Po týdnu čekání se znovu na obrazovky televizí vrátí úvodní znělka Kahad&Sweets, kterou dnes neukončí pohled do studia, ale objevíme se v nějaké místnosti. Potemnělému prostoru připomínající viktoriánský zámek vévodí dvě velká kožená křesla, mezi nimiž je stoleček s karfou a dvěma sklenicemi. Za nimi jde vidět jediný zdroj světla v místnosti, velký zapálený krb, nad kterým visí velký obraz neznámého lorda.
„Slečno Vinodová, rozestelte mi v mé ložnici lože. Ještě nějakou chvíli strávím v salonku se svým přítelem.“ Rozezní se Erwinův hlas do ticha a najednou z tmavé strany pokoje vyjde i jeho postava. Dnes v tmavě fialovém lesklém županu se zlatě vyšitým monogramem na prsou a černým kožešinovým lemováním. Posadí se do jednoho křesla, nalije si zřejmě skotskou a zapálí si doutník.
Najednou se na druhém konci místnosti rozrazí dveře, čímž do místnosti pronikne světlo z chodby a dovnitř vejde Cameron, oblečený také do županu pařížsky modrém a bílou vázankou na krku.
„Drahý příteli, nevěřil bys, jak velký byl ten kanec, kterého jsem dneska střelil, ale ten paroháč, toho jsem gentlemansky nechal na příště.“ Domluví, když dorazí k jedné stěně, na kterou pověsí pušku, co měl v ruce. Následně si také sedne do křesla a nalije si do sklenice skotskou. Na rozdíl od Erwina však vytáhne objemnou starou knihu.
„Vaření nech na kuchařích, myslím, že ty bys nám toho divočáka spíš zkazil, než uvařil.“ Poznamená Erwin, když uvidí tu knihu.
„Neruš mamko, jdu dočíst dětem pohádku…“ odpoví mu Cameron s vážnou tváří a otevře knihu na předposlední kapitole.
„Kde jsme to byli? Aaa… Bylo nebylo, na jednom prosluněném blatě- I když ona byla vlastně noc. Se pár velmi hodných pánů sešlo a zavraždili nevinné zvíře.“ Nastane lehké rozpití obrazu a najednou se ocitneme ve věčně bahnité části goldpitské části zemědělských usedlostí. Je šero a na nebi svítí křiklavě vymalovaný kartónový půlměsíc.
Na zemi se válí chuchvalce umělé mlhy a před kameru se pomalu dostává naše trio. Erwin v kostkovaném obleku Sherlocka Holmse, Cameron jakožto doktor Watson, s cedulkou okolo krku , která dokazuje, že je vážně doktor a klenotník Parker s cedulkou na krku, znějící: Zloduch. Aby divákům už od začátku bylo jasné, kdo je kdo.
Najednou se však z improvizovaného houští vyřítí drobný pejsek s fosforeskující pláštěnkou pro psy. A neomylně zaútočí se svým nadšeným výrazem na Camerona, který padne hraně k zemi. Pes se dá ihned do oblizování páníčkova obličeje.
„Sherlocku, zastřelte tu zrůdu.“zvolá Cameron rozesmátým hlasem.
Erwin vytáhne ruku z kapsy, složenou do improvizované pistolky a namíří s ní na psa, který se právě snaží zabít pana doktora Watsona.
„Benjmíne, pif!“ Křikne Erwin a pes baskervillský zvaný Benjamín padne nadšeně na záda a hraje mrtvého.
Mezi tím se naše hlavní záporná postava topí v improvizovaném mokřadu, který spíše vypadá jako vykopaná díra zaházená roštím a zalitá vodou. Vypadá to, že se ani nijak nepokouší dostat ven, jen tam tak stojí a nechává se spolknout vodou. Sherlock už pouze s dýmkou v puse dodá: „Případ uzavřen.“
Obraz se znovu zavlní a my se ocitneme zpátky v zámecké místnosti i s Cameronem a Erwinem v křeslech.
„Ta byla hezká, Taťko. Ještě jednu!!“ Řekne nadšeně Erwin a vyfoukne z úst dvě kolečka hustého dýmu od doutníku. Dým se však obrátí ke kameře a zakryje nám tak celý výhled. Když se konečně kouř rozplyne, ocitli jsme se v nějaké laboratoři. Vše v okolí bublá a praská, elektory víří, protony se štěpí a molekuly se pohybují. Zkrátka je to pravá laboratoř vědeckého šílence. Najednou se na scéně objeví Cameron, jako ulíznutý pan doktor. Vlasy má pečlivě ulíznuté dozadu, špinavé brýle na nose a v ruce třímá zkumavku s poslední substancí do svého finálního výtvoru. Opatrně nalije fosforeskující látku do nachové směsi a ta náhle zelená.
„Tak do jedný nožičky.“ A uchopí naběračku, kterou použije jako improvizovaný hrnek. Napije se svého výtvoru a ještě na pár okamžiků se jako normální člověk vesele usmívá. Než příjdou kruté křeče a bolestný řev zvířete, který Camerona donutí padnout na kolena pod pult. Ozve se rána, s ní se do mísnosti vlije dým a pár okamžiků potom se v místnosti nic neděje. Než do ztichlé místnosti s hrozivým smíchem zpoza pultu vyskočí Erwin v kožených kalhotách s rozhalenou a roztrhanou bílou košilí a začne si prohlížet své ruce.
