Theodor Crane

Theo celkově vzhledem nepůsobí tak jaký doopravdy je. Prostě na první pohled je to typický badass. Vlasy dokonale upravené, oči vždy těkající po okolí, jako by si zhodnocoval možnosti zabíjení, či náhodou úprku před místními ochranáři zákona, pohled říkající „Jsem king. Co jsi ty?“, strniště po bradě a postoj, který má vždy většina zloduchů z pohádek. Ano to je prosím zjednodušené shrnutí. Teď se vrhneme do detailů. Výškou nijak nevyčnívá z davu. Rozhodně ne. To spíš svým stylem, který je spíše umělecký. První čeho si zřejmě všimnete na jeho hlavě, jsou vlasy. Hnědé jako kaštany, které čerstvě vypadli ze svého „pouzdra“. Naučil se jemně si je gelovat nahoru. Ale opravdu jen jemně. Nic se nemá totiž přehánět. Pod obočím se mu klenou dvě modré oči, které má po matce, smíchané s troškou šedé barvy. Mezi nimi se klene nos táhnoucí se do špičky. Jeho obličej je tvarován do oválného tvaru, čímž by bez jednoho detailu působil na cizího člověka povrchně. Ten detail je jeho strniště, které se táhne přes čelist k bradě, kolem rtů a zase přes čelist na druhé straně. S tím spíše působí jako takový ten jemný a roztomilý muž. Občas chodí v hnědých, černých, šedých svetřících. Někdy na sebe natáhne to podzimní či letní sáčko. Ale to v čem chodí poměrně často, jsou košile. Má jich doma spoustu. Ať už rozepnuté a pod ním triko nebo i třeba zapnuté s motýlkem kolem krku. Taky strašně rád kšandy. Ať už spadlé u nohou nebo natáhnuté přes ramena.

Theodor ale není takový, jak se na první pohled může zdát. Takže žádný badass. Jeho vzhled je jen velký optický klam, kterého značně využívá. Jelikož je učitel, tak si u všech musí vybudovat jistou autoritu (což se mu zatím vždy podařilo). Jenže jakmile začne učit, tak je to úplně jiný člověk. Své hodiny rád bere jako hru. Usmívá se od ucha k uchu, protože může předávat své znalosti mladé generaci. Tak jako každý učitel. Na vysoké škole je to trošku jinak. Pracuje se svými žáky, aby se mohl procvičit a taky aby se student naučili hledat chyby v malbách nebo kresbách. Takže když ho potkáte nebo ho budete jen míjet, tak se mu zřejmě i budete vyhýbat, ale když ho poznáte osobně, tak je výřečný, zábavný a hodný. Tak se chová i ke svým žákům. Nechce je totiž zase úplně zastrašit. Snaží se být prostě profesionální a zároveň zábavný. Bohužel každý má své špatné vlastnosti, že? Drahoušek Theo jich má taky dost. Je to kuřák. Kouří už od vysoké a nemá v plánu přestat. Za prvý nemá proč. A za druhý nemá kvůli komu přestat. Další špatná vlastnost je jeho pýcha. Pýcha každého umělce. Známe to. S podřadnou rasou tihle lidé nemluví a patří mezi tu vysokou rasu. U něj to není až tak závažný, že by třeba doslova ignoroval nebo dokonce nesnášel chudé lidi. To rozhodně ne. Má mezi nimi pár přátel. Ale hold obraz v galerii je obraz v galerii a udělá to s vámi své.

