Jako každý sobotní večer se rozezní všem divákům dobře známá znělka, která prozrazuje, že další vydání Týdenních událostí právě začíná.
Na všech obrazovkách se objeví dobře známé logo a ihned po něm studio, které je věrnému divákovi také dobře známé. Do kamery se na nás dívá jako vždy moderátorská dvojice Helen Rowlingová a Matthew Anderson. „Dobrý večer, vítáme Vás u televizních obrazovek,“ začne s pozdravem Helen, která poté slovo předá Mattheovi. „Dnes večer na Vás čekají znepokojivé informace o kvalitě pokrmů v jedné z restaurací a následku jedné návštěvy tohoto podniku. Máme pro Vás připravenou reportáž z aukce, kde se dražily předměty vyrobené dětmi z dětského domova. Informace o velkolepé svatbě Rosse a Reed.“ Obvykle by se po této větě Matthew usmál, ale koutky mu sjedou samovolně o něco níže a oznámí další reportáž. „A jako poslední pro vás máme informace o neštěstí, na svatbě Rosse a Reed.“ Urovná si papíry a slova se ujme Helen. „Pohodlně se usaďte, právě začínáme.“
„Jste si opravdu jistí, že jídlo, které Vám v restauracích podávají, je vyrobeno z čerstvých surovin? Jim Dalton Vám dokáže, že to nemusí být vždy pravda.“ Řekne Matthew s vážným výrazem a na televizních obrazovkách diváků se objeví reportáž.
Jim Dalton stojí před restaurací U Krvavého stejku, na kterou byla podána stížnost. Jelikož stojí venku, tak má chladem zčervenalé tváře a hlavně nos. Pevně svírá mikrofon a hledí do kamery. „Dobré odpoledne. V této restauraci,“ Ukáže za sebe a trochu poodstoupí, aby byl vidět podnik. „Se podle stížností zákazníků podává zkažené jídlo. Několik hostů po včerejším obědě skončilo v nemocnici. Společně půjdeme zjistit něco víc a uvidíme, co nám na to řekne vedení podniku a zaměstnanci.“ Tváří se hodně vážně a hledí přímo do kamery. Záběr se prolne s dalším snímkem, kde už je na záběru s rozmazaným obličejem číšník. „Dobrý den, mohl byste se prosím vyjádřit k…“ Nenechá Jima doříct ani větu a mikrofon odstrčí pryč. „Nebudu se s vámi bavit.“ Otočí se a odejde. Kamera se zaměří na Jima, který povytáhne obočí a pak se otočí na objektiv. „Třeba budeme mít více štěstí v kuchyni.“ Opět se záběr ustřihne a objeví se tam nový, kde Jim stojí v kuchyni vedle menší kuchařky, která ani nemá rozmazaný obličej. Nevadilo jí zveřejnění identity. Může jí být přibližně padesát. „Mohla byste nám prosím říct, co se tady děje?“ Zeptá se Jim a stojí vedle ní a u úst jí drží mikrofon. „Jasně. Pan majitel odmítá kupovat nové zboží, i když sám moc dobře ví, že je to zkažený.“ Mračí se do kamery a zároveň i na reportéra, i když původce jejího hněvu není nikdo, kdo je tady v místnosti. „Majitel se s námi odmítl bavit, že bude na nějaké poradě a nechtěl se ani po telefonu vyjadřovat k celé situaci. Takže vy tvrdíte, že o tom všem majitel ví a neřeší to?“ Zeptá se s lehkým zamračením Dalton a hledí na ženu, která jenom přikyvuje. „Už se to stalo několikrát, ale obvykle jsme to nějak ukecali, že se to prostě nemůže hostům podávat, ale včera to prostě nešlo. Kdybyste nepřišel, tak bych o tom ani nevěděla.