Začátek Rowin’s je poněkud strnulý, píseň, která zazní, není ani tak pozitivně a srandovně naladěná, i když zřejmě má a nebojte se. Erwin zde není sám, je s ním zde jeho přítel Thomas, pamatujete si na toho vysokého blonďáka s tvrdým výrazem a výbornými mimickými výrazy? Ano přesně ten.
Úvod do celého hodinového bloku je jednoduchý, představí se kapela, přivítají se diváci, pánové zasednou na místo, ale Thomas tentokrát na místo Ronalda. Ani jeden z nich nevypadá až moc nadšeně, nejraději by tu asi ani nebyli, zřejmě ale musí. Aspoň to bude dobré uctění prvních dvou písmenek, které skládají Ro-win.
„Vzpomeňme raději na jiné události posledního týdne…“ Řekne Thomas a zadívá se na Erwina, co jako vždy, sedí ve sem křesle za stolem.
„Chtěli bychom co nejsrdečněji pogratulovat panu Darbymu a Walterovi za zvolení do vedení města. Je to velice zodpovědná funkce a věřím tomu, že pánové jistě vědí, co s touto mocí v rukou chtějí udělat. Což se potvrdilo hned v úterý, záhadným zmizením Amber a Patricka.“ Jasně jde cítit, jak z jeho slov ukapává ironie a sarkasmus, i přes relativně milý úsměv, který má na tváři.
„Nemusím připomínat, že život nás všech mají v tuhle chvíli v rukou dva muži, kterým nepůjde o blaho Gold Pitu a jeho rozkvět, ale o to, kolik peněz vydělají z obchodu.“
Thomas se na Erwina trošičku varovně zadívá, asi tady nejde o to, co právě řekl, spíš o to, že by si neměl tolik dovolovat, zvláště ne k novým primusům, když ta kladná záštita se někam vytratila.
Jenže to asi Erwina naprosto nezajímá, kdo ví, jestli tohle není způsobené jen ztrátou velice blízkého přítele, který ani vlastně nemusel zemřít. Že by opravdu stres, který rozvázal Erwinovi jazyk dostatečně na to, aby si dovolil říct své myšlenky nahlas i v televizi?
Každopádně, to už Erwin vstává, ze své židle a s naprosto vážným výrazem se zadívá na publikum před sebou a pak do kamery.
„Zatraceně, lidi proberte se, otevřete oči!“ řekne polohlasem a s tichým nepochopením se na ně zadívá, než ještě dodá: „A jestli mi teď zase pro jednou hodí cenzuru, tak se asi hodně naštvu.“
Hodlá říct něco důležitého? Nebo si myslí, že to je důležité? V pozadí bylo vidět Thomase, jak si na chvíli schoval obličej do dlaní, a pak se zadíval na Erwina s pohledem říkajícím: Raději mlč, idiote.
„Jasnější náznaky už se vám dostat nemohly, minulý týden jsme je slyšeli všichni jasně. Neustálé odkazování na pana Darbyho není jen náhoda. To on má pod palcem celý Gold Pit, protože celý Gold Pit žije z diamantů. A popravdě, kdyby se jich vytěžilo takhle málo, jak nám Těžební společnost uvádí, asi bychom tu už nebyli. Na to, aby jen z Gold Pitu Těžební společnost vydělávala a stále se držela, bychom všichni museli mít doma minimálně okna z diamantů.“
Kdo ví, zda Erwin má nebo nemá co ztratit, ale to co tu právě předvádí, jsou docela závažné věci. Jen tak se pustit do nového primuse není žádná sranda.
„Ani já osobně nemám doma nic víc s diamantem než prsten mojí snoubenky. Myslíte, že díky tomu Těžební společnost tak vzkvétá? Co s těmi diamanty dělají? Stlačují je zpátky do grafitu?“
Na chvíli zůstane ticho. Bylo by slyšet spadnout i špendlík na zem. Je to napjatá atmosféra, ale nevypadá to, že by tohle byl konec Erwinova přednesu. Vlastně, už se znovu nadechuje.