Theo vyrůstal do čtyř let v úplné rodině. Prostě happy family,dokud to jeho táta nepokašlal tím, že si začal s jinou. Pak už vyrůstal jen s matkou. Odchod jeho otce bylo pro něj velice těžký, jako pro většinu dětí, když jim odejde jeden z rodičů. Někdy si to i dával za vinu, ale naštěstí dospěl a začal otce nenávidět. Do sedmnácti let žil s matkou, která se o něj starala jak se sluší a patří. Ještě aby ne, že? Mezitím co chodil do školy, tak začal posilovat. Díky tomu má teď tak akorát vypracovanou postavu. Ale to už jsme zase moc napřed. Všechno se zvrtlo, když jeho matka vážně onemocněla. Takže si museli role prostřídat. Theodor chodil do školy a do práce jen aby měl peníze na jídlo a všechny potřebné léky. Mezitím však pořád stíhal věnovat se svému koníčku, což bylo kreslení a malování, a posilování. Měl toho moc a sotva se stačil někde bavit s kamarády. Většinou hned po škole utíkal do práce, po práci do lékárny a hned domů kde si udělal všechno do školy, nakreslil si pár detailů jeho pokoje a šel spát. A pak se to zase opakovalo. Do devatenácti žil tenhle stereotypní život. Pak se jeho matka vyléčila a on měl tím pádem víc času na kreslení a na všechno okolo. Měsíc ho tedy nikdo neviděl. Zavřel se v malém ateliéru a maloval a chodil posilovat a maloval a chodil posilovat. Jeden z jeho obrazů, namalovaný právě v této době se tak uchytil mezi jeho známými, kteří ho chtěli ukazovat dál a dál, že se to dostalo k řediteli galerie. Ten mu ho ve své majestátní budově vystavil a doteď ho tam můžete vidět. Nakonec se dozvěděl, že jako malíř se moc neuživí. Ne moc lidí si přeje obrazy na zakázky. Což ho dosti zamrzelo. A tak se rozhodl aspoň učit to, co ho baví. Udělal si vysokou a tramtadadá. Učil na vysoké škole a pak si přidal ještě Goldpitské dějiny na základní škole. Po velké revoluci se jeho život obrátil vzhůru nohama. Všechno, co kdy znal, se ukázalo jako falešné. Nevěděl si rady jak si v tomhle novém světě poradit. Ale nějak to i s maminkou zvládl a naučil se žít s tím, že nad nimi je další svět. Mnohem mnohem větší. Jako správný umělec se tedy vydal poznávat nové umění do světa nahoře. Byl velice zaujat všelijakými způsoby, které malíři používali v tak dávných dobách a že se tomu vůbec někdo věnoval už u pravěkých lidí. Skoro půl roku cestoval po světě a nacházel nové a nádherné malby, kresby a jiná vyjádření, které někdo vmetl do papíru. Samozřejmě na ten půl rok si vzal ve škole dovolenou. Jeho cesty se sestávali z návštěvy známých galerií a muzeí. Protože přeci jen potlačit v sobě toho Theodora, který se zabýval i dějinami, nešlo. A tak to pokračovalo celý ten půlrok, když mu náhle onemocněla maminka a umřela. Dost dlouho se z toho dostával. A taky celou tu dobu propil. Spotřeboval několik lahví alkoholu a dával všechno, co se jeho drahé mamince stalo za vinu sobě. Pil všechno. Od absintu až po zelenou. Pral se s každým a utápěl svůj žal s ženami v hotelových ložnicích. Ale nakonec ho z toho jednoho slunečného odpoledne dostali jeho žáci, kteří zřejmě umírali pod dohledem jejich nového učitele. A tak se trochu sebral a začal chodit k terapeutovi. Vrátil se zpátky do školy, učit jeho studenty umění a jeho život znovu začal tam, kde po revoluci skončil. A jak se mu najednou žilo. Měl spoustu zakázek, několik výstav na povrchu, dokonce ho oslovilo několik galerií, která se rozhodla jeho díla uschovávat a stále učil své spiklence o tajích a magii umění. Až do té nejrannější revoluce. Cesty na povrch se uzavřely pro obyvatele Gold Pitu, a tudíž nemohl s hořejškem spolupracovat. Avšak našel se jeden překupník, který sem tam nějaké dílo pošle na povrch a tak má stále nějaký ten zisk z jeho milované práce.