Chloe Erin Black

Narodila se 20. 12. v jedné průměrně bohaté části Londýna. Je Britkou s francouzskými kořeny – její prarodiče z matčiny strany pocházeli z Francie. O 3 roky později se narodila i její mladší sestřička, kterou si Chloe zamilovala. Prožila šťastné dětství – rodiče ji měli rádi, sestřička za ní běhala jako ocásek a ona měla plno kamarádů. Už v té době jí bavilo vaření. Sama sice nevařila, ale vždycky pomáhala mamce s čímkoliv, co se v kuchyni objevilo. Proto taky jako mladší bojovala s nadváhou. Když jí bylo 14, rozhodli se její rodiče přestěhovat na druhou stranu Londýna přímo do jedné z okrajových částí. Chloe z toho nebyla příliš nadšená, přišla o všechny přátele a jistoty. V té době rapidně ubyla na váze, a protože neměla co dělat, chodila běhat a to jí vydrželo do dnes. Také trávila dlouhou dobu na počítači. V té době našla první rockovou skupinu, která se jí zalíbila a tak postupně nacházela další a další… Nořila se víc do tohoto světa, měnila svůj styl a objevovala sama sebe.  Našla si několik opravdových přátel, kterých se držela, ale většina se od ní odvracela a opovrhovala jí. Teda, především ženská část obyvatelstva. I její sestřička se od ní trochu distancovala, což jí sice mrzelo, ale nemohla s tím nic dělat. Jejich pouto přesto zůstalo pevné. Ta druhá půlka mužského pohlaví, která byla zhruba ve stejném věku jako ona, o ní ovšem začala okolo 16 let projevovat velký zájem. A nedá se říct, že by jí to vadilo, bylo to naopak. Komu by se to nelíbilo, že? Ovšem nikdy se k žádnému ze svých „nápadníků“ natrvalo neuvázala a vždy si dávala pozor, koho si pouští k tělu. Vždy došla do stádia lehké zamilovanosti, ale poté jí ty city opustily a ona opustila je. Takže se stala tak trochu lamačkou mužských srdcí, ovšem poměrně neúmyslně. O tom, že jí baví vaření, věděla už dlouho, proto se rozhodla jít studovat gastronomii. Asi půl roku potom, co se Gold Pit otevřel světu, se o něm poprvé dozvěděla. Fascinovalo ji, že tak dlouho byla jejich kultura odloučená od zbytku světa. Začala přemlouvat rodiče, aby ji sem pustili studovat. Nejen kultura, ale i jídlo mohlo být odlišné. A navíc, kdo by nechtěl žít v podzemí! Podařilo se jí rodiče přemluvit a tak se sem přestěhovala. Žije sama v malém bytečku, poctivě studuje a nedělá nějaké velké problémy. Chce tady zůstat, proto musí rodičům dokázat, že zvládne žít sama na vlastní pěst.

Její snaha jí vydržela asi rok. Během tohoto období, kdy žila sama v Gold Pitu, jí do života vstoupili dva muži, kteří ji výrazně ovlivnili. První byl Solomon, muž, do kterého se zamilovala a dala se s ním dohromady. Prošli si hodně dlouhou cestou, minimálně Chloe. Když si uvědomila své city k němu, vyděsila se a začala… utíkat a snažila se na něj zapomenout. Tak nějak zvládla narazit na Gina – jejího „BFF“. S nadsázkou řečeno. Společně se opili a pak nějak spolu skončili v posteli, kde se s ním vyspala. Oba dva se poté shodli, že opakovat to nechtějí a stali se z nich touto zvláštní cestou přátelé. Oba dva jsou si velmi podobní a tak nějak našli v tom druhém parťáka na všemožné věci. Dokonce i po tomhle se dala se Solomonem zpátky dohromady a on jí to odpustil. Ne že by na to úplně zapomněli, ale Chloe ví, že ona to už nikdy neudělá. Nicméně z toho vyšla, jak nejlépe mohla, za což občas tiše Ódinovi děkuje.  A poté jí přišla pozvánka do Tajného spolku. Nebýt její zvědavosti, nikdy by se tam neukázala. A když zjistila, o co by mělo jít, že by měla nasadit v sázku svůj život kvůli jiným lidem… Řekla ne. Bez lítosti. Na protestu se neukázala, a když zjistila další den důsledky nevydařeného pokusu o další revoluci, začala balit. Domluvila se se Solem, že oba dva se vrátí na povrch, do Londýna. Nějak jí přesvědčil, aby se nestěhovala zpět k rodině, ale bydlela s ním a dál studovala. Což se taky stalo, je zpátky na škole v Londýně, dodělává si maturitu a žije dál. Ale protože Gin zůstal dole v Gold Pitu a jí na něm jaksi opravdu záleží, čas od času tam jezdí „na dovolenou“. Sem tam se Solem, ale většinou bez něj. Nikdy by to veřejně nepřiznala, ale i Gold Pit samotný jí jakýmsi způsobem přirostl k srdci a nechce ho jen tak vymazat ze svého života, jakoby tam nikdy nebyla.

