Od minulých Týdenních Událostí se toho událo mnoho. Například to, že Helen Rowling šla na mateřskou. Dnes jsou tedy Události moderátorsky doslova „One man show“.
Zazní povědomá znělka skoro ve všech televizích a ostatních mobilních zařízeních v Gold Pitu ve stejnou dobu. Začínají totiž Týdenní Události, které si poslední dobou moc lidí nenechává ujít od protestů před Prefekturou. Bude se to dnes rozebírat či ne? Toť otázka. Na obrazovce se zjeví u moderátorského stolu Joe Kindle, tentokrát sám. Usmívá se na kameru a sdělí velmi stručně. „Dobrý večer, vážení diváci. Začínají Týdenní Události!“ V pozadí se již zobrazují první sekvence a sestřih na první reportáž.
„Jak jistě víte, knedlíkama se necpou jenom labužníci ve střední Evropě, ale v oblibě jí mají i obyvatelé Gold Pitu. Proto se uskutečnil minulý týden v pojídání knedlíků. O tom více už ale Jim Dalton.“ Usměje se a srovná papíry. Mezitím se přepne obraz do předtočené reportáže.
„Dobré odpoledne, vážení diváci.“ Řekne Jim, který na sobě má černou jarní bundu a džíny. Mikrofon pevně svírá v pravé ruce a hledí přímo do kamery. Vlasy má rozcuchané díky větru a ani učesání by nepomohlo. „Stojím před budovou, kde se dnes koná soutěž v pojídání ovocných knedlíků.“ Pokyne rukou směrem k budobě za ním. „Tak se pojďme podívat.“ Záběr se přestřihne a objeví se další, na kterém j vdět Jim, který stojí tak, aby v pozadí byli vidět hned tři jedlíci, kteří si cpou do úst knedlíky a někteří se div nezadusí. Samozřejmě je mnohe víc soutěžících, ale o záběru se nevejdou všichni, takže při slovech Jima se záběry zaměří na veškeré jedlíky. „Soutěžící mají šedesát minut na snězení co největšího počtu knedlíků. Vítěz získá pět set dolarů a titul nejlepšího jedlíka Gold Pitu!“ Kamera se zaměří na mohutného, obézního černocha, který si rve do pusy jeden knedlík za druhým. „Jsou tu soutěžící dokonce z povrchu. Tento muž je šampion a drží světový rekord 212 knedlíků za hodinu. Překoná se dnes tento světový rekord?“ Kamera se zase natočí na reportéra, který pouze kývne. Objeví se nový snímek, kde je vyhlašování vítězů. „Na třetím místě se umístil Jake Ronald z Gold Pitu s počtem sto sedmdesáti knedlíků!“ Komentuje reportér dění divákům, protože není moderátor dobře slyšet. Asi nějaká technická závada. „Na druhém místě s počtem dvě ste dvaceti knedlíků skončil světový šampion Patrick Bertoletti z Ameriky!“ Da opět začne tleskat, ale mohutný černoch se netváří dvakrát šťastně a vypadá spíše naštvaně. Na stupínku vítězů stojí malý muž s velkým břichem, které určitě není pouze od jezení jídla, ale také od popíjení piva. „A na prvním místě se umístil Pavel Novotný z České Republiky s neuvěřitelným počtem dvou set třiceti tří knedlíků! Pan Novotný vytvořil nový světový rekord!“ Dav nadšeně jásá a Jimmy se zadívá do kamery s širokým úsměvem do kamery. „Tohle ode mě bude vše. Více informací o vítězích a průběhu soutěže naleznete na nasich webových stránkách.“ Kývne se a nadechne se. „Pro Gold Pit TV, Jim Dalton.“ Rozloučí se a záběr se přepne opět do studia.
