Přezdívka: Mína
Jméno: Valiant Ulric Rhott
Věk: 27
Zaměstnání: bývalý student architektury, v současnosti má však na čas přerušené studium a věnuje se profesi automechanika
Vzhled: Valiantova postava vysoká přibližně 190 cm není ani zdaleka tak kulturistická, nikdy se příliš nebál o svou postavu, protože je neustále v pohybu, a to hlavně v práci. Proto by se dalo říct, že je ve velmi dobré kondici. Jeho mírně protáhlý obličej má poměrně ostře řezané rysy, jenž lemují světlohnědé kučeravé vlasy. Do čela a šedozelených očí schovanými pod nepříliš hustým obočím mu ustavičně padá ofina, které většinou nevěnuje větší pozornost a celkově by se dalo říct, že se s hřebenem moc nekamarádí. Celému obličeji dále kromě očí dominuje středně velký nos a plnější rty, na nichž můžete najít mírný náznak úsměvu. Na první pohled vás nezaujme ani tak vzhled nebo styl oblečení, nýbrž jeho hlubší melodický hlas a oči, které rád upíná na lidi, se kterými mluví. Na krku mu už několik let visí na koženém provázku tři různotvaré mušle jako dárek od jeho zesnulé přítelkyně. Jeho oblíbené barvy jsou černá, červená, žlutá a zelená, proto se všechno jeho oděv zdržuje v těchto barevných odstínech. Co se oblečení týče, dává přednost volnějším tričkům s krátkým rukávem a džínům, jeho domácí a společenský styl oblékání není příliš rozlišný. Na jeho nohách až na pár výjimek nezahlédnete nic než jeho ošoupané tenisky s opotřebovanými tkaničkami. Když na to přijde, je ochotný si na sebe vzít i společenský oděv, ale nikdy ho nikdo nedonutí vzít si kravatu. Těm příliš neholduje.
Povaha: Jelikož je to chlap, jako každý jiný s menšími rozdíly v chování, není jeho povaha nijak extrémně složitá nebo jinak komplikovaná. Snad v dřívějších dobách by se dal nazvat velmi přátelským a společenským typem, který si s radostí hledal přátele a čas od času si na jejich účet neodpustil jednu dvě rýpavé poznámky. Byl velkým snílkem, který si své sny rozkládal pod nohy a kreslil si příliš idylicky svou budoucnost, než mu protekla mezi prsty jako písek. Bohužel ne jeho vlastní vinou. On sám ale věří, že nikdy není pozdě sáhnout si na to, po čem člověk touží. Přesto by se dalo říct, že se lidem tak trochu odcizil krátce po tom, co se začal věnovat své práci hned po ukončení studia. Jeden by řekl, že se díky ztrátě svého snu stane zahořklým cynikem, ale v tom naštěstí nespočívá jeho chyba. Stal se chladným, flegmatickým člověkem, který už si tolik neláme hlavu nad banalitami, vidí jednoduché řešení tam, kde ostatní tápou, i když ne vždy je příliš dobré držet se ho. Okruh jeho blízkých přátel je velmi malý, a ačkoliv se v projevu jeví jako poměrně obyčejný a sympatický chlap, v hloubi duše je hodně obezřetný a podezřívavý. Rád si s vámi promluví, rád poradí, ale to ještě neznamená, že vám věří. Lidi si neověřuje na základě informací z druhé ruky, ale sám. Ví totiž, že spolehnout se doopravdy může jen sám na sebe. Zatím však ještě nepochopil, že někdy je lepší být na špatné věci dva než jeden. Navzdory jeho nedostatkům je ale věrným přítelem a s čímkoliv se mu svěříte, můžete si být jisti, že je to u něj uloženo jako v hrobě. On sám ale tajemstvím neholduje, hlavně těm, kterým nerozumí. Má rád spíše jasno než záhady. A pokud se k němu nějaké dostanou, ještě více podpoří jeho dobrodružnou povahu a podnítí ho k dalšímu pátrání. Pokud se vám ho podaří zastihnout samotného, můžete ho často vidět se zamyšleně podmračeným výrazem ve tváři. Je vyloženě alergický na arogantní pokrytce a ještě více na bezcitné sociopaty, kteří si myslí, že jim všechno projde. Pro takové lidi má už předem nachystanou pěst.
