Ailee Dellilah Dormer

Tato drobná osůbka vás v první řadě zaujme asi svou pozoruhodnou výškou, která je pouhopouhých 168 centimetrů z čehož se dá logicky vyvodit, že se v davu lidí velice snadno ztratí. Co naplat i malí lidé obývají tuto planetu a jí samotné její výška nevadí. Dalším velice zajímavým bodem jsou jisto jistě její nádherné modrozelené oči, které rámují husté řasy, a jež navazují na drobnější nosík, který svým způsobem připomíná drobnou bambulku a pod nímž se nacházejí jemnější, plnější rtíky. Mírně zaoblený obličejík rámují špinavě blonďaté vlasy, jež se přirozeně vlní do jemných, neuspořádaných vln, avšak od kořínků jsou pravidelné, rovné. Labutí šíje jí navazuje na drobná, typicky dívčí ramena a poměrně obdařený hrudník, na němž naleznete pevné poprsí. Útlí pas a jemně o-svalené bříško, o které je samozřejmě dobře postaráno pravidelním cvičením. Boky má o trošičku širší ovšem k její postavě jako takové se tento malí „defekt“ patřičně hodí. Závěrem jsou na řadě nožky, které jsou stejně jako zbytek těla pečlivě udržované a tak nejsou ani příliš vyzáblé, ani příliš silné. Jak bylo již zmíněno, o svou postavu se patřičně stará ať už pravidelným, ranním běháním či návštěvami ve fitness centru.

Oblečení je její velmi silná stránka a již od prvního pohledu musí být všem jasné, že na oblečení rozhodně nešetří. V jejím šatníku najdete snad všechno od známých a významných návrhářů ale i od těch méně významných. Co se barev týče, je to velice pestrá škála barev. V zimním období upřednostňuje krátké (do pasu) kabátky, většinou v černé barvě, ovšem najdou se i jiné barvy. Nepohrdne sukněmi ani šaty, co se riflí/kalhot týče, nepřipadá v úvahu, že by na sebe vzala volné kalhoty. Ne, vždy a ze zásady nosí pouze upnuté kalhoty na tělo, které zvýrazňují její nožky. Ostatně jako veškeré její oblečení, které u ní najdete je šité tak, aby zvýrazňovali postavu. Ve společnosti ji povětšinou zahlédnete v nějakém topu, či jiném společenském oblečení. Jak je známo, šaty dělají člověka a tato slečna se dle toho evidentně řídí. Když se ovšem podíváme na boty, tak vzhledem k její výšce naleznete většinu obuvi na podpatku či klínku. Od kozaček po lodičky, to všechno najdete. Kdyby se jednoho dne rozhodla svůj šatník prodat, nejspíše by na něm vydělala více, než si vydělala za svou dosavadní kariéru.

Doplňky a šminky, jako u skoro každé dívky i tyto věci, se u ní najdou. Co se líčení týče, většinou používá pouze lehké, tlumené stíny které spolu s řasenkou, linkami a tužkou na oči, zvýrazní její krásná kukadla. Tak se líčí ve všedních dnech, kdy nemusí na plac. Výjimkou jsou však večírky, plesy a podobné akce, kdy ze sebe dokáže udělat mnohem větší krásku, než normálně je. Dbá na to, aby líčení nebylo příliš výrazné a aby se patřičně hodilo k oblečení, vše musí zkrátka ladit. K vlasům je poměrně složité se vyjádřit, většina lidí vlastně ani neví, jaká je její přírodní barva neboť kvůli filmovým postavám se musí nechávat velice často barvit na jiné odstíny blond, popřípadě na zcela tmavé odstíny jako je hnědá nebo černá. Povětšinou mívá vlasy zpravidla rozpuštěné avšak, nebrání se složitějším účesům. Co ještě stojí za zmínku, jsou jistě doplňky kterých má taktéž ctihodné množství od různých náramků, náušnic, řetízků a náhrdelníků, prstenů a dalších serepetiček do vlasů – což jsou stejně většinou pouze pinetky. Má ráda stříbrné věci, dokonce i obyčejnou bižuterii, pakliže nějak vypadá.

Dellilah (čteno Delajla), má stejně jako všichni dvě stránky. První stránku zná každý, kdo si přečte časopis nebo bulvární tisky. Vyhlášená koketa, která střída muže jako na běžícím pásu, mimo jiné se jedná i o toho nejnamyšlenějšího člověka na této planetě, který silně opovrhuje každým takzvaně méněcenným člověkem, na této planetě a to ať už nahoře na povrchu, nebo dole v podzemí. Mnohé důvody proč se této osobě vyhýbat a nežádat o podpisy, protože je natolik povrchní, že vás stejně pošle do háje. Ano, taková je ta první stránka, které věří většina populací této planety. Bulvární tisk z ní za těch pár let, dokázal udělat sobeckého člověka a bohužel, spousta lidí tomu věří.

