Jodie Ellen Reyes

Pokud jste Jo ztratili v davu, máte zřejmě velkou smůlu a budete muset počkat, než si vás samotná Jodie najde. Výškově se totiž řadí mezi nižší podprůměr a ztratit jí je velice jednoduché. To ale také bohužel zahrnuje ponižující šplh po policích v obchodech a neschopnost pohodlně se držet stropního madla v MHD. Postavově navíc také není nijak výrazná a tak se po ní muži neotáčí jako za jinými a většinou Jo spokojeně přehlédnou. Vždycky byla to vyhublé děvčátko s minimálními ženskými křivkami a často si zní proto dělali legraci. Naštěstí nic z toho jí osobně nevadí a na půvabnosti rozhodně neubírá. Hezký ksichtík to naopak vše kompenzuje. Pleť má sice velice světlou, ale zdravou a bez sebemenších nedokonalostí. Ty se objevují až na těle, které má poseté stovkami pih, mateřských znamének a drobných jizev, z nichž každá má trochu jiný příběh. Oči má dvě, kupodivu, zbarvené do čokoládově hnědé, s plošším nosem mezi nimi. Největší předností této mladé ženy je však především její úsměv. Nejen, že odhaluje rovné bílé zuby, ale především je přítomen téměř neustále a je tak nedílnou součástí celé dívčiny osobnosti. Ať už je kdekoliv, ať už mluví s kýmkoliv, pokud na ní neuvidíte úsměv, je něco velice špatně.

Co se vlasů týče, účes mění relativně často, většinou na základě vlastní potřeby. Momentálně má kadeře střižené na ramena a svou přírodní hnědou má zesvětlenou na tmavší blond. Účesy se u ní různí, většinou ale nosívá vlásky volně v měkkých vlnách tak, jak jí je příroda nadělila.

Šatník je na tom dosti podobně jako háro a kompletní změna skříně vůbec není ojedinělá záležitost. V poslední době jí ale po většinu času uvidíte v sukních a šatech ke kolenům, polo tričkách a roztomilých blůzách s krajkami a kulatými límečky. Kalhotům se sice nevyhýbá a vlastní spoustu pyžam s nohavicemi, kalhoty na ven má ale momentálně pouze jedny a to s laclem a navíc jsou parádně retro. Na krku nosí medailonek, ve kterém je maličká rodinná fotka na jedné straně a v pryskyřici zalitá pomněnka na straně druhé. Levé zápěstí pak zdobí hodinky s vzadu vyrytými písmeny KJA, což jsou iniciály Jodiiny matky, po její smrti je dostala od otce jako drobnou vzpomínku. Otcovi hodinky má také, ale jsou na její ruku příliš objemné. Má je proto schované v bezpečí pod polštářem a jdou s ní kamkoliv.

Ačkoliv si Jodie prošla nemálem věcí, které by dost možná odrovnaly i přerostlého zápasníka sumo, byla schopná si nějakým zázrakem udržet svou povahu přes všechny útrapy života a nestal se z ní žádný kriminálník ani nevychovatelný spratek. Je totiž podstatně silnější než se zdá na první pohled.

Je to ve většině případů neuvěřitelně milé děvče, která se vždy snaží pomoci všem kolem sebe. Ráda se tu a tam pobaví s náhodnou starší paní a je ten typ člověka, který pejskům za plotem podstrkuje piškoty a jakoukoliv kočičku venku vidí, vždy se ujistí, aby byla několikrát důkladně podrbána. Všechna zvířátka jsou jí kamarádem, až na pavouky. Pavouky nenávidí a pokud se nějaký přiblíží až moc blízko, utíká před nimi. Je neuvěřitelně tolerantní a nic se jí nezdá nemožné. Možná je trošku naivní snílek, ale zkrátka se tak svět naučila vidět. Stejně tak věří, že každý člověk, ať už sebevíc zlý a sebestředný, má v sobě alespoň trochu dobra za které je důležité bojovat. I pokud si to nezaslouží. Zřejmě celá tato část její povahy je jen obrana před vším, co se na ní během dospívání nahrnulo, ale ona sama si tohoto neuvěřitelně váží.

I když je Jodie velice citlivé povahy, vždy se bude snažit, aby byla co nejméně na obtíž. Většinu svých problémů proto bude dusit v sobě, ať už by jí to trhalo srdce jakkoliv. Ví totiž moc dobře, že venku jsou lidé, kteří na tom jsou podstatně hůře než ona a těm musí pomoci, být jim nápomocná kdykoliv to potřebují. Sama si tak ubližuje a uvědomuje si to, ale není schopná s tím přestat. Stojí si za tím trochu tvrdohlavě, což je jedna z věcí, kterou jistojistě zdědila po matce. Možná to také dělá z toho důvodu, že nikdy nikomu nechce připadat jako sobec, jako nevděčnice. Rodiče položili život v boji za svobodu, v boji za nevinné a utlačované životy a ona se jim musí vyrovnat. To se od ní přeci čeká, ne? Bojí se toho, že je zklame i takhle zpětně. Strachů má ale, bohužel, relativně hodně. A ten největší má z neznáma, z nových situací a ze všeho, co vlastně neví, toho co objeví. Se svou lehce naivní povahou totiž vlastně nemá nejmenší tušení, co čekat. Jenže teď se musí spolehnout sama na sebe, nic jiného jí totiž už nezbývá.

V roce 2096 začala navštěvovat jednu z londýnských konzervatoří, kde se opravdu věnovala svému dětskému snu – baletu a divadlu. Jenže v průběhu studia jí došlo, že ačkoliv tanec i drama nade všechno miluje, její srdce touží po něčem jiném. Psaní, kterému se věnovala jen jako koníčku, přebralo naprostou kontrolu nad jejím životem. Zjistila, že slova mají neuvěřitelnou sílu, že jí na tom přitahuje něco snad až magického. Pravda ale byla, že to prostě jen měla v genech. Ročník na konzervatoři tedy nedostudovala, odhlásila se a hodlala se dodatečně přihlásit na jinou univerzitu, obor angličtina, kreativní psaní nebo žurnalistika. Když odcházela ze školní kanceláře, všimla si výtisku novin ležícího na stolku. “Gold Pit” napsáno velkým písmem jí okamžitě upoutalo. Najednou před sebou viděla svůj budoucí plán jasně jako den, jako kdyby se formoval celá ta dlouhá léta někde vzadu v mozku a až teď se dostal pod jevištní světlo. Za nastřádané peníze z brigády kontaktovala přítele z oddělení pro falešné doklady a nechala si zhotovit za úplatek nové, obstarala si letenky i bydlení na prvních pár dní a odeslala přihlášku pod novým jménem na tamní univerzitu. Sebrala svých pět švestek a uprostřed noci zmizela. Možná to od ní nebylo nejchytřejší, ale cítila jakousi vnitřní potřebu vymanit se z bezpečného sevření, z té bublinky, která kolem ní byla tak zatraceně dlouho udržována. Potřebovala jít na vlastní pěst, potřebovala odkrýt pravdu, potřebovala se vrátit na místo, ke kterému se vázalo tolik vzpomínek, tolik událostí, které zcela obrátily její život vzhůru nohama. Byla přesvědčená, že je na všechno připravena, ale pravda byla tak docela jiná.