Hunter Matapang

Podívejte se na dalšího tuctového asiata, kterých je všude ve světě plno. No, Hunter možná mate vzhledem, ale posledních takzvaně čistým asijským předkem byla jeho babička původem z Filipín, žijící dnes na Taiwanu. Geny jsou však mrchy a tak i přes to, že dědeček byl běloch a i tatínek si vybral bělošku, je Hunter až moc černovlasý, tmavooký a celkově až příliš asijsky řešený. Alespoň měli jeho předci dostatek slušnosti a dopřáli mu možnost měřit přes 190 centimetrů, vlastnit široká ramena a rovné bílé zuby. Oválný obličej s širokou bradou je ale i přes jisté nedostatky velmi často okupován širokým a přátelským úsměvem ve spodní části a úzkými štěrbinkami místo očí hned pod velkým obočím a nízkým čelem, jelikož přiznejme si to, že od smíchu se mu hold přivírají samy. Skoro černé krátké vlasy mu vytvářejí přirozený rozcuch s malou pomocí postele, nejlepšího kadeřníka na světě. Jakožto majitel zverimexu nedává moc veliké úsilí do toho, co si obleče, ale spíš jak se bude chovat, takže se u něj dá čekat ležérní styl v kombinaci s jeho zaměstnaneckou zástěrou se jmenovkou. Takže svět může být v podstatě pouze rád za jeho roztomilý osmahlý kukuč a postavu poznamenanou jediným sportem, na který nebyl příliš nešikovný. Plaváním. Díky tomu má ale už tak nějak permanentně vytahané ruce jako orangutan, ošoupané klouby a závislost na pobytu ve vodě.

Když dojde na hlavní povahové rysy je to v podstatě jednoduchá osůbka, dobrou náladu má hned po snídani a neopouští ho, dokud si nejde večer lehnout po dobře odvedené práci v obchodě a případném mudrování nad návratem ke studiu. Totiž proč by měl mít špatnou náladu? Takových lidí po světě chodí a čím tomu pomohli? Takže Hunter bude radši veselý, i když se mu povede nějaký z jeho nevydařených kousků. Je totiž bohužel dost nešikovný co se motoriky těla i mezilidských vztahů tíká takže se mu až příliš často stává, že nějaké slečně sáhne na dekolt a je mu nadáváno do sprosťáků, i když je v tom nevinně a zrovna se jen protahoval. Má ale i zkušenosti s tvrdostí dámských dlaní a někdy i kabelek. Ale i přes to zachovává pozitivní náladu, to se přeci musí jednou zlepšit! Jednou to nedorozumění dotyčným slečnám určitě vysvětlí, tím si je naprosto jistý. Přeci jen je to vzdělaný mladý muž skoro s titulem, kdyby dostudoval ale i tak nevykládá žádné hlouposti. Jen ho pustit ke slovu a nešvihat ho hned kabelkami.

Ale i přesto rád navštěvuje svět mimo svůj malý obchůdek se zvířátky, štěňátka, andulky a hadi jsou sice milí společníci a dá s nimi hezky hrát, ale není nad to si s někým popovídat. Tedy pokud to není slečna, to bývá velmi rozpačitý a hrozí nepředložený incident, který končí nedorozuměním, čili obviněním, že je Hunter prasák nebo něco horšího. Nějaká vyšší moc si prostě přála umístit jednu šťastnou a hravou duši do nemotorného těla, které je dobré pouze na přenášení velkých balení krmiva a steliva. I když se vyskytnou i temné dny v ráji, v takových časech je pouze jediný lék. Zavře obchod a vleze si do ohrádky se štěňátky nebo koťátky a prostě se s nimi mazlí, dokud není vše zase růžové. Není to sice příliš zodpovědný přístup hodný dospělého muže, ale aspoň to zabírá.

Zajímavé to teprve bude, až dospěje, to totiž přestane všechna legrace.

Tak nějak se vylíhnul 21. února hned po Novém Čínském roce a asi všem jasné při čem, při návštěvě babičky Amihan a dědečka Peteeho v Taiwanském městě Tainan, aby jim jejich syn, Joseph, a jejich snacha Emily ukázali vnouče, které čekají. Tak nějak ani jednomu z osazených nedošlo, že i to skoro sedmiměsíční miminko vyburcuje všeobecné veselí a předčasně se podívá na svět. Tak má tedy Hunter jako místo narození Taiwan a ne svoje domovské město San Angelo v Texasu. Ale i jako „nedopečené“ miminko prospíval jako každé druhé dítě v Americe. Ty první totiž trpěly obezitou nebo cukrovkou, díky bohu se mu podařilo těmito civilizačním chorobám vyhnout a jediné co ho trápí až do dnes je lehké astma. Ale zpátky k historii, chodil do školy, měl kamarády, se kterými si rád hrál a ze všeho nejradši zkoušel, jestli jejich akvarijní zlatá rybička Kyle umí dýchat nad vodou, bylo tak mnoho rybiček jménem Kyle. Bylo snad už od školky jasné, že to nebude ten typ muže, po kterém ženy šílí díky jeho obratnosti v chování a jemným hrám v pozadí, jelikož mu to moc nešlo, přestože dělal, co mohl, aby dostal na obědě místo vedle té roztomilé copaté zrzky. Většinou jeho tahání za copy a polévání vodou bylo pochopeno mylně, ne jako u zkušenějších spolužáků. Konec konců asi proto se mu po krušném období dospívání usídlila v hlavě myšlenka, že je lepší smát se jako idiot a rozdávat tak radost druhým, než se pokoušet o srdce děvčat, která jedou jenom na drsňáky, co umí potáhnou z cigarety a nezačít kašlat. Zpropadené astma. Od chudáků Kylů se postupně jejich domácnost přesunula na morče Devida a zlatého retrívra Julii. Střední škola byla proto v mnoha ohledech změna, první lásky a taky trapné situace se slečnami, které už jim nešly tak dobře vysvětlit, i když to byly nešťastné incidenty a mnoho zklamání. Nastoupil sice na Univerzitu v oblasti podmořské biologie, ale tak nějak mu těsně před nástupem do posledního ročníku došly možné finance na studium a tak se musel vrátit z pobřeží Mexického zálivu zpátky do San Angela. Byl sice už dlouho oficiálně dospělý a brigáda skladníka mu zcela vyhovovala na vydělání částky potřebné k uhrazení vedlejších výdajů spojených se studiem, ale rodinné finance se v tu dobu ocitly na válečném poli mezi jeho rodiči, rozvodové řízení hold není proces pro bojácné. A tak se stalo, že jedno vyděšené 25 leté kuře uteklo za klidem do nově osvobozeného města v Jižní Africe jménem Gold Pit. Nemusel ani příliš dlouho přespávat v ubytovně a hledat poloviční úvazky a brigády než narazil na roztomilý obchůdek se zvířátky kde náááhodou hledali prodavače. A z prodavače se během dvou let stal tak nějak oficiální majitel s bytečkem přímo nad obchodem s rozličnými zvířátky a potřebami pro zvířátka. Dalo by se říci, že na svoji dráhu mořského biologa už skoro zanevřel a bude spokojen, když se bude dokonce svých dní starat o hledání dobrých domovů pro všechny ty malé chlupáčky, šupináčky, ptáčky a tak dále. Ale bohužel na to myslí každé ráno hned potom co se probudí až do snídaně, tají svoji úzkost a s úsměvem jde do svého zvířecího království.