A jaká že je její skutečná tvář? Co se skrývá pod touhle sprostou sprškou lží? Dellilah je asi to nejrozkošnější stvoření na světě, které je pro své blízké schopné udělat takřka cokoliv. Rozhodně se nebojí říct svůj názor nahlas ať už je jakýkoliv a mířený na kohokoliv – najdou se výjimky. Dokáže se velmi snadno naštvat, což ji většinou do deseti minut přejde. Má velmi dobrý smysl pro humor a velmi ráda se směje. Je to člověk co se dokáže těšit z maličkostí jako je třeba ‚obyčejný‘ krásný slunečný den. Na druhou stranu dokáže být taky pěkně drzá, co se sprostých slov týče, pro ty nemusí sahat zrovna daleko. Naneštěstí je to děvče slušně vychované a tak ji opravdu jen výjimečně zaslechnete některé z těchto ošklivých slovíček použít. Jedná se však o ojedinělé případy a to byste ji museli opravdu hodně naštvat, aby nějaké z těchto slovíček použila. A piště si, že kdo ji slyšel mluvit normálně a ve fázi klidu, tomu nejspíše klesne brada údivem, co tahle holčina dokáže vypustit z pusinky. Jako herečka by nejspíše měla být dobrá lhářka přesto, však není a to že lže, poznáte zcela jednoduše, jelikož se u toho zahanbeně červená a ve většině případů, u toho ještě sleduje podlahu. Je to taková milující dušička co zbožňuje všechno živé, ale ne všeho by se dotkala. Třeba pavouci ji fascinují a zároveň nahánějí neuvěřitelnou hrůzu. Slabost má rozhodně pro psy a kočky dokonce i ty velké šelmy, především tygry a asi jako každý, zbožňuje snad všechna mláďata. Je jen málo věcí, které nedokáže vystát, ale tou zásadní jsou především falešní přátelé a lidé takzvaní našeptávači kteří se jí za každou cenu snaží poradit, co by měla udělat. Na tyhle lidi má, dalo by se říci, alergii. Také chová velmi silnou averzi k lidem – především mužům – kteří se jí nevhodně dotýkají. Přátelská gesta a podání ruky při seznámení ještě tak nějak snese, ovšem jakmile někdo nevítaný naruší její osobní prostor, už je to špatně. Dalo by se říci, že má z těchto nežádoucích, přímých kontaktů strach, proto povětšinou panikaří a raději rychle před dotyčným ustupuje. Teď si asi říkáte, jak je možné že ve filmech s tímto nemá problém – jednoduchý fakt, ve filmu ji nehrozí nebezpečí jako v realitě, někde venku.

Shrnuto v kostce. Delliska se od lidí drží dál i přes to, že je velice přátelská neboť jeden nikdy neví, kdy lidem může věřit a zvláště pak, když jsou lidé v dnešní době tak výborní lháři. Dalo by se o ní říci, že je to plaché, ostražité stvoření, které je však zcela soběstačné. Dává si pozor na to, se kterými lidmi se stýká a kterým důvěřuje. Velmi často se vyhýbá spouště odpovědím a ptát se jí na rodiče, se vám opravdu nevyplatí. Jedná se o velice citlivé téma, které raději nevytahuje ven. K lidem je z pravidla přátelská a usměvavá, nikoho neodsuzuje na první pohled. Jednodušeji řečeno, musíte jí poznat samy, abyste ji poznali a mohli o ní cokoliv říci.

Jedenáctého Února v Reading, Anglie (Velká Británie) přišlo na svět děvčátko tehdejším novomanželům Dormerovím. Byla to velká radost a zároveň zklamání, jelikož se při porodu naskytly potíže a Anastasia již nemohla počít další dítě. Každopádně oba rodiče byly velice rádi alespoň za děvčátko, které bylo teď jejich hlavní předností. Jak se asi dá čekat, její brzké dětství nebylo nikterak zajímavé. Vyrůstala stejně jako každé jiné dítě v průměrně zajištěné Anglické rodině. Nechodila však do školky jako takové, nýbrž do soukromé jelikož rodiče chtěli pro dcerku to nejlepší. Bylo to malé, přátelské děvčátko, které rádo zlobilo všechny kolem sebe. Poté však přišlo na řadu jejich vůbec první stěhování, které pro malou Ailee nebylo nijak příjemné musela opustit kamarády a přeci jen, milovala jejich dům. Každopádně stěhování se tak nějak zvládlo.