“ Řekne zamračeně. Kameraman zabere jedno maso, které jeví jasné známky toho, že je zkažené. Najednou se rozletí dveře a kameraman se trochu vzdálí, takže jsou nyní vidět tři osoby. Reportéra, kuchařku a vysokého muže v obleku, který je, jak se zdá, hodně naštvaný. „Co si myslíte, že tady děláte?!“ Řekne dost nakvašeně a Jim udělá jeden krok zpátky. „Tady nemáte, co dělat a vy? Vy máte padáka!“ Obrátí se rozčileně na ženu, která si jenom založí ruce na prsou. „Nemůžete mě vyhodit. Odcházím sama!“ Řekne a síťku, kterou má na vlasech, hodí na zem a zástěru taktéž. „Vypni ku*va tu kameru!“ Začne se natahovat majitel ke kameře a vulgarismus je samozřejmě vypípaný a jeho obličej rozmazaný. Na obrazovce se objeví záběr, který je točen na úplně jiném místě. „V soukromí nám ještě bylo od personálu řečeno, že podnik v brzké době navštíví hygiena a hrozí mu zavření.“ Nadechne se a pak se lehce usměje. „Člověk už si nemůže být jistý ani ohledně jídla. Pro Gold Pit TV. Jim Dalton.“
Divákům se naskytne pohled zpátky do studia, kde Helen nevěřícně vrtí hlavou. „Když už ani v restauracích si nemůžeme být jistí kvalitou jídla, kde po tom?“ Pohoršeně si odfrkne a urovná si hromádku papírů, které má před sebou. „Nyní pro Vás máme však příjemnější informace.“ Usměje se do kamery a očkem pohlédne na svého kolegu. „Jak všichni víte, dnes je 14. února a to znamená, že je Valentýn. Den všech zamilovaných. Jimmy Dalton si pro Vás připravil další reportáž, která vám ukáže, jak se na Valentýn připravovali děti z dětského domova.“ Usměje se ještě jednou do kamery a poté zmizí z obrazovky.
Jim stojí u velkého stolu, kde je vidět spousta dětí, které vyrábějí různé keramické výrobky, kreslí obrázky či vyšívají jakékoli vzory na šátky či jinou látku. „Dobré odpoledne, Gold Pite! Nacházím se právě v dětském domově, kde jsou přípravy na Valentýnskou aukci v plném proudu!“ Řekne s širokým úsměvem. „Valentýn je svátkem všech zamilovaných a lásky. Ředitelka se rozhodla, že uspořádá aukci, na které se budou prodávat výrobky dětí a obnos vytěžený půjde na nákup nových hraček, oblečení a vybavení.“ Usměje se a jde k jedné holčičce, která vypadá na čtyři a zrovna kreslí králíčka, který drží srdíčko. „Ahoj, princezno.“ Vlídně se na ni usměje. „Baví Tě to?“ Zeptá se jí se zájmem a ona začne horečně přikyvovat a rozzáří se jí očka. „Moc mě to baví! Už jsem nakreslila tolik obrázků!“ Řekne významně a na prstících ruky ukáže číslo šest. Jim se usměje. „A těšíš se na sobotu?“ Dívenka se široce usměje a přikývne. „Máš to pěkné.“ Kamera zabere králíčka a ona se začne červenat a chichotat. „Tak já Tě nechám pracovat.“ Pohladí ji s úsměvem po vlasech a narovná se. Záběr se přestřihne a na něm už stojí Jim v hloučku dětí a na sobě má bílé tričko, na kterém je spousta různě velkých a různě barevných otisků rukou. Je jasné, že je to od nich. „Aukce se bude konat od čtyř hodin v sobotu zde v dětském domově. Určitě dorazte.“ Usměje se a pak se nadechne. „Pro Gold Pit TV, Jim Dalton.“ Řekne s úsměvem a všechny děti začnou mávat do kamery a on také zamává.
