Jako každý sobotní večer se rozezní všem divákům dobře známá znělka, která prozrazuje, že další vydání Týdenních událostí právě začíná.
Na všech obrazovkách se objeví dobře známé logo a ihned po něm studio, které je věrnému divákovi také dobře známé. Do kamery se na nás dívá jako vždy moderátorská dvojice Helen Rowlingová a Matthew Anderson. „Dobrý večer, vítáme Vás u televizních obrazovek,“ začne s pozdravem Helen, která poté slovo předá Mattheovi. „Dnes večer na Vás čekají informace o zkolabování Gordona Hardyho. Máme pro Vás připravený rozhovor s klenotníkem Ginem Parkerem, jehož klenoty jsou vystavené v nově otevřeném muzeum. A v neposlední řadě tu máme reportáž právě z onoho otevírání Diamantového muzea. Myslím, že se dnes máte na co těšit.“ Matthew se usměje do kamery a ukáže do ní svým ukazováčkem, jako kdyby snad s diváky laškoval.
„Hned první reportáž nám řekne něco více o tom, co se přihodilo tajemníkovi prefekta a jak je to vůbec možné.“ Helen se maličko zamračí. Jistě je podrážděná tím, jak se s některými lidmi zachází.
Po menší pauze se na obrazovce objevuje v záběru nová tvář v Týdenních událostech. Joe Kindle, který stojí právě před Prefekturou nejspíše s velmi zajímavými zprávami. Pro dnešek je tu na výpomoc. „Zdravím všechny diváky.“ Pozdraví a za ním je vidět záchranářský vůz a vozy Policie. „Jak jiste víte, na Prefektuře se stala velmi nešťastná událost. Gordon Hardy, tajemní prefekta právě před půl hodinou na Prefektuře zkolaboval.“ Zakončí svou větu s menším úsměvem a poté přejde směrem k 2. tajemnici Prefektury. „Dobrý večer, paní Collins-Williams, můžete nám prosit sdělit, co se stalo s panem Hardym a jestli se už ví více o jeho zdravotním stavu?“ Zeptá se s velmi zaujatým výrazem a urovná si svoji černou kravatu, kterou zkombinoval s bílou košilí a modrým oblekem. Nezasvěcený člověk by si myslel, že jde někam na pohřeb. Rozrušená paní Collins-Williams, který je oblečena do černého kostýmku mu odpovídá. „Pan tajemník Hardy dnes před půl hodinou zkolaboval na Prefektuře.“ Udělá pauzu a mezitím je vidět, jak Kindle píše někomu zprávu. „Zatím nevíme další detaily o tom, co se děje s panem Hardym a ani jestli je to vážné.“ Začne paní vzlykat do mikrofonu a poté Kindle jí uklidňuje s úsměvem. „To bude dobré, paní Williams. Děkuji za rozhovor.“ Přejde jinam, aby nebyla paní už vidět na záběru a řekne. „Dle mého zdroje Hardy zkolaboval při hádce, kdy chtěl prosadit svůj názor během porady v oddělení komunikace Prefektury. Dále se můj zdroj vyjádřil s tím, že mu nebyla poskytnuta žádná první pomoc při jeho zkolabování a všichni odešli od porady, aniž by mu pomohli a dokonce jeden na něho flusnul. Naštěstí prošla kolem paní uklízečka, která ho zachránila.“ Utře si pot na čele, nejspíše je i tohle moc na něho. „Další informace vám přineseme v dalších dnech a budeme se snažit sehnat hrdinku, která ho zachránila. To je vše ode mě. Joe Kindle, externí reportér Gold Pit TV.“ Rozloučí se Kindle a zhasne záběr na něho.
„Nyní předáme slovu Jimmovi, který vedl rozhovor s Ginema Parkerem.“ Matthew si proplete prsty, které pak položí na stůl před sebe. „Dozvěděl se jistě plno zajímavých informací, tak se na to pojďme podívat.“ Vyzve Matt všechny diváky a obraz se ihned změní.
Jako otevírací záběr se objeví klenotníctví Parkera, takže je zcela jasné, kde byl rozhovor natáčen. Záběr se prolne s následujícím, na kterém stojí Jim Dalton vedle kletnotníka Gina Parkera. „Dobré odpoledne, vážení diváci.“ Mikrofon drží v pravé ruce a pozornějším neunikne, že se snaží krýt levou ruku, na jejíž ukazováčku má dlahu. Když kamera zabere blíže jeho obličej, tak na jeho tváři můžete vidět úsměv, ale také několik modřin, stehy na čele se zelenou desinfekcí a náplast na nose. „Dnes vyzpovídáme klenotníka Gina Parkera, o kterém se poslední dobou hodně psalo. Ať to bylo ve spojistosti se šperky či jinou kazou.“ Řekne a na tváři má jeho obvyklý lehký úsměv a otočí se k Parkerovi. „Pane Parkere, chtěl jste být klenotníkem už od dětství, nebo ve Vašem životě nastal zlom, který Vám tuto cestu otevřel?“ Pozdvihne trochu obočí a mikrofon přesune k jeho ústům a trpělivě čeká na odpověď, i když vypadá lehce napjatě.