Jejím novým domovem, se stala Cambridge, Anglie (stále Velká Británie), kde posléze nastoupila na Základní Školu, taktéž soukromou – stále totiž platilo, to nejlepší pro naši dcerušku. Mimo to, že byla ve škole plné nových lidí a od malinka byla velice vnímavá a bystrá, tudíž se nebudeme ničemu divit, když řeknu, že od malinka se pilně učila. Byla však v již takto raném věku, nucena učit se krom rodilé Angličtiny také Němčinu a Francouzštinu, kterou má mnohem raději než Němčinu a také se její prospěch rovnal na výbornou. Život na základní škole byl zkrátka pohádkou, ačkoliv již odmalinka byla poměrně vytížená a musela se stále jen učit, na což její rodiče velice lpěli. Později, kolem těch čtrnácti let se objevila její první láska. První kluk, byl ve škole nový a všemi hned oblíbený a snad to bylo pro jeho sladkou tvářičku, kdo ví. Trvalo to jen pár dní, než spolu tihle dva začali chodit, to víte, ta první dětská láska na první pohled. Rodiče byli rádi za to, že si dcerka našla partnera a je šťastná ačkoliv o onom chlapci vůbec nic nevěděli, proč by se také strachovali? Jejich dcerka by přece s nějakým floutkem chodit nezačala. Tudíž jim unikla informace o chlapcově závislosti na drogách, alkoholu a kouření. Zezačátku se jevil jako hodný klučina, byl pozorný, shovívavý a laskaví to on opravdu uměl. Delliska byla šťastná, spokojená a její prospěch byl stále výborný, dokud se její drahý nezměnil z andílka na hotového ďábla. Zprvu na ni jen křičel, stále se hádali a nutil ji zatahovat školu až ke konci, kdy si i rodiče začali všímat, že se s jejich dcerou něco děje, přišla domu zbitá jako pes. Modřiny, monokl pod okem a nalomené zápěstí. To byla její odměna za svou lásku, spálila se a od té doby, si udržuje osobní prostor a jen tak někoho, si k tělu nepustí. S touto otřesnou skutečností, která se po měsících vyklubala na světlo boží, přišel další šok. Anastasia měla zhoubný nádor, o kterém ona moc dobře věděla, ale aby se její manžel a dcerka netrápili s touto informací, zatajila jim to. Jednoho dne, odešla na vyšetření a nevrátila se. Druhého dne, se ozval její lékař se zprávou, že Anastasia zemřela. Dvě velice otřesné zprávy, zacloumali Dormerovic rodinou jako nic jiného. Theodor vyřídil pohřeb, avšak odmítal v tomto domě nadále zůstávat. Pro oba bylo velice těžké zůstávat někde, kde žili s jejich ženou a matkou, která byla asi ten nejobětavější člověk na světě. Dellisce pomáhalo jen to, že se musela připravovat na přijímající zkoušky, na Webber Douglesovu Academii. Kam se posléze také dostala, ačkoliv se její prospěch ve škole za dobu, kdy chodila s Jonasem, poměrně zhoršil.