Historie: Narodil se někdy ke konci podzimu Lyric a Owenovi Rhottovým jakožto druhorozený potomek. Se svou o dva roky starší sestrou Amelií měl odmalička spíše problém, protože malá tmavovlasá dívenka příliš nestála o sourozence, a tak je často rodiče mohli nalézt ve věčném sváru o věci a to jakékoliv, od žvýkačky po deku na spaní. Jejich vztah se uklidnil až v pozdějším věku, kdy oba začali chodit na střední školu a měli na sebe méně času díky většímu množství povinností. Dodnes by se dalo říct, že spolu vychází velmi dobře, ačkoliv je nesvazuje příliš mnoho zájmu. Ale i v tom málu, které zahrnuje hlavně oboustrannou lásku k hudbě, je jistá síla. Nejsilnější pouto ho ale stejně váže k rodičům. Matka Lyric pracovala jako zdravotní sestra v místní nemocnici a otec byl majitelem malé, ale útulné hračkárny blízko jejich bydliště. Jeho pozitivní myšlení a hravost byla v dětství- dá se říct – z velké části ovlivněna prací a přístupem obou rodičů a podporovala jeho fantasii a představivost, která ho v pozdějším věku navedla na myšlenku stát se architektem. Valiantův život by se dal označit za obyčejný a šťastný, přesto by v něm on osobně vyznačil 4 přelomové body. Mezi prvními je setkání s Natalií Thorneovou, kterou poznal během studií na střední škole. Byla v o rok nižším ročníku, nutno podotknout, že se nejednalo o lásku na první pohled. Vlastně se zpočátku nesnášeli, způsobovali si navzájem nepříjemnosti, které mnohdy přerůstaly v opravdové průsery, do nichž se časem zamotávali a namáčeli spolu. A tak není divu, že k sobě zanedlouho našli cestu. Druhým přelomovým momentem bylo přijetí na studie architektury, o kterém vždy snil. Ty čtyři roky by i dnes popsal jako jedny z nejlepších let v životě, protože se plně a bez rozptylu mohl věnovat tomu, čemu chtěl. Považoval to za odměnu po těch dlouhých letech dřiny, kdy se musel brodit v předmětech, které ho vůbec nezajímaly. Zdálo se, že je mu štěstí nakloněno, dokud nenastal třetí přelomový bod. A to byla smrt Natalie. Dívka studovala rok medicínu, když se stala jednou z nešťastných obětí sesunu půdy. Tehdy si Valiant poprvé opravdu uvědomil pomíjivost štěstí, které ho do té doby provázelo na každém kroku. S bolestí nad ztrátou drahé osoby, které byl nakloněn pět let, se rozhodl nakonec studium neukončit a pokračovat ve snu, ve kterém ho Natalia nadšeně podporovala. Snad proto, že částečně věřil, že v malé části toho cíle stále přežívá kus jeho přítelkyně. Studia ale tak jako tak musel ukončit dva roky poté díky špatné finanční situaci rodičů a to byl jeho čtvrtý přelomový bod v životě. Aby mohl svou rodinu podpořit, rozhodl se na nabídku svého prastrýce pracovat v jeho podniku za průměrný plat jako automechanik. Že zpočátku o tomhle oboru nevěděl téměř nic, mu ještě více stěžovalo práci. Dlouhá léta dřiny ho ale nakonec přesvědčily, že i mechanika je jistý druh architektury, kde do sebe zapadají jednotlivé díly, aby utvořily jeden celek. Stále ale tajně sní, že se jednou ke své architektuře opět vrátí. Sám ale cítí, že ten den je ještě hodně daleko…