Po několika týdnech se objevují Týdenní Události opět na obrazovkách Gold Pit TV. Po zákazech televizních zpravodajských kanálů z povrchu se upínaly všechny zraky na tento programový úsek a dnes se konečně dočkali. Přesně ve 20:00 místního GMT +1 času je tu opět jejich obílbený pořad! Na obrazovce se objeví známá znělka a poté je už vidět Joe Kindle sedící na moderátorském pultíku.
„Zdravím přátelé. Po pár týdnech jsme tu opět. Vítám Vás u Týdenních Událostí s číslem 19!“ Na jeho tváři je vidět úsměv, který je možná hraný ale přesvědčivý. Je dnes oblečen do kostkovaného obleku, který je doplněný o modrou košili a červenou kravatu. Modrý kapesníček samozřejmě nechybí. Pomalu přejde směrem k interaktivní tabuli a cestou shrnuje situaci v minulých týdnech. „Jak jistě víte, v minulém týdnu se toho událo mnoho a stojí za to vztyčit následující věci.“ Divoce gestikuluje rukama s deskami v rukou a poté už se na tabuli objevují nejzásadnější zprávy minulého týdne. „Začneme bulvárnější zprávou.“ Na obrazovce se objeví fotky s Henrym Clarksonem. „Zdá se, že náš pan prefekt je naživu.“ Pousměje se a dodá. „Podle nejnovějších zpráv se zdržuje v Londýně a nikdo zatím neví, jak mohl přežít to, co se stalo při svatbě Rossových. Spekuluje se o dvojníkovi ale nikdo prozatím neví.“ Dotkne se na obrazovku a jde dál. „Skončila doba volného pohybu na celé zeměkouli, přátelé.“ Vypadá trochu smutně ale jen přeci se usměje. „My, občané Gold Pitu, můžeme ale nadále cestovat na náš pas volně do následujících destinací: Londýn, Paříž, Praha, New York, Moskva. To je snad dostačující nebo ne?“ Rozesměje se a jde k další zprávě a na obrázku je paní Darby. „Smutná zpráva zasáhla všechny.“ Trochu s nadsázkou a ironií. „Anna Darby nás opouští a končí v Radě města. Bohužel se neshodla s ostatními v Radě a s okamžitou platností končí v Radě města. Neví se, kdy se vypíšou další volby.“ Přejde pomalu zpátky směrem k moderátorskému pultu a sdělí. „A nyní předám slovo Jimovi Daltonovi, který byl tak akční, že dnes má pro nás více reportáží, jenže teď naživo.“
Na obraze se živě objeví Jim Dalton, který na sobě má černé plátěné kalhoty s černou košilí. V pozadí je vidět kostel, na jehož schodech jsou stovky svíček, které ozařují vchodové dveře. „Zdravím, vážení diváci.“ Řekne Jim s kývnutím, ale na jeho tváři není ani sebemenší stopa po úsměvu či jediném jeho náznaku. Tiskne v ruce pěvně mikrofon a kouká přímo do kamery. V druhé ruce má hřbitovní svíčku. „Na našem webu jsme informovali o pohřešovaném faráři z místního kostela.“ Zhluboka se nadechne a při nádechu zavře oči. Znal ho snad, že se chová tak divně? „Byl pohřešován tři dny, ale dnes ráno bylo nalezeno jeho bezvládné tělo u řeky Alive. Na jeho hrudi byl vypálený cejch, který symbolizuje a opěvuje ďábla.“ Řekne Jim a snaží se o neutrální a profesionální tón, ale není to takové, jaké by si to nejspíše představoval. Vítr mu cuchá havraní vlasy a reportér si je musí odhrnout tak, aby tolik nezavázely. „Kostel, kde farář každý den vedl motlitby, se stal pietním pístem, kde se mohou věřící i nevěřící rozloučit. Proudí sem stále více lidí a je tu několik set svíček a jistě přibudou další.“ Lehce nervózně začně přetáčet svíčku ve své ruce. Diváci jasně poznají, že i on je jeden z těch lidí, co po vysílání svíčku zapálí. Zachovává si profesionální tvář. „Stal se snad obětí nějaké sekty? Stále probíhá vyšetřování. Další informace na našich webových stránkách.“ Jim kývne a zhoupne se na patách. „Z pietního místa u God Pitského kostela, Jim Dalton, Gold Pit TV.“ Ukončí Jim těmito slovy jeho živý vstup a obraz se přepojí zpátky do studia.