Další stěhování tentokrát do Londýna kde nastoupila na hereckou akademii a zároveň si tím splnila sen, jelikož přesně na tuto akademii, chodila i její vzdálená příbuzná před několika lety. Výuka ji náležitě bavila a učení jí šlo, dramatický kroužek a výuky v šermu, to vše musela zvládat, aby z ní byla dobrá herečka. Od malinka chtěla být herečka a byla schopná pro to udělat všechno na světě. Jejím prvním překvapením bylo, když se na akademii objevil jeden z režisérů Frank Nelson, aby si vybral někoho z tamních studentů, kteří by si zahráli v seriálu. A jako zázrakem si vybral právě Dellisku, která ten den málem omdlela na placu, jak tomu nemohla uvěřit. A tak si zahrála v seriálu, u čehož mohla skákat štěstím, že se tehdy nechala donutit k šermu neboť se jí to v tomto seriálu, o kterém si bohužel nepamatuje, jak se jmenoval, mohla zahrát. Při tomto natáčení byla docela fuška, aby stíhala všechny své kroužky, školu a ještě natáčení ale naučila se v tom brzy chodit. Dalším překvapením pro ni bylo, že při natáčení této nikterak významné role, v ní objevil talent jeden z tamních významnějších režisérů, který ji nabídl roli hlavní hrdinky v seriálu. Bez váhání tuto roli přijala, ačkoliv to znamenalo další časové vytížení, což znamenalo, že si musela rozvrhnout časoví plán, aby vše stíhala, přesto se však musela vzdát dramatického kroužku. Ještě před ukončením první řady seriálu, jež nese název „V Zajetí Upírů“ nastoupila ve svých sedmnácti letech do organizace ROWW, tedy Reach Out World Wide. Což bylo dalším jejím snem, zbožňovala Paula Walkera, který tuto organizaci založil a byl jejím vzorem spolu s její pra-pra předkyní Natalii Dormer. Po ukončení první a poté i druhé řady seriálu o upírech musela sát volno, aby se naučila na závěrečné zkoušky, které díky bohu splnila na výbornou – evidentně při ní stáli všichni bohové. Po ukončení školy však začala vnímat věci, kterých si doposud kvůli časové vytíženosti nevšímala. Její otec se nedokázal smířit se smrtí své ženy a později Dellilah přišlo, že jen čekal, až ona dospěje a zvládne se o sebe postarat. Theodor se o posledních prázdninách, které jeho dcera měla, pokusil o sebevraždu a ještě pod vlivem alkoholu proto byl odvezen do léčebny, kde se podle všeho měl dát brzy do pořádku. Byla to strašná chvíle, najít ho doma ve chvíli, kdy se zrovna pokoušel oběsit, ale naštěstí se tak nestalo. Theodor se v léčebně nacházel dva měsíce odkud Dellilah každým dnem dostávala zprávy o tom, jak se jejímu otci daří. Neměla sílu na to za ním jezdit, proto se raději věnovala práci, která ji pomáhala dostat se ze stresu, který způsoboval její otec. Když už to vypadalo, že Theodora z léčebny propustí, tehdy bylo Dellilah čerstvě devatenáct let, nečekaně se znovu pokusil o sebevraždu a tentokrát, se mu to bohužel podařilo. V té době měla mít volno, ovšem po těchto náhlých událostech se rozhodla odcestovat do Alp, kde krom dvou scén které se museli natočit, přislíbila pomoc v tamním útulku, který byl v dezolátním stavu.Cesta do Alp byla i přes všechny ty strasti vzrušující, poprvé se tolik netěšila na hraní jako na to, že bude pomáhat v útulku, kterému také přislíbila tučný obnos peněz na rekonstrukci. Natočení scén trvalo pouhé dva dny a tak se zbývající měsíc, mohla starat o svou povinnost, kterou má coby členka organizace ROWW. V této díře, když to řekneme takhle, našla však něco, co je ji nad slunce jasnější. Bylo to vyzáblé, chlupaté stvoření, které se předními pacičkami opíralo o dvířka kotce a smutnýma očima koukalo kolem sebe. Teprve tříměsíční stěně Sibiřského Huskyho. Okamžitě mezi nimi přelétla jiskra a fenka cestovala do nového domova. Tammy, je asi to nejvděčnější stvoření, které Dellilah kdy potkala. Její život se tak změnil opět k lepšímu nejen, že ona sama je herečka, ale díky šikovnosti a učenlivosti se i její fenka mnohokrát dostala do filmu.Poslední kapitola jejího života se odvíjí ve městě, Gold Pit. Zprvu o tomto městě nic nevěděla, vlastně ani netušila, že existuje. Do tohoto městečka se dostala v podstatě zcela náhodou, když se režisér rozhodoval, kde se natočí několik posledních scén seriálu „V Zajetí Upírů“ ve kterém Delliska účinkovala jako hlavní postava. Režisér si pro tyto scény vybral právě toto místo, tudíž se celí tým herců společně se štábem na nějaký čas usídlili v tomto městě. Nikdo však nečekal, že se zde Dellilah natolik zalíbí, že si okamžitě najde větší byt, vzhledem k tomu, že má velkého psa, a přestěhuje se. Pro celý štáb to bylo překvapení, ale nebylo se čemu divit. Městečko je to vskutku pěkné a okouzlující takové příhodné místo, nechat všechno na povrchu a pokusit se začít žít od začátku. Přestěhovala se tedy sem a při té příležitosti, ještě stihla adoptovat černobílou Border Collii, jménem Madlene (Madlenka) – kterou si od ní přebral její dobrý kamarád Steve Rogers. A kterou příležitostně hlídá.

