Valerie Adams

Dlouhé nohy. Ano, dlouhé nohy, to je to, čeho si na ní pravděpodobně všichni všímají jako první. Nebo její oslnivý úsměv? A nebo snad ty krásné, oříškové oči? Valerie při rozdávání krásy pravděpodobně stála v první řadě, její tatínek od ní chlapce musel odhánět skoro celý jeho život. A i teď, když je Valerie dospělá a žije sama, její tatínek si jí vždy pečlivě ohlídá. Hnědé vlasy, které jí sahají lehce pod ramena často nosí volné, když jí při práci překáží sváže je do neupraveného drdolu, který nějakým zázrakem pořád vypadá naprosto stylově. Hold pro to má asi talent. Její obličej zdobí pihy různých tvarů a velikostí, které na sluníčku vždy vylezou a dodají jejímu obličeji úplně jinou úroveň roztomilosti. Výrazným znakem je pro ni také větší piha na pravé straně čela. Na jejím vzhledu jí záleží. Ráda se cítí krásná, když se při odchodu z bytu zhlédne v zrcadle a vidí něco, co se jí líbí, je to pro ni ten nejlepší boost sebevědomí. S líčidly to nepřehání, své pihy má ráda a ráda je také ukazuje všem ostatním. Hydratační krém, řasenka, možná drobná úprava obočí, sem tam zamáznout nějaký ten pupínek a může se jít. Svou štíhlou postavu udržuje v posilovně, kterou několikrát týdně navštíví a když se zrovna necítí na to být zavřená s dalšími lidmi v malé místnosti, vyběhne prostě do parku, nebo ve svém obýváku cvičí jógu. Kdo by řekl, že vzhledem k její práci bude vycházet z bytu převážně v teplácích, ve kterých proseděla u svého počítači celou noc, je na omylu. Její skříň je nabytá různými módními kousky, od elegantních večerních šatů po sportovní soupravy. Přestože nepatří do řad skrčků, v jejím botníku najdete úctyhodné množství podpatků. V těch její nohy teprve vypadají jako nohy ladné laně. A pokud vás v takových botách o kousíček převyšuje, pánové, neberte si to prosím špatně.

Valerie je přesně ta osoba, kterou byste se měli obklopit, když se v životě chystáte udělat velkou změnu a nejste si jistí, zda všechno dokážete dotáhnout do konce. Ona vás k tomu totiž přinutí. Nerada nechává věci nedodělané, ať už její vlastní, nebo ty lidí v jejím blízkém okolí. Je to už asi takový zvyk z její práce, která jí nedovoluje přestat v půli a dodělat do druhý den. To někteří vnímají jako jasný znak workoholismu, pokud tedy doufáte, že jí uprostřed důležité zakázky dostanete ven na drink, jste na omylu. Pokud ale zrovna nemusí pracovat, doma jí zastihnete málokdy. Zkuste třeba park, centrum města, její oblíbenou kavárnu nebo restauraci a ve večerních hodinách bar. Ve společnosti se cítí dobře, ráda poznává nové lidi a navazuje kontakty a nejšťastnější je, když si může o víkendu s kamarádkami prostě někam vyrazit. Je to docela dobrodruh. Chcete vyzkoušet novou restauraci? Skok bungee? Seskok padákem? Bojíte se všeho zmíněného? Vezměte jí prostě sebou. Její den nemůže být ale jenom samá akce. Po večerech si ráda se skleničkou vína sedne k dobré knize, nebo ohrané komedii, kterou viděla už stokrát, ale stejně jí vždy zvedne náladu. Jestli je na něco vskutku alergická, jsou to pokrytci. A že se s nimi při jejích zakázkách setkává poměrně často. Těžce v sobě drží vztek a další negativní pocity, neumí ze sebe prostě udělat konzervu, a tak pokud je něco špatně, není možné, abyste to přehlédli. Falešný úsměv nasadí jen s velkou, velkou snahou. Rozhodně ale v takové situace nechce jenom brát. Pokud dostane příležitost k tomu se vypovídat, je vám navždy věčná a stává se z ní jedno velké ucho, které se pokusí zbavit vás všech problémů, i kdyby jen na malou chvíli. Třeba nad skleničkou toho dobrého vína.

Její rodina pochází z Gold Pitu. Valerie se narodila, když její mamince bylo teprve 23 let a žila ve strachu, jestli vůbec bude schopná se o děťátko postarat. Usmálo se na ně ale štěstí a jejímu tatínkovi se povedlo rozjet úspěšný byznys v gastronomii. Bylo po problémech a Valerie si užila krásné dětství. Maminka se po mateřské vrátila k práci v administrativě a tatínek se snažil Val zlákat do světa kulinářství, aby měl jistotu, že po něm bude mít kdo přebrat jeho restauraci. Nemyslete si, že to všechno bylo pro nic za nic. Valerie je teď schopnou kuchařkou, její životní cesta se ale ubírala naprosto jiným směrem. Takovým, který nikdo nečekal. Na střední se omylem ocitla v klubu programování a informační technologie. Takový přešlap, kdy si prostě jen špatně přečetla na rozvrhu číslo učebny. Vše, co kolem sebe ale viděla jí natolik fascinovalo, že se usadila do jedné z volných lavic a přemýšlela nad tím, co asi tak znamenají ty kódy, čísla, příkazy a věci, které se děly na obrazovkách. O pár let později už cestovala na povrch na svou první stáž v oboru zabezpečovací informační technologie. Povrch se stal na dlouhou dobu jejím domovem, navštívila hned několik měst, ve kterých sídlily velké firmy, které vyžadovaly její služby. Načerpala tolik nových zkušeností, že už pro ni představa návratu do Gold Pitu pomalu přestávala existovat. O restauraci se postará její mladší brácha a ona rodiče podpoří částí svého výdělku. Přesto si tím rozhodnutím nikdy nebyla stoprocentně jistá. Kdykoliv se vrátila na Vánoce, narozeniny jejích rodičů či prostě jen na „prázdniny“, uvědomila si, jak moc pro ní to město vlastně znamená. Navíc žít svůj život každý měsíc v jiném prostředí, jiném bytě nebo hotelu jí akorát přesvědčovalo o tom, jak moc jí chybí ten pravý domov. Když zrovna netestovala zabezpečovací systémy nějaké velké firmy, přivydělávala si tvorbou webových stránek. To je něco, co se dá dělat všude ve světě. Když v roce 2094 přišly záplavy, byla zrovna v norském Oslu. Takový strach o svou rodinu ještě nikdy nepocítila a každý den kontrolovala nové zprávy, aby zjistila něco víc. K jejímu štěstí se později dočkala hovoru od její rodiny. Voda spláchla všechno, ale všichni byli živí a zdraví, a to bylo to nejdůležitější. Její rodina se usídlila na povrchu, ale spojovala je velká touha se do jejich města jednou vrátit. Proto, když vedení rozhodlo o možnosti Gold Pit znovu obývat, vrátila se Valerie spolu se svou rodinou, pomoct jim získat zpět vše, co v ten osudný den ztratili.