu chtít pořád teplo, jak jsem psal přes sociální sítě jednomu moderátorovi, co si stěžoval, tak vzkazuju jak němu tak i všem ostatním. Nejsme na Havaji, máme nastavené počasí podle mírného pásma, jestliže chcete teplo, můžete letět na Kanáry, dokud jsou hranice otevřené, nic vás v tom nebrání.“Jim přikyvuje. Příště si asi rozmyslí, jestli jít do práce nemocný, protože to potom dopadá takhle. „Tohle je asi dostatečné vysvětlení pro všechny, které toto téma zajímá. A poslední otázka, na kterou se…“ Zasekne se a pak si opět lehce odkašle. „zeptám. Menší odlehčení. Jak ty reaguješ na sníh a zimu? Byl bys raději někde v teple nebo s klidným srdcem budeš stavět sněhuláky a dělat andělíčky ve sněhu a nebude Ti to vadit?“ Trochu si poposedne a zadívá se na Hardyho.
Rozesměje se naprosto upřímně a s klidným hlasem odpoví. „Sníh a zimu mám rád, v Anglii není taková zima a mám jí velmi rád. Jenom zápasím víc s autem.“Když se rozesměje, tak se Jimovi koutky rtů zdvihnout do úsměvu. „Tak to s Tebou plně soucítím.“ Řekne dost pobaveně. „Děkuju Ti za rozhovor a za to, že sis udělal čas.“ Děkovně se usměje a pak se otočí na kameru. „Přeji příjemný zbytek večera a dobrou noc.“ Nechá prostor, aby se rozloučil i Gordon.“Také děkuji za rozhovor, Jime a na viděnou, přátelé.“ Rozloučí se se všemi a nakonec zamává s úsměvem.
„Z prefektury, Jim Dalton.“ Obraz se přepojí do studia, kde čekají moderátoři, aby ukončili dnešní relaci.
„Všechny reportáže byly odvysílány a nezbývá nám nic jiného, než dnešní vysílání ukončit.“ Usměje se Helen a podívá se na Matta. „Ještě předtím ale chci upozornit všechny muže, že Movember už končí a je čas se oholit, viď Matte.“ Matthew se rozesměje a poté doplní. “ Zajisté a pro více informací navštivte náš web. Tedy z našeho zpravodajství a možná tam najdete i překvapení. Uvidíme se zase příští týden. Na shledanou.“ Moderátoři se široce usmějí do kamery a vysílání ukončí závěrečnou znělkou…