„No, já se tam rozhodně podívat chci. Snad ještě budou mít otevřeno, až skončíme. Co myslíš Helen?“ Ozve se Matthew a jen se pousměje. Poté se však duchem i myslí vrátí k další reportáži, kterou má na starost uvést. „Celé město mluvilo o velkolepé svatbě Reedové a Rosse, která se konal včerejší večer v Kultruním domě. Naše štáby se dostaly dovnitř mnohem dříve, než všechno začalo. Tak se na to pojďme podívat!“ Mattův hlas tak trochu zakolísá. Mohla to být krásná svatba, a jak nakonec dopadla.
„Krásný večer Gold Pite!“ Ozve se melodický hlas Nicole, která stojí před Kulturním domem. V záběru se za ní míhají různé postavy, které vždy něco nesou. Vypadá to, že teď přišly na řadu kytky a tak každý pracovník má plnou náruč růží. „Jak vidíte, nacházíme se před Kulturním domem v poledne onoho svatebního dne, kdy se ze slečny Reedové stane paní Rossová.“ V jejím hlasu je možná slyšet osten závisti. Kdo by si nepřál mít pohádkovou svatbu jako zrovna tato dvojice? „Jako jedni z mála, dovolila bych si říct, že možná jediní, máme možnost podívat se dovnitř, ještě než to celé vypukne. Tak pojďme dovnitř.“ Obraz se změní a další záběr, který diváci mohou vidět, je z oddávací místnosti. Ještě je co dodělávat. V pozadí se to hemží lidmi, kteří rovnají židle přesně tak, jak mají být. „Měli jsme možnost mluvit s některými zaměstnanci, kteří to tu připravují. Dozvěděli jsme se, že se je doopravdy na co těšit. Celý tým aranžérů na této svatbě pracovali něco málo přes měsíc a byla to jejich prioritní zakázka.“ V pozadí si mihne stín Rosse a Reedové, kteří si pravděpodobně přišli zkontrolovat, jak vše probíhá. Obraz se poté znovu přepne. Diváci už však nevidí Nicole, ale slyší její hlas. Na obrazovkách se nyní promítá celý kulturní dům, který už je připraven na tu slávu. Dolaďují se jen poslední detaily. „Nyní už můžete vidět finální verzi toho, jak to bude vypadat. Manželé zvolili kombinaci bílé a zlaté, což jim nemůžeme zazlívat. Nezbývá mi nic jiného, než jim popřát, ať se dnešní večer vydaří a jsou spolu šťastní. Pro Gold Pit TV, Nicole Styron.“ Naposledy kamera zajede na Nicole, která se povrchně usmívá do kamery.
„Vše vypadalo tak krásně pohádkově, jenže jak jste se už jistě doslechli, tato svatba nebyla pohádková.“ Helen se smutně podívá na Matthewa, který tam sedí se zkoprnělým výrazem. „Můžeme se domnívat, že to může pátek 13., nebo karma, ale pravda bude asi někde jinde.“ Helen se smutně pousměje do kamer. „Bližší informace nám podá Jonas Hendrickson, který se ocitl na místě těsně poté, co se ta hrůza přihodila.“ Helen sklopí pohled a odkašle si zrovna ve chvíli, kdy její podobizna zmizí z obrazovek.