Má alergii na Buráky a Avokádu – Většinou se osype, nebo celá zrudne. V horším případě, se začne dusit. Když je nervózní, přitrouble se usmívá – Takže některým připadá, jako magor. Nadevšechno miluje svého jeden a půl psa. Madlenku již je příležitostně hlídá, zato Tammy je její miláček. Co se její kariéry týče, většina lidí hloupě věří bulvárním článkům a poté se diví, že je pravda naprosto jiná. Každý měsíc odvádí určitou částku na účet nadačního fontu ROWW, který s penězi náležitě naloží tak, aby pomohli lidem v nouzi a opuštěným zvířatům.

Jizvy nemá asi žádné, krom jedné na zápěstí z vnitřní strany když se jí její tehdejší přítel a první páska snažil vystrčit ze dveří a ona upadla na zem, kde se pořezala o střepy – nebylo to nic závažného, přesto navštívila nemocnici a svým rodičům, vše zatajila (Čili, o tom ví jen ona a nikdo jiný). Rodiče téma, ohledně kterého se velice nerada vyjadřuje – je to pro ni velice, převelice citlivé téma.

Tammy, je fenka Sibiřského Huskyho zachráněná z polorozpadlého, Alpského útulku, do kterého se dostala poté, co majitel feny zjistil, že štěňata nejsou s jeho chovným psem, ale úplně jiným. Fenka je to vskutku poslušná a učenlivá, vděčná za lásku, kterou ji její panička dává. Ovšem občas má ony takzvané zlobivé chvilky, kdy neposlechne ani, kdybyste jí mávali kotletkou před tlamou. Přesto je to mírumilovný, laskaví a poslušný pejsek, který velice rád aportuje. Jen menší upozornění, občas se stane, že přinese něco naprosto jiného, než jste jí hodili.

Madlenka, adoptovaná fenka Border Collie, na kterou majitelé neměli čas- šla k Dellilah jen do dočasné péče. Taková malá modelka a učenlivé třeštidlo, rozhodně stojí za to, když ji máte u sebe. Tento pejsek doslova vyhledává fotoaparáty, a co se všelijakých psích kousků týče, o ty nemá nouzi! Chodit po předních, po zadních nebo se odrazit od páníčka a udělat salto? Žádný problém, tenhle pejsek to umí! Přestože první rok, byla spolu s Tammy a Dellilah, našel se pro ni nový páníček, kterým se stal Steve, což je dlouholetý kolega Dellilah. Tudíž Delliska Madlenku pouze hlídá v době, kdy na ni Steve nemá čas.

Dellilah měla a má v životě spoustu koníčků, ale jen pár jich stojí za zmínku. Jeden z jejích končíků bude určitě pečení, jenomže to v dnešní době není nic neobvyklého, že ano. Ovšem, její zákusky, předkrmy, rolády a další sladké lahůdky, jsou opravdu vynikající. Ona sama tomu říká „Senzační možnost pro odreagování.“ Ale přejdeme k tomu hlavnímu. Dellilah se však ve svých deseti poprvé oblékla do tanečních šatiček a z donucení matky se začala jako malá holka, učit Tango a Salsu. Oba tance se sice naučila, ale nebrala to nijak vážně, bylo to pouze takové nucené zabití volného času. Kdy se ovšem ještě na konci základní školy setkala s tanečními, opět se k tančení více vrátila. Zprvu si myslela, že to bude dobré, jenže čím více tančila, tím spíše jí to bavilo a nakonec se přihlásila do kurzu, aby se Salsu naučila lépe. V sedmnácti letech se dostala do pokročilých a o dva roky později, tedy v devatenácti již stála hrdě v profesionálkách. Naskytli se i významné chvíle jako třeba když se dostala do World Salsa Open a poté i do Premium World Salsa open které se jí spolu s jejím tanečním partnerem podařilo vyhrát. Později se jen příležitostně zúčastnila nějaké soutěže, a buď si odtamtud něco přivezla, nebo ne. Co se tančení týče, Salsa je tanec o kterém nikdo nemůže říct, že jej neumí tančit. Přeci jen je v profesionálkách. K tancům je nutno dodat, že díky některým scénám se také musela naučit Street Dance, který ji ovšem nijak zvláště nezajímá a dokonce jí ani nebaví, pokud ho tedy nesmícháte se Salsou, kterou pro změnu miluje.

Jejím tanečním partnerem se většinou stává její nejmilovanější bratránek Tom. O téhle dvojici se asi dozvíte všelico, třeba i to, že jsou pár a před lety se tajně vzali. Protože… Kromě těchto dvou a jejich nejbližších nikdo netuší, že jsou příbuzní. Mimo jiné je Tom asi jeden z mála lidí, který jí dokáže zvednout náladu za jakékoliv situace – Téměř jakékoliv.