„Tak pane Jekylle, pan Hyde jde za kurvama. Mějte se tu hezky.“ Sundá si tu roztrhanou košili a ve vysokých černých jezdeckých botách se vydá pryč ze záběru se stále stejným děsivým smíchem.
Laboratoř se stále ještě plní dýmem a z ní se najednou po cloně kouře ocitneme zpátky na zámku. Cameron právě rozhání rukou kouř, který Erwin vydechl a až nevraživě se na něj zadívá.
„Pěkně mě piješ krev, příteli, s tím svým doutníkem!“ zavrčí k němu a přetočí stránku v knize.
„Neremcej a radši čti, citlivko.“ Odpoví mu na to s úsměvem Erwin.
Celá místnost potemní náhlým zhasnutím krbu a když se objeví konečně kousek světla, vydává ho luna na nebi za proskleným francouzským oknem s bílými závěsy.
Tu najednou se okno rozletí náhlým poryvem větru a záclony dynamicky vlají, jako by byly hnány vichřicí. Na prahu okna se objevila vysoká temná postava v plášti, vrhající stín na postel krásné dívky v lehké noční košilce, ležící přikryté saténovým přehozem. Ano, ta dívka, co tam leží, je vlastně Leanne Kahardová, žena Erwina.
Tajemný neznámý se pomalu přikrade jako stín až k posteli mladé ženy a posadí se na její okraj, s důmyslným odhrnutím pláště, aby si ho nepřisedl, když si ho celou cestu drží před obličejem, takže je zrak, že do ničeho nenarazil.
Jakmile si cizinec stáhne plášť, spatříme upíra. Ne, upír to není, pouze Erwin s vlasy staženými do culíčku černou sametovou mašlí a velmi výraznými bílými špičáky. Nakloní se nad Leu a tiše zašeptá: „Spíííííš?“
Nepřijde žádná odpověď, kromě malého zavrtění, které napomohlo odhalení krční tepny.
„Hej, spííííš?“ ozve se znovu naléhavým hlasem a párkrát do ní strčí prstem s nalakovaným černým nehtem.
Stále žádná odpověď, pouze si Lea snad díky snu ze spánku promne rukou krk.
Konečně si ho Erwin všimne. „No to jsem zrovna nechtěl, ale když jinak nedáš.“ Odpoví zklamaným hlasem a nakloní se nad ní. V tu chvíli i Leiné hrdlo protnou špičáky samotného Drákuly. Obraz se náhle rozplyne a vrátí se do místnosti v zámku, kde právě Cam s Erwinem znovu rozdělávají oheň.
„Musíme si najmout nějakou cvičnou opici na zapalování toho krbu.“ Poznamená Cameron s křesadlem v ruce.
„Nesmíš to vidět tak černě, já už jednu mám.“ Řekne s významným pohledem hozeným na Camerona a dál si prohlíží obraz významného šlechtice vicícího nad krbem v černém plášti.
V dalším záběru se Cameron zvedne ze země od krbu. Na hlavě má masku gorily, na rukou a nohou gorilí pracky. Uteče oknem ven, do rušné New Yorské noční ulice. Další záběr je na vysoký mrakodrap, kolem kterého krouží vrtulníky, ale nic není vidět. Náš milý opičák mezi tím dole stojí se svojí slečnou v dlouhých bílých šatech ze šedesátých let a jen přes svojí masku zahuhlá: „Na tohle se vám můžu vy víte co!“ A odkráčí pryč s lehce vyděšenou Soneou hozenou přes rameno kamsi v dál.
Hoši se opět šli usadit do svých křesel, ale kniha už byla přečtená. Cameron celý smutný z tohoto faktu poprosil Erwina: „Erwineee… neznáš ještě nějakou pohádku? Nemusí být ani pro děti, ať je hodně, hodně strašidelná!“
Erwin se krátce zamyslí se skleničkou skotské v ruce, doutník ho Cameron donutil odložit a pak se zadívá na Camerona. „Víš, že znám? Ale je opravdu děsivá a jen na vlastní nebezpečí!“ postraší ho.
Potom celá obrazovka zbělá a s hudbou se začnou střídat záběry z různých klubů. Nakonec se dostaneme i ke zpívající čtveřici, která se nápadně podobá historicky známé švédské skupině ABBA. Akorát, že zde je Sofie Kahardová, Yvainne Thorne a Cameron s Erwinem. Oblečení v oblecích připomínajících celofánové bombónky začnou zpívat a Erwin od kytary a Cameron od kláves se k nim občas přidají. Zřejmě to musí být play back, protože Cameronova hra na klávesy je velmi povrchová. Najednou zhasne světlo.
Všude je ticho a v tu chvíli se i ozve Erwinův hlas. „Kde si ty můj celofánový bombónku!“
„Takhle s mojí sestrou nemluv!“ odvětí jen naštvane Cameron.
„Hledám tu svojí, ne tvojí!“
„Pánové, ztratila se nám Sofí!“ ozve se hlas Yvi. „Ne dobrý, už jí mám!“
„To není Sofí…“ odvětí Erwin.
„Mohl by někdo rozsvítit?“ ozve se hlas i Sofie.
„Čí je to zadek?“ ozve se Cameron. Najednou přiletí mlaskavý zvuk facky.
„Můj, idiota!“ odpoví mu jeho sestra.