Jonas stojí před vchodem do Kulturního domu. V pozadí za ním blikají světla policejních aut a vozidel záchranné služby. Na tváři mu nehraje ten jeho laškovný úsměv, který tam vždycky býval. „Zdravím Vás, diváky u televizních obrazovek.“ Přešlápne z jedné nohy na druhou a přendá si mikrofon z jedné ruky do té druhé. Je na něm jasně vidět, jak se mu tato reportáž příčí a sám je z toho zdrcený. „Svatba dvou uznávaných a známých lidí v Gold Pitu skončila katastrofou.“ Kamera přestane zabírat Jonase a místo toho se tam objeví záběry zdemolovaného Kulturního domu. Divákům se naskytne i pohled na sál, kde se konala hostina. Vše je rozházené. Stoly a židle jsou poválené po zemi. Na některých ubrusech jsou vidět červené fleky, které tam zanechala krev obětí střelných ran. „Novomanželé o se o této události doslechli až díky telefonátu od nás. Po obřadu se vydali na svou svatební cestu. Sice si neužili hostinu, ani nic podobného, ale měli být za to rádi.“ Na obrazovkách se znovu objeví Jonas, který má po boku vystrašenou mladou dívku zabalenou v dece, kterou jistě dostala od záchranářů. „Mám tu u sebe Margaret, která tuto hrůzu zažila na vlastní oči. Díky bohu vyvázla z této tragédie bez zranění. Margaret, můžete nám stručně říci, co se stalo?“ Jonas se otočí čelem k dívce a tak stojí bokem ke kameře. „No, víte, všechno bylo naprosto kouzelné. I když nás vlastně taky vyděsily rány od ohňostroje. Tomu se každý zasmál no a-a pak to přišlo.“ Margaret se zabalí ještě více do deky, jako kdyby snad chtěla před těmi vzpomínkami utéct. Jonas trpělivě čeká, jestli se Margaret znovu rozmluví, nebo ne. „Prvně jsem si myslela, že to je znovu ohňostroj. Ale setmělo se. A pak přišli. Byly to strašné rány. Všichni panikařili. Nevěděli jsme, co se děje.“ Zoufale vydechne. „Všichni se tlačili ven. Bylo tolik zraněných a tolik mr-mrtvých.“ Hlas se jí rozklepe a oči se jí zalijí slzami. „Zabili Clarksona. Před očima všech.“ Zavrtí hlavou a sklopí pohled. Jona usoudí, že už jí nebude víc trápit. „Děkujeme Vám, že jste se s námi podělila.“ Margaret odejde přímo do náruče nějakého muže, který jí odvede pryč. „Dle informací, které jsme byli schopni získat, si tato pohroma vyžádal kolem 80 životů. Zraněných ať už vážně nebo lehce je něco kolem dvou stovek.“ Jonas se zamračí do kamery. „Máme také potvrzenou informaci, že Henry Clarkson byl doopravdy zastřelen a přišel o svůj život. Myslím, že máme opravdu dost velké problémy.“ Na televizních obrazovkách se na chvíli objeví koronerský vůz, který je nakládán mrtvými těly. „Získali jsme vyjádření od manželů Rossových, které Vám teď pustíme.“ Divákům se naskytne pohled na přepis slov, která řekl Ross. „S Amber jsme oba dva naprosto zaskočeni. Smrt Henryho a všech ostatních nás doopravdy zasáhla. Nemáme nejmenší potuchy, kdo by za tímhle mohl stát. V tuto chvíli sami nevíme, co budeme dělat. Omlouvám se, ale budu muset končit. Snad mě pochopíte.“ Rossův hlas zní velmi smutně a unaveně. Po chvíli se na diváky znovu dívá Jonas. „Policie se dává do pátrání, kdo za tím vším stojí a kdo poslal ozbrojené síly na toto veřejné masakrování. Jejich možnosti jsou však oslabeny, jelikož všichni příslušníci policie skončili mrtví jako první.“ Jonas si promne tvář a po chvíli si znovu přiloží mikrofon k ústům. „O dalších informacích Vás budeme informovat. Pro Gold Pit TV, Jonas Hendrickson.“
Obrazovka ztmavne a objeví se na ní Matthew. „Věřte, rád bych se s Vámi rozloučil příjemnější zprávou, ale bohužel žádnou takovou nemáme. Za týden na shledanou.“ Kývne na rozloučenou. Jeho výraz je tupý a zasmušilý, tak jako ten Helenin. Nakonec se ještě ozve znělka, která znázorňuje opravdové ukončení vysílací relace.