Joe vypadá velmi pobaveně a utrousí. „Jak je vidět, stejně prvenství získal středoevropan. Teď k dalším zprávám.“ Podívá se zpříma do kamery a čte zprávu ze čtečky. „Velikonoce se už slaví v plném proudu a parku jsou velké přípravy na velikonoční pondělí. Jonas si pro vás připravil krátkou reportáž.“
Na obrazovkách se divákům ukáže usměvavá tvář Jonase. Stojí před parkem, který je všem občanům Gold Pitu znám. Sice je poněkud krušná doba, ale na svátky se nesmí zapomínat. „Dobrý večer, vážení diváci. Jak vidíte, právě se nacházím v parku, kde probíhají velké přípravy.“ Kamera změní záběr a místo Jonase začne zabírat dění za ním. Všichni mohou vidět obrovské velikonoční zajíce, jak schovávají vajíčka. Samozřejmě, že to jsou jen přestrojení lidé, ale co by tomu řekly malé děti, kdyby místo zajíce viděly nějakého člověka? „Zítra v odpoledních hodinách tu proběhne akce pro naše nejmenší a to hledání velikonočních vajíček. Určitě dorazte.“ Kamera zase na chvíli začne zabírat Jonase, který se usmívá. Jeho úsměv není, jako býval předtím. „Dovolil jsem si jednoho ze zajíců odchytit a zeptám se ho na pár věcí.“ Záběr se rozšíří a u Jonase se objeví jeden z velikonočních zajíců. Jeho kostým je šedobílý, má obrovské oči a velké uši. No, pro děti je to prostě roztomilý zajíček, kterého by chtěly obejmout. „Pane zajíci, jak probíhají přípravy?“ Posune svou ruku s mikrofonem k ústům zajíce. „Je to velmi náročné. No však víte, schovat takových vajec, aby jich bylo dost pro všechny, dá docela pořádnou práci.“ Řekne zajíc a svou packou se podrbe na čenichu. „Chápu. Budete tu i zítra?“ Vrátí si mikrofon k sobě, ale poté ho zase dá panu zajícovi. „Samozřejmě, že ano. Pro děti máme přichystaný opravdu pěkný program. Nedovolil bych si odejít.“ Jonas se usměje a stáhne si mikrofon k sobě. „Děkuji Vám za rozhovor. Už vás nebudu zdržovat od práce.“ Zajíc přikývne a poté odejde pryč. Jona zůstane znovu sám. „Jak jste již slyšeli, byla by škoda nepřijít. Program začíná od 13 hodin. Pro Gold Pit TV, Jonas Hendrickson.“ Naposledy se usměje do kamery a slovo přenechá svému kolegovi ve studiu.
Studio zpravodajství se zahalí do temnějších barev a stopy po úsměvu Joa už nejsou ani vidět. „Náš kolega, Christopher Ayers, který pracoval pro Gold Pit TV jako kameraman bohužel zkonal minulý pátek. Dnes v dopoledních hodinách se konal pohřeb. Z místa dění pietního aktu se snažila popsat atmosféru dění Nicole.“ Obraz se přepne.
Divákům se nyní naskytne pohled na bránu hřbitova. Kolem ní proudí dav lidí, kteří zrovna vycházejí z tohoto chmurného místa. „Vítám Vás u televizních obrazovek. Dnes pro Vás bohužel nemám žádné dobré zprávy nýbrž ty smutné.“ Nicole se ovšem netváří zas tak sklesle. Vypadá spíš, jako kdyby jí to bylo jedno a přála si mít celou tuhle reportáž za sebou. „Dnes, tedy v sobotu 4. 4. se konal pohřeb Christophera Bejnamina Ayerse, mladého ale velmi nadaného režiséra úspěšného seriálu Supernatural.“ Na obrazovkách nyní není Nicole a její obličej, ale fotky právě zesnulého Christophera. Je na nich zachycen v normálních situacích z běžného života, ale taky jak pracuje. „Tento mladík opustil tento svět v pátek 27. března. Příčina smrti Ayerse je doposud neznámý. Ví se pouze to, že v osudný den se byl projít kolem Prefektury, kde byl zasažen záhadně do hrudi malým předmětem či kulkou. Policie stále vyšetřuje tuto smrt jako nešťastnou náhodu.“ Fotografie vystřídají krátké sestřihy z jeho natočených děl. Proto se i Nicole odmlčí a nechá tak všem prostor na to, aby se mohli v klidu podívat na celou sekvenci videa a udělali si názor na jeho tvorbu. Po skončení videa se na obrazovkách znovu objeví Nicole. „Jak můžete vidět, pohřbu se zúčastnilo mnoho lidí. Je nám velmi líto, této nešťastné události. Za celou Gold Pit TV přeji upřímnou soustrast jeho rodině a příbuzným.“ Nicole si odkašle. Je jí to doopravdy nepříjemné a je poněkud znuděná. Mezitím za záběrem je vidět průvod s rakví směrem k místu pohřbení. „Možná že je mrtvý, ale v některých srdcích tu s námi pořád žije. Pro Gold Pit TV, Nicole Styron.“ Nicole se soucitně pousměje a poté obraz potemní.
Joe Kindle už nesedí na svém místě, nýbrž stojí před moderátorským pultem a pronese. „Samozřejmě redakce zpravodajství se připojuje ke kondolenci a za celou redakci chci vyjádřit upřímnou soustrast pozůstalým po Christopherovi. Byl to dobrý člověk. “ Kamera ho zabere z jiného úhlu a nadále mluví. „Život jde ale dál a příští týden budou opět Týdenní Události. Nezapomeňte opět naladit v novou vysílací dobu od sedmi hodin v neděli. Přeji příjemný zbytek volna.“