„Nikde není bezpečno ani u řeky Alive, tak bacha lidi, ať se Vám také nic nestane.“ Udělá pauzu a napije se. Sedí už za moderátorským pultem usazený do koženého křesla. „Teď k další zprávě. Opět s Jimem. Připravil si dnes pro nás reportáž s hady, které nevypadají zrovna nejvábněji a upozorňujeme, že další záběry mohou vyvolat menší křeč, nevolnost či brek.“
Na obrazovkách diváků se objeví již známý reportér Jim Dalton, který se lehce přátelsky usmívá do kamery. Vedle něj stojí muž oblečený do džín a košile, která na sobě má malé obrázky hadů, pavouků, ještěrek a dalších pavoukovců nebo jiných studenokrevných plazů. Na nose má velké a tlusté dioptrické brýle a kadou chvilku si je posunuje o kus výše, aby přes ně vůbec viděl. „Dobré odpoledne, Gold Pite.“ Pozdraví reportér a posune si mikrofon ještě o trochu blíže k ústům. Za nimi je vidět spousta terárií, kde si každý pozorný divák může všimnout leguána, ještěrky či dokonce želvy. V záznamu zvuku je slyšet cvrlikání cvrčků, které má tento střízlík na stolků, kteréý je vidět na pravé straně záběru. „Nacházím se tady s chovatelem chladnokrevných exotických hadů a různých druhů hmyzu a pavouků. Jeho sbírku rozšířil před několika týdny dvojhlavý had s nevšedním zbarvením.“ Otočí k němu reportér hlavu a muž, který měří přibližně sto devadesát centimetrů a vypadá poměrně hubeně, k němu skloní hlavu. „Jaká byla vaše první reakce, když jste viděl líhnotu se z vajíčka hada, který měl dvě hlavy?“ Zeptá se, ale muž se otočí k jednomu z otevřených terárií a vytáhne z něj onoho zmíněného hada a nechá ho lézt sám sobě po rukou. Teprve poté se věnuje reportérovi, který se snaží přítomnost hada ignorovat. „Byl to pro mě jako velkej šok, co vám budu povídat. Je skvělý, že se narodil zrovna u mě.“ Prohlíží si zaujatě svého ového kamaráda a Jim stáhne ruku s mikrofonem k sobě. „Je ten had jedovatý?“ Zeptá se a natáhne k němu opět ruku a sleduje toho chladnokrevného tvora. „Prudce, ale nechám Princovi jedové zuby odstranit, až bude starší. Chcete si ho pohladit?“ Natáhne ruku s hadem k reportérovi a ten udělá nepatrný krok zpátky a uhne se jeho ruce. Nakonec se narovná a lehce se dotkne těla hada. „Vidíte? Je to zlatíčko!“ Raduje se majitel a Jim ihned ruku stáhne a podívá se do kamery. „Tento exemplář budete moci vidět na festivalu mazlíčků, který se bude konat příští sobotu.“ Řekne Jim a otočí se na chvíli na muže. „Děkuji vám za rozhovor.“ Přestane se m uvěnovat a ukročí lehce stranou, aby se případně vyhnul hadovi a byl od něj co nejdál a usměje se do kamery. „Pro Gold Pit TV, Jim Dalton.“ Rozloučí se.
„No, nazdar Jime, naposledy.“ Utrousí potichu a podívá se zpátky do kamery s úsměvem. „Měli bychom také podporovat místní podnikatele, hlavně ty menší, a proto dnes náš drahý Jonas se rozhodl prozkoumat výsledky kvalit autodílen v Gold Pitu. Jestli šidí či jsou v pořádku nám už řekne Jonas, takže předávám slovo.“
Jonas stojí před jedním z automobilových servisů a na tváři se mu usadil úsměv. „Dobré odpoledne.“ Pozdraví Jonas, který má na sobě černou rozepnutou bundu, pod kterou má tmavě modré tričko. „Celý týden probíhaly inspekce, při kterých inspektoři navštívili deset automobilových servisů, které vznikly před méně než rokem. Výsledek je více něž šokující!“ Místo tváře reportéra se objeví záběry ze servisů, které neprošly. „Z deseti zkoumaných podniků neprošlo šokujících devadesát procent!“ Záběry jsou doprovázený reportérovým hlasem. „Devět z deseti podniků nemělo platnou licenci k opravování aut, vhodné součástky a nebo dokonce své zákazníky podvádělo.“ Opět se na obrazvce objeví tvář reportéra, který se tváří seriózně, ale moc dlouho mu to nevydrží a lehce se usměje. „Jediný autoservis, který prošel kontrou, patří přistěhovalci z povrchu, který svůj podnik vede tu správnou cestou. Bohužel se nám majitele nepodařilo zastihnout, ale kontakt a odkaz na web tohoto autoservisu naleznete na našich internetových stránkách. Pro Gold Pit TV, Jonas Hendrickson.“
„Bohužel pro dnešek to už je všechno vážení divačky a diváci, budu se těšit s Vámi na další Týdenní Události a budu pevně doufat, že se uvidíme dříve než za tři týdny!“ Zazní znělka a končí opět naše zpravodajská relace.