Stojí společně s reportérem Daltonem před svým klenotnictvím, a i když se mu hluboce příčí tu s ním stát a mluvit, na jeho tváři ani postoji by nikdo nic nepoznal. Pouze jednu dlaň v kapse černého saka zatíná v pěst, naštěstí to nejde na záběru pod oblečením vidět. Po uvedení reportáže se také podívá do kamery a kývne hlavou na pozdrav. „Zdravím. Iie, k výrobě šperků jsem se dostal jaksi náhodou…během studia na střední škole. Docházel jsem do technického kroužku a při kroucení drátků a svařování omylem vzniklo pár zajímavých předmětů…A nakonec jsem skončil u šperků.“Odpoví na jeho otázku klidně, pouze mírně se zarazí u zmínky střední školy, ale rychle znovu naváže, na rtech malý společenský úsměv, za kterým jako vždy skrývá svoje pravé pocity.
Když domluví, tak zase mikrofon přesune ke svým ústům s lehkým úsměvem a dívá se na něj. „K nám do studia přišla písemná žádost o provedení rozhovoru s Vámi a byla k němu ještě připsána otázka.“ Narovná se, ale stejně je o hodně menší než klenotník vedle něj. Zase musí vzhlížet a natahovat ruku, aby mu mohl držet mikrofon u úst a on byl dobře slyšet. „Jak prosperuje Vaše klenotnictví po kauze, která byla omílána v médiích?“ Jeho otázka ještě nekončí, ale musí se nadechnout a trochu nervózně začne poťukávat dlahou na ukazováčku levé ruky o svou nohavici. „Také si lidé všimli, že Vaše klenotnictví bylo nějakou dobu po incidentu zavřené a spojují si to dohromady.“ Podívá se mu do očí a zvedne k němu ruku s mikrofonem.
„Jsem rád, že někoho má maličkost zajímá.“ Podotkne s úsměvem a podívá se do kamery. Jeho výška je úctihodná a i když vidí jak se Dalton k němu natahuje s mikrofonem, nehodlá se sklánět. Ani kvůli tomu, že je takhle dotlučený a je mu to nepohodlné. „Bohužel, po té nešťastné události na plese se činnost mého klenotnictví značně omezila. Ale děkuji svým zákazníkům, kteří mi zachovali i přes to přízeň.“ Mírně se s úctou ukloní a poté znovu narovná záda do své výše.Po jeho další otázce mu lehce ztuhnou rysy tváře, ale hned se zase uvolní. Byl to pouze nepostřehutelný okamžik. Nadechne se a odpoví. „Ne, s onou kauzou to nemělo nic společného. Byla to pouze dovolená na prožití pokojných vánočních svátků.“ Pronese poměrně ironickým tónem hlasu a zpříma opětuje jeho pohled. Očekává jeho další otázky, dlaň v kapse pevně tiskne v pěst.