Ačkoliv Sol měl nejblíže ze všech k tomu, aby chytil její srdce napevno, nestalo se tak a jejich vztah skončil rozchodem z její strany. Přestěhovala se zpět dolů, zpět do svého starého bytu a mínila si žít dál v klidu. To jí ovšem nebylo dopřáno. Nejprve tehdejší vláda popravila Solomona, když se tajně vrátil dolů, jakožto člen Tajného spolku. To byla pro ni první rána, ačkoliv se rozešli, stále pro ni byl blízkým kamarádem. Ačkoliv ji nesla těžko, nepřinutilo ji to nějak vystoupit proti vládě. To až druhý čin vlády ji přinutil začít se aktivně zapojovat – a to z jejího hlediska naprosto nesmyslné zavření Gina. V tu chvíli kvůli vládě téměř přišla o ně dva, už nezvládla jen tak sedět vzadu a nic nedělat.

Přesně z tohoto důvodu si přes léto vzala brigádu jako pomocná kuchařka v prefektuře, aby se nenápadně dostala až k nim, aniž by byla někomu podezřelá. Navíc když vybouchlo vězení, otřáslo to s ní ještě víc. Nebyla si jistá, kdo to vyhodil do vzduchu a především jestli to Gin přežil. A její odhodlání něco udělat se jen prohloubilo.

Účastnila se také protestu proti práci horníků, kde získala také své jizvy po „milém“ zásahu policie. Ačkoliv to zřejmě nikdo neví, protože u jejího prahu se neukázal žádný člen tajné policie, to ona stojí za malou „epidemií na prefektuře“, kdy prostě hodila do kafe a jídla silné projímadlo. Její malý způsob protestu, který nesouvisel s akcemi Spolku, který nikdy neměla příliš ráda, ani teď, ani předtím, a nevěřila mu. Ačkoliv znovu proběhl převrat a vláda se měla přesunout znovu do těch „správných rukou“, stále nebyla spokojená. Ne, dokud se na jejím prahu znovu neobjevil Gin. Až v tu chvíli z ní všechno spadlo. Ne vše, Solomona už nic k životu nevrátí, ale Gin byl živý a zdravý, a to jí stačilo. Ačkoliv momentálně všechny zlé vzpomínky převažují ty dobré, rozhodla se zůstat dole. Už si zvykla na svou samostatnost a je momentálně příliš líná na to, aby všechno stěhovala zpátky na povrch, takže nyní zahajuje studium gastronomie na zdejší univerzitě a dává Gold Pitu druhou šanci a znovu se snažila postavit na nohy.

A to byla chyba z její strany. Nikdy to neměla udělat. Při zhroucení Gold Pitu přišla o Gina a další lidi, které měla ráda. Ano, její rodina byla v Anglii a v bezpečí. Ale jí tyto ztráty opravdu zlomily. Vrátila se znovu do Anglie, za svou rodinou, ale nořila se čím dál více do depresí, stále více se uzavírala do sebe, až ji jednou její rodina našla v koupelně, uslzenou, se žiletkou v ruce a tenkou rudou čárou na zápěstí. Nikdy nedokázala říznout příliš hluboko, nikdy nesnesla pohled na krev, ale pomáhalo to té bolesti uvnitř. V tu chvíli ji její matka donutila navštívit psychologa, který pracoval s podobnými traumaty a kterého od té doby nepřestala navštěvovat. Díky němu, podpory celé její rodiny a také díky práškům, které brala zpočátku, se vyhrabala z nejhoršího. Už znovu nesáhla po žiletce, ale to neznamená, že to v ní někde nedříme. Začala Gina nazývat „svým starším bratrem“, od jeho pohřbu nedokázala vyslovit jeho jméno. Stále se cítí vinna, že jej nijak nezachránila, že ona přežila a on ne. Ačkoliv jí všichni říkají, že to není její vinna… nikdy si to neodpustí. A když se objevily zprávy, že se znovu otvírá Gold Pit… roztřásly se jí ruce a nepřestaly po 3 dny, než měla dohodnutou pravidelnou návštěvu psychologa, a mezitím jí rodina pozorovala ještě ostřeji než obvykle. Několik týdnů se s tím vyrovnávala, než se jí zeptal, jak by se cítila, kdyby měla Gold Pit navštívit. Uzavřít to na místě, kde to začalo. Když spolu probírali tuto myšlenku, cítila se, že je na to připravená, už ji nebavilo neustále žít v minulosti. Chtěla znovu žít v přítomnosti, pouze s těmi dobrými vzpomínkami na ně a přijmout to, že už je nepotká. I proto, po několika schůzích, vážných rozhovorech s rodinou i psychologem, padlo rozhodnutí, že do Gold Pitu pojede, že tam bude několik měsíců bydlet, že uzavře tu kapitolu svého života a pak se vrátí na povrch. Našla si rychle jeden z nejlevnějších bytů dost daleko od jejího dřívějšího, pronajala si ho a zůstane tu pár měsíců. Alespoň tak zní dosavadní plán.