„Podívejte se na slečnu Reed, ve chvíli, kdy už se sama v tomhle křesle zamotala do svých slov, zahrála raději, že jí je špatně, a tedy musím říct, že bravurně, uvěřil jsem jí to. Podívejte se na pana Blacka, ten tu otázku, zda existuje nějaké jiné místo k životu než Gold Pit, raději vynechal se slovy, že opravdu nechci, aby mi tu něco obkecával.“
„Erwine, nech-…“ začne Thomas, který k němu natáhne ruku. Erwin se na ní však jen zadívá a skočí mu do řeči.
„Ne nechci, promiň Thomasi.“ Rozhodí rukama a očima přejde ztichlé publikum. „Třetina z vás si myslí, že jsem blázen, třetina z vás si myslí, že si dělám srandu a pouhá třetina si nechá připustit toho červíka do hlavy, když vidí všechny ty stroje, výtahy, mlžení primusů a nevysvětlitelné věci tady v okolí. Vždyť to na nás přímo řve. Byl klid, do té doby, než byl vykradený archív, pak se to všechno zvrtlo. Proč by sakra někdo sabotoval primusům akce, které nejsou pro naše balamucení, ale blaho města a obyvatel zde? Proč? Protože tu jsou tři skupiny, skupina normálních lidí, co se snaží ze spodních řad včetně mě ukazovat na to, že je něco špatně, skupina primusů a… skupina, kterou nevím, jak bych pojmenoval, ale jde jim o moc ve městě.“
Volně se prochází po studiu, po červeném koberci před stolem. Ruce sem tam udělají gesto, jeho výraz je naprosto vážný.
„Jestli se vám zdám naštvaný, tak ano jsem. Nikdy by si Ronald nesáhl na život. Znám ho víc než deset let, jediné co mu bylo opravdu svaté, byl život jeho a druhých. Na druhou stranu, hádka s Helen nemohla vyvolat tuto reakci, sice se hádali opravdu jen výjimečně, a když už na ní došlo, u obou to stálo za to, ale vždy si to vyříkali. Helen ho miluje, stejně jako Ronald jí, jejich vztah už trvá minimálně pět let. Ano, když už bylo zmíněno i mé jméno, ano byl jsem u Ronalda, ty blbosti, co tu předvádíme před začátkem pořadu, nejsou jen tak jednoduchá improvizace. Vše se musí plánovat dopředu, občas se připravujeme u nás, občas se připravujeme u něj. Je to jednoduché. Navíc, je mi opravdu zvláštní, že by se to rozhodl udělat, když Helen byla na nočním. Tudíž to očernění jeho jména, že by k tomu mohlo dojít, mě opravdu vytočilo.“
Erwin se zhluboka nadechne a s tvrdým výrazem se zadívá jak do kamery, tak i na pár lidí ve studiu. Veřejnost ho s tímto výrazem ještě neměla šanci vidět, a snad už dlouho ani neuvidí.
„Bohužel, kdybych tu měl říct celý zbytek, nejen že by došlo k přerušení přenosu, ale ještě by začali šlapat po dalších pro mě důležitých lidech, jak už mi bylo jednou slíbeno, pokud nezklapnu. Ale jednou jedinkrát by šáhli na mojí snoubenku nebo mou rodinu a zpřerážel bych jim ruce. Hlavně jedné osobě, kterou moc dobře znám, stejně jako vy a je v tom namočená.“
Znovu nastane ticho, vypadá to, že už je v relativním klidu. Všechno podle svého myšlení uvedl na rovinu a teď už nemá důvod do toho dál.
„Dobrá, teď, pokud mě za toto nevyhodí a nezbaví se mě taky, můžeme přejít k našim hostům, kteří čekají v zákulisí.“ Poznamená, než se znovu rozejde ke svému místu za čelem stolu. Thomasův výraz, který na okamžik na Erwina hodí pohledem, je výřečný. Ano mohl si to odpustit. Ale pro něj není lepší možnosti jak některé věci říct městu, než Rowin’s.