Koutky rtů raději pozdvihne o kousek výše a hledí na něj. Když poděkuje svým zákazníkům, tak Jim nepatrně přešlápne na místě, aby si stoupnul trochu pohodlněji. Když zaslechne tón jeho hlasu, tak mu koutky zase sjedou dolů, ale přád se na něj dívá. Střetnou se pohledem a to Jim donutí přejít rychle k další otázce. Zdá se, že mezi těma dvěma je cítít jakési vypětí a reportér se snaží, aby ticho, které panuje mezi odpovědí a další otázkou, bylo co nejkratší. „Snad to bylo divákům vysvětleno dostatečně.“ Doplní ještě a následuje otázka. „V pátek se bude konat slavností otevření diamantového muzea. Jak vnímáte vy, jakožto klenotník, toto muzeum?“
Ještě jednou si ho přeměří pohledem, na rtech stále skoro až přehnaně přátelský úsměv.Zvedne ruku a lehce si přejede dlaní po tváři, jako by se tím pohybem snažil uvolnit zatnuté svaly obličeje, které mu mimoděk při pohledu na reportéra stále jaksi tvrdou, díky jeho nasazené společenské masce se mu to však daří skrývat. Napětí je ale ve vzduchu hmatatelné až lze skoro cítit i skrz kameru. Neodpustí si pobavený úšklebek, když pozoruje poměrně nervózního Jima, jak přechází s otázkami dál. „Divím se, že tuto budovu v Gold Pitu postavili až takhle pozdě.“ Pronese s lehce jízlivým podtónem na stranu vedení města a pokrčí širokými rameny. „Diamanty jsou jeho neodmyslitelnou součástí, díky kterým je znám po celém světě a tak muzeum jim věnované určitě bude mít velký úspěch, jak už u místních, nebo turistů, a vynaložené finance se vrátí zpět do kapes našich radních, tedy městského rozpočtu.“ S milým úsměvem upraví svá poslední slova, s penězmi státu je to vždy ošemetné něco takového říkat, když nikdo přesně neví, jak to je. „Vystaveno bude velké množství jak už surových, tak vybroušných kamenů, stejně jako diamantů zasazených do šperků od významných světových i lokálních klenotníků. Dostalo se mi té cti, že i některé mé práce budou vystaveny.“ Dokončí již bez nějakých ironických poznámek a pohlédne do kamery.
Všimne si nepatrného úšklebku na Ginově tváři a otočí hlavu ke kameře a tím i na kameramana, aby ho informoval o délce reportáže a o tom, kolik času na to ještě mají. Jim se obrátí na Gina a lehce se pousměje. „Myslím, že jste navnadil případné návtěvníky muzea více než dost. Děkuji Vám za rozhovor, pane Parkere.“ Nechá mu ještě prostor, aby se rozloučil.
Když už nepřicházejí další otázky a Jim se už rozloučí, také pohlédne do kamery. „Já děkuji, pane Daltone. Sayonara.“ Rozloučí se také a lehce sklopí hlavu v úklonce.
Jim se otočí zpátky ke kameře. „Pro Gold Pit TV, Jim Dalton.“ Obraz se přesune opět do studia.
Divákům se znovu naskytne pohled na moderátorskou dvojici. „Nyní je čas, abychom se tedy konečně podívali, jak to v muzeu vypadá. Tedy pokud jste to sami nestihli.“ Usměje se Helen a obrátí se na Matthewa, který jen mávne rukou. Asi to byla poznámka mířená jemu, ale to se můžeme jen domnívat.
Obraz se změní, a kdyby Jonas neměl v ruce mikrofon a na tváři zářící úsměv, jistě by diváci měli velký problém rozpoznat, koho kamera vlastně zabírá. „Dobrý večer.“ Pozdraví usměvavý Jonas, který je obklopen hromadou lidí. Všichni účastníci se hemží jak včely kolem svého úlu. „Jak sami můžete vidět, je tu naprosto narváno!“ Z jeho hlasu je znát jisté nadšení, které nedokáže skrýt. „Sám jsem si to tu prošel, i když se tomu těžko věří.“ Uchechtne se a místo něho se teď divákům naskytne pohled na některé kousky, které jsou v muzeu vystaveny. Tyto záběry doprovází Jonasův hlas. „Jak samo můžete vidět, jsou tu vystavené opravdu skvostné kousky. Sám bych si dovolil říct, že jsou to přímo unikáty.“ Záběr se znovu změní. Nyní se na obrazovkách promenádují známé osobnosti nejen z Gold Pitu. „Otevření si nenechali ujít významné osobnosti jako například prefekt Hanry Clarkson, nedávno objevená popová zpěvačka Lucciola, klenotník Gin Parker, také známý pro svou nedávnou kauzu se shazováním pana Kindla z balkónu. Ani herečka Dormer si nenechala tuto slávu ujít. Samozřejmě mezi přítomnými nechyběla ani radní Danielle Killiene a architekt Bellamy Blackburn, který má tuto stavbu na svědomí.“ Diváci se znovu mohou zadívat do tváře Jonase, které ho teď kamera zabírá z větší blízkosti, než před tím. „Celá stavba na Vás zanechá jistý dojem, který si s sebou zajisté odnesete domů. Já osobně se do muzea podívám znovu, jen až tu nebude taková tlačenice.“ Rošťácky se usměje do kamery. „Pro Gold Pit TV, Jonas Hendrickson. Přeji hezký zbytek večera.“
„Tak to je pro dnešek od nás vše. Těšíme se na Vás zase za týden.“ Ozve se měkkým hláskem Helen. „Na shledanou.“ Ozvou se oba moderátoři současně. Na obrazovkách se znovu objeví logo a ozve se znělka, která je jasnou předzvěstí končící relace.